Přeskočit navigaci
ktulachova

Kristýna Tulachová

15. 09. 2019

Erasmus, podcast | První měsíc na Islandu




V první polovině srpna jsem odletěla na Island, najít klid a studovat. Jednu noc jsem strávila v Reykjavíku a ranním (doslova otřesným) letem se dopravila do západních fjordů, kde jsem se učila islandsky. Nikdy předtím jsem se vlastně s islandštinou nesetkala a o to zajímavější to bylo. Jelikož jde o germánský jazyk, najde se tam spousta povědomých slov, ale výslovnost je někdy celkem oříšek. V každém případě mě tenhle jazyk zaujal natolik, že jsem se ho rozhodla učit i ve škole. Popravdě si nejsem úplně jistá, jestli ho někdy naplno využiju (a jestli se ho někdy vůbec pořádně naučím), ale minimálně budu mít zase o něco širší vhled do tohohle jazykového světa. 


Po návratu zpátky do Reykjavíku mě čekala výzva. 8 dní v malém pokoji se třemi dalšími lidmi. Nakonec to nebylo tak zlé (se špunty v uších). V tu dobu probíhaly orientační dny na univerzitě, takže jsem měla možnost poznat další studenty a domluvit si první roadtrip. Než jsem se na něj vydala, musela jsem se ještě dvakrát stěhovat. Teď už jsem ale konečně na koleji. 


Co se týče roadtripu, chtěla jsem se před začátkem semestru podívat na místa dál od Reykjavíku, která jsem ještě neviděla (hlavně Jökulsárlón a Vatnajökulsþðgarður). A vyšlo to. Dokonce bylo i nádherné počasí a ani jeden den nijak výrazně nepršelo.

1. září jsem poprvé v životě viděla polární záři. Den nato začal semestr. 30 kreditů, které potřebuji, tu mám za 3 kurzy. Zvolila jsem si Second Language Research, Languages and Culture a Self Study in Icelandic. Zatím jsem spokojená. Vyhovuje mi, že většinu práce musí udělat člověk sám doma, ve škole se spíše jen uvádí do problematiky a diskutuje o už přečteném materiálu.


















12. září jsem tu oslavila narozeniny. Minulý rok byl tohle můj plán, který nevyšel. Takže konečně jsem se dočkala. A bylo to zvláštní. Haha. Fakt super. 

Abych nezapomněla, musím tu nebes vychválit, jak to tu vypadá. Nádherný kampus, budova fakulty je naprosto geniální, a kdyby byty v Praze vypadaly jako tyhle koleje, s radostí se nastěhuju! Ale abych jen nechválila, velkým mínusem je zdejší počastí, zvlášť když přijedete špatně vybavení. Nebo takhle: když přijedete dobře vybavení, ale vybavení se vám zničí během prvních dvou týdnů. Mých pár smolných příhod mě přivedlo k myšlence, že bych vlastně taky možná mohla přispět do podcastového svět svým malým dílem. 
Co myslíte? Poslouchal by někdo o tom, jak mi nateklo do bot?  



25. 06. 2019

Tichá samota | Island


V říjnu jsem měla navštívit kamarádku v Londýně a o něco později strávit týden s rodinou v Irsku. Vznikla mi tam tak časová mezera, kterou jsem chtěla nějak vyplnit. Jedna možnost byla zůstat někde v Británii a druhá - pro mě o mnoho lákavější, ale zároveň děsivější - vyrazit někam jinam. Dlouho mě lákal Island a plánovala jsem se tam vydat na Erasmus, proto jsem si řekla, že je tohle skvělá příležitost podívat se právě tam. Sama. Moje vize se zhmotnila někdy o půlnoci, kdy jsem si přes AirBnb zarezervovala ubytování a nebylo cesty zpět. Následující den jsem si koupila letenky a zařídila auto. 

Jelikož jsem dodělala bakaláře a hned nastupovala na magistra, neměla jsem žádné prázdniny a přišla jsem si přehlcená okolím. Vypnula jsem si mobilní data a odjela. Nic mě tak nerušilo a já se klidně mohla projíždět Islandem a objevovat jeho krásy. V říjnu už tam ani nebylo tolik turistů a kdykoliv jsem se vydala někam dál od turisticky oblíbené oblasti, byla jsem úplně sama. Bylo tam nádherně, i když asi každých 10 minut pršelo. Cesta mě jen utvrdila v tom, že na Islandu chci studovat. No a v srpnu tam vyrážím znovu. Zatím na půl roku. 

Projela jsem si klasicky Golden Circle (původně jsem ho neměla vůbec v plánu, ale Islanďané, u kterých jsem bydlela, mi ho i přesto doporučili a nelitovala jsem; v sezoně bych se mu asi ale vyhnula). Je to turisticky nejznámější okruh v blízkém okolí Reykjavíku. Podíváte se do národního parku, na vodopády i ke gejzírům. Později jsem se rozhodla vydat dál. Chtěla jsem se podívat na Jökulsárlón (Diamond Beach), ale po 100 kilometrech pustiny, kterou jsem projížděla, kdy se začalo stmívat, jsem si to raději rozmyslela. Dvakrát na téhle cestě jsem se stavovala v okolí černé pláže (Reynisfjara). To místo mě něčím zaujalo úplně nejvíc. Strategicky jsem si jeden den vyhradila na Reykjavík. Každopádně jsem se trochu přepočítala, je to tak malé město, že jsem ho  tam a zpět prošla snad třikrát. 

Nerada zkouším nová jídla, a tak jsem se za tu chvíli, kterou jsem tu strávila, dostala jen ke žraločímu tuku. Fuj. Ochutnala jsem ale výborný hot dog jakožto islandské národní jídlo. Jinak jsem si vezla většinu jídla s sebou (ano, tak moc nerada zkouším neznámé). Dokupovala jsem si jen nějaký balík sušeného chleba (?), sýr a coca-colu. Jsem zvědavá na své erasmácké stravování, určitě podám nějaké hlášení. Islandské rodině jsem na ochutnávku přivezla nějaké české sladkosti a překvapivě jim nejvíce chutnaly Hašlerky. 











Analog session, Canon EOS 300V, Iceland


Cestujete sami nebo raději s někým?


10. 05. 2019

Bakaláře na FHS?





Naposledy jsem shrnula 5. semestr na UK FHS. V následujícím semestru jsem do školy už nechodila. Měla jsem dostatek kreditů a čas jsem chtěla plně věnovat bakalářské práci. Tento článek je rozcestníkem a stručným shrnutím tří let na bakaláři. 

Po prvním semestru na fakultě jsem napsala shrnující článek - o příjimačkách, prvních dojmech, o absolvovaných předmětech, vypsala jsem pro a proti. Jak se na něj tak zpětně dívám, snad vůbec nic se nezměnilo. Souhlasím se svým minulým já. Každý další semestr jsem pak vypisovala do vlastního článku postřehy, zvolené předměty, povinné zkoušky atd. 






Ještě jednou stručně. Co se na FHS vůbec studuje?! 

