Fotopátračka.cz

hhhhPřed dvěma lety jsme se já a dvě mé kamarádky rozhodly, že o prázdninách vyrazíme na jeden den za poznáním nějakého českého města. Byly to Karlovy Vary a neskutečně jsme si to užili a mě osobně to nabilo i pozitivní energií a pocitem svobody i samostatnosti. A proto jsme se rozhodli z prázdninových toulek po Česku udělat tradici a loni jsme se vydali poznat Brno a to na dva dny, které byly naprosto úžasné...

...a protože tradice by se měly dodržovat, i letos jsme hned na začátku prázdnin navštívili krásný jihočeský Český Krumlov, který si mě získal hned co jsme přijeli. Věděla jsem, že nás čeká opět ten skvělý pocit svobody a štěstí, ale i přes to, to bylo nad mé očekávání. Jižní Čechy mám doslova v krvi a už od dětství je to můj druhý domov. Cítila jsem se tak právě i v Krumlově. 

Jako první jsme cestou od autobusu narazili na vyhlídku na celé město, které jsme měli jako na dlani, takže bych řekla, že nás přivítalo vážně tím nejlepším způsobem. Po vstupu do města, čím víc jsme se blížili k historické části, tzv. Latránu jsem měla pocit, že jsme se objevili v pohádce, takže nebít těch stovek valících se turistů snad ze všech kontinentů světa, možná bych tomu i věřila. Navštívili jsme infocentrum na náměstí Svornosti, kde jsme si koupili tzv. Český Krumlov card, která vás za super cenu provede hlavními lákadly, která Krumlov nabízí, takže velmi doporučuji. 

Protože nás dost tlačil čas, tak jsme se proplétáním uliček plných života a energie dostali na konec Latránu, kde je úžasná restaurace ,, Hospoda 99,, kde vaří bezlepkově i lepkově, takže jsem si pošmákla jak já na výborné zelňačce, tak i holky. 

Pak proběhla procházka asi 40 minut přes celé město až do Spolí, kde nám skvělá paní Vlaďka předala malý byteček. Bylo to poprvé co jsme pro ubytování využili Airbnb a za mě skvělá možnost jak najít ubytování.

A po nákupech jídla do ledničky na druhý den a krátkého odpočinku jsme se rozhodli, že náš den ještě nekončí. Proto jsme se rozhodli navštívit ateliér Egona Schieleho. Bylo to opět kouzelné místo jako z pohádky. Tentokrát jsme tam byli úplně sami bez turistů, což mi přišlo v Krumlově jako velký zázrak. 

Druhý den  jsme se vydali zase do centra Krumlova, kde to žije snad 24/7. Jako první jsme cestou navštívili Fotoateliér a dům Seidel, který ve mě zanechal hodně, už asi jen proto že fotku studuju a mohla jsem poznat zase jinak historii našeho oboru. Pro holky to bylo zajímavé, ale asi ne tak silné, což je pochopitelné. Fotit se tam nesmí, takže si to budete muset zažít sami, ale i nefotografům to moc doporučuji a pro fotografy je to povinnost. (smích)

Následovala návštěva Art centra Egona Schieleho, jehož ateliér jsme navštívili den před tím. Musím říct, že umění mám ráda, ale Schiele měl nejen velmi tragický život, ale podepsalo se to i v jeho tvorbě, která je velmi těžko pochopitelná a hlavně negativní. Takže to ve mě zanechalo zvláštní pocit, ale má kamarádka, která umění miluje snad víc než já byla nadšená, takže je to asi na každém, jak to příjme.

Pak proběhl tentokrát spíš horší oběd v restauraci, kde měli mít bezlepkové jídlo, ale neměli, takže mě pohostili salátem a bramborami, ale i to se prostě nám celiakům občas stane. Pro lepkáře mohu, ale restauraci U klobouku doporučit. 

Návštěvu hradu a zámku jsme také vynechat nemohli, ale několik nádvoří plných asiatů, kteří stáli frontu na jeden záběr nás dost odradilo od návštěvy i vnitřních prostor zámku a taky nás už tlačil čas odjezdu, takže holky šli aspoň na věž a já si dala čaj v kavárně pod ní, protože výstupy na věže mě už moc nelákají.

