Přeskočit navigaci
Arteppka

Arteppka

12. 08. 2019

Víkend v Českém Krumlově


Před dvěma lety jsme se já a dvě mé kamarádky rozhodly, že o prázdninách vyrazíme na jeden den za poznáním nějakého českého města. Byly to Karlovy Vary a neskutečně jsme si to užili a mě osobně to nabilo i pozitivní energií a pocitem svobody i samostatnosti. A proto jsme se rozhodli z prázdninových toulek po Česku udělat tradici a loni jsme se vydali poznat Brno a to na dva dny, které byly naprosto úžasné...

...a protože tradice by se měly dodržovat, i letos jsme hned na začátku prázdnin navštívili krásný jihočeský Český Krumlov, který si mě získal hned co jsme přijeli. Věděla jsem, že nás čeká opět ten skvělý pocit svobody a štěstí, ale i přes to, to bylo nad mé očekávání. Jižní Čechy mám doslova v krvi a už od dětství je to můj druhý domov. Cítila jsem se tak právě i v Krumlově. 




Jako první jsme cestou od autobusu narazili na vyhlídku na celé město, které jsme měli jako na dlani, takže bych řekla, že nás přivítalo vážně tím nejlepším způsobem. Po vstupu do města, čím víc jsme se blížili k historické části, tzv. Latránu jsem měla pocit, že jsme se objevili v pohádce, takže nebít těch stovek valících se turistů snad ze všech kontinentů světa, možná bych tomu i věřila. Navštívili jsme infocentrum na náměstí Svornosti, kde jsme si koupili tzv. Český Krumlov card, která vás za super cenu provede hlavními lákadly, která Krumlov nabízí, takže velmi doporučuji. 


Protože nás dost tlačil čas, tak jsme se proplétáním uliček plných života a energie dostali na konec Latránu, kde je úžasná restaurace ,, Hospoda 99,, kde vaří bezlepkově i lepkově, takže jsem si pošmákla jak já na výborné zelňačce, tak i holky. 

Pak proběhla procházka asi 40 minut přes celé město až do Spolí, kde nám skvělá paní Vlaďka předala malý byteček. Bylo to poprvé co jsme pro ubytování využili Airbnb a za mě skvělá možnost jak najít ubytování.



A po nákupech jídla do ledničky na druhý den a krátkého odpočinku jsme se rozhodli, že náš den ještě nekončí. Proto jsme se rozhodli navštívit ateliér Egona Schieleho. Bylo to opět kouzelné místo jako z pohádky. Tentokrát jsme tam byli úplně sami bez turistů, což mi přišlo v Krumlově jako velký zázrak. 

Druhý den  jsme se vydali zase do centra Krumlova, kde to žije snad 24/7. Jako první jsme cestou navštívili Fotoateliér a dům Seidel, který ve mě zanechal hodně, už asi jen proto že fotku studuju a mohla jsem poznat zase jinak historii našeho oboru. Pro holky to bylo zajímavé, ale asi ne tak silné, což je pochopitelné. Fotit se tam nesmí, takže si to budete muset zažít sami, ale i nefotografům to moc doporučuji a pro fotografy je to povinnost. (smích)


Následovala návštěva Art centra Egona Schieleho, jehož ateliér jsme navštívili den před tím. Musím říct, že umění mám ráda, ale Schiele měl nejen velmi tragický život, ale podepsalo se to i v jeho tvorbě, která je velmi těžko pochopitelná a hlavně negativní. Takže to ve mě zanechalo zvláštní pocit, ale má kamarádka, která umění miluje snad víc než já byla nadšená, takže je to asi na každém, jak to příjme.


Pak proběhl tentokrát spíš horší oběd v restauraci, kde měli mít bezlepkové jídlo, ale neměli, takže mě pohostili salátem a bramborami, ale i to se prostě nám celiakům občas stane. Pro lepkáře mohu, ale restauraci U klobouku doporučit. 

Návštěvu hradu a zámku jsme také vynechat nemohli, ale několik nádvoří plných asiatů, kteří stáli frontu na jeden záběr nás dost odradilo od návštěvy i vnitřních prostor zámku a taky nás už tlačil čas odjezdu, takže holky šli aspoň na věž a já si dala čaj v kavárně pod ní, protože výstupy na věže mě už moc nelákají.


A jako poslední jsme se šli podívat na kláštery, na což jsem se dost těšila a opět mě to docela zklamalo a přeneslo to na mě spíš negativní energii. Jsem hrozně citlivá a po tom co jsme vešli dovnitř a zjistili, že jsme tam prakticky sami a paní průvodkyně, která byla jistě vemli vzdělaná nám dala krátkou zajímavou přednášku, kterou zakončila informací, že pod námi jsou v podlaze pohřbeni mniši, tak to na mě nějak padlo a až když jsme vyšli ven udělalo se mi lépe


Cesta na autobus přes celé město pro mě bylo skvělé vrácení do pozitivní energie, u výhledu s kterým jsme se prvně vítali jsme se s Krumlovem rozloučili a vyrazili zpátky do Prahy. A v autobusu mi v hlavě proběhla známá věta : ,,Všude dobře, doma nejlépe...,, 

A co vy? Už jste někdy navštívili Český Krumlov?


                                        A nebo vás můj článek namotivoval k jeho návštěvě?



arte  - P.



31. 07. 2019

Oblíbené podcasty



Už i u videí na youtube se mi často stávalo, že jsem si je pouštěla jen jako zvukovou kulisu a u toho jsem většinou pracovala na počítači nebo uklízela.

Takže, když jsem objevila kouzlo podcastů, zjistila jsem, že je to něco přímo pro mě !




Co to jsou vlastně podcasty ? 

Jelikož podcasty nejsou ještě v Česku rozšířené, tak jako třeba youtube videa, bylo by asi nejlepší vám na začátek říct o co vlastně jde. 
Podcast vzniká nahráním autorova hlasu, který přes mikrofon sděluje posluchačům  různá témata. Nejčastěji mají motivační záměr jindy iformační a nebo se jedná i o nahrané rozhovory.  Takže je to vlastně youtube dost podobné, ale můžete u poslechu dělat daleko víc věcí. Někteří lidé u toho běhají, jiní vaří a nebo si podcast lidé pouští i před spaním. Já u poslouchání nejčastěji upravuji fotky, poklízím a nebo taky jen tak lelkuju.



Jak jsem se k podcastům dostala já ?

Poprvé jsem o nich slyšela na instagramu Terezky z blogu Tereza in Oslo, která se  je rozhodla začít publikovat. A jelikož jsem před dvěma lety četla její úžasnou knihu Šlehačková oblaka a její způsob života se mi líbí, hned jsem si šla poslechnout první díl jejího podcastu. A byla jsem naprosto nadšená. Když jsem se dostala do fáze, že jsem na každý díl čekala jako na Vánoce, ze stejným nadšením a překvapením, tak jsem si uvědomila, že českých podcastů existuje jistě víc a začala jsem hledat, poslouchat a ty co mě vážně nadchly jsem si  začala pouštět  pravidelně. 