Hodně záleží na vás, která z humanitních věd vás zajímá a kterou cestou se budete chtít ubírat. Disciplíny se tu prolínají a hranice vašeho výběru jsou neomezené. Fakulta nabízí kurzy z oboru filosofie, historie, psychologie, sociologie, sociální antropologie a etnologie, cizích jazyků, umění, ekonomie a dalších. V každém semestru musíte sice splnit nějaké povinné zkoušky, ale jinak je volba čistě na vás. 

Osobně jsem se zaměřila nejvíce na jazykové kurzy, psychologii a kurzy z kreativního modulu. Jazykově jsem pak směřovala i svou bakalářskou práci (psycholingvistika) a následující studium. Co jsem získala z kreativního modulu, využívám zase spíše mimo školu. VYUŽÍVÁM. Ano, opravdu vám FHS může k něčemu být. 

Po třech letech mohu s klidnou myslí říct, že bych rozhodně neměnila. 



Přidaná hodnota

Co jsem v prvním semestru nevěděla a pomalu zjišťovala až v průběhu studia, jsou velké možnosti zapojení se do nějaké výzkumné činnosti. Je jedno, jestli se přihlásíte na kurz Studia kognitivních schopností papoušků šedých, anebo se díky někomu z fakulty pustíte do mnohem ,,vědečtější" práce. Nové a cenné zkušenosti získáte tak i tak. 
Osobně jsem samozřejmě šla k papouškům hned v prvním semestru, pak jsem dokonce i zaučovala nováčky, ale kvůli časové náročnosti jsem od nich upustila. Díky studiu latiny jsem se dostala ke středověkým textům, které jsme jezdili digitalizovat do třeboňského kláštera. Nejpřínosnější pro mě ale myslím byl výzkum gramotnostních dovedností u žáků devátých tříd v rámci mezinárodního projektu ELDEL, který jsem pak využila i ve své bakalářské práci. Student se tak opravdu může dostat i do ,,terénu" a vyzkoušet si roli výzkumníka. 
A kdyby vás vlastní výzkum nelákal, po chodbách fakulty často hledají dobrovolníky, kteří by se  alespoň zapojili do toho jejich... a občas se nestačíte divit, co všechno napadne někoho zkoumat. 

Někoho by možná mohla odrazovat stále omílaná anonymita. Pokud se ale opravdu chcete zapojit a poznat nové lidi, není problém. V tomhle případě bych spíše důvěřovala informacím o studentském životě na oficiálních stránkách než sobě, ale je možnost přidat se k FHS studentskému spolku, přispívat do studentského časopisu, chodit každý týden na FHS pivo, účastnit se zájezdů apod. Kromě toho se různé výjezdy pořádají i v rámci některých kurzů. V neposlední řadě je tu pak možnost využít nějaké mezinárodní spolupráce a vydat se třeba na Erasmus nebo stáž do zahraničí. Já se přístí semestr chystám na Island a nemůžu se dočkat. 



Pokud stále váháte, nenašli jste v žádném z článků odpověď na svou otázku, máte jinou zkušenost nebo nějaké výhrady, pokusím se odpovědět. Aktuální informace a dění na FHS nezapomeňte sledovat na Instagramu @fhs_charlesuni! Jsem jedním ze správců. Snažíme se být aktivní, komunikovat s ostatními a předat informace trochu jinou formou.



Chystá se někdo z vás na FHS?


26. 04. 2018

MBPFW FW18 | DEN 3



Poslední den! Nástup jsme měly zase dřív kvůli fittingu pro Vozianova. Jeho přehlídka začínala v 15:00. Měla jsem na sobě zajímavě řešené černé šaty a stříbrnou helmu. Bohužel netuším, jestli se za tím outfitem a celkově přehlídkou skrývá nějaký hlubší význam. Místo klasické pózy jsme před fotografy stály bokem a dělaly, že jsme jakoby v pohybu. Moc se mi líbí, jak to vypadá, že moje druhá ruka je úplně fialová a asi brzy upadne. Hmm. 

Druhou i poslední přehlídkou pro mě byla Monika Drápalová. Outfit byl superpohodlný a ty boty snad ještě víc! Všichni si je nemohli vynachválit. Hned bych si je vzala, i když ta barevná kombinace se mi tolik nelíbí. Ve Footshopu jsem ale koukala, že mají i jiné barevné varianty. Pokud byste je hledali, jsou to Adidas Deerupt Runner J. Koukala jsem, že vážně vyvolávají takové smíšené reakce, co vy na ně? 

Bylo zvláštní končit takhle brzy. Odcházela jsem tuším ještě za světla a hned ten den jsem jela domů, abych druhý den stihla focení. O tom jindy. Celý MBPFW byl vlastně zvláštní, od samotného castingu po svůj konec. Už tam nebylo moc známých tváří, začínají se objevovat mnohem mladší holky a věkový rozdíl mezi mnou a jimi se začíná pomalu přibližovat 10 letem. Uf, zvlášní. Je to hodně znát na tom, když máme najít nějaké společné téma. Taky jsem teď myšlenkami většinu času úplně někde jinde, musím se soustředit na školu, ta je pro mě prioritou. 




20. 04. 2018

Focení pro prozeny.cz | roláky


16. ledna se tenhle editorial fotil! Jak aktuální. Prosím. Koukám do diáře a den před focením začalo zkouškové. To asi znamenalo, že jsem měla spoustu volného času, který jsem se rozhodla věnovat i práci. Hmm. 
Jak už si pozorní čtenáři mohli všimnout, tématem byly roláky. Přesně něco pro mě, protože je nosím pomalu i místo pyžama. Skoro by se dalo říct, že rolák je mé druhé jméno. Přesuňme se ale k samotnému focení. Původně se plánovalo jít fotit ven, ale od rána pršelo, byla zima, a tak jsme zůstali uvnitř sídla Seznamu (jakože www.seznam.cz). Je to tam obrovské, takže každý rolák měl svou vlastní lokaci (a mohl se cítit výjimečně). Nejzábavnější pro přihlížející bylo rozhodně focení růžového roláku. Postupovala jsem po okraji květináče podle instrukcí fotografky, dokud jsem samozřejmě do toho květináče nespadla. Gratuluji si. Boty se totiž nesměly ušpinit. No nevadí, stalo se, úplně tak moje vina to taky nebyla. Sama jsem se nejlépe cítila v outfitu s čepicí a celkem i v tom vínovém, protože jsem si díky účesu připadala jako Legolas. A kdo by sakra nechtěl být Legolas?! Každopádně kdybych měla styling vymýšlet já, bylo by vše jinak. Jako první bych ale změnila make-up a vlasy. Fotky vznikaly pro čtenářky prozeny.cz, takže jsou dost komerční, to úplně nemusím. Co na ně říkáte? 


























