Přeskočit navigaci
Kateřina Horylová

Factory of fulfilled wishes

12. 08. 2019

After all this time? Always


Pamatujete si moment, kdy jste poprvé četli nebo viděli Harryho Pottera?

Mně bylo 14 let, když jsem pod stromečkem u babičky našla fialový box, ve kterém bylo 7 dílů Harryho Pottera v paperbacku. Bohužel si už nevzpomínám, co jsem si při čtení myslela nebo jak jsem reagovala. Vím však jedno, do této série jsem se zamilovala a bude v mém srdci už navždy. Proto je mým nejoblíbenějším citátem After all this time? Always.
Jaký je váš oblíbený citát? A co pro vás znamená Harry Potter, Bradavice a celý čarodějnický svět? Považujete se za Potterheada? A kolikrát jste knihy četli? Kolikrát jste viděli filmy? Znáte některé hlášky nazpaměť? Jaký je váš oblíbený díl? A jaký je váš nejméně oblíbený? Chtěli byste studovat v Bradavicích? Jaký předmět by byl váš oblíbený? Do jaké koleje patříte? S kým byste kamarádili? Co byste…

Co to?





Právě mi na okno zaťukala sova a přinesla mi dopis. Co v něm asi je? Že by mě konečně vzali do Bradavic? Sice mají 10 let zpoždění, ale kdo by se zlobil? Jsou to přeci Bradavice. Páni, já už se tak… aha. To není dopis o přijetí. Vypadá to jako nějaký nábor. Posuďte sami:



Je ti minimálně 16 let?

Máš rád hádanky?

Miluješ knihy nebo sladké?

Nemáš peníze?

Nechceš chodit na brigádu nebo do práce?

Nutně potřebuješ nové knihy?

Dal/a by sis něco dobrého?

Máš rád/a Harryho Pottera?

Odpověděl/a jsi na všechny otázky „ano“?



TAK HLEDÁME PRÁVĚ TEBE!!



Čti pozorně:
Od pondělí 05. 08. se spustil projekt Pročti se létem. Po dobu čtyř týdnů se na internetové stránce www.proctiseletem.cz každé pondělí objeví soutěžní otázka. Když na ni odpovíte správně a budete vylosováni, můžete vyhrát: poukázku do Knihy Dobrovský v hodnotě 500 Kč nebo výrobky od Milka, Oreo, Brumík a Halls ve stejné hodnotě. Zároven se vaše účast počítá i do hlavní výhry a platí to, že čím více zodpovíte otázek, tím větší máte možnost výhry. A co že je ta hlavní výhra?
Zájezd do ateliérů Harryho Pottera v Londýně pro celou rodinu/partu! No není to úžasná příležitost? Nemusíte dělat nic jiného, než odpovědět správně na otázky a pak jen čekat. Krátit si čas můžete čtením nebo sledováním kouzelnického světa.
Jestli jsem vás dostatečně nenalákala, podívejte se na fotky níže. Tohle všechno můžete vyhrát. A pak budete stejně spokojení knihomolové, jako jsem já! 



Už soutěžíte?
Na světě jsou už dvě otázky - dvě šance na výhru! :)
28. 07. 2019

Becky Albertalli | Holka mimo rytmus


JAKO BYCH PROŠVIHLA SPRÁVNOU CHVÍLI A TEĎ JEDU CELOU PÍSNIČKU MIMO RYTMUS


U mé kamarádky Maky (@endlessbibliophile) na blogu se mi zalíbily články Deset důvodů, proč si přečíst tuto knihu. A tak jsem se rozhodla, že napíšu také takový. Přináším tedy článek s deseti důvody, proč si přečíst knihu Holka mimo rytmus.

1) Pokračování série Probuzení Simona Spiera/Já, Simon
Tohle zláká jen ty čtenáře, kteří už mají přečtenou výše zmíněnou knihu. Ale určitě to zaujme i ty, kteří viděli jen film a líbil se jim. Tato kniha je volným pokračováním, které je více zaměřeno na postavu z minulého dílu - Leah. Můžete si ji však přečíst, i když jste předchozí knihu nečetli. 

"Nenávidím, když jsou kreténi talentovaní. Chci žít ve světě, kde se dobrým lidem ve všem daří a debilové jsou neschopní."
2) Hl. postava - Leah
V několika recenzích jsem četla, že se čtenáři s postavou neztotožnili. Nemyslím si, že by to bylo v příbězích důležité. Podstatnější mi přijde nějaká sounáležitost, soucit a empatie. Já jsem se však s Leah v některých věcech shodla a byla bych dokonce ráda, kdybych s ní mohla kamarádit. Byla svá, na nic si nehrála, nepřetvařovala se, i když přátelům tajila jednu osobní věc. Měla se ráda přesně tak, jak byla. Nevadilo jí, že je při těle, měla prostě ráda jídlo. Byla dobrou kamarádkou a dcerou. 

"Držíš dietu?"
"No dovol?"
No fakt, kdo tohle říká? Tak zaprvé, právě jsem snědla tři zadky M&M´s. Zadruhé, drž sakra klapačku. Přísahám, že lidi prostě nedokážou pochopit, že existují tlusté holky, co nedrží dietu. Je tak těžké uvěřit tomu, že mám fakt ráda svoje tělo?

3) Autorčin styl
Becky Albertalli píše neuvěřitelně poutavě. Pro mě není důležité začíst se do příběhu hned na první stránce, ale určitě je to dobré plus. U této knihy mě však dostala hned asi druhá věta a věděla jsem, že si čtení budu užívat. Becky nepíše nijak složitě, ani nepoužívá příliš zdlouhavé popisy. Čtení rychle utíká a rozhodně se nebudete nudit.

"Ta holka je jak taťka z předměstí s krizí středního věku v těle čtvrťačky."

4) Reálné postavy a příběh
Po všech fantasy knihách s vymyšlenými světy a hrdiny se schopnostmi byla tohle příjemná změna. Postavy jsou reálné, mají dobré i špatné vlastnosti. Dokážete se vžít do jejich situace a uvažovat, jak byste se zachovali vy. I příběh si dokážete živě představit a je dokonce možné, že se vám nebo někomu ve vašem okolí stalo něco podobného. 

"Vůni Waffle Housu mám hrozně ráda. Je to dokonalá kombinace másla, javorového sirupu, slaniny a možná cibule? Ať je to cokoli, měli by to stáčet a dávat do fixů s voňavou náplní, abych mohla malovat sexy postavy z mangy, které voní jako tenhle podnik."

5) Zmínky Harryho Pottera
Je očividné, že je autorka fanynkou Harryho Pottera. Zmínky jsou v příběhu časté a mé srdce při každé z nich zaplesalo. 

"V obýváku si nic, kde je páreček Drarry - Draco a Harry - číst nemůžu, ani když tu není mamka. Drarry patří do mého pokoje. A je mi jedno, jak moc oplzle to zní." 

6) Přátelství
Hlavními postavami jsou mladí lidé, kteří ukončují poslední ročník na střední škole a chystají se na vysokou. V tomto věku hraje přátelství důležitou roli a není tomu výjimkou ani v tomto příběhu. Objeví se zde i tolik časté a obvyklé hádky a pomluvy. Ale všechno nakonec vždy dopadne. 

"Abby se líbí Harry Potter. To je jako říct, že pohádkový dědeček je docela hodný. Že Shawn Mendes nevypadá špatně. Člověk nemůže o Harrym Potterovi říct, že se mu líbí. Musí se do něj zamilovat, být úplně posedlý." 
7) Hudba
Hudba zde hraje velkou roli. Leah je členkou hudební kapely - hraje na bicí. A jelikož je milovnicí hudby, objevují se zde nějaké písničky a vy si je můžete ke čtení pustit a hned se více přiblížíte příběhu. Já se musím přiznat, že poslouchám něco jiného než Leah, takže jsem si písničky nepouštěla, ale to mi vůbec neubralo na požitku ze čtení. 

"Jsem jako pojistky. Když mě člověk přetíží, tak se prostě vypnu."

8) Vztah matky s dcerou
V pubertě je obvyklé, že děti nevycházejí s rodiči. Leah má však s matkou dobrý vztah. Sice se jí nelíbí matky nový přítel, ale nakonec si v něm zalíbení najde. Není na ni příliš drzá a vychází spolu dobře, což jim oběma ulehčuje život, jelikož žijí samy dvě. Jsem ráda, že se v knihách pro mladší čtenáře objevují i rodiče hlavních postav. Nelíbí se mi, když se v celém příběhu o rodičích neobjeví ani slovo. Vždyť to oni nás vychovali, zaslouží si pozornost, nebo alespoň zmínku. 

"Jsem vlastně taková místní tlustá zmijozelská Rory Gilmorová."

9) LGBT tematika
S touto tematikou jsem se setkala už dříve. Nemůžu říct, že bych ji nějak vyhledávala, ale rozhodně se jí nebráním. Velkým plus však je, že v této knize se neobjevuje jen gay/lesba zastupitelé, ale i bisexuálové. S tímto zařazením jsem se v knize ještě nesetkala. 

"Tváře teď mám rozpálené mimo všechna obvyklá měřítka. Mohla bych na nich grilovat steaky. Mohla bych jimi ničit teploměry a žehlit vlasy a taky způsobit popáleniny druhého stupně." 

10) Citáty/hlášky
V této knize je nesmírný počet všemožných hlášek a citátů. Někdy jsou hlubší a člověk se nad nimi může chvíli zamyslet. Jindy jsou prostě jen vtipné nebo sarkastické. Hodně jsem si jich značila a rozhodně to zvedlo mé hodnocení. 

"Je to na nic, když se život dál posunuje bez vás. Někdy se cítím opomenutě i tehdy, když život dál plyne i se mnou."

Sečteno a podtrženo, tahle kniha je jako dělaná pro slunečné letní dny. Odpočinete si u ní a zahřeje vás u srdíčka a třeba i dojme. Já jsem od ní dostala přesně to, co jsem čekala a jsem spokojená. 

Za knihu děkuju nakladatelství Euromedia. Můžete ji zakoupit TU

Info o knize:
Série:                                   Creekwood
Díl:                                       2.
Žánr:                                    Literatura světová, Romány, Young Adult
Vydáno:                               2019, Yoli
Orig. název:                        Leah on the Offbeat (2018)
Počet stran:                        272
Hodnocení:                         4 hvězdičky

Info o autorce:
Becky Albertalli je americká spisovatelka knih pro teenagery. Dospívajícím se věnuje nejen ve svých knihách, ale i v profesním životě. Za svůj debutový román Já, Simon (vyšel také jako Probuzení Simona Spiera, česky YOLI 2017 a 2018) obdržela autorka Cenu Williama C. Morrise, byla nominována na Cenu Andrewa Carnegieho a americkou Národní cenu za literaturu. Román byl několika periodiky jmenován jednou z nejlepších knih v žánru Young Adult. Holka mimo rytmus navazuje na román Já, Simon, tentokrát se však autorka soustředí na Simonovu nejlepší kamarádku Leah. YOLI vydalo také Podělaným navrch.
11. 07. 2019

Marissa Meyer | Renegáti & Protivníci




KDO SE NIČEHO NEBOJÍ, NEMŮŽE BÝT STATEČNÝ



Autorka Marissa Meyer je u nás známá svou sérií Měsíční kroniky. I když jste tuto sérii nečetli, určitě jste o ní slyšeli. Já jsem jí podlehla teprve nedávno, tuším, že minulý rok. Zbývá mi ještě Winter a doplňující novely, ale už přečtením prvního dílu jsem věděla, že jsem objevila novou oblíbenou autorku, která se řadí mezi J. K. Rowling, George R. R. Martina, Richelle Mead a Leigh Bardugo. Marissa má širokou slovní zásobu, smysl pro jazyk a neskutečně velkou představivost. Její světy a všechny postavy jsou velmi promyšlené a propracované. 

Anarchisty nezajímalo, co přijde, až se starý svět zhroutí. Šlo jim jen o změnu, a tu dostali. A tak svět, který po sobě zanechala civilizovaná společnost, zaplavil chaos. Těm rokům se říká věk Anarchie. Nebyla policie. Neexistovalo vězení. Sousedé okrádali sousedy. Silní stáli proti slabým. V takových dobách ztrácí lidskost naději. Ale pak, zdánlivě zničehonic...přišla naděje. Naděje si říkala Renegáti. 


Tato nová série, Renegáti, není retellingem jako autorčiny předešlé knihy. Je o superhrdinech a padouších. A to je rozhodně něco pro mě! Jsem velký fanoušek všech Marvel filmů a jsem nadšená, že vznikají i knihy s touto tématikou. Vím, že ještě vyšla Wonder Woman, Batman a Cat Woman. Četla jsem akorát první ze zmiňovaných, ale bohužel mě nenadchla. Úplným opakem byli však Renegáti. Vyšli v roce 2018, ale já se do nich pustila teprve teď. Po dočtení jsem se proklínala. Proč jsem tak dlouho otálela? 