A protože jich rozhodně není málo, rozhodla jsem se, že se s vámi o ně podělím a napíšu vám jaké podcasty mám nejraději.



,,Podcasty jsou pro mě posílání 
 pozitivní enegie přes sluchátka do mé hlavy.´´






    




V Oblacích /@terezainoslo:

Jak už jsem psala, tento podcast od Terezky byl prvním, který jsem si poslechla. Rozhodně mě na prvním místě uchvátil Terezky krásný hlas, který podcastu dodává jeho kouzlo. 
Témata, na která je podcast zaměřen jsou zajímavá a hlavně originálníTerezka v nich mluví
o svém životě, a to nejen o přítomnosti, ale vypráví i o své minulosti.
Její podcasty mě naplňují hlavně pozitivním myšlením k danému cíli a že když chceme, tak si ho můžeme splnit. Určitě vám ho mohu doporučit, stejně jako Terezky blog, instagram a knihu.


 podcast ve Spotify








TEAden by S. /@madeinprg:


Sandru jsem začala poslouchat díky Terezce, která se o ní a kjejím podcastu nejednou zmínila. Její podcast je úplně o nečem jiném, než ten V Oblacích. 
Tady totiž Sandra nemluví tak o sobě, jako spíš o novinkách a kauzách ze světa, ve všech různých kategoriích. 
Díky tomu, že jí poslouchám se každý TEAden dozvím něco nového, což je rozhodně skvělé ! 


 podcast ve Spotify








Čas kávičky /@verca_emca:


Verču z blogu Čas kávičky jsem poznala poprvé přímo osobně a to na blogerském srazu s holkama z A Cup of Style a dalšími blogerkami. Už tam mě její energie a charisma dost získalo, tak jsem ji začala sledovat na instagramu a potom i poslouchat její podcast Čas kávičky. 
Líbí se mi jak je z ní poznat její naprostá přirozenost a humor, kterým vypráví své životní pády a úspěchy. O pobavení a pozitivní energii u ní není nikdy nouze. 
 podcast ve Spotify











The Coffee-chic podcast /@valentynaap:


Val je ,,podcasterka,, v mojí věkové kategorii. Je to výhoda v tom, že řeší v životě i ve svých podcastech podobná a mnohdy i stejná témata jako já
Do budoucna bych se s ní jistě ráda seznámila i osobně, protože už jen z jejího hlasu cítím pozitivní přístup k životu a chuť ho šířit dál. Opět mluví hlavně o svém životě, ale také o tématech, které řeší snad každý.
U Valentýny vám mohu také doporučit její blog, který si ráda čtu, když zrovna není žádný její podcast online :)))
 podcast ve Spotify










Od srdce /Klára Hájková:


Můj nejčerstvější objev.
Klára se zabívá hlavně seberozvojem a občas si u jejích podcastů připadám jako při návštěvě psycholožky. Zabívá se totiž velmi obecnými problémy s kterými se každý člověk někdy trápil nebo trápí. 
           podcast ve Spotify
                             
To jsou všechny moje oblíbené podcasty, které poslouchám. A jaké jsou ty vaše ? Určitě mi to napište do komentáře !

Také by mě zajímalo jestli jste už o podcastech slyšeli před tímto článkem a nebo jsem vás s nimi seznámila poprvé ?  



arte  - P. 






25. 07. 2019

Zákon přitažlivosti


Jedni v něj věří a druzí zase ne. Já patřím k těm, kteří zákon přitažlivosti cítí a chtějí ho využívat spíš pozitivně, ale jejich podvědomí jim to občas překazí. Nevěřím přímo ve vesmírnou sílu, která má tuto moc. Spíš to vnímám jako nějakou energii, která pro mě nemá a nemusí mít přesnou lokaci výskytu. 



Ale také jsem v něj nevěřila vždy. Spíš jsem o něm jen věděla a snažila se jej aplikovat do svého života, ale musí to přijít samo. I když ne tak úplně, vy v něj totiž musíte hlavně začít věřit uvnitř sebe a ne jen navenek. To se mi potvrdilo celkem nedávno :
Pár dní před začátkem prázdnin, které jsem chtěla věnovat hlavně brigádě, mi zavolali, že mě nakonec nepotřebují. Což pro mě bylo naprosté zhroucení mého plánu a hlavně hlavního cíle. Chtěla jsem si totiž vydělat peníze na novou techniku pro mojí práci fotografky a i studium. A tenhle cíl se během pár sekund rozsypal jako domek z karet. Přiznávám, že první dny potom jsem to prožívala jako by byl konec světa, ale nepřestávala jsem věřit, že si najdu něco jiného a ten cíl si splním. I když přiznávám, že po pár týdnech jsem to už chtěla vzdát, ale prostě to nešlo. Takže jsem denně volala na tisíc čísel z inzerátů a poslouchala jen samé ,,ne, děkujeme za váš zájem,,. Ale jednou se naopak ozvalo jedno číslo mně nazpátek s tím, že mají pro mě nabídku. 
A jelikož jsem byla ve fázi, že bych vzala cokoliv a dokonce se taky jednalo o práci v prostředí žurnalistiky - o které uvažuji jako studiu na VŠ - hned jsem kývla a nastoupila. 

A jaká je vlastně pointa ? 
Zákon přitažlivosti se projevil pozitivně a já si přitáhla to v co jsem věřila a co jsem chtěla. 
Takže děkuji ! A to sama sobě ! 

Ale ne vždy je to tak ,,jednoduché,, - protože někdy se nepodaří ovlivnit vaše podvědomí, které bude myslet nad situací negativně a přitažlivost se otočí proti vám. Myslím,že něco podobného se stane třeba víc než polovině maturantů, stejně jako mně na ověřovacích zkouškách tento rok. Pořád jsem si říkala ,,chci si vytáhnout otázku čtyři... ,, protože tu jsem uměla nejlépe. Moje podvědomí, jak jsem si pak uvědomila, mi ale stále připomínalo, že nechci otázku šest... A co jsem si vytáhla ? No jasně, že šestku. I když jsem jí nakonec zvládla na 1, tak v tomto případě jsem nechala energii přitáhnout tu negativní možnost. 

Co vy ? Také věříte na ,,Zákon přitažlivosti,, nebo ať to nazíváte jakkoliv ?
Máte nějaký podobný příklad, který to potvrzuje, aˇuž pozitivně nebo negativně ?



Mějte se, P. 
20. 05. 2019

Jsem zpět...


Jak začít...
Tohle byla asi má nejdelší pauza od psaní za celou dobu co tento blog vůbec existuje. 



