Přeskočit navigaci
Eponine

Great expectations

02. 05. 2019

Postřehy z mateřství




Nikdy jsem moc netrpěla na kruhy pod očima, ale od porodu asi tak první tři měsíce byly mou permanentní ozdobou. Teď už jsou naštěstí pryč, i když vstávám a (ne)spím pořád stejně.

...anebo už je jen nevidím???

Další informace »
06. 03. 2019

Kniha: První dojmy // Book: First Impressions

Kdo na tenhle blog přichází proto, že se mnou sdílí mou zálibu v literatuře 19. století a jejích adaptacích, tak tuto knihu buď zná (protože její vydání provázelo bujaré nadšení, i když tehdy ještě nefrčel instáč), nebo mu začne v mozku vířit otázka, odkud tenhle název zná.

Pokud hádáte, že má něco do činění s Jane Austen, tak výborně.
(První dojmy byl totiž první název románu Pýcha a předsudek.) 




Další informace »
20. 02. 2019

Nové šaty // New dress

Tradá - po sto letech módní vložka!


Další informace »
04. 02. 2019

Porod a šestinedělí

Jaroušek je na světě čtyři měsíce a nedávno se nás u kamarádky sešla taková pěkná skupinka - šest matek-učitelek. Ač už jsem si myslela, že jsem tlachů o porodech zažila tolik, že další snad pro zachování funkčního uvažování není žádoucí, tak jsem se bavila, poučila i soucítila...

Zároveň jsem zavzpomínala i na svůj porod.

Doma jsem pak říkala muži, že o něm jdu psát, a on se smál, jestli vůbec mám CO psát - vždyť vše bylo tak bezproblémové a rychlé!
Trochu jako kdybyste přelétli shrnutí v učebnici biologie.

matka_a_dite

Ale díky holkám se mi ověřilo, že není radno podceňovat sílu našich přání.
Chtěla jsem bezproblémové těhotenství, snadný rychlý porod a hodné miminko, co v noci krásně spí... Tradá!
Holky kolem mě to všechny takhle snadné neměly a některé přiznaly, že tomu možná přispěly jejich myšlenky v těhotenství, případně přenesené zkušenosti z domova - například ty, co měly o hodně let mladšího sourozence, si živě pamatovaly na opakovaný noční pláč, kdy nespal celý dům. Rovnou se tak připravily na to, že se i se svými dětmi příliš nevyspí. A budit se 5-7krát za noc byla častá zkušenost. Já se svými dvěma kojeními můžu být šťastná jak blecha.

Koho můj porod ani v nejmenším nezajímá (i já jsem si to u některých dalších blogerek přečetla s chutí a jindy jiné rázně přeskočila a nic osobního v tom nebylo :D), tak rovnou radím přeskočit a počkat na jiné články. Mamablog tu hodlám pěstovat z toho nižšího procenta :)


Další informace »
28. 01. 2019

Kniha: Růže pro Algernon // Book: Flowers for Algernon

Růže pro Algernon patří ke klasice, jejíž název jsem za poslední léta slyšela mnohokrát. Jenže u názvu to skončilo, takže podobně jako jsem byla nepolíbená obsahem Severu proti jihu (odkaz na článek zde), netušila jsem ani u této knihy, co mě čeká.
A tato kniha pro mě byla ještě větší neznámou, protože jsem netušila ani žánr!

Musím se přiznat, že název ve mě evokoval nějaký odkaz ke králi Artušovi. Zkoušela jsem googlit, jestli oprávněně, ale bohužel, byl to zřejmě výplod mé fantazie.

Každopádně kdo knihu vůbec neznáte, jedná se o sci-fi. Asi o mě víte, že tento žánr vůbec nevyhledávám, ale tušila jsem, že tohle sci-fi bude tak výjimečné, že bych ho neměla opomenout.

A tušila jsem naprosto správně.

Ruze_pro_Algernon
Ta obálka je tak ošklivá, že jsem musela vymyslet trochu zajímavější aranžmá :D

O tom, že se jedná o žánr sci-fi totiž vůbec nejde - ani trošku mě nefascinovala ta vědecká část, ale ta psychologická - vztahy mezi lidmi a role inteligence v nich.

Další informace »
01. 01. 2019

PF 2019!

Štastný nový rok všem!!!

Po delší odmlce jsem konečně zpátky i já a snad to nebude jen novoroční výkřik a lá trapná každoroční již předem jasně nesplnitelná předsevzetí.