Kniha začíná takovou předmluvou před prologem a hned první věta (Na začátku jsme byli padouši všichni.) mě vtáhla do děje a pustila mě až na poslední straně (str. 506). Knihu jsem četla 4 dny a to jsem nečetla celý den, ale jen ve volných chvílích. To dokazuje to, že je kniha opravdu napínavá a bude vás nutit pokračovat dál. Chodit spát v noci a vstávat brzy ráno, abyste mohli číst. 

Svět hrdiny potřebuje.
To nám tvrdí v jednom kuse.
Ale oba víme, že světu by bylo líp bez hrdinů. Bez padouchů. Bez kohokoliv z nás, kteří se jen pleteme do života normálním, šťastným lidem. 


První díl nás seznamuje s novým světem a s rozdělením mezi Renegáty a Anarchisty. Ace Anarchista bojoval za to, aby se žádný Výjimečný (člověk se schopnostmi) nemusel skrývat. Nechtěl, aby se jich lidé báli, chtěl pro všechny volnost a rovnoprávnost. Jenže místo toho, aby něco vytvořil, vše ničil. Proto vznikli Renegáti. Přemohli Ace Anarchistu, ujali se vedení a nastolili pravidla. Byli jako Avengers. Zajímavé je, že dvě hlavní postavy stojí každá na jedné straně. Adrian alias Sketch je adoptovaným synem dvou Renegátských hrdinů - Kapitána Chromia a Dread Wardena (Ano, oba jsou muži a i tato kniha splňuje LGBT tematiku). Na druhé straně stojí Nova alias Nightmare, neteř Ace Anarchisty, která v šesti letech přišla o svou rodinu. 

Sledujeme, jak se každá skupina chová a jak vše není jen černé a bílé. Anarchisti nejsou jen padouši a i mezi Renegáty se najdou tací, kteří porušují pravidla. Celý příběh je geniálně propracovaný a velmi čtivý. Svět je sice vymyšlený, ale autorka do příběhu nenápadně vkládá myšlenky, které se týkají i našeho skutečného světa. A když je tam objevíte, pozastavíte se a zamyslíte. 

Každá revoluce jde ruku v ruce se smrtí. Někteří musí zemřít, aby jiní mohli žít. Je to tragédie, ale zároveň pravda.

Určitě jste už slyšeli o tvrzení, že druhé díly jsou vycpávkové. Bohužel je to ve většině případů pravda, ale tato série je výjimkou. Protivníci sice nejsou lepší než Renegáti, ale rozhodně nejsou o ničem. Příběhu chybí špetka šťávy z prvního dílu, ale nudit se rozhodně nebudete. Příběh navazuje tam, kde skončil. Nova je Renegátkou a snaží se získat informace, které by se Anarchistům hodily. Je zajímavé sledovat její vývoj, který si i ona sama uvědomuje. K Renegátům cítí nenávist za to, co kvůli nim musela zažít. Jenže začíná zjišťovat, že nejsou přesně takoví, jaké si je představovala. Našla si mezi nimi přátele, kterým ale musí každý den lhát a hrát si na někoho, kým není. Ale je tomu opravdu tak? Kdo vlastně je? 

Obě knihy mají krásné obálky a mně osobně se více líbí obálka druhého dílu. V druhém díle je něco, co v tom prvním chybělo - a tím je obsazení. Nevím jak vy, ale já jsem na jména hrozná, takže jsem si u Renegátů musela všechna vypsat a napsat si k nim aliasy. Noa v druhém díle to udělali za mě a dokonce u každého připsali i jejich schopnosti, čímž nám usnadnili práci. 



Dokud bude anarchie synonymem pro chaos a zoufalství, Anarchista bude jen jiným výrazem pro zločince.



Mě samotnou překvapilo, co vše si z toho příběhu můžeme odnést. Řeknete si, vždyť je to fantasy, je to vymyšlené a čtete to jen pro zábavu a relaxaci. Ale i v těchto příbězích jsou někdy skryty hluboké myšlenky. Tento příběh lze aplikovat na náš život. Protože i my škatulkujeme lidi podle jejich činů. Někdo jednou něco ukradne a hned dostane nálepku "zloděj". Ale nikdo z nás se nezamyslí nad důvodem jeho činů. Co když je bez práce a jeho příbuzný zrovna tuhle věc potřeboval, aby přežil? Neudělali bychom v této situaci to samé? Dělá to z nás hned zločince? 

Jste tým Renegát nebo Anarchista? Já se pořád nemohu rozhodnout. Renegáti pomáhají druhým a snaží se šířit pohodu a klid. Jenže je pravda, že se na ně lidé příliš spoléhají a sami nic nezmůžou. Anarchisti sice nikoho nezachraňují, ale zase nepáchají obrovské zlo. Je to těžké. A jak jsem řekla, vše není buď černé nebo bílé. 

Někdy je potřeba obětovat slabé, aby silní prospívali. 

Marissa Meyer je srdcem fanynka se skříní plnou kostýmů, hůlkou Harryho Pottera na stole a figurkou Tuxedo Maska zavěšenou v autě na zpětném zrcátku. Jejím nejoblíbenějším párem pořád zůstává Han a Leia. Možná je, možná není kyborg. Je autorkou knih pro teenagery, včetně bestsellerové série Měsíční kroniky.






Renegáti                                                                                   Protivníci               
Žánr: literatura světová, sci-fi, Young Adult                      Žánr: lit. světová, Sci-fi, Young Adult
Vydáno: 2018, Egmont                                                           Vydáno: 2019, Egmont
Orig. Název: Renegades (2017)                                             Orig. název: Archenemies (2018)
Počet stran: 512                                                                        Počet stran: 432
Čteno: 24. – 27. červen 2019                                                 Čteno: 01. - 10. července 2019
Hodnocení: 5 hvězdiček                                                         Hodnocení: 3,5 hvězdiček

Za recenzní výtisk Protivníků děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!

02. 07. 2019

Z filmové série Harry Potter | Pobertův plánek


 SLAVNOSTNĚ PŘÍSAHÁM, ŽE JSEM PŘIPRAVEN KE KAŽDÉ ŠPATNOSTI


Každý správný fanoušek knih a filmů Harryho Pottera moc dobře ví, co Pobertův plánek je. Kdyby však tento článek četl někdo z jiné planety, upřesním mu, o co se jedná. Tento plánek vytvořila čtveřice přátel, kteří studovali školu v Bradavicích. Jmenovali se Sirius Black, James Potter, Remus Lupin a Peter Pettigrew. Tito studenti měli vlastní přezdívky, aby se neprozradili - Tichošápek, Dvanácterák, Náměsíčník a Červíček. 




Do plánku zakreslili všechny místnosti v Bradavicích, o kterých věděli. Pro nezasvěcené to byl však jen prázdný kus papíru. Aby se mapa zobrazila, museli jste pronést větu "Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." Až po vyřknutí jste mohli sledovat, kde se kdo nachází, což bylo přínosné pro slídili, kteří se chtěli někam nepozorovaně dostat.



V této knize si můžete prohlédnout všechny místnosti a dozvědět se, jaká místnost se objevila v jakém díle a co se v ní stalo. Dále také obsahuje několik map, které vám zobrazí tajemství, když na ně posvítíte hůlkou, která je též k dispozici. 



Kniha je graficky velmi pestrá. Obsahuje fotografie z filmů, vysvětlivky, černobílé ilustrace a několik druhů písma. Na můj vkus je to už trochu moc, ale menším čtenářům se to určitě bude líbit.

Toto je kniha, kterou chce mít doma každý fanoušek Harryho Pottera, aby měl kompletní sbírku. 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!






NEPLECHA UKONČENA
27. 06. 2019

Yoli piknik 2019

Foto by Dorotanoon


Letos jsem se konečně mohla účastnit již známého Yoli pikniku! Každý rok mi do toho něco vlezlo, takže jsem byla opravdu ráda, že jsem letos mohla. Bála jsem se, aby nepršelo, jelikož by se kvůli tomu akce nekonala, ale mé obavy byly zbytečné. Počasí nám opravdu přálo, bylo snad přes třicet stupňů. Ale jelikož jsou knihomolové chytří, zalezli jsme si do stínu a dodržovali pitný režim. 

Piknik se konal v pražské Kinské zahradě, kde je na takové akce klid a hezké prostředí. Rozdělali jsme si deky, posedali si po skupinkách a vytasili své občerstvení. Nabídka byla opravdu velmi pestrá - třešně, jahody, skořicoví šneci, šneci se sýrem a šunkou, muffini, škvarkové placky od mé babičky a dokonce i meloun, který dostala Marťa k narozeninám. 


Radek si všechny naše skupinky obešel a od každého ochutnal, aby mohl vyhlásit vítěze nejlepšího pokrmu, kteří byli tři a byli obdařeni Yoli novinkami - Koláčci a spiklenci a Holka mimo rytmus. Další soutěž byla o nejletnější outfit, která měla také tři vítěze a mě mezi nimi - měla jsem ve vlasech čelenku s fialovými květy. Zápisník je na tajné zápisky o knížkách a životě. Nejvíce se mi na něm líbí čtenářský horoskop, který odhalí jaký typ čtenáře jste a u mě se docela strefil: Organizovaný čtenář. Knihy milujete, ale stejnou radost vám dělají i věci okolo - čtenářské deníky, focení knih, vypisování citátů, aktualizace knižního wishlistu, srovnávání knihovničky... Prostě v tom rádi máte pořádek." Musím se přiznat, že dříve jsem byla více organizovaná, ale co? 

Noa pak následovala volná zábava, kterou jsme vyplnili klábosením. Na české knižní komunitě se mi líbí, že si nemusíme povídat jen o knížkách (i když to zabere miliony hodin). Dokážeme se spolu bavit i o něčem jiném - o seriálech, škole, volném čase (no dobře, který z většiny trávíme čtením) a tak různě.

Na svůj první Yoli piknik nezapomenu i z dalšího důvodu. Přišel totiž za mnou Radek, že by se mnou chtěli navázat spolupráci a jestli bych měla zájem. Byla bych padlá na hlavu, kdybych řekla ne. Byla jsem opravdu moc ráda a moc to pro mě znamená a na spolupráci se těším, protože mi přijde, že to pro ty lidi ani není práce. Všichni jsou tak milí a usměvaví. 

Zleva: maruandbooks | martinakraus | zacitarna | já | ana_z_papiru

Moc děkuji všem z Yoli za zorganizování této akce. 
Největší dík patří Radkovi, Káje a Dorot :)


Co vy a knižní akce? Chodíte? Které vás baví nejvíce? 
25. 06. 2019

Ben Guterson | Hotel Winterhouse


NÁDHERNÝ HOTEL, RODINNÉ TAJEMSTVÍ, KNIHA HÁDANEK A KOUZLA.

Hotel Winterhouse je kniha pro děti ze zásilky Knihozem. Jestli se nepletu, loni tato zásilka kolovala poprvé, ale já z ní nečetla jedinou knihu, ani nevím proč. To až v poslední době jsem vylezla ze své komfortní zóny Young Adult fantasy a zamilovala se do dětských knih. Když jsem si přečetla anotaci k této knize, musela jsem ji mít a samozřejmě si ji i přečíst. 

"Jednou zaslechla jednoho kluka ze třídy, jak vykládá ostatním, že podle něj jediní Alžbětini přátelé jsou knihy. Nesnažila se být schválně jiná, a rozhodně se k ostatním nechovala protivně - jen jí připadalo jednodušší trávit většinu času pouze sama se sebou. A kromě toho opravdu milovala čtení."

Už obálka mě přesvědčila, že bude kniha vymazlená po grafické stránce. Na obálce je hotel, v němž můžeme vidět postavy skrz vyřezaná okénka. Po odejmutí přebalu můžeme nahlédnout do pokojů hotelu jako bychom v nich byli. Předsádka nám odhaluje okolí hotelu a v celé knize nalezneme krásné černobílé ilustrace. Další zajímavostí je název každé kapitoly, který obsahuje přesmyčky. 

Daleko na sever - a v hromadách sněhu
                                                                                                              snahu
                                                                                                              svahu
                                                                                                              úvahu
                                                                                                              úvazu
                                                                                                              úrazu
                                                                                                              mrazu

Příběh vypráví o 11 leté Alžbětě, která žije se svým strýcem Burlapem a tetou Purdou. Tito lidé mi svým chováním trochu připomínají Dursleyovi z Harryho Pottera. Alžběta sice nemusí spát pod schody, ale její jediní příbuzní k ní nechovají žádné city a řekla bych, že se u nich necítí jako doma. O vánočních prázdninách ji dokonce samotnou posílají do nějakého záhadného hotelu, aby si sami mohli vyjet na dovolenou. 

Alžběta si s sebou bere pár knih, jelikož je vášnivou čtenářkou. Při dlouhé cestě v autobuse si čte a pozoruje spolucestující. Na konečné zastávce vystupuje před hotelem, v němž stráví celé vánoční prázdniny a Silvestra. Úplně sama. Její samota netrvá dlouho. Jelikož miluje rébusy a hádanky, přichomýtne se u dvou pánů, kteří už pět let skládají puzzle a rozhodne se jim každý den na chvíli vypomoct. Dále si najde stejně starého kamaráda, který vyrábí pomalu hořící vynález. 