Přišla prostě chvíle, kdy jsem se cítila, že mě blogování už nebaví a radši jsem si založila fotografický blog, kam dávám fotky a zaznamenávám svojí fotografickou cestu. 
Ale pak mi začalo chybět tohle. Ta svoboda v mém prostoru na internetu, kde se můžu  vypsat úplně ze všeho co mě napadne.















...takže jsem zase zpět.
Nevím na jak dlouho, ale jsem ráda, že jsem blog nevymazala, ale jen dala asi 90% obsahu jako soukromých. Stejně jak se vyvíjím já jako člověk, tak se vyvíjí i můj blog.

Dnes jsem měla ,,randíčko,, s jednou mojí moc důležitou osobou z mého života a bavili jsme se snad o všem. Taky jsme narazili na téma blogování a já si uvědomila, že mi to tu chybí. 
A změnila jsem hlavní přístup, a to, že tu nejsem pro to, abych byla slavnou blogerkou a měla peníze a spolupráce, ale pro to abych si vybudovala nějakou komunitu lidí, kteří mě ocení za moje psaní a hlavně proto, že je to něco co mě moc baví a co mi dělá radost ! A rozhodně to není něco za co bych se měla snad stydět...


...jsem introvert, který se stává extrovertem přes klávesnici počítače nebo tužku a papír...


31. 08. 2018

Dva dny v Brně : Co navštívit a kde se najíst.

Před rokem jsme se s mými dvěma kamarádkami domluvili na prázdninovém jednodením Tripu do Karlových Varů a protože jsme si to vážně užili a v autobuse cestou domů jsme jen tak řekli, že by to mohla být tradice, tak jsme začali v březnu plánovat další trip na prázdniny. A tentokrát jsme se vydali....





.... do Brna.

Plánování jsem si vzala na starost hlavně já, protože mě to baví. 
Po prohledávání internetu, stálém hledání v mapách a plno zařizování, se nakonec vše stihlo a mohli jsme vyrazit.










1. Den - 17.8.018 / Pá : 

,,Mám svátek a jedeme do Brna !" blesklo mi hlavou, když jsem se probudila.

Nikdo nezaspal a autobus jsme po ,,krátkém ranním běhu,, také stihly. Využili jsme tentokrát Flixbus, protože cesta stojí pouhých 29 Kč. A kvalita jízdy této ceně ani neodpovídala. Byla skvělá.



Cesta celkem utekla a my stáli  na zastávce v Brně... 
Mé organizační a orientační schopnosti se projevili jako velmi dobré a tak jsme se dostali z bodu A do bodu B - respektive ze zastávky autobusu na náměstí Svobody. 
Tam se nachází známý Brněnský orloj a Morový sloup.



Cvak, cvak, cvak. 
Prvních 100 fotek z náměstí máme a je čas oběda.
Po příjezdu jsem nám objednala pizzu v jedné pizzerii. 
A protože mám celiakii výběr se vztahoval na jednu malou zastrčenu pizzerii v druhé části města. 
Na první pohled nic moc, ale po prvním kousnutí se vše změnilo. Poprvé jsem měla bezlepkovou pizzu, která chutnala jako normální. Byla prostě výborná. 
Stála 175 Kč s tím, že jsem si mohla vybrat jakoukoliv příchuť.





Pak jsme se vydali na Petrov. Upřímně, ten se mi z celého Brna líbil nejvíce a to nejen proto, že z něj máte krásný výhled na celé Brno. Nachází se zde i katedrála sv. Petra a Pavla, která mi trochu připomněla můj milovaný Vyšehrad. Následovala procházka na druhou stranu Petrova přes Denisovy sady.
























Petrov nás uchvátil, ale potřebovali jsme pokračovat, proto jsme se podívaly ještě na Zelný trh a Starou radnici. 
Také jsme se zašli podívat do České ulice na ,,deštníkové nebe" (můj osobní název).
A nezapomělo se ani na můj svátek, který jsme oslavili zmrzlinou v Mekáči.








A byl čas jet domů ? 
Ne, tento rok, jsme se rozhodli, že abychom toho stihli co nejvíce v Brně strávíme dva dny.
Doporučuji vám ubytování schánět hodně dopředu a ne dva měsíce jako já. Penzion jsem nakonec sehnala, ale o něco dražší než jsme chtěli. Jedná se o rodinou vilu kousek od centra a pár kroků od vily Tugendhat. Byli jsme naprosto spokojené a mohu jen doporučit. Odkaz :




Večer po ubytování jsme ještě chtěli zajít na večeři do resturace Proso, která je 100 % bezlepková, ale dorazili jsme později a tak už měli v Prosu zavřeno. 
Proto jsem začala pátrat a kousek od ubytování jsem našla kavárničku. Seděli jsme a povídaly si asi 2 hodinky a pak jsme se rozhodli, že když už to máme takový kousek tak se na vilu Tugendhat aspoň půjdeme podívat. 
Byl to zvláštní a hezký pocit. Pak už jsme se vrátili na pokoj a šli spát.








2. den - 18.8.018 / So : 

Snídani jsme si koupili v supermarketu už včera, takže jsme si v kuchyňce uvařili čaje a půjčili si nádobí.



Sobotu jsme chtěly plně věnovat výšlapu na Špilberk, ale ještě před tím, jsme stihli návštěvu výstavy fotografa Jana Šibíka - 10 let, kterou doporučuji.




Výšlap, nebo spíš krásná procházka na Špilberk byla opět obohacena krásnými výhledy na celé Brno a na
Petrov. 
A protože se akorát konal Den Brna, tak jsme měli hrad i s vojáky v dobových kostýmech, ženami s krásnými šaty, ale i poddanými. Přišlo mi jako bychom se ocitli ve středověku. 
Prohlídku už jsme nestíhali a tak jsme hrad obdivovali jen z venku, ale i tak to stálo za to.





Po 2 hodinách strávených na hradbách jsme se vrátili zpátky do centra.
 A zašly jsme si  na oběd do hranolkárny Faency Fries - švestkovou omáčku mohu doporučit a velké hranolky vás nasytí.


















Už zbývala jen hodina d odjezdu a na řadu přišo loučení. 
Proto jsme se šli podívat tam kde jsme začali - na náměstí Svobody. Udělali posledních pár fotek a vydali se na autobus.









Musím říct, že se mi do Prahy vůbec nechtělo. Brno mě tak okouzlilo, že klidně mohu říct, že je to taková zmenšená Praha bez turistů a stánků se suvenýry na každém kroku. Jen toho brněnskýho hantecu tam bylo nějak pomálu.


A kam pojedeme za rok ? Kdo ví ! Možná i přes hranice....






Byly jste v Brně ? A co se vám tam nejvíce líbilo ?



16. 07. 2018

Ženskost.


Ženskost - osobnost žen.  Každá tu svou vnímáme jinak. Už od mala v sobě hledáme tu naší a měníme jí.
Až najdeme tu, která nám opravdu sedí. Je to naše osobnost, náš styl v oblékání, účes, kariéra nebo zájmy. 