Foto: Eva Malúšová
Styling: Irena Vokrojová
Vizáž: Petra Soukupová



11. 04. 2018

MBPFW FW18 | DEN 2 | Call me DIY Queen


Jak tak koukám na fotky z přehlídek a vybavuji si druhý den fashion weeku, nebyl zrovna úžasný a plný nadšení. Nástup jsme měly celkem brzy ráno, protože jsme musely ještě na fitting Nehery. Vždycky se mi jejich oblečení líbilo, ale tentokrát bych si toho moc nevybrala. Třeba zrovna z toho svého outfitu jsem neměla vůbec radost. Co myslíte? Nelíbí se mi ani střih, ani barvy. Haha, jak hezky nám to začíná. 

Fotka uprostřed je z přehlídky Michaela Kováčika. Samotný ,,pyžamový" outfit se mi líbil, každopádně to by nebylo ono, kdyby bylo všechno tak, jak má být. První problém: boty. Návrhář neměl mou velikost, a tak jsem dostala o dvě čísla menší, jenže byly tak vychozené, že mi šíleně padaly. Díky dlouhým kalhotám ale nebyly vidět, a tak jsem si sehnala černou izolepu a přilepila si je k nohám. Call me DIY Queen! Zpět k tomu ,,ale nebyly vidět" - neměly být vidět, ale kalhoty se mi pořád vyhrnovaly a na konci mola už prostě byly moc nahoře, a tak mi na fotce koukají palce. Děs. Poslední a neméně významná poznámka: vlasy. Když jsem vyšla na molo, ještě jsem viděla, na jeho konci už ne, to je asi z fotky zřejmé. Jedna z nadějných šancí na to mít aspoň jednu moc hezkou fotku z přehlídky byla v tu chvíli v troskách... 
Toť vše k popsání vizuální stránky modelu. Přesuňme se k choreografii. Při defilé jsme se měly zastavit v nějaké řadě a čekat, až projde návrhář. Neptejte se mě, jak to mělo vypadat, na zkoušce jsem bohužel nebyla, ale to, že se to celé pokazilo, mohu říct s naprostou jistotou. Nějaké holky vpředu se tam podivně zamotaly a zahrát, že to tak má být, se jim už nepovedlo. Zbytek nás si tedy postoupal do řady tak nějak přirozeně a čekaly jsme. Při tom čekání na mě zezadu začal nějaký divák sahat. Strašně jsem se lekla. Asi si mysleli, že jsme tam jako výstavka a mohou si osahat materiály apod. Aaa! Nenávidím doteky. Kšá. Naštěstí návrhář proběhl rychle, a tak jsme mohly odejít. Neštěstí zažehnáno. 

Na poslední fotce na sobě mám model Jakuba Polanky. Mrzí mě, že to nebyla poslední přehlídka celého fashion weeku, vždycky je něčím jedinečná. Jakub má pokaždé naprosto skvělou hudbu, atmosféra i oblečení je perfektní. Vážně mě baví a asi to řekne každý, kdo na jeho přehlídce byl. Nemyslíte? Často je přehlídka něčím zvláštní a tahle nebyla výjimkou. Nezacházely jsme do backstage, ale zůstavaly jsme nad schodami, kde se vytvořila ,,backstage" a lidé tak mohli vidět přímo před sebou, jak to vypadá, než modelka vyjde na molo - úpravu make-upu, vlasů, line up atd. Perfektní nápad! 
Tady si nemůžu na nic stěžovat, snad jen sukni bych v realitě nevolila tak krátkou. Ale abych nebyla snad pozitivní, když už se ten článek takhle hezky vyvinul. Po přehlídce jsme ještě fotili a nahrávali video, při kterém jsem málem spadla ze schodů. Škoda že jsem se chytila zábradlí, že ano? Po půlnoci jsem byla doma jako na koni a připravena na další, už poslední den. 





25. 03. 2018

MBPFW FW18 | den 1


Proč až teď s hrůzou zjišťuji, že jsem nenapsala článek z minulého fashion weeku? Video jsem taky nevydala, to vím, nebyla jsem spokojená. A nejsem spokojená zase. Jak typické. Každopádně jsem si vymyslela úplnou novinku. Video bude jako Q&A a do něj vložím záběry, které jsem natočila. Hotovo. Pokud vás tedy zajímá cokoliv ohledně fashion weeku nebo obecně modelingu, ptejte se. Otázky jinak beru z asku, kde jsem překvapivě i po jeho smrti stále aktivní. 

To, co přehlídkovým dnům předcházelo, je snad na celou knihu. Celý týden jsem byla sama v Praze a veškerý čas jsem strávila v práci nebo na pohotovosti. Výborná kombinace. Trochu jsem se bála, že budu muset odjet a fashion week úplně vypustit, ale nakonec jsem to (samozřejmě) zvládla. 



První den zahájila přehlídka UMPRUM. Měla jsem na sobě model od Zoltána Tótha, který jsem si zamilovala. Samozřejmě bych si ho normálně oblékla trochu jinak a vypustila návleky, ale kdybyste si na něj mohli sáhnout! Vážně perfektní. Jediným problémem byla podlaha, lakované parkety si úplně nerozumí s látkou, která byla i zespodu na botách. Co je ale hlavní, nikdo nespadl. Hurá. Fashion week mohl úspěšně začít. 

Od 18 běžela přehlídka Denisy Nové. Měla jsem úplně jednoduchý outfit, černá je moje, to víte. Každopádně se mi vůbec nelíbily boty, které nedělají moc hezkou postavu a úplně mi tam nesedí. Také jsme měly mít jen lehký make-up a to na fotkách nevypadalo moc dobře. Spíš vůbec. Mám věčně kruhy pod očima a tady to krásně vyniká. Jak tohle celé na vás působí? 

Na závěr přišla přehlídka Chatty. Mám je neskutečně ráda a modely byly myslím jako vždycky povedené. Aby všechno ale neprobíhalo hladce, pokazily jsme defilé. Původní úkol byl zůstat stát na místech mezi lidmi ještě asi 5 minut po přehlídce, dokud se nerozsvítí červená světla. Bohužel osvětlovači pustili červená světla asi po 20 vteřinách a někdo začal odcházet. Nevypadalo by dobře, kdyby tam někdo zůstal, někdo ne, a tak začaly ocházet všechny holky. Ach jo... nevadí. Nakonec jsem byla ráda, že jsme nestály, protože to je popravdě moje nejhorší přehlídková noční můra. Jinak teda fotka zase nic moc. 

Sledovali jste dění na fashion weeku?



09. 03. 2018

DIY | 2018 Diary


Loni jsem si sama poprvé vyráběla vlastní diář, aby mi stoprocentně vyhovoval, a letos jsem ho dovedla snad k ještě větší dokonalosti, jestli je to vůbec možné. Už s předstihem jsem si připravila všechny vnitřní listy a začala se poohlížet po vhodném přebalu. Zvažovala jsem nějaký kožený, ale nakonec jsem sáhla po téhle černé mramorové tapetě. Zdála se mi praktičtější. 

