Přeskočit navigaci
pelleron

Nevšední všednosti

09. 06. 2019

Minimalismus při balení s dítětem

V dobách, kdy naši nejodvážnější přátele začali přivádět na svět děti, jsem absolutně nechápala, jak je možné, aby s sebou na každou akci tahali takové strašlivé množství krámů. Dyť je to dítě proboha malý, tak proč si najednou kupují větší auta, stany a lodě?

Při nedávném balení jsem se nestačila divit. Pro sebe jsem sbalila malý batůžek, protože kromě kartáčku, deodorantu a pár kousků náhradního oblečení člověk moc nepotřebuje. Otázka deseti minut a mohla bych jet téměř kamkoli. Plna entuziazmu, jak je to balení snadný, jsem začala vybírat, co s sebou přibalím synátorovi.

Začalo to nevinně. Pár bodyček, plenky, spacák na spaní. A bude vlastně spát ve vedlejší místnosti, takže ještě chůvičku. A pro jistotu náhradní baterky. A pro jistotu nabíječku na ty náhradní baterky. 
Hm a vlastně mu chci vařit čerstvý jídlo. Struhadlo se tam někam vleze. A když už jsem v tý kuchyni, mohla bych vzít i tu cestovní rychlovarnou konev, když je tak hezky maličká. A nevezmu tedy rovnou i ruční mixér? Bude se mi to připravovat snáz a stačí vzít jen o trochu větší tašku. 

Hm, když už mám místo v tašce, mohla bych přibalit i pár hraček, ať se zabaví a máme taky trochu volna. A foťák, musí se to dokumentovat. Nosítko, kočárek, deku na zahradu. Cestovní postýlku. A když už táhnu takovou hromadu krámů, to už tam můžu přihodit i tu jídelní židličku, ať je to o něco pohodlnější. Snad se to vejde do auta, abychom nemuseli kupovat větší.

Nejodvážnější přátelé, už vás naprosto chápu!
02. 06. 2019

I v červnu je čas na předsevzetí


Sice je už půlka tohohle roku za námi, ale rozhodla jsem se přidat si nové předsevzetí. Ne jen na tenhle rok, ale doufejme, že už na pořád. Jaké?

Musím s sebou všude nosit foťák!

Zákon schválnosti funguje naprosto spolehlivě, takže přesně ve chvílích, kdy jsem u sebe měla maximálně tak foťák z mobilu, potkávala jsem ty nejkrásnější fotky. Za poslední tři měsíce jsem svoje portfolio mohla mít krásnější například o:

  • ponurou atmosféru kolem třeboňského rybníku utápějícího se v ranní mlze, kdy celou tu pošmournost ještě podtrhovala rozeklaná, holá vrba kroutící se na ostrůvku uprostřed vody,
  • přesně ten bílý plaňkový plot, který si představujete, když sníte o svém ideálním domově, ozdobený oprýskanými plecháčky všech barev, velikostí a vzorů,
  • čerstvě se zelenající údolí v severních Čechách, na kterém se v poklidu pasou krávy a slunce začíná pročesávat opar, který se nad pastvinami takhle po ránu dělává,
  • lužnické meandry, mezi kterými se líně valí voda a proplétá se mezi stromy sklánějícími se nad řekou a pomaličku se probouzejícími a košatějícími po zimě.
Takže Jarko, foťák měj stále u sebe! A když budeš zrovna líná a bude se ti to chtít flákat, přibal ho aspoň, když někam vyrazíš ve zlaté hodince. Ať si zase neškubeš vlasy.
26. 05. 2019

Proč jsem díky minulosti v současnosti mnohem klidnější


Nedávno jsem se prokousala knížkou Z dějin české každodennosti. Už jsem četla i zábavnější počiny, ale spousta informací tam byla tak zajímavá, že jsem se prostě musela probojovat až do konce. A jsem ráda, že jsem tak udělala, protože to byla po dlouhé době zase jedna z těch knih, při kterých jsem měla několik aha momentů.

Tím prvním bylo to, že bych měla přestat fňukat, jak málo mám od narození syna volného času. Celkově koncept pěstování si koníčků je dost moderní záležitostí, která se mezí středními vrstvami začíná objevovat až někdy v 18. nebo 19. století. Do té doby se prostě jen dřelo. Připomínám si to vždycky, když zapnu pračku a myčku, pustím automatický vysavač a z Rohlíku si nechám dovézt nákup. A pak najednou ta hoďka denně, kterou mám sama pro sebe, vypadá jako dobrý luxus.