Ta má si také prošla a stále prochází změnami. Ale já myslím, že už se začínám cítit svá. Hlavně v tom jaká jsem. 

Vím, že když se na sebe podívám do zrcadla žádnou modelku z plakátu tam neuvidím, ale smířila jsem se s tím a snažím se to zlepšit, aby to nebylo horší. A teď v tom zrcade nehledám už žádnou modelku ani tu tlustou holku, kterou bych se mohla stát, ale sama sebe. Ženskost jsem objevila i v mém stylu. Už žádné mini kraťasy nebo sukně v kterých se necítím dobře. Vyměnila jsem je za dlouhou sukni, šaty a volné kalhoty. Nejen, že se cítím  lépe, ale i se sama sobě víc líbím. Také v kosmetice jsem se rozhodla o trochu ženskosti. Výrazné rťenky mi k tomu skvěle pomohly. U vlasů to bylo stejné. Při každé návštěvě kadeřnictví jsem buď chtěla ostříhat jen konečky a nechat si tak narůst dlouhé vlasy a nebo je úplně ostříhat. Pak jsem, ale zjistila, že středně dlouhé mi sluší nejvíc a experimentovat mohu v barvě. Začala jsem tedy blond melíry a příště vymyslím něco dalšího. 

Samozřejmě vím, že za rok nebo za 10 let bude má ženskost zase o kus dál a určitě úplně jiná, ale teď jsem spokojená a to je to hlavní. 



15. 05. 2018

Má zkušenost s gelovými nehty



  Vždycky jsem chtěla mít krásné, dlouhé upravené nehty. Bohužel moje vlastní se mi vždy lámaly a lak nikdy moc dlouho nevydržel. Tak jsem začala uvažovat o gelových.



Asi půl roku jsem vyhledávala informace na internetu i po známých. Někdo tvrdil, že je spokojený a někdo, že mu to jeho vlastní nehty úplně zničilo. Pak tu byla ještě jedna otázka. Vietnamci ano nebo ne ? Je to cena x kvalita ? Jenže opět jsem našla oba názory. 

Nakonec jsem se po půl roce rozhodla, že do toho půjdu a nechám si gelové nehty udělat u vietnamců.

1) Tvorba v nehtovém studiu : 

Hned jako první zklamání pro mě byla samotná nehtařka. Byla nepříjemná, neuměla pořádně česky a nekomunikovala s semnou. Jinak samotná práce byla precizní a nehty se mi líbily. Cena byla 420 Kč a odešla jsem spokojená.


2) První týden :

Prvních pár dní mě nehty trochu bolely. Neměla jsem  je nijak extra dlouhé, takže pracovat jsem si s nimi zvykla rychle. 

3) Odrůstání :

Moje nehty nijak rychle nerostou, takže mi vydržely měsíc a pak už byly nepěkné.

4) Sundavání :

Bolest, bolest, bolest... musela jsem použít pilník a teplou vodu. Pilníkem jsem nehet vždy podebrala a pod vodou trhla. Přišlo mi, že si trhám své vlastní...

5) Nehty po sundání gelových :

Byla jsem připravená, že budou zničené. A také byly. Byly jako papír tenké a citlivé. Zůstalo mi na nich ještě trochu lepidla, které mi postupně odrostlo. Opět nezvyk na krátké. 
Fotografii po bohužel nemám.

6) Renegerace :

O zdravých nechtech se dalo mluvit až tak po třech měsících od sundání. A to díky bezbarvému laku, který jsem začala používat měsíc po sundání a promazávání nehtů krémem na ruce 

7) Shrnutí :

Teď už vím, že si je každý měsíc dělat nebudu. Možná výjmečně, když se zase rozhodnu. Což může být za rok, ale také až na mojí svatbě.

Myslím, že jestli vám nehty ublíží nebo ne je na vašem těle. Na každého fungují jinak. Já jsem ráda, že jsem si to zkusila a měsíc jsem měla krásné dlouhé nehty jak jsem si vždy přála. Také jsem, ale ráda, že po nich nemám nehty zničené navždy. 

Pokud i vy máte zkušenost s gelovými či jinými umělými nehty, určitě to napište do komentářů. Stejně tak i dotazy.
29. 03. 2018

Jaro je tady !


Je duben. Po krůčcích už přichází po dlouhé zimě... jaro. V pořadí je to druhé roční období, které je mi blízké a které mám ráda. 


Hlavním důvodem je návrat z toho nekonečného zimního období. Všichni už jsme s toho mrzutí a unavení. Proto je tu jaro, nabudí nás a připraví nás na  léto. 

Pak je tu, ale i pár dalších maličkostí, které mě při pomyšlení na jaro napadnou a pro které právě toto odobí mám tak ráda :

1.Květiny

To je jeden z mých znaků jara. Ať už jsou to tulipány a narcisky do vázy nebo můj nový krásný hyacint. Tomu kouzlu jít poprvé na páteční trhy a odejít se zabalnou kyticí nebo jednou květinou jen tak pro radost se nic nevyrovná. 

2.,,Zpěv tažnejch ptáků..."

Když jdu ráno venčit, tak vždy k tomu mám živou hudbu, právě díky zpěvu ptáků, kteří už se vrátili zpátky. 

3. Výměna šatníku

Alá kabáty vystřídají jarní bundičky a křiváky a opět můžete vyrazit v teniskách aniž by vám mrzly kotníky. Samozřejmě k tomu patří i nákupy nových kousků.

4. Majáles

Pro mě jednoznačně ten správný start jara. A to ve velkém ! 








20. 02. 2018

Cestování a já.


Začínám novou kapitolu na mém blogu. Kapitolu, která určitě patří i do mého života. Cestování. 
Pro mě má cestování význam svobody, krásy, návalu poitivní energie a také poznávání něčeho nového. 


Od malička se s rodiči vydáváme na skvělé dovolené a výlety po Česku, takže já jeho krásy znám už dlouho. Myslím, že Čechy jsou kouzelné, pohádkové a plné tajemství. 

Nejvíc miluji Prahu. Narodila jsem se zde a jsem na to vážně pyšná. Je propletená zajímavou historií, kterou najdete snad všude ve starém centru.



Jako další místo v Česku, které od malička miluji víc a víc jsou Jižní Čechy. Žije tam velká část mé rodiny. Mám tam plno vzpomínek. Vždy se tam hrozně ráda vracím a přesně poznám ten pocit uvnitř mě, když mi to už chybí.

A co zahraniční cestování ?

No... myslím, že mě toho ještě hodně čeká a ráda bych navštívila co nejvíc. Zatím mám v atlase Světa odškrtnuto :

Slovensko,

Polsko,

Německo,

Rakousko

a Itálii.