"Pohledy do dalekohledu ji očarovaly, naplňovaly ji pocitem, že může jedním pohledem urazit celé míle vzdálenosti nebo si přitáhnout vzdálené výjevy přímo před sebe."

Alžběta v hotelové knihovně objeví záhadnou knihu, která obsahuje různé hry pro děti a hádanky. A jelikož je to dívka zvídavá, knihu si i přes zákaz odnese s sebou do pokoje a důkladně ji studuje. Tím začíná řetězec záhad a tajemství. Alžběta je chce spolu se svým kamarádem Freddym všechny vyřešit a vy můžete být u toho. Zažijete spoustu dobrodružství a s jistotou se budete i bát! 

Tuto milou knihu plnou záhad, hádanek, tajemství a anagramů bych doporučila všem kreativním čtenářům, kterým jsou tyto věci blízké a mají rádi dobrodružné příběhy. Kniha však není jen pro děti. Zahřeje u srdíčka i starší čtenáře a vrátí je do jejich dětských let. 

"Když je na někom devět špatných dílů z deseti, měli bychom se soustředit jen na tu jedinou zbývající věc a na ostatní se snažit zapomenout."

Info o autorovi:

Ben Guterson působil deset let v Novém Mexiku a Coloradu jako středoškolský učitel, poté strávil několik let u společnosti Microsoft. Žije poblíž Seattlu na úpatí Kaskádového pohoří. 

V zahraničí již vyšel druhý díl, který má ještě lepší hodnocení než ten první. Doufám, že u nás vyjde také a já si ho tak budu moct přečíst.

The Secrets of Winterhouse
Info o knize:
Žánr:                           Literatura světová, Fantasy, Pro děti
Vydáno:                      2019, Computer Press (CPress)
Orig. název:               Winterhouse (2018)
Počet stran:               384
Ilustrace:                   Chloe Bristol
Čteno:                         8. - 14. červen
Hodnocení:                4,5 hvězdičky




Za knihu děkuji Míše z Radši_knihu a nakladatelství Albatrosmedia. 
Můžete ji zakoupit TU

Čtete dětské knihy?
Máte rádi záhady a rébusy?
19. 06. 2019

Jay Kristoff | Nikdynoc

NIKDY NEUSTUPUJ.
NIKDY SE NEBOJ.
NIKDY NEZAPOMEŇ.


"Stránky, které třímáte v rukou, vyprávějí o dívce, která v oboru vraždění dosáhla virtuózních schopností. Dívce nazývané Bledá dcera. Nebo Králotvůrkyně. Nebo Vrána. O vražedkyni všech vražedkyň, jež by doopravdy dokázala spočítat jen bohyně nebo já."

Toto je popis, který naprosto vystihuje knihu, která je o vraždění, intrikách, přátelství, pomstě, podrazech, štěstí a smůle. 

"Když je všechno krev, je krev všechno."



Příběh se odehrává v Itrejské republice, kde žije Mia (hlavní postava) se svými rodiči a mladším bratrem. Její otec se pokusil o převrat, který skončil jeho vraždou, zajetím matky se synem a útěkem malé holky. Tato malá holka málem přišla o život. Ale bylo tam něco (nebo někdo), co jí zachránilo život. Stín v podobě kocoura, který dívce pil strach a od té doby se už nikdy nebála a dala mu jméno pan Laskavý. 

Ujal se jí starý Mercurio a zasvětil ji svému učení. V deseti letech se dívka rozhodla oddat svůj život pomstě lidem, kteří měli na rukou krev jejího otce. Vztah Mii a Mercuria mi trochu připomněl Aryu a Syria z Hry o trůny. 

V první kapitole knihy se seznamujeme s Miiným poprvé - s její první vraždou a s jejím prvním setkáním s pohlavním stykem. Náhled máme na dvě skutečnosti, které jsou popsány dost podobně, a já jsem byla docela zmatená, jelikož jsem nevěděla, jestli se odehrávají ve stejný čas, nebo je jedna z minulosti, nebo je to jen představa a skutečnost. 



"Pokoušela se nesmát, pokoušela se myslet na něco jiného než na svou touhu ho zabít, ošukat, obojí najednou, ležet s ním a mít ho v sobě, zatímco by se bodali, kousali a krváceli do písku až do úplného konce."

Mia splní vše, aby se mohla dát do učení na tu nejlepší vražedkyni. Po cestě, na kterou se vydává, potká Trica, s nímž vede zajímavé a vtipné dialogy. Společně se dávají na učení, říká se jim akolyté a chtějí se stát Čepelemi, kteří by mohli vraždit. Ti méně úspěšní se stanou pouze Rukami, kteří jsou takoví jejich pomocníci. V takovém učení nesmí chybět ani učitelé, kterým se říká shahiid. Každý vyučuje jednu dovednost a pro akolyty si připraví úkol, který musí splnit, aby se mohli stát Čepelemi. Vyhrává však pouze jeden v každé dovednosti, a tak se těmi nejlepšími můžou stát jen čtyři. V této situaci je těžké najít si kamarády, nebo alespoň spojence. 

"Na konci roku bude ten akolyta, který získá nejvíc bodů, vyhlášen nejlepším v této síni. Každý shahiid má takovou soutěž - písně, masky a pravdy. Když student nemá potíže v ostatních oborech a je nejlepší v některé síni, tak má v podstatě jisté, že dokončí studium v Rudé církvi jako plnoprávná Čepel."



Musím říct, že sexuálních scén je v knize více a jsou popsány docela do detailů. Podrobnosti mají i vraždící scény plné krve. Proto nerozumím tomu, proč je kniha řazena mezi Young Adult. Neříkám, že by ji měli číst čtenáři od 18 let, ale rozhodně není pro 13 leté. I když v téhle době toho mladší dospělí ví možná více než já. Rozhodně jim bude bližší i jazyk, který je v knize postavami hojně užíván a tím jsou vulgarismy. Já osobně sprostě nemluvím a nelíbí se mi, když se tak někdo vyjadřuje. Ještě více se mi to nehodí k mladým dívkám. Nicméně musím přiznat, že v této knize jsou vulgarismy na místě. Nicméně, někdy mi to přišlo trochu moc. 

Dalším mým problémem byly poznámky pod čarou. Jsem zvyklá v některých knihách občas zalistovat dozadu, kde se nachází slovník nebo něco podobného. Ale skoro na každé druhé stránce hledat hvězdičku, číst si poznámky, které jsou někdy delší než samotný text příběhu, potom opět hledat hvězdičku a vracet se, mě opravdu otravovalo. Některé poznámky byly vtipné, ale bez většiny z nich bych se obešla. A tohle mi možná vadilo ještě více než sprostá slova (a to už je co říct). 



"Ty a já jsme vrazi. Jednou vrazi, vždycky vrazi. A každá smrt, kterou přineseme, je modlitbou. Obětinou naší Paní požehnané vraždy. Smrt jako milosrdenství. Smrt jako varování. Smrt jako konec samotný. Tyhle všechny musíme znát a dávat je světu. Vlk nelituje jehně. Bouřka neprosí o odpuštění za ty, které utopila."

A teď se přesuneme k tomu, co se mi líbilo a to byl autorův jazyk. Je pravda, že mi trvalo nějakých 150 stran (možná víc) než jsem se do příběhu dostala a než jsem si na styl psaní zvykla. Ale jakmile se tak stalo, četla jsem a četla. Nejvíce mě na tom bavily ty dialogy. Dalším plusem byla psychologie postav. Trochu mi to (zase) připomnělo Hru o trůny. Ani v tomto případě si totiž nemůžete oblíbit nějakou postavu. Vy si totiž vyhlédnete svého favorita, a později zjistíte, že je úplně někým jiným nebo se s ním něco stane a vy jste šokovaní, protože tohle jste nečekali, i když jste měli, jelikož je to příběh o vrazích a pomstě. Doufám, že jsem nic nevyspoilerovala, ale neuváděla jsem jména, tak snad jsem neřekla příliš. 


"Když nemůžeš ublížit těm, kteří ublížili tobě, stačí někdy ublížit někomu jinému."


Musím se vám přiznat, že z této knihy nejsem tolik odvařená jako ostatní. Nicméně je to rozhodně jedna z těch lepších a možná se objeví mezi nejlepšími knihami, které jsem letos četla. Těším se na pokračování a jsem zvědavá, co nám přinese. 

"Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás."

Existují dvě (možná i víc, co já vím) obálky této knihy. Nejprve se mi více líbila ta s dívkou, ale po dočtení této knihy jsem se zamilovala do té s havranem a všemi těmi detaily (škraboška, dýka, lektvar, klíč, sud, provaz a nesmí chybět ani pan Laskavý). Po dočtení vám všechny tyto prvky začnou dávat smysl a vám dojde, jak geniální to je. 
Na začátku knihy najdete dvě krásné mapy, které jsem však skoro nepoužívala. Dále je zde taková předmluva, kde k nám, čtenářům, promlouvá vypravěč a vypráví nám o hlavní postavě příběhu, který se chystáme číst. Kniha se dělí na tři části: Kniha první - Když je všechno krvavé (9 kapitol). Kniha druhá - Železo nebo sklo (18 kapitol). Kniha třetí - Černá se zbarví krví (9 kapitol). Epilog, doslov, další mapu a poděkování. 

"Čím jasnější světlo, tím tmavší stín."

Jay Kristoff je Australan, New York Times bestseller autor žánru fantasy a sci-fi. Momentálně žije v Melbournu. Je autorem The Lotus War, japonské Steampunk série. První kniha druhá série, The Illuminae Files, vyšla v roce 2015 a napsal ji spolu s Amie Kaufman. Jeho druhá sólová série, epická fantasy pro dospělé, nazvaná Nevernight Chronicle, vyšla v originále v roce 2016. Kristoffovy práce se zabývají tématy rodinných vazeb, přátelství, lásky, ztráty a zrady. Jeho beletrie naznačuje, že "vítězství bez oběti nemá smysl." A asi ta nejdůležitější informace: JAY KRISTOFF BUDE NA HUMBOOKFESTU 2019!!! 



Informace o knize:
Série:                              Nikdynoc (1.)
Orig. název:                  Nevernight (2016)
Žánr:                              Literatura světová, Fantasy
Vydáno:                         2019, CooBoo
Počet stran:                  448tran
Čteno:                            13 - 21. dubna 2019
Hodnocení:                   4 hvězdičky

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!


03. 06. 2019

Brigid Kemmerer | Temné a osamělé prokletí

"Ne všechny jizvy jsou viditelné pouhým okem."


Už jsem přestala počítat, kolik retellingů na příběh Krásky a zvířete u nás vyšlo. Je to má oblíbená pohádka, a tak je asi jasné, že si chci přečíst co nejvíce podob tohoto příběhu. Na Temné a osamělé prokletí jsem slyšela a četla samou chválu, takže asi nebude překvapením, že jsem měla velká očekávání. 

"Ta holka bude pryč a období zase začne. Bude mi čerstvých osmnáct. Už po tří sté dvacáté sedmé." - str. 12

Jsem ráda, že obálka je původní, jelikož je krásná a k příběhu náramně sedí. Tmavé pozadí a detailní trny. Na začátku knihy je obsažena mapa území, ze kterého pochází princ. Vyprávění je v ich-formě a střídají se dvě postavy. Kniha celkem obsahuje 59 kapitol, epilog, poznámku autorky a poděkování. 

První věcí, o které bych chtěla mluvit, je právě střídání ve vyprávění. Někdo dává přednost ich-formě někdo er-formě. Já mám raději, když je vyprávění v první osobě tehdy, když vypráví jedna osoba. Ve třetí osobě tehdy, když se osoby ve vyprávění střídají. Proto mi styl v tomto případě příliš nevyhovuje a v některých případech se splet i vypravěč, jelikož použil ženskou koncovku, i když vyprávěl muž. 

"Co je to za příšeru? … Pokaždé jiná. Ale vždycky strašná. … Jak jiná? … Někdy je to obrovské zvíře s rohy a tesáky, jindy zase plaz s drápy ostrými jako nože. A když je nejhůř, má i křídla." - str. 97

Přesuneme se k místu děje a postavám. Příběh se odehrává na dvou místech. Prvním městem je Washington v 21. století, kde žije ženská hlavní postava, Harper. Dívka má mozkovou obrnu, která postihla jednu její nohu, na kterou nemůže došlápnout, a proto kulhá. Harper je ovšem v tomto ohledu silná a nenechá se svou nemocí zastrašit, nebere ji jako slabost. Její otec obchodoval s drogami a někam se vypařil. Její matka je těžce nemocná, takže se o ni musí starat ona a její starší bratr Jake, který převzal odpovědnost za svého otce. Druhým místem děje je území Uhlíkov, kde žije princ Rhen (Lord Vincent Aldrhen, princ uhlíkovský, syn Brodericka, krále Východních Zemí). Jeho jediným společníkem je Grey, velitel královské gardy. Královská rodina zahynula spáry příšery, které se všichni bojí. 