Mám tu v konceptech téměř hotový článek o porodu a šestinedělí, ale ten vyplivnu až někdy příště. Přeci jen už to počkalo tři měsíce, takže to ještě chvíli můžu nechat uležet...

Vánoce

Po celu dobu, co to tu vypadá úplně mrtvě, jsem si v teoretické rovině připravila haldu témat, takže teď už jen přemoci ten svůj prokletý time management a častější psaní zařadit do svého běžného života někam mezi přebalování mimina a kuchtění svačin pro pracanty. Nesyslím si žádné výmluvy na mateřství, protože čas na to, co je pro mě důležité, si dokážu najít. Problém je, že ho častěji spolknou úplně zbytečné činnosti.

Pár dní jsem pozorovala, kam mi všechen ten promarněný čas uniká, a zjistila jsem, že jsem v pasti všemožných facebookových skupin typu Co čteme nebo Pedagogická komora, kde se vždy nadhodí téma, které mě zaujme, pod ním je sto padesát komentářů a já se vždy nechám lapit, a ta vyšetřená půlhodina, kterou jsem nakrásně mohla věnovat sepisováním myšlenek, je v háji.

Další informace »
25. 10. 2018

Mateřská za 3, 2, 1... // Maternity leave - countdown

Vzhledem k tomu, že na mateřské už jsem téměř dva měsíce, může být titulek lehce zavádějící, ale protože vidíte, jak dlouho tu bylo mrtvo, možná vám dojde, že jsem ho nezačala sepisovat včera... Možná to bylo už na konci srpna! 

Mezitím se udála ta nejdůležitější věc v mém životě a to, že jsem 7. října porodila svého syna, a tak pro mě tohle ohlédnutí za posledním měsícem těhotenství už nic moc neznamená. Najednou se celé to období čekání, těšení i obav završilo a vše předtím jsou už včerejší noviny. Včera jsem si například přepsala do počítače své tabulky těhotenských přírůstků a trochu váhala, jestli to vůbec chci archivovat. Abych tomu vdechla nějaký další život, přidala jsem nové kolonky na poporodní úbytek :) 
 
Tak a teď už zpět k poslednímu měsíci s pupkem...

V osmém měsíci těhotenství přišel definitivní verdikt, od kdy už nesmím do práce.
Věřím, že spousta žen toto datum netrpělivě očekává a není se čemu divit - ta výkonnost už není úplně zběsilá a zvlášť fyzické aktivity už začínají činit problém.
Ale mě to v tu dobu přišlo trochu líto a sama pro sebe bych to pracovní nasazení klidně ještě chvíli snášela... Když jste totiž holka kancelářská, případně pracující z domova od počítače, vnímáte pracovní zátěž trochu jinak.
A po narození dítěte přijde další nucená pauza - v Čechách šestinedělí, v Německu dokonce osmitýdenní zákaz. Pokud porodím v termínu, znamená to pro mě pracovní pauzu do Vánoc. (Nakonec jsem porodila o dva týdny dřív.)



Samozřejmě se může stát, že po příchodu novorozence budu vůbec ráda, když si stihnu dát denně sprchu, takže si možná ani nevzpomenu na to, že mi chybí práce, případně bude problém si najít kousek času a dostatek energie na své vlastní projekty, ale zkrátka jsem se rozhodla, že já budu tou šťastlivkyní, které kojenec prospí minimálně půlrok v kuse! :)

Další informace »
23. 09. 2018

Kniha: České milenky nacistů // Book: Czech mistresses of Nazis

Musím se přiznat, že jen co jsem přelétla pár řádek úvodu k této útlé knížce, už jsem tušila, že to nebude žádný literární ani poučný skvost, a místo abych zvážila možnost se jejím čtením nezabývat, tak se ve mně probudila chuť se překonat a pak dát alespoň co proto v kritice. A s každou další stránkou jsem se jen utvrdila.
Už dlouho jsem nečetla něco tak plytkého a špatně napsaného.



Recenze této knihy mi tudíž nestojí ani za to, abych se nějak dlouze vypisovala o obsahu, jednotlivých ženách a jejich osudech.

Další informace »
12. 09. 2018

Čeští rozhněvaní muži a Kindergeld

Občas se ve mně nakumuluje nějaká emoce, kterou nasaji z příběhů, které se začínají až moc opakovat.