Pro mě je důležité, že jsem již navštívila všechny naše sousední země. A také jedno moře. Myslím, že je to dobrý základ. 


Uvidíme kolik toho bude v této mé životní kategorii za pár let. Třeba proběhne i nějaký ten let....



Podělte se s semnou v komentářích o nějaký váš cestovatelský sen nebo vzpomínku






14. 02. 2018

Strach ze zubaře.



Před rokem jsem zvládla operaci, při které mi byly odstraněny mé zuby moudrosti, tedy osmičky. Ale ani tato zkušenost ze mě strach ze zubařů nedostala.
 Od 1. třídy jsem chodila k naší školní zubařce. Vždy neohlášeně jednou za půl roku vešel při hodině do třídy zdravotní bratr a nás pět si vzal dolů k paní zubařce. Nevzpomínám na ní vůbec dobře, což má také za příčinu mojí fobii.
 Naštěstí jsem kaz měla jen jednou, ale ta vzpomínka ve mě do dnes vyvolává pocit hrůzy. Musela mi dát totiž anestezii, ale nejspíš to ,,trochu,, přehnala, protože na místo 3 hodin mi vydržela celý den a neotevřela jsem pomalu ani pusu...

Pak jsem ovšem ze ZŠ odešla a musela jsem si najít nějakou jinou zubařku
Přiznám se, že mi to trvalo celý rok ! Což pro moje zuby bylo určitě horší, ale pro můj strach lepší. Pak jsem, ale v listopadu 2017 sebarala odvahu, protože samotný strach ze zubařů překonal strach z toho jak jsou na tom asi moje zuby.
 Při hledání jsem zjistila jistý fakt. Pokud chcete vážně dobrého zubaře, kterého se nebudete muset bát, musíte hledat u těch placených vámi a ne pojišťovnou. 

Nakonec jsem si našla jistou soukromou ordinaci, kde mě zaujala paní doktorka z dobrými recenzemi. Bohužel mé přání, abych to měla za sebou do Vánoc nevyšlo a tak jsem byla objednaná až v lednu na kontrolu.

Na první (a vlastně i druhý) pohled byla paní doktorka velmí pozitivní, usměvavá a milá. Když mě prohlížela a nebo colkoliv dělala stále na mě mluvila a vše popisovala. Musím se přiznat, že při prohllídce pár slz ukáplo a nervy byly dost vidět. Byly mi zjištěny 2 kazy = 2 termíny

První kaz a první vrtání :

Jako první vám řeknu, že to byl velký rozdíl. Tentokrát nebyla potřeba píchnout anestezie, čehož jsem se také bála, ale vážně to jen tak šimralo. Měla jsem ze sebe moc dobrý pocit a obešlo se to bez slz, ale ze začátku bylo ještě dost stresu.

Druhý kaz a první anestezie :

I v případě anestezie to byl velký rozdíl. Musela jsem dostat dvě, ale po zákroku mi za 4 hodinky pusa povolila. Samotný zákrok byl bezbolestný, když nemluvím o samotněm píchnutí injekcí. Odcházela jsem z velmi nakoplím sebevědomím a s hrdostí

Pokud máte zubaře, kterého se bojíte je to špatně. A pokud nemáte žádného, tak je to ještě horší. Já jakožto člověk, který se bojí bílých plášťů obecně vám doporučuji začít hledat, sebrat všechno sebevědomí, které máte, stanovit si třeba odměnu, kterou si pořídíte, když to zvládnete a jít do toho. 

Jestli máte také podobnou zkušenost určitě mi jí napište do komentářů. 

Brzy načtenou. Artepp.
29. 01. 2018

Nová tapeta | spolupráce s Pixers.cz - Žijeme pro změnu.


Pixers.cz

Před pár měsíci jsem byla oslovena společností Pixers ke spolupráci. 

Tato firma nabízí na svém e-shopu různé typy nástěnných tapet, nálepek, obrazů a plakátů. Spolupráce měla probíhat tak, že jsem si mohla vybrat jakýkoliv jejich produkt do 3 000 Kč. 

Protože, už delší dobu mám předělaný pokoj a stále se ho snažím ,,vyšperkovat,, ráda jsem na spolupráci přistoupila. Mou stěnu mi sice zdobila má stará tapeta, ale jak sami Pixers uvádí na svém webu : Žijeme pro změnu. Tak jsem jí udělala.

Potom, ale přišla další část rozhodování. Co si vybrat. Pixers toho nabízí vážně plno a tak jsem při prvním pořádném prošmejdění e-shopu zjistila, že mi toho v Oblíbených skončilo asi 20 ...

Pak mě, ale zaujala tapeta, která byla pro mě jako dělaná.

Pivoňky a watercolour umění. Dvě věci, které jsem si v poslední době moc oblíbila. A taková byla ta osudová tapeta, kterou jsem objevila a okamžitě si jí zamilovala. 

Od objednání mi přišla asi do týdne, ale na nalepení čekala měsíce. Což samozřejmě nemohu vytknout Pixers, ale sama sobě. (smích)

Když, bych měla ohodnotit samotné Pixers, musím říct, že je to společnost,  která nabízí velmi kvalitní a široký výběr. Samozřejmě i tady platí kvalita = cena. Takže vám Pixers ráda doporučuji.

Odkaz na mojí tapetu : Klikni 


Pivoňky a watercolour.

         


23. 01. 2018

Knihomol 018 | Leden Šlehačková oblaka


Jako jedno z mých předsevzetí na rok 2018 je Víc číst

Možná to zní hrozně jednoduše, ale já jsem vážně za rok 2017 moc knih nepřečetla a tak jsem se rozhodla, že minimálně jednu knihu měsíčně přečtu a na blog vám o ní něco napíšu. 

K Vánocům jsem si proto přála jednu z těch knih, která mě zaujala nejen svou krásnou obálkou, ale i obsahem a určitě i autorkou, kterou jsem už trochu znala. 

Byla to kniha Šlehačková oblaka. A právě ona se stala mou ,,lednovou" četbou. 

Autorku Terezu Salte alias Tereza in Oslo jsem poznala na workshopu od blogerek A Cup of Style, kde měla část workshopu právě Terezka také svou přednášku. A protože i ona mě ,,nakopla" k blogování a nesmírně mě nabila energií, tak jsem se po vydání její knihy rozhodla o jejím životě dozvědět a energií se nabít ještě víc. 

A také se tak stalo. 

Šlehačková oblaka jsem začala číst hned po začátku roku 2018 a trávila jsem s nimi každý den cestou do školy a kdykoliv jindy, kdy jsem někam vyrazila autobusem, metrem nebo tramvají a nastala má chvilka na čtení. Za necelých 15 dní jsem jí přečetla (shodou okolností jsem jí začala číst ve čtvrtek a dočetla také ve čtvrtek). 

Určitě vám nechci prozradit co všechno na vás při čtení čeká, ale trochu vám přiblížím o čem kniha je.