Jediná postava, která mi nějakým způsobem přirostla k srdci, byl Grey. Líbila se mi jeho věrnost a oddanost princi. Sloužil mu a plnil rozkazy bez mrknutí oka, i když s nimi ne vždy souhlasil. Byl sice trochu suchar, ale měl srdce na správném místě. Princ Rhen byl dříve nafoukaný a arogantní. Nezajímal se o chod království ani o jeho občany. S příchodem (vlastně spíš únosem) Harper se mu začínaly otevírat oči. Harper byla přes svůj handicap odhodlaná dostat se za každou cenu zpátky domů, ke své rodině. Prince nenáviděla a zapřísahala se, že se do něj nezamiluje. 

"Já se do tebe ale nezamiluju."
"Nebudeš první." - str. 123

Už v tuto chvíli jsem věděla, že tomu tak nebude. Naivně jsem doufala, že bude tento příběh jiný, něčím originální. Ale to by nebyl opravdový příběh Krásky a zvířete. Nicméně jsem alespoň myslela, že princovu šarmu bude odolávat o trochu déle. Další postavou, která byla spíše vedlejší, byl Harpeřin bratr Jake, gay. Proti homosexuálům nic nemám (love is love), ale začíná mi vadit, jak jsou všude. Mám ráda LGBT příběhy, kde jsou takové postavy vyžadované. Do tohoto příběhu mi to však vůbec nesedělo. Přišlo mi to strašně vynucené a umělé. 

"Člověk nedostane věci jen proto, že je chce. To se většina lidí naučí nejpozději v šesti letech." - str. 183

Při čtení této knihy jsem si uvědomila, že mi nevyhovuje stránkování nahoře. Je to úplná prkotina a ani vlastně nevím, proč to tu zmiňuji, jelikož hodnocení knihy to nijak neovlivní, ale je to tu. Možná to dokazuje to, že jsem nebyla až tak ponořená do příběhu, že mě vyváděla z míry taková věc. Nicméně všimla jsem si také něčeho dalšího. Asi v druhé polovině knihy mi došlo, proč mám takový pocit, že už jsem něco podobného četla. Kniha mi totiž připomínala jiný retelling, Na lovu. Připomínala mi ho nejen příběhem, kdy dívka není ze zvířete ustrašená, ale snaží se mu utéct a bojovat, ale také stylem vyprávění, kdy se střídá pohled Krásky a zvířete. Tuto podobnost však omlouvám, jelikož není moc možností, jak tento pořád stejný příběh ozvláštnit, i když by se dalo určitě něco vymyslet, ne ale ve stylu vyprávění. 

Originalita tohoto příběhu se skrývá v příšeře a princově prokletí. Nechci se tu o tom více rozepisovat, jelikož bych mohla prozradit něco důležitého. 

"Když se narodíme, máme buď šťastnou, nebo nešťastnou ruku. Ale i šťastná ruka může prohrát a nešťastná vyhrát - jde jen o to hrát s kartami, které nám rozdá osud. Rozhodnutí, kterým čelíme, nemusejí být ta, která chceme, ale pořád to jsou rozhodnutí." - str. 187

Tuto knížku bych doporučila všem, kteří mají rádi nesmrtelný příběh Krásky a zvířete a nejsou už otráveni všemi těmi předělávkami. 

Brigid Kemmerer je New York Times bestselling autorka Young Adult románu Temné a osamělé prokletí a Dopisy ztracených. Žije v Baltimoru se svým manželem, jejími syny, psem a kočkou. Když nepíše nebo není mámou, cvičí. 

Další autorčiny knihy: 
Dopisy ztraceným










Informace o knize:

Série:                              Temné a osamělé prokletí (1.)
Orig. název:                  A Curse So Dark and Lonely (2019)
Žánr:                              Literatura světová, Fantasy, Young Adult
Vydáno:                         2019, CooBoo
Počet stran:                  480 stran
Čteno:                            16. - 30. května 2018
Hodnocení:                   3 hvězdičky

"I v těch nejtemnějších časech lze najít mezírku, kterou dovnitř pronikne světlo." - str. 243

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!

Četli jste už nějaký retelling Krásky a zvířete?
Jaký je váš oblíbený?
22. 05. 2019

Marie Lu | Wildcard


Když je na světě temno, nech se vést svým vlastním neuhasitelným světlem.


Obálka je původní a mnohem temnější než první díl. Pod přebalem je kniha svítivě zelená a předsádka je černá. 
Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu Emiky a začíná osm dní před závěrečným warcrossovým ceremoniálem a odehrává se v Tokiu, v Japonsku. 

Postavy:
Emika - hl. postava, která příběh vypráví
Hideo - zakladatel a majitel NeuroLinku
Zero - člen Černoplášťů
Jax - členka Černoplášťů
Dana Taylorová - členka Černoplášťů
Hammie - Lapka
Roshan - Štít
Asher - Kapitán
Tremaine - hraje za Démonskou četu

"Od chvíle, co Hideo spustil svůj algoritmus, uběhl tři dny. Technicky vzato by měl být svět bezpečnější než kdy dřív. Každý, kdo někdy použil kontaktní čočky od Henka Games - byť třeba jen jednou -, by teď měl být zcela pod Hideovou kontrolou a mělo by mu být znemožněno jakkoli překročit zákon nebo komukoli ublížit." - str. 13 

Takhle začíná druhý díl série Warcrossu. Jestli si dobře vzpomínám, první díl končil s tím, že je Hideo špatný a Emika ho chtěla zastavit. Jeho úmysly mi však přijdou správné. Sice jsou všechny lidi pod jeho kontrolou, ale výsledkem je, že nemohou páchat žádné špatnosti a ke všem zločinům z minulosti se přiznali a budou nést následky. Jenže Emika ho chce dostat a stejně tak i Zero. 

Nevím, jak to máte vy, ale já v příbězích potřebují "nálepky". Potřebuji si v hlavě utřídit, kdo je ten špatný a kdo dobrý. Komu mám vlastně fandit a koho nenávidět. Samozřejmě to může být subjektivní, ale většinou je jasné, kdo je kdo. Nikdo vám však nezakazuje fandit tzv. bad boyům. V této knize jsem s rozpoznáním měla problémy. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli je v právu Hideo nebo Zero. Jednou jsem si říkala: "No jasně, Hideo jedná s dobrými úmysly, to je v pořádku." Ale o několik událostí a nových informací jsem si zase řekla, že je to špatně, a že Zero je ten v právu. 

"Mohla jsem ti taky hodit na hlavu pytel, ale nechtěla jsem tě zbytečně děsit. … Protože to, že jsi mě střelila, mě nevyděsilo ani trochu. To dá rozum." - str. 53

K Emice jsem si nevytvořila nějak hluboký vztah, ale nemůžu říct, že by mi vadila. Oblíbila jsme si však Jax, která se objevila na začátku tohoto příběhu. Šel z ní strach, ale také respekt. Když jsme však měli tu možnost poznat ji blíže, byla to dívka s city, které se však snažila skrývat. Byla vtipná a záleželo jí na svých blízkých. Přesně s takovou holkou bych se chtěla kamarádit. Dokázala by mi poradit a věděla bych, že mi nelže, i když pravda není vždy příjemná. Navíc by se mě zastala a dokonce by se i poprala. 

"Najednou bylo všechno perfektní, a pak, znenadání, bylo zase všechno úplně špatně. Takhle to v životě chodí - nikdy nevíte, kdy se najednou vyhrabete z průseru, nebo kdy do něj zase spadnete." - str. 130

Abych to shrnula. Nedostatek vidím to, že bylo příliš matoucí, kdo je v příběhu padouchem. Možná byl autorčin záměr nás plést, abychom byli na konci překvapení, kdo to vlastně byl. Dobrý nápad, už ne tak dobré zpracování. Záměrem možná bylo udržované napětí, ale mě to spíše štvalo. Sama Emika byla zmatená a nevěděla, komu důvěřovat. Jejím úkolem bylo zničení Neurolinku, ale někdy mi přišlo, že právě to udělat nechce. 

Nicméně kniha má i svá plus. Jedním z nich je již zmiňovaná nová postava Jax a především je to autorčin styl. Autorka píše velmi čtivě a poutavě. Rozhodně se nebudete nudit, jelikož zde nenajdete zdlouhavá a zbytečná popisování prostředí, ve kterém se postavy nacházejí. Troufla bych si říct, že se zde nenacházejí žádná hluchá místa ani nelogičnosti

"Dokážu same sebe o nějaké lži přesvědčit natolik, že upřímně věřím, že je to pravda. Víš, jak se tomu říká? Sebeklam, Emiko. Lži se říkají jednodušeji, když ti jako lži nepřipadají." - str. 135

Sérii Warcross bych doporučila milovníkům her a virtuálních realit. Tyto příběhy nenadchnou, ale ani nezklamou. Očekávejte spíš takovou oddechovější četbu :) 

Marie Lu, narozena 11. čevence 1984 (Wuxi, Čína). Narodila se nedaleko Šanghaje, když však začala studovat v USA na University of Southern California, usadila se v kalifornské Pasadeně. Zde žije se svým přítelem, čivavou a dvěma Welsh Corgi Pembroky, což jsou neuvěřitelně roztomilí a hraví pejsci. Předtím, než se začala věnovat psaní na plný úvazek, pracovala jako umělecký ředitel ve společnosti věnující se vývoji videoher. Píše knihy pro mladé a zaměřuje se především na dystopie.

Další autorčiny knihy:
Batman: NáměsíčniceLegendaMladí vyvoleníStrom věčnostiWarcross









Informace o knize Wildcard:
Série:                              Warcross (2.)
Orig. název:                  Wildcard (2018)
Žánr:                              Literatura světová, Sci-fi, Young Adult
Vydáno:                         2019, CooBoo
Počet stran:                  320 stran
Čteno:                            04. - 16. května 2018
Hodnocení:                   3 hvězdičky

"Lidé stojí o výsledky, a to bez ohledu na to, jak byly získány. Nezajímá je cesta, pokud cíl stojí za to." - str. 197
06. 05. 2019

B. A. Paris | Přiveď mě zpátky


Ona se ztratila, on šel dál, ale zůstala spousta tajemství. Až doteď. 

Bring Me Back

Ze všech tří autorčin knih se mi tato obálka líbí nejméně, ale kvůli ní jsem si tuto knihu nepřečetla. Musím se přiznat, že je to první kniha, kterou jsem od Paris přečetla. Ano, stydím se. Už delší dobu mám doma Za zavřenými dveřmi, ale nějak se na ni nedostalo. Když jsem však tuto knihu viděla v dubnové nabídce od Albatrosu, řekla jsem si, že si ji prostě musím přečíst. Slyšela jsem na ni samou chválu a to dokonce takovou, že je to autorčina nejlepší kniha. 


Kniha začíná výpovědí před dvanácti lety, kterou můžeme považovat za takový prolog. Dále se kniha dělí na tři části a končí epilogem. Kniha však není psaná chronologicky. Na začátku většiny kapitol nahlížíme do minulosti a až posléze čteme přítomnost. Nedokáži říct, která časová linka mě bavila více. 
Ještě nedávno, když jsem dočetla Muže za zdí, jsem si říkala, že psychothrillery asi nejsou pro mě. Ale bylo to nejspíše tím, že jsem nečetla dobře napsanou knihu tohoto žánru. Přiveď mě zpátky jí rozhodně je! 

V příběhu se nevyskytuje příliš postav, což mi přijde jako znak psychothrilleru. Jestliže chcete do detailů pracovat s postavami, nenaházíte si jich tam padesát. Autorka s psychikou postav pracuje výborně. Líbí se mi, že jim vidíme do hlavy a pozorujeme jejich myšlenkové pochody, jejich rozhodnutí a dokonce i to, jak pochybují o svém duševním zdraví. Nemůžu říct, že bych si některou z postav vyloženě oblíbila, ale spíše jsem s nimi soucítila a prožívala jejich strasti, které byly opravdu intenzivní. 

"Ellen cítí, že se na ni dívám, a tak vzhlédne. Přestože hledím přímo na ni, nevidím ji, ale Laylu. Je to divné, protože fyzicky si vůbec nejsou podobné. Možná za to můžou její oříškové oči. Možná že to kvůli nim se mi líbila, protože mi připomínaly Laylu?" - str. 43

Jak už to u těchto žánrů bývá, řeší se nějaká vražda, únos nebo něco podobného. V tomto případě je to zmizení ženy, se kterou měla hlavní postava, v tomto případě muž, partnerský vztah. Layla zmizela už před dvanácti lety, a Finn už se posunul dál, začal chodit s její sestrou Ellen. Na svou dávnou lásku však neustále myslí. Myslím si, že cílem čtenáře je uhodnout, co se tehdy stalo. Nejsem ještě v tomto ohledu ještě zběhlá, ale i tak jsem se pokoušela vymýšlet nějaké teorie. Na straně 108 mě něco napadlo a toho jsem se držela až skoro do konce. Nebyla jsem až tak úplně vedle, ale to, co se stalo doopravdy, mě prostě nenapadlo. Moje mamka tuto knihu četla asi týden přede mnou a řekla mi, že jí to došlo už na začátku. Nevím, jestli to mám takovým lidem závidět, nebo ne. Vlastně asi ne, jelikož si příběh nemohou tolik užít, když už od začátku tuší, jak to dopadne. Mě poháněla šílenost dozvědět se, co se doopravdy stalo. 