A jako poslední jsme se šli podívat na kláštery, na což jsem se dost těšila a opět mě to docela zklamalo a přeneslo to na mě spíš negativní energii. Jsem hrozně citlivá a po tom co jsme vešli dovnitř a zjistili, že jsme tam prakticky sami a paní průvodkyně, která byla jistě vemli vzdělaná nám dala krátkou zajímavou přednášku, kterou zakončila informací, že pod námi jsou v podlaze pohřbeni mniši, tak to na mě nějak padlo a až když jsme vyšli ven udělalo se mi lépe. 

Cesta na autobus přes celé město pro mě bylo skvělé vrácení do pozitivní energie, u výhledu s kterým jsme se prvně vítali jsme se s Krumlovem rozloučili a vyrazili zpátky do Prahy. A v autobusu mi v hlavě proběhla známá věta : ,,Všude dobře, doma nejlépe...,, 

A co vy? Už jste někdy navštívili Český Krumlov?

                                        A nebo vás můj článek namotivoval k jeho návštěvě?

Už i u videí na youtube se mi často stávalo, že jsem si je pouštěla jen jako zvukovou kulisu a u toho jsem většinou pracovala na počítači nebo uklízela.

Takže, když jsem objevila kouzlo podcastů, zjistila jsem, že je to něco přímo pro mě !

Co to jsou vlastně podcasty ? 

Jelikož podcasty nejsou ještě v Česku rozšířené, tak jako třeba youtube videa, bylo by asi nejlepší vám na začátek říct o co vlastně jde. 
Podcast vzniká nahráním autorova hlasu, který přes mikrofon sděluje posluchačům  různá témata. Nejčastěji mají motivační záměr jindy iformační a nebo se jedná i o nahrané rozhovory.  Takže je to vlastně youtube dost podobné, ale můžete u poslechu dělat daleko víc věcí. Někteří lidé u toho běhají, jiní vaří a nebo si podcast lidé pouští i před spaním. Já u poslouchání nejčastěji upravuji fotky, poklízím a nebo taky jen tak lelkuju.



Jak jsem se k podcastům dostala já ?

Poprvé jsem o nich slyšela na instagramu Terezky z blogu Tereza in Oslo, která se  je rozhodla začít publikovat. A jelikož jsem před dvěma lety četla její úžasnou knihu Šlehačková oblaka a její způsob života se mi líbí, hned jsem si šla poslechnout první díl jejího podcastu. A byla jsem naprosto nadšená. Když jsem se dostala do fáze, že jsem na každý díl čekala jako na Vánoce, ze stejným nadšením a překvapením, tak jsem si uvědomila, že českých podcastů existuje jistě víc a začala jsem hledat, poslouchat a ty co mě vážně nadchly jsem si  začala pouštět  pravidelně. 

A protože jich rozhodně není málo, rozhodla jsem se, že se s vámi o ně podělím a napíšu vám jaké podcasty mám nejraději.

Jak už jsem psala, tento podcast od Terezky byl prvním, který jsem si poslechla. Rozhodně mě na prvním místě uchvátil Terezky krásný hlas, který podcastu dodává jeho kouzlo. 

Témata, na která je podcast zaměřen jsou zajímavá a hlavně originální. Terezka v nich mluví
o svém životě, a to nejen o přítomnosti, ale vypráví i o své minulosti.

Její podcasty mě naplňují hlavně pozitivním myšlením k danému cíli a že když chceme, tak si ho můžeme splnit. Určitě vám ho mohu doporučit, stejně jako Terezky blog, instagram a knihu.

Sandru jsem začala poslouchat díky Terezce, která se o ní a kjejím podcastu nejednou zmínila. Její podcast je úplně o nečem jiném, než ten V Oblacích. 

Tady totiž Sandra nemluví tak o sobě, jako spíš o novinkách a kauzách ze světa, ve všech různých kategoriích. 

Díky tomu, že jí poslouchám se každý TEAden dozvím něco nového, což je rozhodně skvělé ! 