Šlehačková oblaka.
 Jsou samozřejmě plná šlehačkových snů, ale i pádů z oblak dolů.


Terezka popisuje všechny své dosavadní nejdůležitější chvíle v jejím životě, které zažívá a chce dosáhnout právě svých snů a přání. Hned ze začátku mě její řádky absolutně pohltily a musím dodat, že když se jedná o opravdový život, který někdo prožil a není to jen vymyšlený svět je to mnohem silnější čtení. Proto jsem se nejen smála, ale také párkrát brečela ať už dojetím a nebo smutkem. 

Knihu doporučuji těm, kteří hledají v životě motivaci, bojí se jít za svým snem a nebo ho teprve hledají. Můžu se přiznat, že já jsem po seznámení s Terezkou na jejím blogu byla jen párkrát, takže kniha určitě není jen pro její čtenáře. Třeba se jimi stanete až knihu dočtete, stejně jako .

Artepp.


08. 01. 2018

Můj diář 2018. Plánování. | Doller.


Vánoce jsou pryč. A nastal Nový rok. Rok 2018. Všem z nás se začíná psát nová kniha, která má 12 kapitol plných štěstí, zklamání, úspěchů i pádů, chyb a nových věcí. 

Můj diář 2018.


Mnozí z nás si tuto knihu tvoří i fyzicky. Formou diáře. Já k nim také patřím, proto jsem si na rok 2018 poprvé pořídila motivační diář - Doller

Hrozně mě na něm baví to jak se v něm můžete vyblbnout a dát najevo veškerou vaší  kreativitu, přizpůsobit diář tak sobě

Protože je diář o motivaci jak už jsem zmínila, musela jsem si vyplnit i pár předkapitol: Kým jsem za 5 let ? , Roční cíle a Snář. Zároveň se na konci každé kapitoly nachází i Shrnutí měsíce a na úplném konci Shrnutí celého roku

Váše kniha (diář), může začít třeba v březnu, protože kapitoly (měsíce) v ní nejsou nadepsané.



Kolik Doller stojí ?

399 Kč s tím, že 1,10 Kč zaplatíte za den.

Je i v jiné barvě ?

Barvy jsou dvě : černá a ( moje ) růžová.
    
Kde ho mohu sehnat ?

Objednává se online, ale můžete si ho nechat za menší příplatek poslat na odběrové místo.




Jak si diář organizuji.

Pro mě je nejdůležitější hlavně mít v diáři vše přehledné. Takže společně s diářem jsem si pořídila i plno fixíkůzvýrazňovačů pastelek. K tomu Vám rozhodně doporučuji navštívit malé zastrčené papírnictví na Ládví. 
V minulosti jsem o něm psala i článek.



1) Zvýrazňovače:
Pomáhají mi rozdělit určité kategorie v mém životě ( diáři ) . Používám klasickou barevnou čtveřici, při čemž, každá z nich má svou kategorii : zelený ( práce ) , růžový ( příjemné akcičky, kafíčka, srazíky... ), žlutý ( škola ) a oranžový( blogging). 

2) Fixíky:
Jsou tenké, dlouho vydrží nepropíjí se.  Ideál! Mám jednu černou na nadpisy a potom světle růžovo-tělovou.

Potom ještě mám na zdobení plno lepíků samolepek
 


3) Samolepky:
Velkou část z nich mám z Ebay, ale moje kamarádka je hrozně výtvarně nadaná a k narozeninám mi vyrobila různobarevné samolepky pro označení  vyjímečných událostí ( svátky a narozeniny, prázdniny, doktoři...) . Jsem z nich úplně nadšená a využívám je snad pořád. 



Zatím jsem s Dollerem naprosto spokojená. 
Umožní mi plánvat, motivovat a kreativně se vyřádit.


 Pokud máte také Doller nebo jakýkoliv jiný diář určitě mi napište jaký a nebo kde si kupujete lepíky   a samolepky vy !



A Vám přeji do roku 2018 hlavně hodně zdraví, protože to je to nejdůležitější.




 

14. 12. 2017

Adventní články : Můj seznam přání k Vánocům | 2/4


2.
ADVENT

A je tu druhý adventní týden, takže vychází další adventní článek. A protože ten první byl o tom jaké dárky jsem darovala nebo budu darovat, tak dnes to bude Můj seznam přání k Vánocům.

Nejvíc ze všeho si přeji do roku 2018 hlavně všechno nejlepší, hodně zdraví a štěstí pro celou mou rodinu.

A pak je tu i pár věcí, které by mě potěšily pod stromečkem :

1. Sama sebe jsem překvapila, ale nejvíc věcí si přeji z kategorie Knihy :
zdroj: Databazeknih.cz


1. Můj život bez lepku od foodbloggerky CeliaXMoni :
Už nějaký ten pátek mám zjištěnou Celiakii, kvůli které musím držet bezlepkovou dietu a protože bych se ráda v roce 2018 více zdokonalit ve vaření. Tak uvidíme...

2. Továrna na sny od bloggerky Anie Songe :
Tato kniha slibuje, že vás naučí být v životě šťastnější a načerpáte z ní pozitivní energii, což já vážně potřebuji.

3. Šlehačková oblaka od bloggerky Tereza in Oslo :
Zajímá mě příběh a cesta člověka, který se pohybuje v podobném oboru jako já, tím myslím  blogging.



2. Jeden dárek jsem už vlastně dostala v neděli. Dárek, který mám napůl k narozennám a Vánocům. Je to postel, která můj pokoj učinila dodělaným. Teď už bude následovat jen pár drobností jako poličky, dekorace atd. brzy vám ji ukážu v již chystaném článku :) 
   
3. Pod stromečkem by mě taky moc potěšilo nějaké to fotografické vybavení. Nejvíc asi photoshop nebo stativ. 

4. Mezi zástupci ,,Měkoušů" (měkkých dárků) by mě jistě potěšily ponožky nebo pyžamko.

5. Holky z A Cup of Style, mě minulý rok dárkem, který dostaly. DVD kazety z jejich dětství přehrané na CD, tak aby si je mohly zase pouštět. Dokonalé !

6. No a jako poslední by mě jistě potěšila nějaká drobnost z papírnictví, protože já je prostě miluju.



Do dopisu jsem toho letos napsala trochu víc, ale není to o tom, že bych chtěla všechno. Jen chci aby si ,,Ježíšek" mohl vybrat. 

Hlavně nezapomeňte, že nejdůležitější na Vánocích je to, že se sejdete s rodinou a děláte si navzájem radost. Proto Vám všem přeji aby jste dostali po čem toužíte, ale nezapomněli na to si Vánoce užít !


Bohužel je to už podruhé co se mi nepodařilo článek vydat na advent. Takže další článek (nebo video) vyjde asi zase až po adventu, ale máte se na co těšit ! 

Vaše Artepp.