Uvnitř jsem jako vždy volila jednoduchost. Barevně řešené jsou jen pudrové předsádky vpředu i vzadu. Na začátku mám všechny měsíce rozvržené do čtverečků na jednu stránku, kam si píšu odpracované hodiny, po nich následuje mapa světa (v každém diáři pak budou na mapě jen místa, která navštívím ten daný rok). Hlavní část diáře je formou co dvojstránka, to týden. Dobře je to vidět na fotce, není co vysvětlovat. Na konci mám pak prostor pro svůj wishlist, seznam knih, které chci přečíst, a ostatní poznámky. 

Nevím, jestli by někoho zajímal přímo popis výroby celého toho diáře, to mi určitě napište. Moje představa vždycky byla, že bych vyráběla vlastní diáře a prodávala je, ale zabere to opravdu spoustu času, a tak má diář ode mě jen pár vyvolených (zato ale přesně podle jejich představ). Taky se v poslední době objevilo tolik nových diářů různých influencerů, že by to asi dost snižovalo šanci na úspěch. Každopádně by mě tedy zajímalo, jaký diář používáte vy a jak moc vám záleží na tom, jak vypadá - nebo možná na tom, od koho je. A co na něj říkáte? 









04. 03. 2018

Beyoncé at MBPFW





Další MBPFW za dveřmi a já tam nebudu chybět. Překvapivě! Vážně, letos jsem neměla z castingu úplně nejlepší pocit, pořádali ho jiní lidé, taky jsem neměla (a stále nemám) úplně ideální míry, ale nakonec tadá. Potvrdili mě. 

V září jsem sice natáčela, mám spoustu záběrů, ale video jsem z nich neudělala, nebyla jsem  stoprocentně spokojená. Každopádně se to teď chystám napravit. Udělala bych jedno už teď s předstihem (tam bych zahrnula i ty nepoužité záběry, které mám), a pak se nějak snažila zdokumentovat ten současný ročník. Konečně už! 
Máte na mě nějaké otázky? Co vás zajímá už teď a co byste nejradši viděli z toho celého průběhu?
Koukám na stránky fashion weeku, galerie sahá do roku 2013 a tam s ní sahám i já. Tak strašně rychle to utíká. Doufám ale, že díky tomu vám budu schopná něco sdělit nebo předat, poradit.

Na casting jsem mimochodem vyrazila v téhle sportovní podprsence IVY PARK, protože jsem zatím nenašla ideální plavky. Tuhle značku najdete na ZOOTu a možná ji budete znát díky Beyoncé, která za ní stojí. Už jste o ní slyšeli? Byla jsem se podívat na jejím představení, osahat materiály a za mě perfektní! Podprsenka je jednoznačně kvalitnější než nějaká od CK (ty mě popravdě celkem dost zklamaly, rychle se vytahají).



Facebook | YouTube | Instagram | ASK  
03. 03. 2018

UK FHS 5. semestr


Povinná zkouška

  • EDK (Evropské dějiny v kontextech)
    Rozhodně největší strašák semestru. V prváku vám řeknou, jak je nejhorší Úvod do historie, ale pak se dozvíte, že tomuhle úvodu se jinak říká Malá historie a že vás čeká ještě Velká. No hurá. Na to jsem se těšila. Ale ne... Když jsem viděla seznam knih, ze kterých jsme si mohli vybírat (plus si samozřejmě můžete zvolit vlastní knihy, i když to bych já osobně úplně neriskovala), celkem jsem se uklidnila. Spousta z nich vypadala zajímavě! Vybrala jsem si jich 10, v anketě jsem hlasovala, že bych ráda plnila zkoušku v lednu (nejlépe na konci, ale to v anketě nebylo možné zvolit), a byl mi přidělen první lednový termín. Jupí. Zvesela jsem se už v říjnu pustila do čtení a přípravy. 14 dní před zkouškou jsem si pak vyhradila na intenzivnější přípravu a učení se témat. Jak zkouška probíhá? Přijdete před tříčlennou komisi, předáte jim seznam zvolených knih a témat a každý z nich se vás na něco zeptá. Pokud budou spokojeni, pustí vás do druhého kola zkoušky a vy jim pak budete prezentovat jedno z pěti témat, které vám oni určí z vašeho výběru. Na to máte 5 minut. 
    A jak dopadla a probíhala konkrétně ta moje zkouška? No, večer před ní jsem se ještě uklidňovala, že to nebude taková hrůza, že tam snad bude někdo hodný. No... Bála jsem se jich. Ještě celá konstelace židlí v tom kabinetu mi připomínala scénu z Insidious, kdy se někdo posedlý démonem točí na židli na stropě. Neměla jsem před sebou žádný stůl a seděla uprostřed místnosti, pro uklidnění jsem v ruce svírala aspoň svůj svetr. Popravdě se jejich otázky moc netýkaly knížek, ale obecněji kontextu, takže to, co jsem načetla, jsem vlastně skoro vůbec nevyužila. Vyšla jsem po té první části zkoušky na chodbu a byla si na 100% jistá, že jsem to neudělala. Po chvíli si mě zavolali zpátky a nějakým zázrakem mě pustili dál k prezentaci tématu. Dostala jsem téma, které jsem chtěla! Řekla jsem ho vážně dobře, měla jsem dobrý pocit, ale ten mě rychle přešel, když už jsem asi 7 minut čekala zase na chodbě a oni si mě pořád nezvali zpátky. Nakonec mi řekli, že se zakecali a mluvili o úplně něčem jiném a že jsem to udělala!!! U zkoušky jsem takhle strávila hodinu a po tom, co mi řekli, že to mám, se mi podařilo rozbrečet. Dobrá práce, Kristýno. Hlavně že jsem si říkala, jak je tohle něco, co se mně rozhodně nemůže stát.

    Volitelné předměty 

    • Neverbální komunikace
      Tohle bude myslím předmět, který vám bude podle názvu bude znít nejatraktivněji. A dokonce i byl tak skvělý, jak zní! Každá hodina byla rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické, takže to nebyla žádná nuda, mohli jsme si sami něco vyzkoušet (ne že bych se já zrovna do všeho dobrovolně hrnula). Pro splnění atestu bylo nutné napsat dobře test a taky se zúčastnit dvou výzkumů, které se k neverbální komunikaci budou nějak vztahovat. To bylo superzajímavé. Při prvním výzkumu jsem měla hodnotit úspěšnost MMA zápasníků na základě 3D fotografií a nahrávek hlasů. Při druhém výzkumu jsem opět hodnotila muže, a to z hlediska vzhledu, hlasu a vůně. Koho by tohle taky lákalo, tak doporučuji sledovat třeba tuhle stránku na FB, kde se objevují právě i různé nabídky výzkumů.