Dneska to bude o penězích a ta emoce spočívá v tom, že jsou určené pro děti.
Konkrétně německé přídavky na děti.

zdroj

Pravidelní čtenáři vědí, že žiju v pohraničí a občas ve svých příspěvcích reflektuji, jaký to má na život zde bytový i profesní vliv. Posledně to třeba bylo o tristní bytové situaci na Ašsku.
Díky hranicím na dosah pracuje v Německu opravdu podstatná část mého okolí a spolu s výhodami vyšších výdělků mají tito lidé i výhody na poli sociální politiky, kterou mají Němci velmi štědrou, a každý, kdo v jejich zemi odvádí daně, má nárok si z ní ukousnout.

Je to tak rozšířené, že slovo "Kindergeld" znají moje děcka ze ZŠ ještě dříve než "Guten Tag"!

A já si už delší dobu všímám, jaká nevraživost mezi lidmi vzniká kvůli tomuto přídavku...

Další informace »
05. 09. 2018

Novinky a pokroky ve vile Stein // News and progress in the villa Stein

Práce na naší vile a jejím okolí započaly ihned po koupi a do konce června pokračovaly ve strmém a našlápnutém tempu a lehce zvolnily až po rozjezdu prázdnin. Začíná mi to připadat jako sto let, ale snad ještě zvládnu povyprávět, kam jsme se dosud dostali!

Kdo jste na můj blog zavítali poprvé, případně se vám nechce listovat v minulosti, tak toto je teprve druhý report od chvíle, co jsme v Aši koupili obrovský zarostlý a zaodpadkovaný pozemek s ruinou krásné vilky z roku 1889, a první příběh si můžete připomenout zde

květen 2018

Původní plán byl přinést report o pokrocích na naší vile za každý měsíc zvlášť, ale od května mi čas utíká takovou rychlostí, že jsem vůbec ráda, že to zvládám teď! Poslední dobou mi něco reportovat připadá jako nezdolný úkol - probrat se všemi srovnávacími fotkami (mám pocit, že už se blížíme k tisícovce snímků!), objektivně a mým totálně laickým okem popsat, co se děje a vůbec se dostat v klidu k počítači, když většinu dní trávíte offline mezi stromy na svém pozemku... Tento článek už jsem také asi třikrát přejmenovala, protože nejdřív se týkal samotného května, a když jsem se ocitla ve značném skluzu, tak května + června, a nyní bych to měla shrnout už rovnou za více než čtyři měsíce!

Další informace »
08. 08. 2018

Třicítka // Thirty

Varování: Tenhle příspěvek nepojednává o vnějších teplotách.

Ač tomu sama nemůžu uvěřit, už je mi opravdu třicet let. Necítím se na to ani náhodou.
Vždycky jsem si myslela, že v tomto věku už budu úplně jiná - hotová. Ve smyslu hotová bytost. Ustálená, usazená, vystudovaná, zapracovaná.
Někdy mě ten pocit, že tomu tak není, pekelně vyděsí. A v tu chvíli začnu dost panikařit a sumírovat seznamy toho, co bych měla urychleně zvládnout, abych ten skluz nahnala.
A pak zase přijde uklidnění, že to není třeba, že je vše v pořádku. A to, že jsem poslední půlrok dohnala poměrně velkou sadu restů, které si jiní kouskují do delších časových rozestupů, je opravdu náhoda. Netlačila jsem na pilu s tím, že to musím do třiceti všechno stihnout. Zkrátka se to zrovna letos takhle přirozeně sešlo.
Tím něčím mám na mysli svatbu, dítě a koupi domu.


Před časem se mi zdál hrozně zvláštní sen. V něm měl můj muž kromě mě ještě jednu ženu a měly jsme spolu soutěžit o to, kterou z nás si definitivně nechá. Byla jsem z toho úplně vyřízená a vystresovaná a měla pocit, že neustále jen prohrávám. V tom snu jsem lítala splašeně sem a tam, všechno mi padalo z rukou, nic jsem neudělala správně, až jsem propadala zoufalství, že vyhrát nikdy nemůžu. A přitom Jára se choval jakoby nic... Jakoby ta druhá tak jasně nevynikala. Občas mi připomněl, jak se ten vyměřený čas krátí. Nechápala jsem, proč rovnou neřekne, že jsem bez šancí. Jako kdyby to se mnou sice bylo skutečně marné, ale on přitom chtěl víc mě, a tak mě povzbuzoval.

Další informace »
29. 07. 2018

Kniha: Zázračný úklid // Book: The life changing magic of tidying

Pokud chodíte pravidelně do knihkupectví, tak toto je jeden z těch titulů, který vám musel utkvět, i když vás nezajímá ani úklid, ani seberozvoj. Bylo těžké se mu vyhnout asi tak stejně jako boomu Hygge.