Verču z blogu Čas kávičky jsem poznala poprvé přímo osobně a to na blogerském srazu s holkama z A Cup of Style a dalšími blogerkami. Už tam mě její energie a charisma dost získalo, tak jsem ji začala sledovat na instagramu a potom i poslouchat její podcast Čas kávičky. 

Líbí se mi jak je z ní poznat její naprostá přirozenost a humor, kterým vypráví své životní pády a úspěchy. O pobavení a pozitivní energii u ní není nikdy nouze. 

Val je ,,podcasterka,, v mojí věkové kategorii. Je to výhoda v tom, že řeší v životě i ve svých podcastech podobná a mnohdy i stejná témata jako já. 

Do budoucna bych se s ní jistě ráda seznámila i osobně, protože už jen z jejího hlasu cítím pozitivní přístup k životu a chuť ho šířit dál. Opět mluví hlavně o svém životě, ale také o tématech, které řeší snad každý.

U Valentýny vám mohu také doporučit její blog, který si ráda čtu, když zrovna není žádný její podcast online :)))

Můj nejčerstvější objev.

Klára se zabívá hlavně seberozvojem a občas si u jejích podcastů připadám jako při návštěvě psycholožky. Zabívá se totiž velmi obecnými problémy s kterými se každý člověk někdy trápil nebo trápí. 

          

Jedni v něj věří a druzí zase ne. Já patřím k těm, kteří zákon přitažlivosti cítí a chtějí ho využívat spíš pozitivně, ale jejich podvědomí jim to občas překazí. Nevěřím přímo ve vesmírnou sílu, která má tuto moc. Spíš to vnímám jako nějakou energii, která pro mě nemá a nemusí mít přesnou lokaci výskytu. 

Ale také jsem v něj nevěřila vždy. Spíš jsem o něm jen věděla a snažila se jej aplikovat do svého života, ale musí to přijít samo. I když ne tak úplně, vy v něj totiž musíte hlavně začít věřit uvnitř sebe a ne jen navenek. To se mi potvrdilo celkem nedávno :

Pár dní před začátkem prázdnin, které jsem chtěla věnovat hlavně brigádě, mi zavolali, že mě nakonec nepotřebují. Což pro mě bylo naprosté zhroucení mého plánu a hlavně hlavního cíle. Chtěla jsem si totiž vydělat peníze na novou techniku pro mojí práci fotografky a i studium. A tenhle cíl se během pár sekund rozsypal jako domek z karet. Přiznávám, že první dny potom jsem to prožívala jako by byl konec světa, ale nepřestávala jsem věřit, že si najdu něco jiného a ten cíl si splním. I když přiznávám, že po pár týdnech jsem to už chtěla vzdát, ale prostě to nešlo. Takže jsem denně volala na tisíc čísel z inzerátů a poslouchala jen samé ,,ne, děkujeme za váš zájem,,. Ale jednou se naopak ozvalo jedno číslo mně nazpátek s tím, že mají pro mě nabídku. 

A jelikož jsem byla ve fázi, že bych vzala cokoliv a dokonce se taky jednalo o práci v prostředí žurnalistiky - o které uvažuji jako studiu na VŠ - hned jsem kývla a nastoupila. 

A jaká je vlastně pointa ? 

Zákon přitažlivosti se projevil pozitivně a já si přitáhla to v co jsem věřila a co jsem chtěla. 

Takže děkuji ! A to sama sobě ! 

Ale ne vždy je to tak ,,jednoduché,, - protože někdy se nepodaří ovlivnit vaše podvědomí, které bude myslet nad situací negativně a přitažlivost se otočí proti vám. Myslím,že něco podobného se stane třeba víc než polovině maturantů, stejně jako mně na ověřovacích zkouškách tento rok. Pořád jsem si říkala ,,chci si vytáhnout otázku čtyři... ,, protože tu jsem uměla nejlépe. Moje podvědomí, jak jsem si pak uvědomila, mi ale stále připomínalo, že nechci otázku šest... A co jsem si vytáhla ? No jasně, že šestku. I když jsem jí nakonec zvládla na 1, tak v tomto případě jsem nechala energii přitáhnout tu negativní možnost. 

Jak začít...