    • Základy redakční práce: od rukopisu ke knize
      Sem jsem chodila hodně ráda. Vyučující byla neskutečně milá, dozvěděla jsem se spoustu informací, které doufám budu moct využít někdy v budoucnosti. Dokonce jsme tam měli i pár hostů - za mě vyhrála jedna paní korektorka. Atestace se uděluje myslím za docházku, ale po každé hodině jsme taky dostávali takové pracovní listy na doma, které jsme ji mohli následně odevzdat (nebylo to povinné, ale možná to mohlo ovlivnit výslednou známku, to si nejsem úplně jistá).
    • Dějiny kosmologie
      Říkala jsem si, že sem do školy chodím už poslední semestr, tak si teda dám všechno, co mě ještě zajímá, i když nemám v plánu se tím směrem profilovat. Tímhle myšlenkovým procesem jsem si vytvořila tzv. Vesmírnou středu. Jednou za 14 dní jsem měla tuhle dvouhodinovou přednášku o dějinách kosmologie a nemůžu si asi na nic stěžovat. Museli jsme načíst nějaké texty a celkem pracovat v hodinách, ale dá se to přežít. Ke splnění je nutná docházka (min. 4 dvouhodinovky ze 6) a kolokvium - na to jsem ale nešla (bála jsem se a už jsem měla dostatek kreditů), a tak jsem tenhle předmět nesplnila, i když jsem nikdy nechyběla. Každopádně nelituji.
    • Základní pojmy moderní fyziky a astronomie I.
      Mou Vesmírnou středu zakončoval právě tenhle předmět. Čekala jsem trochu víc astronomie, ale to bohužel nebylo možné kvůli zdravotnímu stavu jednoho z vyučujících, ale tak to se nedá nic dělat. Bylo zajímavé výklad poslouchat, ale popravdě jsem si asi nic nezapamatovala. Nevadí. Fyzikem jsem se stejně nechtěla stát. K atestaci byla buď nutná účast na exkurzích (zajímavá místa), nebo napsání nějaké práce. To jsem opět nesplnila, na první exkurzi jsem nejela, na druhou ano, ale po cestě se mi rozbilo auto. Super. Ale zase se budu opakovat, nelituji ani tak, že jsem na tenhle předmět chodila.
    • Projekty muzea umění 
      Název předmětu mluví za všechno, asi není co k popisování, řešily se projekty různých muzeí, do muzea jsme se šli i podívat a atest byl za odevzdání návrhu scénáře galeriní animace. Vzhledem k tomu, že jsem byla na konci zkouškového v Londýně za Zuzkou, spojila jsem příjemné s užitečným a můj scénář se vztahoval k výstavě v Camden Arts Centre.
    • Alternativní kurátorství I. 
      Tenhle blokový kurz jsem měla už ve 4. semestru a průběh byl stejný. Zase jsme dva víkendy chodili po výstavách, vše bylo s komentářem a pro splnění kurzu bylo nutné odevzdat reflexi libovolné výstavy. 

    • Právní aspekty yvýstavní činnosti 
      Blokový kurz, který probíhal dva pátky večer a dvě soboty přes den. Výklad pojímal vše od autorských práv, až přes nějaká pravidla přepravy uměleckých děl apod. Jeden den jsme strávili na výstavě, ale jinak jsme seděli a poslouchali, takže nic pro netrpělivce. Atest byl za docházku.  
    • Úvod do společenskovědního výzkumu (k projektu SVIP) 
      Kurz slouží jako příprava ke SVIPu, který je povinnou zkouškou 6. semestru. Bohužel se mi kryl s Dějinami kosmologie, kde byla povinná docházka, a tak jsem chodila tam, a na tenhle kurz jsem se učila pak na test, takže jsem si tu látku prošla tak i tak. Rozhodně se hodí. 
    • Člověk a náboženství I.
      Měla jsem v UKC nějaké body navíc, takže jsem se zapsala na tenhle kurz, a pak jen dopsala referáty ke knihám Od mýtu k logu a Řeč umění a archaické filosofie. Trochu víc jsem o něm psala v článku o 4. semestru.



    Kromě toho jsem zase byla v třeboňském archivu digitalizovat středověké texty z tamního kláštera. Jak jsem byla nadšená minule, tak jsem byla nadšená i tentokrát. Jen škoda že už jsem neměla zapsaný žádný latinský kurz. Musela bych na něj chodit na nějakou jinou fakultu a žádný termín mi bohužel nevyhovoval. Tak snad na magistru...
    Ráda zase uslyším vaše názory a jak se daří ve škole vám. Co vás baví, co ne, anebo jestli se náhodou taky nechystáte na FHS!  



    Facebook | YouTube | Instagram | ASK  
    26. 02. 2018

    Sk8er boi



    K Avril Lavigne mám ve svém životě asi bohužel blíž než k ježdění na penny. No... focení s ní se samozřejmě nekonalo, takže správná odpověď je za b, fotilo se s penny boardem. A že jsem se vás na nic neptala? Nevadí. Přesuňme se k tomu důležitějšímu.

    S kým jiným slavit Valentýn než s Terezou, mou nejoblíbenější fotografkou na celém světě! Vážně jsem ten den mrzla, ale věděla jsem, že mě na mrazu nechává z lásky, a tak jsem to nějak vydržela, a dokonce i ve zdraví přežila. Ne, vážně, myslím si, že ty fotky za to stojí. Jsou rozhodně jedny z mých nejoblíbenějších. Co myslíte?

    Kdo přišel kvůli outfitu, tak malé krátké džíny jsou z Pull&Bear, boty Reebok CL LTHR, bunda ze sekáče za 50 Kč a nesmrtelná čelenka z H&M. Penny je ze stránky Honzovy longboardy.











    Facebook | YouTube | Instagram | ASK  


    27. 01. 2018

    České modelingové agentury

    Na internetu najdete bezpočet českých modelingových agentur, jenže není agentura jako agentura. Některé si na ně jen hrají, a pokud nemá někdo v tomhle ,,světě" přehled, nemusí na první pohled takovou rádoby modelingovou agenturu poznat. Proto sepisuji přehled těch, o kterých mohu stoprocentně říct, že se jedná o opravdovou modelingovou agenturu a ne podvrh nebo nějakou podivnost typu fotopátračky apod. 

    Czechoslovak Models

    Czechoslovak je jediná česká agentura, se kterou mám osobní zkušenost. Mohu ji 100% doporučit a agenturu sama změnit neplánuji. Má nejsilnější tradici na českém trhu, zastupuje známé tváře a má myslím i skvělé zázemí pro začínající modelky. Kromě toho agentura stojí i za MBPFW nebo soutěží Czechoslovak TopModel, kterou můžete sledovat u nich na stránkách nebo na FB, pokud byste se chtěli letos přihlásit. Jinak má samotná agentura na stránkách formulář, přes který se k nám můžete zkusit přihlásit.

    Ještě k fashion weeku. Na svém instagramu oznámili, že až do 15. února bude probíhat street casting - hledají nějaké zajímavé tváře, takže pokud byste si chtěli roli modela/modelky vyzkoušet, směle do toho!



















    Eskimo-Bohemia model management

    Agentura patří mezi přední na českém trhu. S holkami od nich se často potkáváme na nějakých pracích a ode mě určitě budete znát Zuzku Oswaldovou, kterou zastupují. 

















    Ely management

    Ely není na českém trhu sice tak dlouho, ale rychle si získala svoje místo a musím říct, že se mi neskutečně líbí jejich výběr modelek. Mají také svou vlastní soutěž ELYnewface a spadá pod ně teď i agentura PH, kterou možná někteří budete z dřívějších dob znát. 