Tím druhým momentem bylo to, že spousta rozhodnutí není až takové drama, protože si často vybíráme jen mezi správným a správnějším. Už to není o tom, jestli si mám dát zbytek té ovesné kaše k obědu nebo k večeři, když další jídlo už nebude. Jestli oblečení bude ještě vůbec držet pohromadě, když na něj našiju další záplatu, a jestli mám jít k sousedům na návštěu, když tak divně kašlou a ve vedlejší vesnici prý řádí mor. To pak najednou ta naše současná dilemata, jestli přikrmovat od pátého nebo šestého měsíce, jestli radši koupit tričko z háemka nebo ze Zary, a jestli nebude kolegům vadit, když s rýmou zůstanu na homefficu, působí dost banálně. Aspoň pro mě.

Jestli někdy máte podobně jako já pocit, že potřebujete získat trochu širší perspektivu, jak ten náš život uchopit, self help knížek jste přečetli už tolik, že byste se mohli nechat certifikovat jako životní koučové a stejně vám přijde, že uspokojivých odpovědí se vám nedostalo, doporučuji probádat vody historické a etnologické literatury faktu. Je osvěžující vidět kolik různých forem, podob a odstínů lidská společnost může nabývat.
19. 05. 2019

7 věcí, které musím příště stihnout na roubence


S přáteli jezdíváme na roubenku. Už má lepší léta za sebou. Rozvody elektřiny se dělaly nejspíš v době, kdy se víc používaly petrolejový lampy, takže v zásuvkách můžete buď nabíjet mobil, nebo pustit rychlovarnou konev. Podlaha v koupelně se propadla o dobrých třicet čísel. Teda kromě záchodu, takže když na něm sedíte, přijdete si jako na trůnu. V kombinaci s tím, že se nachází na pomezí Českého Švýcarska a Labských pískovců, je to jedno z nejkouzelnějších míst, které znám.

Párkrát jsme během pobytu udělali nějaký ten turistický výlet, ale většinou jsme se spokojili akorát s obdivováním výhledu ze zahrady a s degustací vína. To všechno je fajn, ale když se to opakuje, jeden získá pocit, že úplně na maximum nevyužívá možnosti, které tak poetické místo nabízí. Rozhodla jsem se proto sestavit si malý seznam věcí, které příště kromě degustování musím stihnout:

  1. Fotit údolí zahalená do prvních slunečních paprsků. Myslím, že tenhle bod bude ke splnění nejjednodušší vzhledem k tomu, jak časně vstává můj milovaný potomek.
  2. Udělat si piknik u tajné, rozbořené roubenky. 
  3. Projet se znovu na pramicích.
  4. Vykoupat se v Olešském rybníku.
  5. Konečně najít nějakou trasu na běhání, která je celý okruh, abych se zase nemusela vracet tou samou cestou zpátky. 
  6. Spát pod širákem a pozorovat hvězdy. (Tenhle bod se bez lehké degustace nejspíš neobejde.)
  7. Upéct něco z hrušek, kterých jsou každý podzim na zahradě dobré dvě tuny. A ať je to trochu výzva, zkusit to zvládnout na krbu, který je ve společenské místnosti.
Asi to všechno nestihnu během jednoho víkendu. Přeci jen výhledy ze zahrady někdo obdivovat taky musí. Ale budu vás informovat, jak plnění probíhá. 

Máte taky nějaký podobný seznam toho, co musíte stihnout? Inspirujte mě v komentářích!
05. 02. 2019

Kdy už uděláš ten web a dopíšeš knížku?


Sice se na nás z každé knihy o osobním rozvoji valí poučení o tom, jak si své sny máme plnit TEĎ a neodkládat je na vhodnější dobu někdy v budoucnosti. Ale komu by se zrovna dneska večer po náročném dni chtělo přestat do nekonečna procházet Instagram a místo toho raději konečně udělal ten nový web nebo začít psát knížku, o které mluví posledních pět let?

 Taky odložím, co můžu, a nebudu daleko od rekordu v počtu shlédnutých seriálů. Ale nedávno mě i mojí motivaci nakopla jedna spisovatelka. Ke konci roku jsem dočetla Literární spolek krásné literatury a bramborových koláčů (mimochodem jeden z nejlepších románů, ke kterému jsem se minulý rok dostala) a pak si začala hledat informace o autorce a o tom, jaké další knížky napsala. Když jsem zjistila, že pouze tuto jednu, byla jsem zklamaná.