Já jsem odolávala celkem dlouho, protože zrovna úklid pro mě nebyl zas tak palčivý problém... až do nedávna. Uvědomila jsem si, jaké peklo kolem sebe v bytě mám, jak mi přetékají skříně, lednice, špajz, věci se vrší na neuvěřitelných místech, na podlahu se nedá šlápnout.
A tak, když jsem si posledně objednávala zásilku knih, konečně jsem tuto přihodila také. A okamžitě se do ní pustila, přečetla a teď vám přináším čerstvé dojmy.

Na úvod musím hned uvést, že jsem si dopodrobna nečetla žádné recenze, kniha mi utkvěla jen názvem a asi i tím, že byla opakovaně zmiňována v nějakém speciálu o úklidu, co byl před pár měsíci v časopise Žena a život. Jestli ale bude zabývat tím, jestli první utírat prach na policích a jestli na to brát suchý nebo mokrý hadr, tím jsem si nebyla jistá.
A vzápětí zjistila, že o tom to vůbec není!

Takže žádné vytírání, stírání drobků, mytí oken a luxování! Protože to si já primárně představím pod slovem úklid.

Další informace »
12. 07. 2018

Start prázdnin // Start of Holidays

Poslední dobou se tu objevují články tak trochu přísně tematické, a tak bych to protentokrát mohla rozbít nějakým kecacím, který je o všem možném a třebas zároveň o ničem současně. A protože mi jako učitelce konečně nadešly vytoužené prázdniny, odpíchnu se třeba od nich.  

Za mnou je můj první odučený rok na základní škole.
Vzhledem k pokročilému těhotenství se v září vrátím už jen na pár týdnů, ale to už plnohodnotně žádné předměty učit nebudu.
A jaký ten rok byl?
Dal mi pekelně zabrat.
Ano, byla jsem přesně ten naivní nováček, který udělal přesně všechny ty chyby, před kterými nováčky varují. Ale ono to asi bez toho, aby to člověk sám vyzkoušel a natloukl si, nejde. Když jsem nastupovala, tak jsem neměla příliš potuchy, jaké jsou dnešní děti. A když přede mnou seděla třída čerstvých šesťáků, ještě plně zajetých v módu dětiček z prvního stupně, neodhadla jsem jejich sílu. 
S končícím školním rokem mi připadalo, že mě válcují čím dál víc. Naštěstí mi to alespoň kompenzovali deváťáci, u kterých jsem učila moc ráda, protože už se s nimi dalo diskutovat a připravovali se na svůj velký přestup na střední.

Jedna ašská fotka pupkatá

Do toho zvykání si na svůj jiný stav a chystání svatby.

První týden po svatbě utekl jako nic... Normální kolotoč práce a vaření, do toho pomalé uklízení věcí, které zbyly ze svatby, zpracovávání zbylých potravin, těšení se na fotky, odepisování na gratulace (moooooc všem znovu ještě teď děkuju!).
Také bylo potřeba zase oprášit seznam úkolů a činností, které šly kvůli přípravám na svatbu trochu stranou. Něco se podařilo odbourat hned, z čehož jsem měla hroznou radost, jenže další týden se elán jaksi zastavil. Ne že by se mi nic nechtělo, ale spíše jsem nevěděla, z jaké strany začít. Bylo toho tolik a žádný úkol přitom výrazněji nevyčníval nad ostatní, abych se nějak snáz odrazila.

Co začaly prázdniny, věnuji se hodně studiu němčiny. Mám před sebou plány na vylepšení rodinného rozpočtu během mateřské a do toho jako na zavolanou přišly i nabídky na doučování, což mi dodává motivaci se do učiva pořádně zakousnout, abych byla dobře připravená a sebejistá.
A vůbec bych se ráda naučila ještě spoustu nových věcí...
Chodím si do knihovny pro štosy knížek o zahradách a stavbách a snažím se to prokládat psychologií a marketingovou teorií. 15 či 20 let staré tituly, které mám k dispozici, už ale příliš nestíhají reflektovat nové trendy, a tak ve velkém hltám ještě všemožné e-booky digitálních nomádů a copywriterů. 
Po delší době jsem si také dopřála pár nových knih do své knihovničky a zvlášť zvědavá jsem na Zázračný úklid a Pozitivní inteligenci!

Něco z Megaknih, něco z LK...