05. 12. 2017

Adventní články : Typy na dárky k Vánocům | 1/4


1. 
ADVENT

 Vánoce, Vánoce přicházejí ! První advent už jsem prošvihla, ale příští neděli (tedy na 2. advent) už to dodržím a článek s tématikou Vánoc vyjde...slibuji.

 A protože se Vánoce vážně blíží, tak je na čase začít nakupovat dárky. Pokud teda nepatříte do té kategorie lidí, kteří nakupují po celý rok a teď jsou na rozdíl ode mě úplně v klidu tak si myslím, že vám pár typů určitě pomůže.

Přijde mi, že když nějaká youtuberka nebo blogerka radí právě tipy na dárky k Vánocům, vždy to bere hrozně neoriginálně a je to pořád samá svíčka, knížka, voňavka....prostě nuda. Já se považuji za ,,specialistku" na nakupování dárků pro všechny. Každý rok se to totiž snažím pojmout velmi originálně a u každého člena rodiny řádně promýšlím co mu letos nadělím.

Pár typů do začátku :

1. Originalita :
Jak už jsem zmiňovala na začátku. Když budete dávat mamince každý rok pod stromeček svíčku, asi jí to potěší jen první rok a pak už bude radost jen předstírat. Já beru Vánoce jako chvíli kdy můžu mé rodině a přátelům poděkovat za to, že tu pro mě jsou a za to co pro mě dělají, proto se snažím je co nejvíc překvapit a potěšit.

2. Ruční práce:
Obdarovaný nebude potěšen jen věcí, kterou dostal, ale i tím, že uvidí kolik práce vám asi dalo aby jste jí vůbec vytvořili. Je to skvělý typ pro ty co si ještě nevydělávají, ale i přes to chtějí své blízké potěšit dárkem.

3. Naslouchání:
Je červen a vy jste s maminkou v obchodě z dekoracemi a ona popadne měkký hebký polštář a řekne vám, že je krásný a že by se jí líbil. Potom ho, ale položí a jde dál. S takovýchto situací je skvělé čerpat. Maminka na něj do prosince zapomene, ale když ho rozbalí pod stromečkem udělá jí to jistě velkou radost.

A teď k samotným dárkům. Rozdělila jsem je na dvěkategorie, kterým kupuji já dárky každý rok. Je to maminka a tatínek.

Maminka:

Maminky jsou osoby, které se o nás starají, milují nás, starají se o tatínka, o domácnost, chodí do práce a většinou se moc nezastaví. Takže dárek pro ní by měl vyjadřovat naší lásku k ní, mohl by jí zlepšit plánování času a také jí donutit se chvíli zastavit a udělat si chvilku sama pro sebe.

1. Vlastnoručně vyrobený diář:
Je to hodně o trpělivosti a možá i trochu kreativitě, ale já jsem to zvládla nad moje očekávání a protože jsem ho již před dvěma lety darovala, můžu potvrdit, že sklidil i úspěch. Na první stranu napište co ke své mamince cítíte, potom vypište všechny měsíce a dny a polepte obálku diáře nař. fotkami jejích obíbených herců a zpěváků.

Tatínek:

Tatínci jsou buď kutilové, cestovatelé, knihomolové, počítačový maniaci ebo cyklisti. Nadchne je jakákoliv blbinka se kterou si můžou ,,hrát" , ale praktickým ,,vynálezem" je také neurazíte. Ocení cokoliv je jim blízké. Zároveň je to podle mě ta nejtěžší kategorie ze všech. Hlavně, když náš táta je trochu kutil, trochu knihomol, trochu cyklista a trochu cestovatel. Tento rok jsem ovšem myslím (nebo aspoň doufám) trefila do černého !

1. Stírací mapa ČR:
Jistě znáte stírací mapy Světa. Už asi 4 měsíce se snažím na internetu najít to samé, ale s mapou ČR, ale nikde nic. Až jednou... brouzdám si po netu a najednou na mě vyskočí reklama právě na tuto mapu ! Já celá šťastná reklamu rozkliknu a zjistím, že na moje finanční možnosti je mapa moc drahá, ale protože jsem věděla, že z ní táta bude nadšený a hodila by se mi i sem do tohoto článku, rozhodla jsem se se stránkou navázat spolupráci, kterou přijali a tak mi mapu poslali zdarma. Přiznávám se vám a jsem úplně nadšená, že jí mohu tátovi díky vám letos pod stromeček dát. Mapu si můžete pořídit ZDE .

 photos: Giftio.com




 Doufám, že vám to aspoň trochu pomohlo a třeba i inspirovalo. Určitě budu strašně ráda, když mi napíšete vaše typy na dárky k Vánocům a poradíte tak v komentářích nejen mě, ale i ostatním čtenářům.

Vaše Arteppka


29. 11. 2017

Narozeninové zamyšlení jedné sedmnáctky


 19.11.2017 to bylo přesně 17 let co jsem přišla na svět a začala dýchat, koukat, křičet.... prostě žít ! 
 Stal se ten zázrak, který se stane nespočtu lidem každý den, ale každý z těch zázraků je jedinečný a neuvěřitelný. Každý z nás byl jednou tím zázrakem, a každý z nás si to připomíná každý rok, právě ten den, kdy se to stalo a on se poprvé nadechl, poprvé viděl svět a svůj příchod hlasitě oznámil všem přítomným.
 Hlavně své mámě, protože to ona právě dokázala ten zázrak uskutečnit. Je to první člověk s kterým se dítě seznamuje a nachází k němu lásku, která v těchto dvou stvořeních zůstává už po celý život.
 A dalším člověkem, kterého mi ukázali byl on.
První muž, ke kterému už od narození cítíte tu stejnou lásku, který vám dává ty ,,mužské rady" do života a který se za vás klidně i popere. Sice si seznámení s mými rodiči nepamatuji, ale podle jejich vyprávění vím, že to bylo krásné a jelikož to spolu táhneme už 17 let a já k nim stále cítím to co jsem začala cítit, když jsme se poprvé viděli, tak myslím, že jsme rodina jak má být ! A jsem za to ráda.


Děti vs. Dospělí:
V lidském životě trvá dětství 18 let, takže přede mnou je poslední rok, dětství. Nestěžuji si. Možná trošku, ale na druhou stranu jsem vlastně ráda. Člověk asi není nikdy v žádné fázi života ani v žádné situaci spokojený, protože jsou tu ti druzí, kteří se zdají, že jsou na tom lépe. Vzpomeňte si, když jsme byli malý. Holčičky snily po maminčiných vysokých botách na podpadcích a jejích malovátkách... ale to ještě netušily jaká je to bolest, když na podpadcích pobíhá maminka celý den, nebo, když si řasenkou při líčení drkne do oka. Děti prostě touží být velcí a dospělí občas zatouží být zase dětmi.