Hádání, co se stalo, mi připomnělo seriál Pretty Little Liars. I tam jsem hádala, kdo by mohl být -A, každou sérii jsem měla podezření na někoho jiného a pokaždé se ukázalo, že mé odhady byly chybné. V poslední sérii, při odhalení opravdové tváře -A jsem byla nesmírně překvapená, protože takový zvrat jsem nečekala. V případě příběhu této knihy jsem nebyla tolik šokovaná, ale překvapená jsem byla. Nejvíce mě na tom potěšil fakt, že jsem to uhodnout mohla. Zpětně jsem si procházela některé pasáže a autorka nechávala náznaky, díky kterým mi to mohlo dojít. Příště už budu více pozornější a třeba se mi to podaří odhalit před koncem. 

Nechci vám prozrazovat nic z děje, abyste si mohli příběh pořádně užít. Řeknu vám jen to, že se děj odehrává v Simonsbridge, hlavní postavy chodí často do restaurace jménem Kavkavárna, mají psa Peggyho a žijí všední život, který jim však naruší přicházející matrjošky, které souvisí se zmizelou Laylou. 

Tímto příběhem jsem se utvrdila v tom, že bych neměla číst jen young adult fantastiku, ale někdy zabrousit i do jiných vod a budou to thrillery. Rozhodně si hodlám přečíst oba předchozí romány od této autorky, jelikož mi její styl psaní naprosto sedl. 

"Cestou do hospody jsme potichu, ale je to příjemné ticho. Ellen si se mnou proplete prsty, a když se na ni s úsměvem otočím, projede mnou příval lásky. To není láska, ale vděčnost, našeptává mi hlas. Ellen jsi nikdy doopravdy nemiloval, ne tak jako Laylu. Přiznej si to, Finne, do Ellen ses nikdy nezamiloval. Jen ses ji naučil milovat z vděčnosti, to je všechno." - str. 155



B. A. Paris pochází z francouzsko-irské rodiny, ale vyrostla v Anglii. V dospělosti se přestěhovala do Francie, kde několik let pracovala v mezinárodní bance. Potom se rekvalifikovala na učitelku a založila se svým manželem jazykovou školu. Stále žijí ve Francii a mají pět dcer. Její první román, psychologický thriller Za zavřenými dveřmi dosud vyšel ve více než třiceti jazycích a stal se světovým bestsellerem. Stejný úspěch sklidila i druhý kniha V pasti lží. 

Další autorčiny knihy:


Orig. název:                  Bring Me Back (2015)
Žánr:                              Literatura světová, Pro ženy, Thrillery
Vydáno:                         2019, Motto
Počet stran:                  288 stran
Přeložila:                       Karolina Medková
Čteno:                            28. 04. - 01. 05. 2019
Hodnocení:                   5 hvězdiček


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!

Co vy a psychothrillery?
Četli jste už B. A. Paris? 
Který její román se vám líbil nejvíce?
28. 04. 2019

J. K. Rowling | Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny


Cesta kouzelnickým světem pokračuje

Premiéra Grindelwaldových zločinů u nás v ČR proběhla v listopadu. Myslím si, že každý fanoušek Harryho Pottera v tento měsíc navštívil kino a film viděl. Slyšela jsem na něj hodně negativních názorů, jelikož byly ve filmu určité věci, které byly nevysvětlitelné v ohledu HP světa. Já nejsem typ člověka, který by si pamatoval přílišné detaily, takže mi nějaké věci unikly. Od toho je tu kniha, lépe řečeno původní scénář, který u nás vyšel nedávno. 

Po grafické stránce je nádherný. Zlatou barvu moc nemusím, ale zlaté písmo na knihách naprosto miluju! Když si budete obálku prohlížet pozorněji, uvidíte malou Eiffelovu věž a různá fantastická zvířata kolem. Po sundání nádherného přebalu naleznete tmavě modrou knihu se zlatou Eiffelovkou, což je krásný detail. Uvnitř knihy dále naleznete další skvosty. Hvězdičkovou předsádku a mnoho ilustrací fantastických zvířat. Po grafické stránce je tedy kniha skvostem a zároveň nutností mít ji doma. 

Po obsahové stránce už není tolik obsáhlá, jelikož se jedná o scénář, což znamená žádné zdlouhavé popisy okolí a postav. Jednoduše jméno postavy, název scény, scénické poznámky a promluva určité postavy. Z toho vyplývá, že tento příběh budete mít přečtený za jedno odpoledne. 

Jsem ráda, že jsem si scénář přečetla, jelikož jsem si připomněla průběh děje a mohla si všímat detailů a více o ději přemýšlet. Musím se přiznat, že jsem tentokrát také objevila nějaké nesrovnalosti v ději, jako je třeba zrcadlo z Erisedu, které by mělo ukazovat naši největší tužbu, ale v tomto příběhu ukazuje minulost/vzpomínky, což je pochopitelně nemožné. 

Jinak jsem si ale čtení užila. Zvýrazňovala jsem si všechna fantastická zvířata a všechna užitá kouzla, kterých také nebylo málo a ne všechny jsem znala. Pro ty, kteří viděli film, to nebude nic nového, ale příběh může sloužit jako připomenutí. Nicméně pro každého potterheada je nutností mít toto krásné vydání doma. 


Autor:                             J. K. Rowling
Ilustrace:                       MinaLima
Série:                              Fantastická zvířata
Díl:                                  2.
Orig. název:                   Fantastic Beasts The Crimes of Grindelwald (2018)
Žánr:                               Literatura světová, Fantasy, Young Adult
Vydáno:                          2019, Albatros
Počet stran:                   288 stran
Čteno:                             21. - 22. 04. 2019
Hodnocení:                   3 hvězdičky

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!

23. 04. 2019

Marissa Meyer | Iko sama sebou




Gone Rogue (Wires and Nerve, #2)Iko sama sebou je závěrečný komiksový díl, který uzavírá svět Měsíčních kronik. Pro mě to nebylo tak definitivní, jelikož mě ještě čeká Winter a novely, ale i tak cítím, že skončilo něco velkého. Jsem nesmírně ráda, že i u nás vyšly tyto komiksové skvosty a že Iko dostala šanci a jednu z hlavních rolí v příběhu. 

V tomto díle se Iko ukazuje v ještě lepším světle než minule. Je ochotná pro své přátele nasadit svůj život, i když není lidský. Dozvídáme se, jak a za jakým účelem byla vytvořena. Pozorujeme, jak i android může mít lidské city.

Tohle všechno nejen díky úžasné Marisse Meyerové, ale i nadanému Dougu Holgateovi, který tento komiks ilustroval. Nesmírně se mi líbí, že je celý v modré barvě, jelikož se to k příběhu náramně hodí. Jsem docela náročná co se komiksů týče, jelikož ne vždy se mi ilustrace líbí, ale tyhle jsou jedny z nejlepších. Můžeme zřetelně vyčíst náladu postavám. Příběh se čte snadno a rychle, jelikož jsou bubliny přehledné a srozumitelné. Nemusíte přemýšlet, co máte číst první, prostě to víte. 

Co se příběhu týče, je akční a nechybí mu pořádná zápletka, při které se to může pěkně zvrtnout. Ale naše skvělá parta to vše jistě vyřeší. Na některé postavy zapomene v moment, kdy dočtete danou knihu. Některé postavy vám už navždy ulpí v paměti. Jedněmi takovými jsou všichni z Měsíčních kronik. Iko, Cinder, Cress, Scarlet, Winter a všechny jejich mužské protějšky. 

Jestli jste fanoušky Měsíčních kronik, tenhle komiks je rozhodně musthave a mustread. Jestli jste Měsíční kroniky ještě nečetli, kde sakra žijete? Na co čekáte? Šup do toho! :)




Autor:                              Marissa Meyer
Ilustrace:                        Douglas Holgate
Série:                               Iko
Díl:                                   2.
Orig. název:                    Gone Rogue (2018)
Žánr:                                Komiksy, Sci-fi, Young Adult
Vydáno:                           2019, Egmont
Počet stran:                    336 stran
Čteno:                              29. 04. 2019
Hodnocení:                     5 hvězdiček

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!


20. 04. 2019

Neil Patrick Harris | Kouzelnická parta



Lidé by neměli věřit všemu, co vidí. To je jedno z prvních pravidel magie.


The Magic Misfits (Magic Misfits, #1)Krásná karetní obálka, ze které je na první pohled jasné, že grafická stránka knihy bude stát za to. Může být podobná obálkám série Divotvůrce, ale musím se přiznat, že tahle se mi možná líbí o něco více. Na vrchní straně karty je šest dětí, které budou nejspíše představovat hlavní postavy. Na spodní části je záhadný muž, který může ale nemusí být padouchem. Krásné zlaté vystouplé písmo je třešničkou na dortu. 

Pojďme si představit postavy

Carter Locke - mladík bez domova, který má plné zuby okrádání lidí a prchání z místa na místo, je čestný a má smysl pro spravedlnost
strýc Lišák - strýc Cartera, jeho jediný rodinný příslušník, který si vydělává okrádáním druhých
Dante Vernon - adoptivní otec Leily, vlastník kouzelnického obchůdku
Velká Leila - odbornice na úniky
Theo - hraje na housle, procvičuje levitaci - vznášení předmětů ve vzduchu
Ridley Larsonová - dívka na vozíku, ráda se učí o transformacích - měnit jednu věc v jinou


Jelikož je kniha určena pro děti od 9 let, písmo je větší. Příběh je vyprávěn er-formou z pohledu vypravěče, kterým je nejspíše sám autor. Na začátku knihy je obsah, kterých bych si být vámi přečetla velmi pozorně. Vlastně bych četla velmi pozorně celou knihu. Za obsahem najdete mapu města, ve kterém se příběh odehrává. Mapka je jednoduše značená, aby se v ní menší čtenáři orientovali. Ještě před začátkem vyprávění je vzkaz od autora a návod jak tuto knihu číst. A pak už se můžeme konečně ponořit do příběhu, který obsahuje 21 kapitol a 4 návody na kouzlo/trik. Kniha obsahuje i dodatek, ve kterém si něco vyluštíte a informaci o autorovi. 


"Co by se mohlo stát nejhoršího? (Pokud se někdy stanete postavou v nějakém příběhu, nikdy se takhle neptejte. Nevyhnutelně zjistíte odpověď a s nejvyšší pravděpodobností se vám nebude líbit.)" - str. 119



Příběh nás zavede do městečka Minerální Studny, kam přijíždí B. B. Bosso se svými kumpány a pomocí kouzel a triků okrádají nic netušící lidi. V tom ale přichází naše parta podivínů, která se skládá ze 6 dětí. Celý příběh mi tak trochu připomněl Šest vran, akorát s mladšími představiteli a menšími problémy. Nicméně i tato šestice se ničeho nebojí, zapojuje své kouzelnické schopnosti a vydávají se do neznáma zachránit svět, vlastně jejich město. 

Tato kniha je jako dělaná pro všechny mladé čtenáře, které zajímají kouzla, čáry a triky. Zaujme je příběh a hlavně si budou moct vyzkoušet nějaká ta kouzla na vlastní kůži a dozvědět se, jestli je čeká kariéra kouzelníka nebo kouzelnice. Tento příběh však není jen pro malé, ale vlastně pro všechny čtenáře, kteří mají rádi hezké příběhy plné magie. Ani já jsem se totiž nenudila, zavzpomínala jsem si na dětství a vyluštila si tajemství na konci knihy. Jsem z této knihy nadšená a těším se na další díl! 



"Kouzlo skutečných přátel je v tom, že i když jsou daleko od sebe, nemůžou být nadlouho odstřiženi od toho, co mají ve svých srdcích." - str. 199


Neil Patrick Harris je vynikající herec, producent, režisér, moderátor a spisovatel. V letech 2011 až 2014 předsedal Akademii kouzelnických umění. Žije v newyorském Harlemu s manželem Davidem, svými dvojčaty Gideonem a Harper a dvěma úžasnými psy, kteří se jmenují Watson a Gidget. Kouzelnická parta je jeho prvotina pro děti. 


Série:                          Iluzionisti (1.)
Orig. název:               The Magic Misfits (2017)
Žánr:                           Dobrodružné, Fantasy, Pro děti a mládež
Vydáno:                      2019, Fragment
Hodnocení:                5 hvězdiček
Čteno:                         12. - 14. dubna 2019


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!