A můj největší relax a vzdělávání zároveň? Burda a jí podobné. Každý měsíc si v Německu kupuji minimálně dva časopisy o šití. Sice tím narůstá seznam toho, co bych chtěla zkusit spíchnout, a trochu mě tak frustruje mé zpoždění, s jakým ho zvládám (či spíše nezvládám) plnit. Ale pouhé listování a studování jednotlivých střihů, stehů, záhybů a materiálů mi neskutečně čistí hlavu.



A ještě mám v plánu studovat historické materiály k našemu domu, které mám z archivu stavebního úřadu.
A každý den by měl mít aspoň o pět hodin víc!

Nemálo hodin jsem prušustrovala na Aliexpressu. Vyhlédla jsem si pár zlepšováků, které se tam dají koupit za pár dolarů, a tak mám teď zase nové hračky jako třeba selfie tyčku a samospouť, které ale s mým telefonem nechtějí spolupracovat, protože mačkání příslušného čudlíku místo focení přidává hlasitost... Pak jsem si pořídila ještě přisvětlovací kolečko na objektiv telefonu, ale vzhledem k tomu, že jsou teď opravdu dlouhé a prosvětlené dny, nebylo vlastně kdy ho vyzkoušet. A pak jsem si taky udělala radost cetkami typu přívěsek na klíče a magnetky s citáty Jane Austenové a brožemi ve tvaru šicích potřeb. A už během jara jsem odtamtud značně rozšířila svou sbírku klobouků a baretů... Ale v tom se za nějakou spotřebitelskou zdrženlivost rozhodně pochválit nemůžu.



Následující plakátek upozorňující na výhody neplacených stáží během studia jsem si vyblejskla na univerzitě v Bayreuthu, kam stále ještě dojíždím na přednášky.
Zaujal mě, protože tohle téma jsem sama už několikrát rozvíjela a podle mě neplatí pouze pro humanitní obory a neplacené stáže - studium zkrátka není všechno a jen čekat na předání diplomu se nevyplácí, člověk se musí chytat pracovních příležitostí kolem sebe, byť by nemusely ani s naším oborem souviset. Každá zkušenost může naučit důležitým dovednostem, které posléze zúročíme.
Pro nešprechtící: "Prosím, povězte nám více o obsahu svého humanitního studia" - žádný personalista při pracovním pohovoru. Angažujte se nezištně ve svém oboru.

Na současné adrese bydlíme nějakých devět měsíců a zanedlouho nás čeká další stěhování.
Vila na náš příchod rozhodně ještě připravená není, nebojte. Ale bylo třeba se poohlédnout po něčem levnějším. Sice budeme mít o jednu místnost méně, ale na metry by to mělo vycházet podobně. Hlavní pro nás bylo snížení nákladů, abychom mohli co nejvíce investovat do rekonstrukce.
A stěhovat se v osmém měsíci těhotenství? Nebudu první, ani poslední :) Aspoň si to užiju jako dirigent a neudřu se jako posledně, kdy jsem dva týdny v kuse denně nakládala a vykládala z auta plné tašky a krabice a tahala se s nimi do schodů...
Když se tak kolem sebe ohlédnu, panelákový byt mi nijak k srdci nepřirostl - za celou dobu jsem třeba nebyla schopná přidělat na zeď jediný obrázek! Sice jsem si pověsila do pracovny dvě nástěnky, ale kromě nedávno strženého školního rozvrhu hodin a tabulky na záznam těhotenského přírůstku zejí celé měsíce prázdnotou. Uspořádání pracovny mi od začátku nevyhovuje a po celou dobu je tím, čím byla od nastěhování - skladištěm! Teď jsem sice výrazně uklízela, ale to byla spíše akutní nutnost, protože poté, co jsem si ze školy přitáhla zpět domů své výtvarné potřeby a hory studijních materiálů (a to už půlka doputovala do vily, aby se využila na podpal táboráku!), už se nešlo dostat ani do skříně.

A když se nakouslo těhotenství, které poslední dobou nelze absolutně opomíjet, prozradím vám, jakéhože člena rodiny to očekáváme. Terka si tipla správně a tímto jí i děkuji za poklonu ohledně vzhledu - že by to vážně nebyla náhoda? Ale musím říct, že se fyzicky i vzhledově cítím skvěle. Kromě bolavých zad a častých křečí jsem fit, nahoře mám nyní v šestém měsíci symbolických šest kilo, mám nejlepší pleť, co si pamatuji (hlavně tedy co se týče pupínků - ty prakticky vymizely! Jedinou stížnost bych měla k její suchosti), jsem spokojená se svými vlasy - zkrátka nemůžu si na nic brblat!
A jméno pro malého raubíře? Nakonec po tatínkovi. S chlapeckými jmény byla hrozná potíž. Všechna nám připadala nudná a profláklá, případně tvrdá k už tak tvrdému příjmení. Honzíků, Tomášů a Danielů je jak máku. Richard nebo Albert neseděl k příjmení. A můj vysněný Lothar se nedočkal ani jednoho podpůrného hlasu! Nakonec jednoho dne u večeře muž oznámil, že prcek dostane jméno po něm. Jaroslav, toho jména v rodině čtvrtý (možná i víc, teď jen počítám ty, které osobně znám!). A mě se vlastně ulevilo, ač jsem se představě tomuto jménu léta bránila!