    Agents Model Management

    Agents je další agentura, která tu není tak dlouho, ale opět se mi moc líbí jejich výběr a z prací se s některými z nich zase znám a potkáváme se.





    Scouteen model management

    Známá česká agentura. Znám se se spoustou holek, které poměrně často potkávám, a vím, že práci určitě mají.
















    Pure model management

    Pure je tu od roku 2013 a zase se rychle vyhoupla mezi ty známější agentury s delší tradicí. Můžu o ní říct to samé, co vím o Scouteenu.  
















    Elite Model Management Prague 

    Elite asi nemusím nikomu představovat. Jedná se o agenturu, která působí po celém světě a má dlouhou tradici. Každopádně si nejsem úplně jistá, jak funguje tady v Čechách, protože holky od nich moc neznám ani nepotkávám. Bude předpokládám hodně zaměřená na zahraniční trh. Nemohu zapomenout zmínit, že i tady se můžete přihlásit do jejich celosvětové soutěže, a to do Elite Model Look.













    Clique Models

    Agentura, o které toho moc nevím, ale je menší a předpokládám, že se i podle popisu bude hodně zaměřovat na individuální potřeby každého, koho zastupuje, a že bude spíše taková ,,domácká". Asi nebude člověka úplně tlačit dopředu, ale nerada bych kecala, takže tohle berte rozhodně s rezervou. Vlastní zkušenost nemám. 



























    Supermoda Management

    Poslední agentura, kterou tu zmíním, je Supermoda Management. Vím jen, že existuje, znám odtamtud dva modely, kteří celkem dost pracují, ale jinak si nejsem jistá a opravdu nechci šířit něco, co nebude pravda. Proto ji dávám až na poslední místo, každopádně bych se nebála zkusit to i tam.  



























    Doufám, že jsem na nic nezapomněla, nic nevynechala, ani neřekla nějaký nesmysl. Pokud by bylo něco nejasné, rozhodně se nebojte ozvat, ráda na cokoliv odpovím. Snad jsem někomu pomohla s rozhodováním. Je jednoznačně důležité vhodně zvolit agenturu, která vás bude zastupovat. Volte podle sebe, každému může vyhovovat něco jiného, s každým si jinak sedneme. Hlavně NIKOMU NENALETĚT! 



    Facebook | YouTube | Instagram | ASK  
    18. 01. 2018

    Pavel Brejcha | focení pro nový e-shop


    Pavel Brejcha nedávno přišel se svým vlastním e-shopem. Vypadá nádherně a můžete si konečně všechny jeho kousky prohlédnout a rovnou i koupit na jednom místě. ♥ Jsem neuvěřitelně ráda, kdykoliv s ním můžu spolupracovat. Nedokážu říct, co se mi z kolekce líbí nejvíc, ale mám radost z té modré, to je má oblíbená, a rozhodně i z roláků, protože pro ty mám slabost taky. Nejvíc komplimentů ale rozhodně zatím dostává kabelka, kterou jste na mně mohli vidět v minulém outfitu

    Který kousek byste si na sobě dokázali představit vy?

    A jak takové focení na e-shop probíhá? Protože nejde o žádný velký e-shop se spoustou produktů (focení takového probíhá často i několik dní), je to záležitost pár hodin. Ke každému kousku bylo třeba udělat nějakou kreativnější úvodní fotku, a pak klasicky fotku zepředu, ze strany, zezadu a třeba ještě nějaký detail nebo ukázku kousku v outfitu. Nafocení jednoho produktu takhle zabere tedy jen pár minut. Nejdelší proces je rozhodně nastavování světel a hlídání bodu, kde budu vždy stát, protože všechny fotky musí vypadat jednotně. Myslím, že výsledek stojí za to a celkově e-shop vypadá skvěle. To už ale musíte posoudit sami. 













    Fotky: Nikola Šrajeová



    Facebook | YouTube | Instagram | ASK  



    11. 12. 2017

    Analog session | Abandoned places


    Vždycky možná až moc dlouho zvažuji, co vyfotím na film. Analogovou zrcadlovku mám už delší dobu, ale bohužel jsem se ještě nedostala k tomu, abych pořádně prozkoumala její funkce. Pokud něco dělám, tak se to snažím neodfláknout a udělat to pořádně, a proto to taky tak dlouho trvá. Až mě nebude tížit dokončování školy, vrhnu se na to! Většinou tedy vybírám z přednastavených nabídek foťáku, ten výsledek je ale myslím vážně skvělý. Fotky mají hned úplně jinou atmosféru. A nádherné barvy. 

    Zvolit to, co budu fotit, nakonec nebylo tak těžké. Mám ráda odhlehlá místa, kde hlavně nehrozí, že tam bude moc lidí. Starý astronomický ústav AV v Ondřejově jsem měla na seznamu už delší dobu. Narazila jsem na něj v knize Drobné perly české architektury (doporučuji). Jednoho dne po práci jsem se teda konečně sebrala a vyrazila. Ondřejov mám kousek od domova a byla jsem nadšená. Nádherné podzimní počasí a nikde nikdo, naprosto ideální odpoledne.

    Na dalších fotkách je taky třeba můj výhled z okna pokoje nebo opuštěný zámek, který mám, dalo by se skoro říct, za rohem. Na rozdíl od astronomického ústavu, kam je možné zajít o víkendech i na nějakou prohlídku, je tenhle zámek doopravdy opuštěný a chátrá. Co by to ale bylo za výpravu, kdyby se nestalo něco divného. 
    Asi po hodině se u zámku objevila stará bílá felicie s pražskou poznávací značkou. Za chvilku se ozvalo: ,,Tati, máme to kladivo?" Rozhodli jsme se rychle klidit z cesty a někam se schovat, ale už bylo pozdě. Až podivně rychle za námi vyběhli a dostihli nás. Šlo pravděpodobně o tříčlennou rodinu. Pán v potrhaném propoceném oblečení s čelovkou na čele (za bílého dne) se k nám přihnal se slovy: ,,Čaaau, nevíte, kde je tady ten opuštěnej zámek?" Eeh. Ano, víme. Právě tu u něj všichni stojíme, už jste dokonce i proletěl celou jednou jeho budovou. Byl vážně zvláštní, takže jsme se rychle odebrali jinam a doufali, že nás nebudou následovat. Po nějaké době jsme je zase zaslechli. Vylezli jsme tedy po chátrajících a dost strmých schodech do patra jedné budovy a čekali. Naneštěstí asi pán tušil, kde jsme, a vylezl tam za námi. Začal nám říkat, že je fotograf z Prahy, že hledá lokaci na focení a že sem pak přijede se svým týmem 15 modelek. Rozhodl se nám i ukázat vlastní tvorbu - ženy v ,,sexy" pózách a prádle s všelijakými řetězy všude kolem sebe... Webové stránky plné gramatických chyb na způsob fotopátračky, ach jo. Korunku tomu nasadila jeho žádost o naše kontakty, kybychom s ním chtěli něco nafotit. Slušně jsme odmítli a rozhodli se ze zámku zmizet úplně. Radši... Náš odchod doprovázely zvuky tříštícího se skla, o což se postaral pánův syn...