Tohle byla asi má nejdelší pauza od psaní za celou dobu co tento blog vůbec existuje. 

Přišla prostě chvíle, kdy jsem se cítila, že mě blogování už nebaví a radši jsem si založila fotografický blog, kam dávám fotky a zaznamenávám svojí fotografickou cestu. 

Ale pak mi začalo chybět tohle. Ta svoboda v mém prostoru na internetu, kde se můžu  vypsat úplně ze všeho co mě napadne.

Nevím na jak dlouho, ale jsem ráda, že jsem blog nevymazala, ale jen dala asi 90% obsahu jako soukromých. Stejně jak se vyvíjím já jako člověk, tak se vyvíjí i můj blog.

Dnes jsem měla ,,randíčko,, s jednou mojí moc důležitou osobou z mého života a bavili jsme se snad o všem. Taky jsme narazili na téma blogování a já si uvědomila, že mi to tu chybí. 

A změnila jsem hlavní přístup, a to, že tu nejsem pro to, abych byla slavnou blogerkou a měla peníze a spolupráce, ale pro to abych si vybudovala nějakou komunitu lidí, kteří mě ocení za moje psaní a hlavně proto, že je to něco co mě moc baví a co mi dělá radost ! A rozhodně to není něco za co bych se měla snad stydět.

Jsou to už 3 roky co jsem psala první článek. Ale jelikož se vyvíjím hlavně já a má osobnost, tak pro mě ztrácejí smysl i témata co jsem psala v 15 letech. Dnes jsem plnoletá a chci vám psát o tématech, která mám v hlavě teď.

K blogování mě přivedly hlavně ,,hrnečky,, - tedy holky z A Cup of Style a já jsem jim za to moc vděčná. 

...jsem introvert, který se stává extrovertem přes klávesnici počítače nebo tužku a papír...

1. Den - 17.8.018 / Pá : 

,,Mám svátek a jedeme do Brna !" blesklo mi hlavou, když jsem se probudila.

Nikdo nezaspal a autobus jsme po ,,krátkém ranním běhu,, také stihly. Využili jsme tentokrát Flixbus, protože cesta stojí pouhých 29 Kč. A kvalita jízdy této ceně ani neodpovídala. Byla skvělá.

2. den - 18.8.018 / So : 

Snídani jsme si koupili v supermarketu už včera, takže jsme si v kuchyňce uvařili čaje a půjčili si nádobí.





































Musím říct, že se mi do Prahy vůbec nechtělo. Brno mě tak okouzlilo, že klidně mohu říct, že je to taková zmenšená Praha bez turistů a stánků se suvenýry na každém kroku. Jen toho brněnskýho hantecu tam bylo nějak pomálu.








Byly jste v Brně ? A co se vám tam nejvíce líbilo ?

Začínám novou kapitolu na mém blogu. Kapitolu, která určitě patří i do mého života. Cestování. 

Pro mě má cestování význam svobody, krásy, návalu poitivní energie a také poznávání něčeho nového. 

Od malička se s rodiči vydáváme na skvělé dovolené a výlety po Česku, takže já jeho krásy znám už dlouho. Myslím, že Čechy jsou kouzelné, pohádkové a plné tajemství. 

Nejvíc miluji Prahu. Narodila jsem se zde a jsem na to vážně pyšná. Je propletená zajímavou historií, kterou najdete snad všude ve starém centru.

Jako další místo v Česku, které od malička miluji víc a víc jsou Jižní Čechy. Žije tam velká část mé rodiny. Mám tam plno vzpomínek. Vždy se tam hrozně ráda vracím.

A co zahraniční cestování ?

No... myslím, že mě toho ještě hodně čeká a ráda bych navštívila co nejvíc. Zatím mám v atlase Světa odškrtnuto :

Slovensko,

Polsko,

Německo,

Rakousko

a Itálii.

Pro mě je důležité, že jsem již navštívila všechny naše sousední země. A také jedno moře. Myslím, že je to dobrý základ. 

Uvidíme kolik toho bude v této mé životní kategorii za pár let. Třeba proběhne i nějaký ten let....

Podělte se s semnou v komentářích o nějaký váš cestovatelský sen nebo vzpomínku .