Šaty ze sekáče a tenhle klobouk je můj nejnovější a kupodivu pořízený v německém Kauflandu.

A takhle to dopadne, když neuváženě opustím své stanoviště!

 // EN:

There are missing some chatty articles for a while! Everything I wrote last few months was so seriously prepared, monothematic...
So now I try to write you more about my feelings, what I do last few months - shortly my everyday life! It is not quite dramatic or full of adventure, so for someone it could be about nothing and a little boring. But that is up to you...

My first school year as a teacher is finally over. I must say finally because it was hard. I was not prepared well for what had come. For exemple the 6th class. At the beginning they were little children with little children´s habit. And I misjudged their power. In the end I was exhausted.
But not everything was so negative... 9th class was my favourite and it was pleasure to spend time with those young people with their thoughts and hopes.

I also had to get used to my pregnancy and forthcoming wedding.
The first week after the wedding was very quickly away... 

And my life went slowly to old routine again - of working and cooking, tidying and organized things from wedding...
And I stucked there for some time. 

But now I have more energy and motivation to go on because my big holidays has started two weeks ago!  
I September I will come back to school only for few weeks and than will my maternity leave begin. But I have already plans how to improve our family budget during that time. On the first place I am learning German. I really want to improve myself as much as possible.
 
I also read a lot and all these books are very different! Something about gardening, buildings, some pieces of psychology or marketing. I am borrowing all these books from our public library and I must say, most of them about marketing topic are very old and things changed so much, so I read also a lot of E-books written by digital nomads and copywriters.
I also bought some new books. For example The life-changing magic of tidying by Marie Kondo or Positive inteligence by Shirzad Chamine.

And my favourite relax? Reading of Burda or similar magazines about sewing! I simply love it, no matter that I sew my own things very slowly.

And in the months we will move to another apartment!
Don´t worry, our villa isn´t prepared for it yet. But we need to save some money, so it was neccessary to find something cheaper. Maybe it will be smaller one but for us is now more important to invest our money in reconstruction.
  
And when we are talking about my pregnancy... I can tell you finally that now we are sure that we are expecting a boy. And his name? Probably as his father´s - Jaroslav. My favorite name was Lothar but no-bo-dy-at-all supported me in it!
25. 06. 2018

Rozrůstáme se // There will be one more

I když se mi možná do článku o naší svatbě podařilo vybrat jen neutrální fotky, případně takové - "asi se moc nasnídala", takže jste si třeba ničeho zvláštního nevšimli, ale už je na čase vám prozradit další skutečnost, která změnila a ještě značně změní naše životy - že čekáme přírůstek do naší čerstvě založené rodinky!

Fotka z dubna a jeden z mála outfitů, který tehdy něco odhalil :)

A protože už jsem v pátém měsíci, rovnou se vám i svěřím s prozatímním průběhem...

Celé jsem to držela pod pokličkou od samotného zahájení záměru, ani ne tak proto, že bych nechtěla s okolím rozebírat případné neúspěšné pokusy (s nejlepšími kamarádkami jsem to rozebírala poměrně často), ale spíš z takového toho stupidního pseudostrachu ze zakřiknutí (a lá nešlap na kanál).
Další informace »
13. 06. 2018

Naše svatba // Our wedding

Přebírání svatebních fotek mi zabralo nějaký ten pátek, takže teď už nic nebrání tomu vás nechat lehce nahlédnout do našeho svatebního dne...

Foto: Lenka Houtke

Možná se mi i povede se vyhnout všem klišovitým výrokům a hodnocením, především ten o nejšťastnějším dni v životě ženy... Přiznávám, že pro mě to nejšťastnější den nebyl a to z vícero důvodů. Chtěla jsem všechno zařizovat v poklidu, ničím se nestresovat a pak tím jen tak na pohodu proplout. Na pohodu jsem sice přípravy zvládala celou dobu, ovšem poté jsem to dostala po zásluze vyžrat v posledním týdnu před svatbou. Myslela jsem si naivně, že poslední týden strávím dolaďováním nepodstatných detailů (ovšem potuchy, co za detaily kromě mašlí na vázách by to měly být, jsem netušila) a místo toho jsem zběsile lítala po nákupech jídla, protože to se bohužel s předstihem pořídit nedalo.