    Co na fotky říkáte? Máte nějakou podobnou zkušenost z výletů?
















    Facebook | YouTube | Instagram | ASK   

    04. 12. 2017

    Being Blue... and furry

    kabát - Zara | svetr - Blancheporte | džíny - Lee | kabelka - Pavel Brejcha | čelenka - H&M | boty - Vagabond 

    Téměř celý minulý týden jsem trávila opět v třeboňském archivu, kde jsem pomáhala digitalizovat středověké rukopisy z tamního kláštera. Kvůli tomu klidu bych tam klidně zůstala déle, ale bohužel. Musela jsem zpět do reality. Co mi ale zpříjemnilo návrat, byl první sníh. Hurá! 

    A teď k outfitu. Poprvé na mně můžete vidět krásný světle modrý kabát ze Zary a také námořnicky modrý vlněný svetr, za který vděčím Blancheporte. Protože je vlněný, krásně zahřeje, a jsem zatím nadmíru spokojená. Jestli chcete někomu k Vánocům darovat nějaký kousek, který zaručeně zahřeje, ale máte strach z objednávání ze zahraničních e-shopů, je tenhle web jasnou volbou. V teple se taky snažím vždycky mít svoje uši a na tuhle čelenku nedám prostě dopustit. Posledním novým kouskem je nádherná drobná kabelka od Pavla Brejchy, kterou jsem od něj nedávno dostala po focení. O tom ale zase příště. Co na to říkáte?  






     








    Facebook | YouTube | Instagram | ASK  

    25. 11. 2017

    Podzimní LOOKBOOK



    Sice se už podzim chýlí ke konci, ale na lookbook není pozdě nikdy. Nebo je? Každopádně nás s Luckou to nezastavilo a po tvrdé dřině, hodinách natáčení plných nástrah tu pro vás máme video. Přesněji vlastně videa dvě, samotný lookbook a jedno video ze ,,zákulisí”. Co na ně říkáte? Máme pokračovat? 


    Inspiraci v něm si doufám najde každý, máme odlišný způsob oblékání, takže to není tak monotónní. 
    Svůj první outfit jsem sestavila z kousků, které bych si vzala kdykoliv bych potřebovala narychlo někam běžet, neměla náladu něco složitého vymýšlet, anebo se jen chtěla cítit superpohodlně celý den. Aby to nebylo jen nudné celočerné, vybrala jsem si na ZOOTu černou mikinu Alpha Industries se zajímavými detaily a bundu DONUTS&MILK. Tuhle znčku můžete znát už z dřívějšího článku, kde jsem psala o focení právě pro ni. 

    Druhý outfit je sice zase skoro celý černý, ale rozhodně ne nudný. Vzala jsem si na sebe zvonové kalhoty, které jsem si šila sama, a top s delším rukávem a odhalenými rameny, přes něj jsem si ještě přehodila ležérní sako. Tenhle typ kalhot se mi víc hodí k podpatkům, a abych tu černou oživila, sáhla jsem po botách OJJU s hadím potiskem

    Z posledního outfitu jsem kupodivu vyřadila černou úplně. Pod šedou mikinu od Pavla Brejchy jsem si vzala ještě rolák v jiném odstínu šedé. Mikina je naprosto skvělá na vrstvení a hlavně dělá krásnou postavu tím, že je delší hlavně po stranách a vzadu, ale vpředu zůstává kratší.  Tím zakrývá boky, ale nechává vyniknout nohy. Zase jde o hodně pohodlný outfit, a tak jsem zvolila bílé Reeboky, na kterých je myslím už celkem znát, že je nosím superčasto.






    Facebook | YouTube | Instagram | ASK   

    18. 11. 2017

    DIY | Concrete Candle Holders and Homemade Candles (quick Christmas gift tip)


    Blíží se Vánoce, a tak mám pocit, že je ten nejlepší čas začít vydávat víc DIY článků, které by vám mohly být k užitku. Pro ty línější pak vytvářím průběžné wishlist s názvem Dopis pro Ježíška na svém účtu na dejmidarek.cz a inspiraci můžete samozřejmě hledat i v jiných wishlistech, které tam mám. Neváhejte se tedy podívat, co si přeju já, (a koupit mi to, haha). 

    Pokud jste také posedlí svíčkami, určitě vás občas štve nebo možná mrzí (?), když svíčka nevyhoří celá a zbyde kus nevyužitého vosku. Byla by škoda ho nevyužít, takže vždy všechen schovávám. Každopádně vůbec nevadí, jestliže žádný zbytkový vosk nemáte, dá se samozřejmě koupit - a v tomhle případě si můžete sami zvolit barvu, vůni i její intenzitu, což je rozhodně výhoda. 

    Potřeby: 
    • beton (při nákupu se poptejte po nějakém jemnějším) + voda a nádoba na jeho rozmíchání 
    • karton, čtvrtka (na výrobu formy)
    • nůžky
    • izolepa
    • brusný papír
    • lepicí pistole
    • vosk
    • knot
    • něco na ozdobení (spreje, akrylové barvy...)

    Postup: 
    • Forma na svíčky
      • Z kartonu si vystřihněte libovolně velký kruh a pruh kartonu, který pečlivě přilepte izolepou podél jeho obvodu. Z čtvrtky pak vystřihněte další pruh a slepte ho v kruh tak, aby se vešel doprostřed už vytvořené kartonové formy - sílu okrajů nádoby na svíčku si zase můžete udělat podle sebe.  
    • Beton
      • Připravte si beton podle návodu na jeho balení (dejte si pozor, ať nepoužijete příliš moc vody). Nalijte beton po dně kartonové formy, doprostřed ,,zapíchněte" tu část formy ze čtvrtky a nechte alespoň trochu zaschnout. Poté vylijte i zbytek formy betonem. Doba schnutí bude napsaná na obalu. Určitě se nesnažte vyndavat beton z formy dřív, rozpadl by se. 
      • Po zaschnutí odendejte karton i čtvrtku a začistěte všechny nerovnosti brusným papírem.
      • Na dno formy přilepte knot. 
    • Vosk
      • Vosk se VŽDY rozehřívá ve vodní lázni - do jednoho hrnce nalijete vodu, dáte vařit, do tohoto hrnce vložíte další hrnec, ve kterém se bude rozpouštět vosk. 
      • Nalijte rozehřátý vosk do betonové formy. Pozor na knot! Nechte zaschnout. Kolem knotu se pravděpodobně vytvoří prohlubeň, tu ještě jednou zalijte voskem a opět nechte zaschnout.
    • Nakonec můžete libovolně svíčku ozdobit. Já použila sprej s měděným efektem, černý metalický sprej a sprej, který vytvoří kamennou strukturu. 
            HOTOVO!