17. 04. 2019

Claudia Gray | Milion světů s tebou


Milion vesmírů. Milion nebezpečí. Jeden osud.



A Million Worlds with You (Firebird, #3)

Jsem neskutečně ráda, že český překlad má tyhle nádherné originální obálky. Ještě lepší je to, že je kniha v hardbacku a písmena jsou vystouplá. Obálky celé trilogie patří mezi ty nejhezčí, které mám! Pod přebalem je kniha oranžovo-fialová, což se sice barevně hodí k obálce, ale mně se to moc nelíbí. Takže já přebal rozhodně nesundávám! (:D)
Kniha obsahuje 28 přiměřeně dlouhých kapitol a prolog. Příběh je vyprávěn v ich-formě. 

"Truchlení nepřekonáme tím, že ho popřeme. Potřebujeme ho cítit. Potřebujeme mu dopřát jeho čas. To občas znamená, že musíme udělat přesný opak než "neřešit". Musíme se ponořit do hlubin vlastního žalu, prožít každý hrůzný okamžik a přestát mučivé myšlenky na to, co mohlo být - a co bude teď. Musíme vykrvácet, než se nám zase rozbuší srdce." - str. 67



Upřímně? Vůbec nevím, čím mám začít a co vše vám můžu říct. K příběhu toho asi moc psát nebudu, abych vám neprozradila něco důležitého. Jelikož se však jedná o příběh, kde se cestuje dimenzemi, prozradím vám, jaké se tu objevily. Marguerite se hned na začátku znovu ocitne v Londýnské dimenzi, kde se stane něco zásadního. Dále se objeví v Egyptské dimenzi, kde jsou její rodiče egyptologové. Ani v této dimenzi se Mar nezdržela moc dlouho, což byla docela škoda, jelikož se mi prostředí dost líbilo. Další zastávkou je Vesmírná dimenze, Válečná dimenze, Triadská dimenze nebo také Moskevská, která se stala mou oblíbenou stejně jako Ruská. Abych vám přeci jen něco k příběhu prozradila: Triadská dimenze se snaží zničit všechny ostatní, a Mar se tomu snaží zabránit stůj co stůj. Neobejde to však bez obětí...

"Věci jsou nemožné jen do té doby, dokud nejsou." - str. 78



Série Ohnivák je trilogie, to pro vás určitě není novinka. U trilogií to většinou bývá tak, že je první díl nejlepší, pak přichází výplňkový druhý díl a třetí díl skvěle uzavírá příběh. V tomto případě je tomu jinak. Každá další kniha je lepší než ta předchozí. Pro mě je tento díl ze všech nejlepší - obsahuje ty nejhezčí myšlenky, nejlepší dimenze a je nejvíc nabitý akcí. Naprosté emocionální vypětí. Jestli přečtete tuto knihu a ani jednou jste neuronili slzu nebo jste alespoň neměli na krajíčku, je  vámi něco v nepořádku. 

"Vzpomínka na děsivou událost je někdy horší než událost samotná. Trauma prožijete jen jednou, ale vzpomínku si uchováte do konce života. Nikdy vás nemusí opustit." - str. 81



Zmiňovala jsem se o krásných myšlenkách. Claudia Gray je dle mého názoru nesmírně chytrá a inteligentní žena. Nejenže dokázala vymyslet tak složitý a propracovaný svět a zápletku a skvělé postavy, ale náramně píše. Její styl psaní mi sedl hned od začátku. Tento příběh se nedá číst jen tak, musí se nad ním přemýšlet. A nejen nad událostmi, které se dějí, ale i nad věcmi, které nám Claudia nenápadně podstrkává. Myšlenky, nad kterými nelze neuvažovat. 

"Když ti někdo poví, co je zač, věř mu. Když ti muž řekne, že má problém důvěřovat ženám, nemysli si, že má jen špatné zkušenosti a že ho vyléčíš, když se budeš chovat jako ta nejlepší a nejhodnější žena na světě. Řekni mu: Díky za varování. Hodně štěstí. Ráda jsem tě poznala. Pak odejdi a nikdy se neotáčej. A když tě někdo varuje, že ti ublíží? Nečekej, až to doopravdy udělá." - str. 102



Claudia vybudovala ohromné světy, ale také stvořila silné osobnosti. Postupem času se vyvíjejí a mění názory a postoje. Mar se v tomto díle stává vůdkyní všeho, i když si v některých situacích neví rady, což je naprosto pochopitelné. Ona však neztrácí hlavu, netruchlí, ale bojuje dál až na pokraj svých sil, nevzdává se. Strašně se mi líbily vztahy mezi postavami. Jak ty milostné, tak i ty přátelské a rodinné. V mnoha young adult knihách se stává, že hlavní postavy nemají rodiče. Nebo se spíše v příběhu nevyskytují. Tady jsou však ve středu dění a navíc mají tak úžasný vztah se svými dětmi. Dává mi to naději, že vše ještě není ztraceno. Navíc je tu krásný sesterský vztah mezi Josie a Mar, skoro-bratrský vztah Paula a Thea a ten nejkrásnější milostný vztah Paula a Mar, který není vždy růžový, ale takhle to je i v reálném světě. A to je na tom to nejlepší. Příčí se mi vztahy v knihách, které jsou jako přes kopírku. Na začátku se neznají nebo se nesnáší, pak odhalí svá pravá já, zamilují se a žijí spolu šťastně až do smrti bez jakýchkoli překážek. Ale takhle to přeci nefunguje. Lidé dělají chyby, mění se a tohle vše vztah ovlivňuje. Paul a Mar to měli hodně těžké, ale nakonec to zvládli a já bych také chtěla mít s někým takový vztah. 

"Písně a filmy se nám snaží namluvit, že když potkáme svou životní lásku, planety se přestanou otáčet, mračna se rozestoupí a vaše srdce začne zpívat. Ve skutečnosti to tak malebné není. Popravdě řečeno, nové lidi poznáváme v jednom kuse, ale nikdy nedokážeme přesně odhadnout, co pro nás budou znamenat. Nikdy nevíte, koho zapomenete a koho budete navždy potřebovat." - str. 120



Možná už jsem tu (na blogu) jednou zmiňovala, že perfektní kniha, které dám 5 hvězdiček, ve mně musí něco probudit. A to tahle kniha dokázala. Začneme tím povrchovým, má boží obálku. Svět je originální, promyšlený, zápletek je tu mnoho, všechny jsou logické a jedna dokonce šokující. Postavy jsou vybudované na jedničku, mají prostor pro seberozvoj a vztahy mezi nimi nemají chybu. Co se týče emocí, tahle kniha mě nenechala chladnou. Usmívala jsem se, zuřila jsem spolu s Mer, zatajovala jsem dech, šokovaně jsem lapala po dechu, dojemně jsem se rozplývala a brečela jsem. Brečela jsem dojetím, brečela jsem smutkem. Claudia mi zlomila srdce a pak ho zase poslepovala svými krásnými utěšující slovy. Této sérii jsem naprosto podlehla, i když je místy vědecká a já vědě vůbec ale vůbec nerozumím. Tento příběh zůstane navždy v mém srdci a vím, že ho nečtu naposledy. Už jen tuhle knihu čtu podruhé (po dočtení druhého dílu jsem si koupila tento závěrečný v angličtině a hned ho přečetla a zamilovala se).

"Šrámy na duši nejsou stejné jako šrámy na těle. Rozštěpení není jako řezná rána na kůži. Je spíš jako... jako když rozbiješ nádobí. Můžeš ho složit dohromady, dokonce ho i slepit tak, že praskliny budou takřka neviditelné. Ale pořád tam budou. Nikdy se nezahojí. Ale to, že je něco poškozené, ještě neznamená, že je to ztracené." 



Já už ale opravdu nevím, jak jinak vám mám říct, abyste se zvedli z místa, kde zrovna sedíte, nebo ležíte, vzali si peníze a šli si tuhle knihu koupit a HNED přečíst. Ne že si ji dáte na hromadu nepřečtených knih, kde se bude válet klidně rok a vy na ni zapomenete. Tenhle příběh si to nezaslouží. No... tak už jste na cestě? 

"Lidé jsou schopni odpustit cokoli, jen ne to, když jim někdo dokáže, že se mýlí." - str. 156

Claudia Gray je pseudonym úspěšné spisovatelky Amy Vincentové, která žije v New Orleans. Dříve pracovala jako právnička, novinářka, dýdžejka a servírka. Celý život ji fascinují nevysvětlitelné záhady. 

Série:                              Ohnivák (3.)
Orig. název:                   A Millions Worlds With You (2016)
Žánr:                               Sci-fi, Young Adult
Vydáno:                          2019, CooBoo
Počet stran:                    400 stran
Hodnocení:                     5 hvězdiček
Čteno:                              1. - 11. dubna 2019

"Mohla bys navštívit klidně milion světů, a stejně by to nestačilo. Nikdy se o někom nemůžeš dozvědět úplně všechno - ani o někom, koho miluješ. Není to možné a ani bys po tom neměla toužit. Musíš se zamilovat i do tajemství. Musíš to prostě risknout." - str. 158




Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!

14. 04. 2019

James Finn Garner | Politicky korektní pohádky na dobrou noc



Jak by vypadaly klasické pohádky, pokud by musely být převyprávěny se vší politickou korektností?


Politically Correct Bedtime Stories

Obálka pro český překlad se mi moc líbí. Na první pohled vypadá opravdu pohádkově, ale při bližším prozkoumání zjistíte, že se náramně hodí ke svému názvu. U stolu sedí dvě princezny s kouzelným zrcadlem, Locika zpívá u mikrofonu, prase míří pistolí na vlka a Sněhurka leží se všemi sedmi trpaslíky v posteli. Ano, opravdu je tato kniha určená pro dospělé a ne pro děti! Myslím, že grafická stránka knihy se krásně povedla. Knihy pro dospělé většinou neobsahují ilustrace, ale v tomto případě je tomu jinak. Jednoduché ilustrace doprovázejí každou pohádku a dodávají na vtipnosti.

Útlá knížečka obsahuje úvod, ve kterém je vysvětlen účel této publikace, a 15 krátkých ale za to výstižných a vtipných pohádek. 

Všichni jsme vyrůstali na pohádkách, které nám vyprávěli rodiče nebo prarodiče. Jenže příběhy nebyly genderově vyrovnané, vítězili ti silnější, hezčí, chytřejší a bohatější. Této nespravedlnosti je však konec! Karkulka nepotřebuje být zachráněna myslivcem, vystačí si sama. Vlk nepřemůže prasátka, ale prasátka vlka pěkně proženou. Proč by měl mít troll převahu nad kůzlaty? Popelka nepotřebuje drahé šaty a střevíčky proto, aby byla úspěšná. Princ by chtěl políbit Sněhurku a vysvobodit ji, ale trpaslíci mají mnohem lepší nápad, při kterém mohou přijít k penězům. Spravedlnost a rovnost zavládla ve světě pohádek. 

"Poslouchej, beruško, to ale není vůbec bezpečný, aby se tady taková malá holčička procházela sama," zkoušel to vlk. "Váš sexistický komentář shledávám nanejvýš urážlivým a nebudu na něj reagovat jen z ohledu na váš tradiční status deklasovaného živlu, kterážto traumatizující skutečnost zapříčinila, že jste si vytvořil vlastní, zcela opodstatněný pohled na svět." - O Červené karkulce

"...mlynář, který byl finančně velmi znevýhodněný. Sdílel své skromné obydlí se svou jedinou dcerou, nezávislou mladou ženou..." - Rumplcimprcampr

"Ten byl chronologicky o něco pokročilejší než první kamzík, a těšil se proto rozměrovému zvýhodnění..." - O třech spoluzávislých kamzících Karlících

"Roky tak bylo její tělo zneužíváno k přepravním potřebám jiné osoby." - Locika 

Je zajímavé, jak se na pohádky díváme očima dospělých. Jako děti je bereme prostě tak, jak nám jsou podány. Nehledáme v nich nějaký skrytý význam. Ale postupem času se nám začínají odkrývat možnosti, jak jinak si příběh vyložit. A právě jednu z možných interpretací nám přináší autor této knihy. Přiznám se, že jsem čekala, že pohádky budou trochu delší a vtipnější, ale i tohle mě pobavilo. Je pravda, že pohádky nemusí být příliš dlouhé, protože je známe už snad nazpaměť. 

Jestli vás zajímá, jak by měly být pohádky politicky korektní, určitě si pořiďte nebo alespoň přečtěte tuto knihu, určitě nebudete litovat :)


James Finn Garner je americký spisovatel a satirik narozený v Chicagu. Jeho první kniha Politicky korektní pohádky na dobrou noc byla přeložena do 20 jazyků.

Orig. název:                     Politically Correct Bedtime Stories
Žánr:                                 Literatura světová, Humor, Povídky
Vydáno:                             2019, Computer Press (CPress)
Počet stran:                      80 stran
Hodnocení:                       4 hvězdičky
Čteno:                                29. března 2019


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!