Další informace »
10. 06. 2018

Rozlučka se svobodou + kuk do svatebních příprav // My stag party + wedding preparation

Už před pár měsíci jsme se s kamarádkami dohodly, že mou rozlučku se svobodou pojmeme jako jednoduchou výjezdní akci. Většina z nich je totiž zasloužilými maminkami, takže vyvézt je někam wellnesovat nebo jen tak odpočívat, bude mnohem příjemnější než nějaký bezduchý tah po nočních podnicích.

 

Takový plán ale znamenal, že bohužel nebude v možnostech všech kamarádek se takového tripu zúčastnit. Nakonec jsme byly čtyři, což jsem do poslední chvíle považoala za neuvěřitelné číslo a kousala si prsty, aby opravdu klaplo.
Cíl cesty a výběr hotelu byl plně v režii mé svědkyně Růženky a tak jsme krásného sobotního rána vyrazily do Mariánských lázní.
 

Další informace »
23. 05. 2018

Koupili jsme... stavení // We´ve bought... a building

Právě čtete odhalení druhé novinky...
Záměrně píšu stavení a ne dům, ne pozemek s domem, ne starou vilu, ne ruinu staré vily...
I když všechny ty možnosti jsou správně.

Vila ašského právníka Ernesta Steina (dokonce Ritter von Steina!), kterou si nechal postavit v roce 1887, dnes z velké části připomíná vykotlanou ruinu. Kdo si ji však prohlédnete blíže, zjistí, že velká část má ještě potenciál jednou nabýt zpět svůj někdejší lesk...


Více než 10 let spící sen...

Když jsem začala učit, tak jsem si pro inspiraci postupně prošla své vlastní školní materiály a našla jsem mezi maturitními tématy z angličtiny své 18leté CV. A tam stálo, že bych jednou chtěla mít penzion! Po více než deseti letech se ten sen sám od sebe přirozeně ozval a pak mi ho ještě potvrdil tenhle starý spisek.

Představuji si starou velkou vilu... v přízemí se nachází několik pokojů pro hosty, recepce, které dominuje velká knihovna a kávovar, v další místnosti se skrývá kuchyň, kam si hosté mohou dojít na snídani, případně připravit něco sami. A zbylá patra obývá moje rodina.
Pokojů k pronájmu nemusí být moc, klidně jen tři. Nemusí nonstop vydělávat, klidně ať výdělek pokryje jen náklady provozu a samotného domu. 

Také jsem snila o tom, že budu bydlet ve starém domě, který má atypický půdorys a ideálně věžičku či alespoň polokruhovou místnost!

Doma jsem samozřejmě poslouchala posměšky o naivitě a když jsem o tom znovu začala po letech, kdy už můj věk napovídal, že asi jen tak nevtipkuji, tak doma začali apelovat na zdravotní stránku - že jsou staré domy vlhké a plné skrytých plísní, neekonomické na vytápění, že se to nevyplatí a tak dále.
Jenže po návštěvě několika novostaveb a po vlastních zkušenostech s životem v paneláku mě nic takového nemohlo přesvědčit.

Prohlížením trhu s nemovitostmi jsme poslední rok strávili poměrně hodně času. Občas se něco pěkného objevilo, ale překážkou byla cena - vila na prodej za tři miliony na jiném skvělém místě v Aši sice přesně splňovala mé sny o velikosti, věži i kruhové místnosti plus velká zahrada se sadem k tomu, jenže nebyla v takovém technickém stavu, aby to ceně odpovídalo. A samozřejmě takový malý nepodstatný detail, že by nám na ni stejně žádná banka nepůjčila, protože naše příjmy rozhodně nárokům na tak vysokou hypotéku nevyhovují - ale tak snění je povoleno vždy :)

Jenže jakmile vyslovíte své představy nahlas a jste o nich přesvědčení, začnou se dít věci...
Tak se stalo, že jsme během krátké doby získali dokonalý přehled nejen o realitním trhu v regionu, ale i o různých ašských stavbách, které jsou k mání, prázdné, zpustlé, některé už bohužel nenávratně v ruinách, až jsme jednou takhle seděli na návštěvě u Járovo prarodičů, odkud je na jednu takovou zpustlou vilu výhled z okna. A začali se o jejím osudu bavit.