    Facebook
     | YouTube | Instagram | ASK   

    16. 11. 2017

    Ripped Clothes What's New Type of Blogger

    overal - River Island rolák - F&F | bunda - Gamiss | boty - Vagabond

    Nemrzla jsem! A to hlavně kvůli tomu, že jsou to fotky ještě ze začátku října, kdy jsme se sešly s Terezou, abychom opět něco nafotily. Tak dlouho mi trvalo, než jsem dokázala dát něco dohromady. Napsala bych ,,něco smysluplného", ale to bych pravděpodobně lhala, protože si právě nejsem jistá ani tou další větou. 

    Všechny kousky outfitu jsou vám jistojistě známé, a proto bych raději psala o něčem jiném, co možná bude pár z vás i zajímat. Školní články jsou tu vždy kupodivu populární, proto dávám vědět, že se právě teď snažím soustředit na učení, především pak na přípravu k další zkoušce z historie, která mě čeká v lednu. Taky se pokouším vymyslet téma bakalářské práce. Rýsuje se sice extrémně pomalu, ale snad jistě. Ráda bych ji směřovala psycholingvistickou cestou, která bude zahrnovat i výzkum (pravděpodobně na základní škole!). 

    Na konci listopadu mě zase čeká cesta do třeboňského archivu, kde budu jako minule digitalizovat středověké texty, a popravdě se nemohu dočkat. Je tam takový klid! A když už jsme u toho klidu, na  zmiňováný Island jsem se stále nedostala. Nemám s kým jet a sama... Jeli byste sami? Za poslední měsíc se mnou myslím tak 10x (nepřeháním) ve snu spadnulo letadlo. Určitě to souvisí s tím, jak pořád váhám nad každým výletem. Ale kdo by to nedělal, kdyby měl jet sám, hm? Ani to není cesta za prací, prostě sami, pryč, daleko od lidí. Cokoliv by se mohlo pokazit. Jak to máte vy? 

    A z úplně jiného, teď už ryze blogerského soudku. Díky Lucce jsem se byla v úterý podívat na přehlídce Noire Fashion. Jejich kabelku určitě znáte, popravdě to nění vůbec můj šálek kávy (je to prostě kabelka), ale právě na úterní akci předstvili novou, menší a minimalistickou, která se mi vážně zalíbila. Spolu s ní se předvedly ještě modely dvou designérek, zase moc hezké. Vše v černé, čemuž odpovídal i all black dress code. 
    Ve středu jsme pak byly oslavit ve Fashion Areně její desáté narozeniny, vážně se tam toho spousta změnila od doby, co jsem ji navštívila poprvé. Také se tam myslím objevilo více obchodů a zlepšila se i nabídka občerstvení. Nákupy tak úplně nemusím, takže jsem si nic nekoupila, ale budu tam muset zajet, až budu mít náladu. Koukala jsem, že ve výloze Pietro Filipi měli kabát, který jsem si naprosto zamilovala na fashion weeku na Strahově. Kdybyste měli chuť nakupovat, tak Fashion Arenu mezi 17. a 19. listopadem určitě nevynechejte, bude plná soutěží i přehlídek. 
    Středeční den krásně uzavřela akce, kde se představovaly nové vůně s.Oliver, So Pure. Večer se nesl v duchu hygge, ale o tom zase jindy, protože bych se rozepisovala až moc. Zkrátka jsem odcházela vážně nadšená.    













    Facebook | YouTube | Instagram | ASK   

    14. 11. 2017

    Jak se točí videoklip. V noci.


    Jen co jsem se vrátila v srpnu z Polska, už jsem zase pomalu odjížděla z domu. Tentokrát ale jen do Prahy, za Zuzkou. Natáčela totiž svůj první videoklip a já jsem mohla být u toho. Písničku ve videoklipu dokonale dotváří celková noční atmosféra. Vše je laděno do červené a za pozornost stojí i modely od LaFormely. 
    Začínali jsme na odstavném parkovišti v Karlíně v 19:30 a hned tady jsem prožila svůj první infarkt, protože tam byl zákaz vjezdu, hlídači a já nerada porušuji pravidla. Ale co se dá dělat. Všichni jsme to samozřejmě velice ,,překvapivě" přežili. Lokace byla skvělá, a tak se tu točilo pár hodin. Naše další kroky pak vedly k podchodům u Florence. V noci je to tam popravdě pěkně strašidelné (no, možná i ve dne) a v těch nejtemnějších zákoutích pravděpodobně narazíte na tamní obyvatele. Natáčelo se ještě u magistrály a poslední záběry se točily v lese v Divoké Šárce, kde jsme chvíli trochu bloudili, ale myslím, že to za to stálo. Posuďte sami
    Bylo neskutečně zajímavé pozorovat, jak tohle celé vznikalo, jaká spousta záběrů se musí sesbírat, aby nakonec vyšlo jen těch pár minut. A to ani nemluvím o době, kterou tomu Zuzka věnovala ještě před tím, než se na nějaký videoklip vůbec myslelo.    
    Natáčení trvalo přes celou noc a domů jsem se vrátila až po východu slunce. Celý tým odvedl skvělou práci. 


    Co na videoklip říkáte? Už jste byli u nějakého podobného procesu?




    Zuzka je mimochodem naprosto skvělá kuchařka a hostitelka! (haha ♥)





        


        



    Music: ZUZANA & Reuben Ard
    Recording: Astrid Tonder
    Cinematography: David Markovič
    Photography: Jean-Claude Etegnot
    Directed and edited: Jakub Jahn
    Production: Jarda Gazda
    Styling: Mikuláš Brukner
    Clothes: LaFormela
    MUAH: Lucie Janků



    Facebook | YouTube | Instagram | ASK   

    20. 10. 2017

    what do I wear when I eat pizza while sleeping

    kalhoty, boty - Zara | oversize sako - Mango | rolák - H&M | košile - Zaful 
     pásek - Stradivarius | batoh - SammyDress

    Minulý měsíc, ano, tak dlouho tenhle článek sepisuji, jsme se byly s Luckou podívat na blogerském (?) výprodeji v Míšeňské a při té příležitosti vznikly i tyhle fotky. Na sobě mám černé kalhoty, které jsem si brát nechtěla, protože se bijí s páskem, vím, a sladila jsem je s černým vším ostatním. Jak typické. Každopádně se mi líbily fotky jako takové. Lucka je prostě skvělá fotografka a krásně některé fotky i upravila, o což jsem se chtěla taky pokusit, ale nevyšlo to, takže je to tak, jak to je. 
    Tenhle článek asi bohužel ztratil veškerou kohezi i koherenci hned při první větě, ale co se dá dělat. Vyšla jsem ze cviku, co se týče psaní článků k outfitům. 

    Poznatek dne: Zašly jsme do Pizza Hutu, který otevřeli v Palladiu, a víte co? Od té doby jsem pizzu neměla. V Pizza Hutu jsem byla poprvé v Londýně a líbilo se mi tam, pizza byla obrovská, dobrá a všechno kolem taky. Tady nabízejí jen úplně miniaturní velikost a popravdě vážně žádný chuťový zázrak. Už jste si tam taky dávali pizzu?   










    Facebook | YouTube | Instagram | ASK