12. 04. 2019

DreamWorks | Jak vycvičit draka




Celý příběh o mně a Bezzubkovi

Škyťák nám vypráví příběh, jak to vše v Blpu začalo až po to, jak to skončilo. Celé jeho vyprávění doprovází fotky z filmů a ilustrace. Líbí se mi způsob vyprávění, jelikož Škyťák vypráví nám, mluví na nás. Celkově vyprávění pojímá vtipným a zajímavým způsobem, takže i když jsem první dva díly filmu viděla, nenudila jsem se a ráda jsem si oba příběhy připomněla. Kniha má zajímavé písmo, které je neobvyklé, ale čte se dobře. Po grafické stránce je vše v pořádku, nic není příliš přeplácané, vše k sobě ladí a doplňuje druhé. Pro děti je to krásná kniha se zajímavým příběhem a hezkými obrázky. 

 Po kliknutí se fotky zvětší :) 

Knihu můžete zakoupit ZDE
Vydáno:              2019, Egmont
Počet stran:        64 stran
Hodnocení:        4 hvězdičky
Čteno:                 29. března 2019

Úplný filmový průvodce 

Tato kniha obsahuje fakta a zajímavosti ze všech tří filmů. Nejenže se ve zkratce dozvíme příběh, ale v této knize se také nacházejí informace k jednotlivým postavám, drakům a místům. Líbí se mi, že je kniha stejně jako film rozdělena na tři části. Postavy se ve filmu vyvíjeli, rostli a to je zdůrazněno i v knize. Takže jsou tu jednotlivé postavy třikrát, což znamená, že se některé informace často opakují, ale alespoň si je zapamatujete. Ilustrace postav a draků jsou výborné a klidně bych si je i někam vystavila. Co se mi však moc nelíbí je přeplácanost. Pomalu každá stránka má jinou barvu a obrázky v rámečcích mi k tomu také moc nesedí. Myslím si však, že je to akorát můj osobní názor a dětem by se to naopak mohlo líbit. A děti jsou cílovou skupinou této knihy, takže je vlastně vše v pořádku :)




Po kliknutí na fotku se zvětší :)


Knihu můžete zakoupit ZDE

Vydáno:               2019, Egmont
Počet stran:          96 stran
Hodnocení:          3,5 hvězdiček
Čteno:                  29. března 2019


Za obě knihy moc děkuji nakladatelství Albatros Media
https://www.albatrosmedia.cz/
04. 04. 2019

Gwendolyn Clare | Inkoust, kov a sklo


"Politické konflikty popsané v této knize se zakládají na skutečných historických událostech 19. století, ale významně se liší od reálného průběhu sjednocení Itálie. … Veškerá podobnost se skutečností vznikla, protože italská historie je skvělá. Veškeré nepřesnosti vznikly mojí chybou." - Gwendolyn Clare, s. 334



Ink, Iron, and Glass (Ink, Iron, and Glass, #1)Poslední dobou si všímám, že jsou čím dál tím hezčí obálky. Tato kniha je toho zářným příkladem. Z fotky to asi nelze poznat, ale každé jednotlivé slovo má svůj specifický znak. Inskoust je vylitý na celé obálce a vypadá to nádherně; kov má vypadá opravdu jako kov a sklo zase jako sklo. Jsou to nepatrné detaily, kterých si třepa na první pohled ani nevšimnete, ale jsou tam a jsou krásné. Jsem tedy ráda, že se ponechala původní obálka.

Kniha obsahuje věnování, 20 kapitol, epilog, poznámku autorky a poděkování. Poznámky autorů většina čtenářů nečte, ale myslím, že zrovna tahle stojí za přečtení. Ucelí vám chápání celého díla. Ráda bych také zmínila, že u každé kapitoly se nachází citát známých osobností pocházejících z Itálie, což se mně osobně líbí, jelikož mám ráda citáty. A příběh je vyprávěn v er-formě.


"I ta sebehnusnější pravda je pořád lepší než lež." s. 84

Hlavní postavou je Elsa, která pochází z uměle vytvořeného světa a vyrůstá s matkou. Kvůli okolnostem je vhozena do reálného světa, kde je pro ni spoustu věcí velkou neznámou. Ale to by nebyla hlavní hrdinka, aby to vše nezvládla levou zadní. Její matka Jumi v příběhu nehraje příliš velkou roli, ale svým způsobem je důležitá. 
Charles Montaigne vytvořil svět, ve kterém žijí Elsa a Jumi.
Ricciotti Garibaldi je v tomto příběhu padouch, kterého je zapotřebí porazit.
Leo je mechanik, Porzia skriptoložka, Faraz alchymista a dohromady tvoří nerozlučnou partu.  

"Příště se pokusím za dvě minuty vymyslet kreativní řešení a současně ti foukat ego, aby ses necítil ohrožený, když tvoji práci bude dělat holka." s. 132

Na začátku příběhu se nacházíme ve Veldaně, což je světotext, vytvořený Charlesem Montaignem. Vyskytují se tu domy, zemědělství, pitná voda a vše, co je pro život nutné. Občané mají schopnost naučit se jakýkoli jazyk v okamžiku, kdy ho zaslechnou. Nemusejí se zabývat gramatikou, ani se učit slovíčka, což mi přijde strašně super. Vlastně jim nic nechybí, ale něco se začně dít. Else nezbývá nic jiného než tento svět zachránit. K tomu se ale musí vydat do opravdového světa. Myslí si, že vše zvládne sama a ostatních lidí se straní. Zanedlouho však přijde na to, že samotné by jí to trvalo příliš dlouho a času není nazbyt. Proto se skamarádí se svými vrstevníky, kteří se specializují každý na něco jiného a díky kterým může dosáhnout svého. 

Toť k obsahu, více nebudu prozrazovat, abych vám děj nevyspoilovala. Co mi přišlo originální, byl světotext. Stačí vám k tomu speciální kniha a můžete si vytvořit cokoli. Autorka na str. 79 popisuje, jak Elsa vytváří přenosnou dílnu. Musí započítat gravitaci, vzduch, čas. Dále si napsala o nářadí, chemikálie, mechanické součástky a vše si to uspořádala. Navíc se s další takovou knihou dokáže přemisťovat. Nemusí používat žádné dopravní prostředky, stačí jedna jediná kniha. Nebylo by to super? 

Co se týče postav, nedá se říct, že bych si nějakou příliš oblíbila. Elsa mi přišla sympatická a vtipná, kladné postavy jsem měla ráda, záporné ne. Ale nějaký hlubší vztah jsem si k žádné nevytvořila. Abych pravdu řekla, už si ani nevzpomínám, jaké charakterové vlastnosti jednotlivá postava má.  Vím, že mi Porzia občas lezla na nervy, měla jsem smíšené pocity ohledně Lea a Faraz mi přišel takový pohodový kluk. 

Kromě originálního světa kniha neobsahuje nic mimořádného. Na jedné straně stojí parta mladých lidí, která má nějaké schopnosti a na druhé straně stojí padouši, které mají v plánu ovládnout svět a je potřeba jim v tom zabránit. Tohle je takový klasický scénář. Možná by nebylo od věci vymyslet něco nového. Co se týče romantické linky, moc jí tu nebylo, což je pro mě plus.  

"Ve lžích může být leckdy stejné množství pravdy jako ve faktech." s. 201

Gwendolyn Clareová je americká spisovatelka, autorka mnoha povídek, které byly publikovány především ve světově proslulém science fiction magazínu Asimov´s. První díl ze série Inkoust, kov a sklo je její knižní debut.

Orig. Název:                        Ink, Iron and Glass (2018)
Série:                                    Inkoust, kov a sklo (1.)

Žánr:                                    Literatura světová, Fantasy, Young Adult
Vydáno:                               2019, CooBoo
Počet stran:                        304 stran
Překlad:                              Magdaléna Stárková
Čteno:                                 11. - 15. března 2019
Hodnocení:                        3 hvězdičky
Počet chyb:                        13 (překlepy i hrubky)

 

"Myslím, že druhého člověka stejně nikdy úplně nepoznáš. Nikdy nevíš, co se mu honí hlavou." s. 255

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!

31. 03. 2019

Kovy | Ovšem | Audiokniha





Kamarádka: Kovymu vyšlo nové video.
Já: Komu? 
Kamarádka: Kovymu. Je to YouTuber.
Já: Aha. To bude asi důvod proč ho neznám. 

Kamarádka: Kovymu vyšla knížka.
Já: Hmm… super. Teď už vychází knížky i Youtuberům? Jak se jmenuje?
Kamarádka: Ovšem.
Já: A o čem je?
Kamarádka: O všem.
Já: Aha... 

O pár měsíců později se Kovy objevil na největší knižní akci - na Humbooku. Když jsem se jako ambasadorka dozvěděla, že tam bude, poslušně jsem to oznámila a dál jsem se tím nezabývala. Jeho knihu jsem neměla v plánu si přečíst a na jeho besedu jsem neměla v plánu jít. A tyto plány jsem splnila. 

Přišel den D a já si užívala jeden z nejlepších dnů na Humbooku. V odpoledních hodinách jsem měla rozhovor s Pavlem Barešem, který si můžete přečíst tady. Zatímco jsem na Pavla čekala, v té samé místnosti probíhal rozhovor s Kovym. Bylo takřka nemožné neposlouchat. V tu chvíli jsem si uvědomila, že Kovy není namyšlený a egocentrický, ale úplně obyčejný kluk, který rád cestuje a pije kávu. Uvědomila jsem si, že jsem se zase řídila předsudky. Kovyho jsem zaškatulkovala k úspěšným Youtuberům, kteří se akorát chlubí svým úspěchem, a odmítala jsem si na něj udělat vlastní názor. 

Nedávno jsem měla tu možnost poslechnout si audioknihu Ovšem, kterou sám namluvil. Šla jsem do toho bez jakýchkoli předsudků a očekávání a byla jsem ohromena a spokojená. Poslouchala jsem při uklízení nebo oblékání, poslouchala jsem spolu s taťkou při vaření. Zapomněla jsem podotknout, že to byla má první audiokniha. Myslím, že kdyby to byla beletrie, asi bych se nedokázala tolik soustředit, ale tohle mi nevadilo. 

Kovyho hlas byl velmi příjemný a klidně bych ho poslouchala stále dokola. Dozvěděla jsem se o něm spoustu nových věcí, jelikož jsem o něm nevěděla zhola nic. Mluvil o svém dětství, o svých rodičích a prarodičích, které miluje, o svých kamarádech a kamarádkách, o cestování, o jídle, o lidech okolo nás, o škole, o jeho kariéře a také o svém coming outu. Celou dobu jsem se bavila a dokonce jsem uronila i slzu. 

Po skončení jsem litovala, že audiokniha není delší. Začala jsem Kovyho sledovat na YouTube a instagramu. Kovy je přesně o rok starší než já (jakože vážně úplně přesně o rok!) a já obdivuji co vše za svůj poměrně krátký život dokázal. Smekám! 

Jestli Kovyho sledujete a ještě jste knihu nečetli, rozhodně vám doporučuji si ji poslechnout. A jestli vůbec netušíte o koho se jedná a nesoudíte Youtubery, poslechněte si ji taky! 

Na kanále HUMBOOK si můžete poslechnout ukázku. Stačí kliknout na fotku níže. 


Co vy a audioknihy?
28. 03. 2019

Adrienne Young | Klan


Ze zimy, krve a pomsty vzešla bojovnice.


Sky in the DeepCo na knize oceňuji nejvíce, je obálka, která upoutá pozornost těch, kteří mají oblibu ve Vikinzích. Při pohledu na ni si vzpomenu na seriál The Vikings, na který jsem koukala a samozřejmě čekám něco podobného. Jsem ráda, že se zanechala původní.

Kniha obsahuje věnování, 47 spíše kratších kapitol, slovník a výslovnost, poděkování a informace o autorce. A přesně takhle mi to vyhovuje a kniha obsahuje vše, co by měla. Mapa by byla ještě lepší, ale v tomto případě nebyla zase až tak potřeba. 

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu hlavní dívčí postavy. 


“Vegr yfir fjor.” Honor above life.” 

Příběh je vyprávěn z pohledu Eelyn, mladé dívky z klanu Asků. Žije už jen se svým otcem, jelikož jí matka a bratr zemřeli. Každý den se za ně však modlí a nikdy nezapomene. Je zvyklá bojovat se sekerou v jedné ruce a s mečem v druhé. Její parťačka v boji a nejlepší kamarádka je Mýra, která v příběhu nehraje příliš důležitou roli, je však dobrou a chápavou přítelkyní. 
Iri je bratr Eelyn, který je považován za mrtvého. Smrtelnou ránu však přežil díky Fiskemu a přešel ke klanu Rikiů, což jsou úhlavní nepřátelé. 
Tohle je asi tak vše, co vám dokážu k postavám říci. Žádná z nich nebyla ničím výjimečná, všechny byly ploché a nedokázala jsem si k nim vytvořit jakýkoli vztah. 