Další informace »
03. 05. 2018

Životopisy // Biographies

Poslední roky se docela vyhranil literární okruh, ve kterém se pohybuji. Hlavně za to tedy mohlo studium - nejvíce času mi sežralo čtení odborných historických knih, ale sem tam se našel čas i na nějakou klasiku (a tam se často vracím k titulům, které už jsem četla několikrát, ale stále nemám dost). Sci-fi ani detektivky mě nikdy nelákaly a současný trend young adult mě dosud úspěšně míjí... Před rokem se ale začala celkem slušně doplňovat police v mé knihovně, určená životopisům.
Zase za to ale mohlo moje studium historie - sáhla jsem po životopisu rakouské kněžny Stephanie von Hohenlohe, o které jsem vám psala zde, a u té jsem si uvědomila, jak jedinečnou záležitostí biografie či autobiografie jsou... Doplní vám mnohé informace, které jste třeba v běžném historickém přehledu nezaznamenali a hlavně vám ukáží subjektivní pohled, jak mohl danou situaci prožívat skutečný člověk dané doby a třeba vás to donutí mnohá dosud plně přijímaná fakta trochu zpochybnit nebo jim minimálně dodat lidský rozměr. Samozřejmě Stephanie nebyla mým prvním životopisem, na to jsem na světě už docela dlouho, abych se jim dosud vyhnula :)


Spíš jsem si pro sama pro sebe otevřela takový seriál...
A ráda bych ho tu prezentovala.

Další informace »
25. 04. 2018

Děje se! // It is happening!

Poslední týdny (i když... už to můžu začít počítat na měsíce) se v mém životě událo několik zásadních věcí. Natolik zásadních, že jednoduše řečeno, nic už nebude jako dřív.

A já se na to všechno setsakramentsky těším!
Dosud se mi dařilo to hlavně na těch internetech držet pod pokličkou a neventilovat do všech směrů. Možná proto, že se na zbůhdarma vypuštěné vychloubání ani nenašel čas!

Prakticky to proběhlo tak, že potom, co jsme s mým mužem několik let dost pokulhávali ve vzájemné komunikaci a plánování, tak jsme si jednoho dne řekli, že teď už to takhle fakt dál nejde a už doslova musíme mluvit a jednat. A spustilo to lavinu, která mě samotnou překvapila. Během několika okamžiků jsme v hrubých rysech vymysleli naši budoucnost a hned se vrhli do jejího plnění. Šlo to všechno ráz na ráz a pak už se věci začaly s naprostou samozřejmostí nabalovat...
Hladké ani jednoduché to pro nás ale rozhodně nebude a je mi předem jasné, že se ještě pekelně zapotíme. Ale ten pocit, že teď je všechno přesně tak, jak má být, pociťuji velmi silně. A taky cítím, že jsem blízko tomu si splnit jeden svůj velký sen, který spal nějakých deset let.


Samozřejmě chci plnění našich snů sdílet i tady na blogu, protože lepší vizuální deník bych si nemohla přát. A protože nemám ráda takové to plané neurčité napínání čtenářů, dnes prozradím první událost:

Další informace »
21. 04. 2018

Audiokniha: Jíst, meditovat, milovat // Audiobook: Eat, pray, love

Slavný román od Elizabeth Gilbert jsem měla párkrát v ruce v Levných knihách a přemýšlela o jeho koupi. Jenže s tím, kolik mám knižních restů a jak (zase) utěšeně roste hromada u postele, jsem tušila, že se k němu jen tak nedokopu. Pak jsem ho ale nalezla na internetu ve formě audioknihy, a když jsem si konečně pořídila bluetooth reproduktor do auta, byl vůbec prvním románem, který jsem si během svých středečních cest do práce do Německa vyposlechla.

Kniha se přesně jako její název skládá ze tří částí: první se odehrává v Itálii, druhá v Indii a třetí na Bali. Myslím, že už jen tím byl zvysoka zaručen její mezinárodní úspěch, protože každý čtenář se nachází před třikrát vyšší šancí, že se mu alespoň jedna z nich trefí do zájmu! :)
Já sama jsem si od tohoto románu neslibovala prakticky nic, protože nejsem ani obdivovatel Itálie, ani duchovně založený člověk a na Bali mám rozporuplný názor, protože sice uznávám, že podle fotek je to ráj na zemi, ale národ Balijců mě svým přístupem k ekologii spíš irituje.



Další informace »