22. 06. 2016

TEST - MICNOVA FLASHMETR MQ-LM30

Ve věci měření světla jsem trochu zpátečník. Flasmetr jsem nikdy nepoužíval. Naučil jsem se to kdysi bez něj a teď v podstatě nevím proč bych si na něj měl zvykat. V době, kdy zrcadlovky měří expozici s neuvěřitelnou přesností mi další nástroj pro měření světla přijde jako zbytečný mezikrok.
Je mi jedno, jestli zrdcadlovka měří světlo odrážené a že flashmeter dokáže změřit světlo, která na něj dopadá. Pro mě je podstatný výsledek a rychlost procesu, který k němu vede.

Dneska už dokážu odhadnout expozici v interiéru i exteriéru celkem přesně. Když se kouknu na nějaké místo v terénu, hodnoty mi skáčou před očima. Je to je praxe a cvik.
Ve studiu, když používáte své vlastní vybavení, máte nějaké oblíbené set upy a fotíte dost často, pak dokážete nastavit světla i po “slepu”.



Tak teď k věci. Dostal se mi do ruky flashmetr MICNOVA FLASHMETR MQ-LM30, za cenu, která je dost příznivá. Měl jsem možnost si s ním trochu pohrát. Jde o úplně nový produkt na trhu. Se značkou MICNOVA jsem se doposud nesetkal. Značky jsou mi šumafuk. Podstatná je pro mě kvalita konkrétního produktu a samotný prodejce, protože ten je garant případného řešení servisu. Tento kousek je od společnosti Photon Europe, takže bych se ho doopravdy nebál.
Flashmetr ničím nepřekvapí. I když s flashmetry nefotím, čas od času si nějaký potěžkám a na první pohled je to jen další flashmetr v řadě. Jeden kruhový volič, pár tlačítek a displej.

Ovládání je max jednoduché. Měřit můžete ve třech režimech tj stále světlo a pak záblesk se synchro kabelem a bez něj.

Takže měření s kabelem je u mě ze hry. Kabely nesnáším a pokud to jde vzduchem, tak toho využiji. Pak mi tedy zbývají dva režimy. Přirozené světlo a záblesk a to mi úplně stačí, nepotřebuji customizace barev displeje, dva ISO režimy atd … to už jsou z většiny marketingové ptákoviny.

Flasmetr jsem vzal ven a nechal jsem expozici pouze na něm. Vypnul jsem hlavu (svojí) a nechal ho dělat svou práci. Při vyvažování záblesku s denním světlem se osvědčil na výbornou.



Můj postup je jednoduchý:
- Nejdříve v módu denního světla měřím expozici denního světla.
- Na flashmetru si nastavím jen čas a ISO a nechám si dopočítat clonu.
- Pokud mi clona nevyhovuje a chci jinou, nemusím znovu měřit, ale stačí jen pootočit kruhovým voličem a flasmetr přepočítá automaticky hodnoty pro konkrétní clonu.
- Pokračuji tak, že stáhnu (zkrátím) čas a tím ztlumím denní světlo. Někdy o jedno číslo, někdy i více záleží na vás.
- Na flashmetru přepnu na mód záblesku.
- Nastavím si “svúj zkrácený čas” při stejném ISO a bouchnu. Jednoduše se snažím trefit do clony z prvního měření tím, že reguluji výkon světla.
 
Když pracujete s flashmetrem šetříte si podrážky. Pracujete rychleji. Čas je to, o co tu hlavně běží.
Rozdíl je v tom, že neběháte tam a zpátky k foťáku. Nehádáte expozici. Vy jí víte, protože vám jí flashmetr řekne.
Flashmetr jsem si vzal i do studia a moc jsem nevěděl, co na něm zkoušet. Když jsem zadal hodnoty, které naměřil, bylo vždy vše vpořádku. Spíš jsem byl zvědavý sám na sebe. Jestli mě to chytne a jak rychle si budu na flasmetr zvykat.
Když učím svícení v atelierů, jedna z nejčastějších chyb studentů je, že se nechají strhnout. Nepostupují systematicky a nechápou, že kdykoli pohnou světly, mění se expozice. Pak vzniká spousty odpadu, který se vyhazuje, nebo napravuje v postu.
Pokaždé, když v aťasu pohnete světlem, musíte znovu měřit a pokud máte světlo ve vlasech a jedno na pozadí a další bůh ví kde, to už je to dost běhání a hodně “testovacích” snímků.
Otázkou je, jestli se potom takovýhle pomocník nevyplatí.

Musím se přiznat, že jsem měl pořád pocit, že dělám něco navíc. Hádám, že je to stejné, jako když přecházíte při retuších na tablet. První týden ho proklínáte a po zbytek života se bez něj neobejdete.



Pokud si jen tak cvakáte. Děláte to pro radost a můžete se při práci loudat, pak asi nevidím naléhavý důvod o flashmetru přemýšlet.

Pokud jste ovšem profesionální fotograf a za své fotografie se musíte “zodpovídat” platícímu klientovi, začínám věřit, že je lepší si na něj zvyknout a naučit se s ním.



Autor: Antonín Lavrenčík