“We find things, just as we lose things. If you’ve lost your honor, you’ll find it again.” 

Jak už jsem zmínila na začátku, od této knihy jsem čekala příběh Vikingů. Chtěla jsem boje, krutost, krev a pot. A co jsem dostala? Dva klany, které byli úhlavním nepřítel snad celou věčnost a za celou knihu se střetli v boji snad jen jednou. Vlastně se v příběhu objevily celkem dva boje, které nebyly ani moc detailně popsané. Celá dějová linka se vezla v jedné rovině, nevšimla jsem si žádného gradování, žádné převratné zápletky, kterou bych už předem neočekávala. 

Dále jsou to postavy. V příběhu je jich tak akorát, ale nejsou ničím zajímavé. Jednu byste snad nerozeznali od druhé. Nejsou více propracované ani nedokážu říct, jaký mají charakter. Umím jen určit, jestli jsou "dobré" nebo "špatné", což je také diskutabilní, jelikož pocházejí z rozdílných klanů, takže záleží na tom, kterému jste více přikloněni. Opravdu jsem očekávala neohrožené bojovníky, ale dostalo se mi spíše citlivých a ufňukaných lidí, kteří teda občas někoho i zabijí. Hlavní postava Eelyn mi strašně vadila. Celou dobu oplakávala svého zesnulého bratra (což naprosto chápu), ale když zjistila, že žije, nedokázala překousnout fakt, že přešel k druhému klanu. Cítila k němu nenávist a odsuzovala ho. Co je na tom všem ale nejvtipnější, je to, že ona udělá nakonec úplně to samé! Sakra, to je tak pokrytecké! 

Jestli mě sledujete nebo čtete tento blog delší dobu, určitě víte, že hodně řeším romantické linky. Tady mi přišly naprosto nepochopitelné a totálně předvídatelné. Autorka jde totiž docela sama proti sobě. Tvrdí, jak se dva klany nenávidí, jak by se v prvním okamžiku zavraždili, ale pak se stane něco dočista jiného. Chápu, že nám tím chtěla dát najevo, že všichni jsou lidi, jsou stejní a jsou si rovni nehledě na to do jakého klanu patří nebo jakou mají barvu pleti nebo sexuální orientaci. To oceňuji a schvaluji, ale do tohohle příběhu se mi to prostě nějak nehodilo. Ano, dopadlo to dobře, to se dalo očekávat, ale já bych možná více ocenila tu krutou a krvežíznivou nenávist. 

“I was the ice on the river. The snow clinging onto the mountainside.”


Co mi ale vadilo ze úplně ze všeho nejvíc byly chyby. Ať už syntaktické nebo gramatické. Já chápu, že nikdo není dokonalý a může se přehlédnout, ale aby se tak stalo 83x? Ano, dala jsem si tu práci a každou chybu jsem si zaznamenala. Chybějící slova, přebývající slova, nesmyslně poskládaná věta a hlavně špatné používání "mě" a "mně"! Každá taková chyba mě zasáhla a odháněla mou pozornost od příběhu. 

Abych ale jen nevytýkala, musím ocenit zvyky a tradice obou klanů, které byly odlišné. Každý klan měl jiného boha, jiné zvyky a tak podobně. To se mi opravdu líbilo. Ale ať přemýšlím jak přemýšlím, nevím, co jiného bych na knize ocenila. 

“Home felt an entire world away.”

Adrienne Young je autorka New York Times bestselleru KLAN. Rodilá Texasanka a gurmán se zálibou v historii a cestování ráda navštěvuje antikvariáty a hledá staré knihy. Pokud zrovna nepíše, tak cvičí jógu, pije víno nebo se prochází oblíbeným muzeem. Žije se svým manželem, režisérem dokumentárních filmů, a se svými čtyřmi dětmi na Západním pobřeží. 






Orig. Název:                        Sky in the deep (2018)
Žánr:                                    Literatura světová, Dobrodružné, Young Adult
Vydáno:                               2019, Fragment
Počet stran:                        320 stran
Překlad:                              Ondřej Kratochvíl
Čteno:                                 22. - 25. března 2019
Hodnocení:                        2 hvězdičky
Počet chyb:                        83 (překlepy i hrubky)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!


“I could still see a young Eelyn standing on the beach turned into the wind, a sword in one hand and an axe in the other. I hadn’t lost her. I hadn’t buried her. I’d only let her change into something new.” 

Četli jste knihu? Co na ni říkáte?
Jak jste na tom vy a chyby v knihách?
23. 03. 2019

Chelsea Bobulski | Les


V lese platí tři pravidla: Neopouštěj cestu. Nezůstávej po tmě. Uslyšíš-li volání, jednej.

The WoodVšechny milovníky podzimu tato jednoduchá obálka zaujme a naprosto uchvátí, stejně jako se to stalo mně. Mám ráda to rčení v jednoduchosti je krása. Nepotřebuji žádnou složitou grafiku, stačí mi jeden podzimní list a jsem spokojená. Vynecháme ten detail, že z listu kape krev, což je důležité pro děj. Ale vlastně to té obálce ještě přidává na atraktivnosti, takže to zmínit klidně můžu.
Kniha obsahuje 45 krátkých kapitol, což mi nesmírně vyhovovalo. Příběh se tím stává více napínavějšía rychleji ubíhá. Je psán v ich-formě z pohledu hlavní postavy – Winter. Není zde žádné věnování, poděkování ani informace o autorce, což mě docela mrzí. 

„…moc dobře vím, jak bude můj život vypadat, až dostuduju: budu strážcovat od rána do večera. Tyhle poslední dva roky na střední jsou poslední roky mého života, kdy můžu předstírat, že jsem aspoň trochu normální. A vlastně to ani nejsou celé dva roky. Jen dvacet měsíců. Už mám jen dvě stě čtyřicet dní na to okusit život, který je taky o něčem jiném než o údělu a povinnosti a touze být někým jiným, naprosto kýmkoli, i kdyby na jeden jediný den. A nehodlám se toho vzdát jen proto, že si nějakej poutník chce hrát na babu.“ – s. 46
Winter – Strážce lesa. Odhodlaná, rozumná a upřímná. Tahle holka mi naprosto sedla na svou roli. Na jednu stranu truchlila pro svého otce, na druhou stranu byla však silná a odhodlaná dělat svou práci. Věděla, co je jejím údělem a byla s tím smířená. Se svou matkou měla dobrý vztah, i když se občas neshodly. V hlavě má vše srovnané.
Joe – člen Nejstarších. Není obyčejný člověk, někdo jeho lidu říká Nesmrtelní. „Strýček“ Winter.
Meredith – nejlepší kamarádka Winter. Hodně prostořeká, divoká, bláznivá, přátelská. Správná nejlepší kamarádka.
Henry – poutník z 18. století, jehož rodiče jsou kartografové, členové rady. Henry je slušně vychovaný, pracovitý, mluví spisovně.
Var – vážený, vysoce postavený Nejstarší, kterého zlákala touha po moci, pokusil se svrhnout radu a nakonec byl vypovězen.
„…když se kolem prožene člověk na silničním kole, celý se zapotácí. „Co to prokristapána bylo za obludu?“ … „To je kolo. Nemusíš se bát, neublíží ti.“ … „Tomu se mi nechce moc věřit.“ – s. 89
Nebudu vám lhát, knížku jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli obálce. Anotaci jsem si ani nečetla, stačilo mi doporučení Míši z radsi_knihu, která ale nakonec dala knize 2/5. Její hodnocení mě však neodradilo. Lákal mě příběh, ve kterém hraje hlavní roli les a cestování časem. Velmi jsem si oblíbila trilogii Ohnivák, ve které se cestuje mezi dimenzemi a říkala jsem si, že tohle by mohlo být podobné.
Naprosto mě uchvátil svět, který se vlastně ani moc neliší od toho našeho. Winter bydlí v rodinném domě se svou matkou, chodí do normální školy a má normální kamarády. Tohle je její normální život. Ten „nenormální“ tráví v kouzelném lese, kde se nacházejí portály do různých zemí a století. Jejím úkolem je najít poutníka, který se do lesa zatoulal, zjistit odkud pochází a co nejrychleji ho navrátit do jeho doby. Nevypadá to vůbec složitě nebo náročně, ale Winter se jako malá musela hodně učit. Studium vedl její otec, který býval také Strážcem, než sešel z cesty. Winter se učila bojovat, aby dokázala přeprat silnější poutníky a učila se jejich historii, aby dokázala například podle oblečení odhadnout, z jaké doby se do lesa zatoulal. Všechno tohle mi přišlo strašně zajímavé.
„V člověku, který dokáže pokračovat a udělat, co je potřeba, i když už se zdá, že je všechna naděje ztracená, dřímá tichá síla.“ – s. 141
Hodně se mi líbily vztahy mezi postavami. Winter z celého srdce milovala své rodiče. Stále truchlila po otci, se kterým trávila hodně času v lese a vše co umí, se naučila od něj. Snažila se pomáhat své matce, ale také ji chránila před nepříjemnosti týkající se lesa. Její matka totiž nebyla Strážkyně, byla obyčejný člověk. Obyčejná matka, která se bojí o svou dceru. Jejich vztah mi připomínal vztah s mojí mamkou. I když se na něčem neshodly, pořád se měly rády. Dalším vztahem byla Winter a Mer, nejlepší kamarádky. Winter nemohla své kamarádce prozradit nic o svém druhém životě, a tak jí musela lhát a někdy na její život zapomínala, což ji velmi mrzelo. Mer byla však velmi chápavá a tolerantní, nikdy to neměla Winter za zlé. Takhle přesně mají vypadat nejlepší kamarádky. A nakonec je tu vztah Winter a Henryho, který se přitoulal z 18. století. Na začátku se neměli zrovna v lásce, i když se vlastně vůbec neznali. Postupem času si museli začít důvěřovat a hledat k sobě cestu. Samozřejmě se do sebe zamilovali, ale nesměli zapomenout na to, kdo vlastně jsou a hlavně odkud jsou.
Tahle knížka měla snad všechno. Krásnou obálku, krátké a napínavé kapitoly, sympatické postavy a vztahy mezi nimi, skvělý a originální svět, nenáviděníhodného padoucha, smysluplnou zápletku, ne tak úplně štastný konec. Uvítala bych mapu lesa, ale to je už taková drobnost. Nicméně musím říct, že jsem si čtení tohoto příběhu opravdu užila a vystřídala jsem všechny různé emoce a nálady. Smála jsem se, bála jsem se, byla jsem napnutá, něco jsem odhalila, z něčeho jsem byla překvapená, byla jsem dojatá, plakala jsem. Jsem hodně emočně založený člověk a hodnocení knihy se také odráží na tom, co vše ve mně daný příběh vyvolal.
Ráda bych tuto knihu doporučila tomu, kdo by se chtěl podívat do záhadného lesa, který skrývá různé příšery a stíny. Všem, kteří mají rádi cestování časem a kladné a rozumné hlavní protagonistky.
„No, muži tvýho věku v mojí době obvykle ještě nepracujou. Spíš choděj do školy a celej den proseděj v lavici a při obědě se nad hranolkama bavěj, já nevím, o sportu a o kozách.“ … „Taky chodím doma krmit kozy.“ … „Ehm… To je hezký.“ – s. 145
https://cz.pinterest.com/pin/381469030928232285/
Chelsea Bobulski se narodila se ve městě Columbus, Ohio, USA. Vyrostla na pohádkách Walta Disneyho a broadwayských muzikálech. Vystudovala historii na The Ohio State University.
Jako spisovatelka má slabost pro hrdiny se zlomenou minulostí, zvláštním talentem a překážkami, které musí překonat. V současnosti žije v severozápadním Ohiu se svým manželem, dcerou a velmi emotivním křížencem německého ovčáka a labradora. 
Její prvotina Les (The Wood, 2017) u nás vyšla v roce 2019.


Orig. Název:                        The Wood (2017)
Žánr:                                    Literatura světová, Fantasy, YA
Vydáno:                               2019, CooBoo
Počet stran:                        288 stran
Překlad:                              Nika Exnerová
Čteno:                                 16. - 20. března 2019
Hodnocení:                        4 hvězdičky
Počet chyb:                        24 (překlepy i hrubky)

„…voda, co vytéká ze stěny už ohřátá – tak o tom si můžeme nechat jen zdát. Stejně tak o světle, co vyzařuje z drátu a ne z plamene, a o krabici, v níž je možné sledovat hru, aniž by člověk musel opouštět teplo domova a tlačit se v přecpaném divadle.“ – s. 180

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros Media, knihu si můžete koupit TU!

„Dokud toho člověka nepoznáš, nemůže ti zlomit srdce. Může zranit tvoji hrdost, jestliže se s tebou rozejde, a když se ukáže, co je to za k*eténa, tak si můžeš připadat jako totální blbka, ale rozhodně se do něj nezamiluješ. Ne pokud je to jenom jeden z tuny žabáků, který musíš políbit, než najdeš svýho prince. – s. 221