Mé zklamání se ještě prohloubilo, když jsem objevila, že Mary Ann Shaffer už nežije. A co bylo snad ještě horší – že zemřela dřív, než knížku stihla dopsat. Dokončit ji za ní musela její neteř.

Nemohla jsem přestat přemýšlet, kolik krásných románů na světě mohlo být, kdyby začala psát dřív. A od té doby si na ní musím vzpomenout pokaždé, když jen tak bezcílně bloumám internetem místo toho, abych překonala svojí lenost a strach a začala pracovat na tom, na čem mi skutečně záleží. Budu ráda, když si na Mary Ann Shaffer taky někdy vzpomenete a utečete z Facebooku o něco dřív než obvykle.
20. 01. 2019

Ohlédnutí za rokem 2018


Mám pocit, že při každém ohlédnutí za uplynulým rokem, které tady sepisuji, prohlašuji, jak daný rok byl rokem velkých změn a výzev. Musím se usmívat, protože když na svět přivedete potomka, všechno ostatní najednou působí spíš jako lehké kosmetické úpravy.

Tohle ohlédnutí bude asi trochu patetické, ale přičtěme to mateřským hormonům a v poklidu to přejděme. Slibuji, že příští rok to bude zase o tom, kolik jsem toho procestovala, kolik řek jsem splula a kolik nocí spala pod širákem.

Uplynulý rok byl:


  • o odříkání, protože s rostoucím břichem se zmenšovalo množství věcí, které jsem mohla dělat. Což je pro někoho, kdo vždycky stavěl svobodu na první příčku svých hodnot, docela náročné zkousnout,
  • o trpělivosti, když jsem na porod čekala mnohem dýl, než by mi bylo milé,
  • o překonávání strachu, protože když jdete ven s kočárkem, ve kterém máte týdenního tvorečka, který je to nejroztomilejší, co jste kdy v životě viděli, bojíte se úplně všeho – abyste mu přílišným drncáním nezlomili páteř nebo aby se na vás nepřevrhl náklaďák, který právě vyjel ze zatáčky,
  • o humoru, protože dny, kdy spíte všehovšudy tři hodiny, nestíháte se vysprchovat a máte pocit, že jestli po zahradě s kočárkem objedete ještě jedno kolečko, pukne vám hlava nudou, jinak překonat nejdou,
  • o pokoře, protože sledovat toho malého uzlíka, jak postupně procitá a začíná užívat si svět kolem sebe, je ten největší zázrak, jehož můžete být svědkem.

A taky jsem byla na dovolené v Rakousku! To jen abyste věděli, že mi to mateřství nevzlezlo na mozek úplně :)


20. 01. 2019

Ohlédnutí za rokem 2018


Mám pocit, že při každém ohlédnutí za uplynulým rokem, které tady sepisuji, prohlašuji, jak daný rok byl rokem velkých změn a výzev. Musím se usmívat, protože když na svět přivedete potomka, všechno ostatní najednou působí spíš jako lehké kosmetické úpravy.

Tohle ohlédnutí bude asi trochu patetické, ale přičtěme to mateřským hormonům a v poklidu to přejděme. Slibuji, že příští rok to bude zase o tom, kolik jsem toho procestovala, kolik řek jsem splula a kolik nocí spala pod širákem.

Uplynulý rok byl:


  • o odříkání, protože s rostoucím břichem se zmenšovalo množství věcí, které jsem mohla dělat. Což je pro někoho, kdo vždycky stavěl svobodu na první příčku svých hodnot, docela náročné zkousnout,
  • o trpělivosti, když jsem na porod čekala mnohem dýl, než by mi bylo milé,
  • o překonávání strachu, protože když jdete ven s kočárkem, ve kterém máte týdenního tvorečka, který je to nejroztomilejší, co jste kdy v životě viděli, bojíte se úplně všeho – abyste mu přílišným drncáním nezlomili páteř nebo aby se na vás nepřevrhl náklaďák, který právě vyjel ze zatáčky,
  • o humoru, protože dny, kdy spíte všehovšudy tři hodiny, nestíháte se vysprchovat a máte pocit, že jestli po zahradě s kočárkem objedete ještě jedno kolečko, pukne vám hlava nudou, jinak překonat nejdou,
  • o pokoře, protože sledovat toho malého uzlíka, jak postupně procitá a začíná užívat si svět kolem sebe, je ten největší zázrak, jehož můžete být svědkem.