A na závěr tohoto článku bych vám ráda napsala odpověď na otázku:

Kde se vidíš a kým chceš být za 5 let?
Za 5 let bude rok 2022 a bude mi 22 let. Já budu 2 roky po zvládnuté či nezvládnuté maturitě (to se neodvažuji předpovědět).       Určitě bych byla ráda zaměstnaná v práci, která mě bude bavit a naplňovat. Jestli to bude spojené s fotografií, kterou studuji nevím, ale jak říkám - bude mě bavit a naplňovat.
 Ráda bych byla s někým kdo mě bude milovat a kdo mi bude rozumět - tím je myšlen nějaký ten přítel.(smích) .
 Váhám nad tím, jestli už budu bydlet mimo rodiče...ale asi ještě ne (smích).
 Ale co vím 100% je to, že budu cestovat, ať už jen jednou, určitě chci do svých 22 let navštívit nějaké město v zahraničí.
  To je asi vše co si myslím, že bude.
Je jisté, že vše se nebude shodovat a možná to bude celé jinak, ale já doufám, že budu šťastná a zdravá a stejně na tom bude i má rodina a moji nejbližší.

Tím uzavírám tento článek věnovaný narozeninovým myšlenkám a zamyšlením nad vším co se k tomu váže...

Děkuji za přečtení článku. Určitě se se mnou podělte o něco krásného do komentářů a já se budu těšit u dalšího článku. 

Vaše Artepp .
08. 11. 2017

Tři zvláštnosti, když nakupuji oblečení aneb Zpověď ,,fešn šopaholičky"


Ahoj. Moji milí.

Vedle všech mých myšlenek, životních příběhů, tvoření a jídla bych se ráda na blogu začala více věnovat i kategorii Móda.




fešn-šopaholička.

Jsem klasická ,,fešn šopaholička" asi jako každá žena.

 Mám, ale i pár zvláštností, které se neobjevují úplně u každé : 


Slevy:

V obchodech mě 100% přitahují slevy, neberte to tak, že co je ve slevě si kupuji aniž bych se zamyslela jestli se mi to vůbec líbí, to ne ! Jen ks mám možná i větší radost z věci nad, kterou jsem v tom samém obchodě uvažovala už před měsícem kdy byla za 500 korun a kupuji si jí hrdě až teď když je zlevněná na 150 korun.



100x zkoušej, jednou kupuj:

Ano přesně tak... jsem ten typ, který i s jedním trikem stráví v kabinkách snad věčnost.
 Tento složitý výběrový proces doprovází i otázky typu: Sluší mi to vůbec ? Nejsem v tom tlustá ? Budu to nosit ? Mám za to dávat ty peníze ? Sedí ke mě ta barva ? atd... 
A ještě horší je chvíle, kdy mám před sebou dva kousky a vím, že koupit si mohu jen jeden... to rozhodování je prostě nekonečné!





Sekáče jsou super ! :

Myslím, že jsem vážně jedna z mála holek v mém věku, která si to myslí, ale je to tak. 

Když, ale víte kam jít a již máte svoje prověřená místa, tak vás žádné předsudky nepřekvapí. Nejsem ten typ lidí, který nakupuje hlavně v second-handech. Celkově mám k módě přístup takový, že je pro mě důležité mít doma základní kousky, které se dají jednoduše mezi sebou kombinovat a občas si šatník doplním nějakým tím výraznějším. Takže v sekáči si většinou kupuji ty výraznější :)
 Nechci vám úplně prozrazovat moje oblíbené sekáče, ale nejradši chodím do ,,jednoho", který má jednou za měsíc takovou akci - Vše za 10 Kč ! - a ještě k tomu se sem dováží oblečení z Ameriky ! 

Napište mi do komentářů:

Líbí se Vám tento formát článků ? Mám v něm pokračovat ?

Jaké jsou vaše nakupovací zvláštnosti ? A shodujete se i s nějakou tou mojí ? 




Brzy načtenou,

Vaše Artepp.


04. 11. 2017

Podzim: Proč ho miluji ?


Ahoj.Moji milí. 

 Nechci se Vám omlouvat, že  v říjnu nevyšel žádný článek. Spíš bych Vám to ráda vysvětlila.

  Přišla na mě chvíle, kdy jsem neměla žádný nápad a vlastně ani chuť na články a blog. Takže si moje psychika a myšlenky sami ,,řekly" o pauzu s blogováním. Celý měsíc jsem tedy měla možnost odpočívat a vymýšlet. A dnes, 1.11. jsem se rozhodla zase začít psát.


 Začátkem října a teď i pokračujícím listopadem začalo mé nejoblíbenější roční období- Podzim .


 Mám i teorii, že každý se cítí lépe v jiném ročním období, jako třeba, když má někdo radši černou nebo bílou, a to se právě přenáší i do vašich myšlenek a psychiky. Takže já můžu říct, že v období podzimu jsem víc šťastnější a optimističtější.

A proč vlastně podzim ? 


Podzim je plný vůní: svíčky, čaj, čerstvě spadané listí, ale i vůně podzimního deště.

Je plný příjemných barev takže i pozitivní energie.

Jeho foto-přitažlivost je asi všem známá.





  foto-přitažlivost                

  = něco (podzim) co je pro focení jako stvořené a nikdo neodolá, aby ,,to" nevyfotil.



Přiznávám, že je má láska k podzimu ovlivněná trochu i tím, že mám v listopadu narozeniny (Už se to blíží !) - smích...

A posledním důvodem jsou svetry a nově i rtěnky... myslím, že nemusím vysvětlovat. 

Na závěr by mě zajímalo ,, Jaké je to Vaše roční období, které považujete za to nejlepší" :)



27. 09. 2017

Můj týden: Nová brigáda. Nové video. Jsem nemocná.


Ahoj. Moji milí.

Protože se toho za tento týden stalo plno věcí o které bych se s vámi podělila, tak bych se o tom zase ráda rozepsala.

Tento víkend jsem poprvé navštívila svou novou brigádu. Nebudu vám říkat kde, ale jsem opět asistentka prodeje, tentokrát v obuvi a musím říct, že jsem konečně našla to co mě bude bavit, bude mi to vyhovovat. A musím říct, že konečně cítím v sobě ten pocit radosti s práce. Žádný stres a nervy ! Takže to považuji za další vzestup v mém životě. (viz. : ZDE ).

Další věc, která se stala je určitě příjemná i pro vás. Vyšlo na mém youtube kanále další video ! Tentokrát je to Haul z Ebay. Takže se určitě mrkněte.

No a poslední ,,novinkou" je to, že ačkoliv se má psychika zvedá tak to úplně nezvládá ta fyzická a tak jsem se začátkem mého milovaného podzimu jsem onemocněla...

To jsou všechny důležité změny a události v mém týdnu. Určitě se nezapomeňte podívat na nové video a napsat mi do komentářů něco pěkného. Děkuji.

Vaše Artepp. ♥