A taky jsem byla na dovolené v Rakousku! To jen abyste věděli, že mi to mateřství nevzlezlo na mozek úplně :)


12. 11. 2018

Co jsem se naučila ve 4. měsíci mateřství



  1. Kamarádka: “Mateřství a Stockolmský syndrom jsou si v některých ohledech dost podobný – v obou případech milujete svého věznitele.”
  2. Mám ráda multifunkční věci. Třeba takové přebalovací tašky. Proč do nich rvát plenky, když přihrádky můžete použít k bezpečnému uchování objektivů?
  3. Kočky jsou neuvěřitelně empatická stvoření. Dokážou najít tu pravou chvíli, kdy už máte nervy na pochodu…a pak vám pozvraci křeslo.
  4. Pohostinnost na mateřské: Uvařím nám něco dobrého. Třeba čaj.
  5. Není moc děsivějších zvuků, než slyšet ve dvě v noci neklidné převalování v postýlce. 
12. 11. 2018

Co jsem se naučila ve 4. měsíci mateřství



  1. Kamarádka: “Mateřství a Stockolmský syndrom jsou si v některých ohledech dost podobný – v obou případech milujete svého věznitele.”
  2. Mám ráda multifunkční věci. Třeba takové přebalovací tašky. Proč do nich rvát plenky, když přihrádky můžete použít k bezpečnému uchování objektivů?
  3. Kočky jsou neuvěřitelně empatická stvoření. Dokážou najít tu pravou chvíli, kdy už máte nervy na pochodu…a pak vám pozvraci křeslo.
  4. Pohostinnost na mateřské: Uvařím nám něco dobrého. Třeba čaj.
  5. Není moc děsivějších zvuků, než slyšet ve dvě v noci neklidné převalování v postýlce. 
01. 10. 2018

Co jsem se naučila ve 3. měsíci mateřství



  1. Ve třetím měsíci už prý miminka mají pravidelný režim. Pravidelnost ale může znamenat i to, že se bude nejvíc vztekat přesně ve chvílích, kdy něco potřebujete zařídit.
  2. Barvení vlasů, když si mlaďoch dává šlofíka, není rozumné. Své probuzení si totiž načasuje přesně na dobu, kdy barvu potřebujete smýt, a bude se dožadovat alespoň půl hodiny nošení. 
  3. Ano, když necháte na hlavě barvu o půl hodiny déle než je v návodu, nehledě na odstín z ní vždycky vyleze černá.
  4. Nepotřebujete adrenalinové sporty. Vzrušení si užijete víc než dost, když se mimčo před cestou ven budete snažit obléknout.
  5. A ještě k tomu se budete otužovat, protože sami raději budete mrznout, než abyste se ještě za šíleného řevu zdržovali v předsíni.
  6. Pobyt ve vinném sklípku je pro kojící ženy utrpení. To nepotřebuje žádný další komentář.
01. 10. 2018

Co jsem se naučila ve 3. měsíci mateřství



  1. Ve třetím měsíci už prý miminka mají pravidelný režim. Pravidelnost ale může znamenat i to, že se bude nejvíc vztekat přesně ve chvílích, kdy něco potřebujete zařídit.
  2. Barvení vlasů, když si mlaďoch dává šlofíka, není rozumné. Své probuzení si totiž načasuje přesně na dobu, kdy barvu potřebujete smýt, a bude se dožadovat alespoň půl hodiny nošení. 
  3. Ano, když necháte na hlavě barvu o půl hodiny déle než je v návodu, nehledě na odstín z ní vždycky vyleze černá.
  4. Nepotřebujete adrenalinové sporty. Vzrušení si užijete víc než dost, když se mimčo před cestou ven budete snažit obléknout.
  5. A ještě k tomu se budete otužovat, protože sami raději budete mrznout, než abyste se ještě za šíleného řevu zdržovali v předsíni.
  6. Pobyt ve vinném sklípku je pro kojící ženy utrpení. To nepotřebuje žádný další komentář.
29. 08. 2018

Co jsem se naučila ve 2. měsíci mateřství



  1. Uvidíte tolik východu slunce jako nikdy předtím v životě.
  2. Po dni, kdy budete prcka celou dobu nosit v náručí, se neubráníte vzpomínkám na loňský rok, kdy jste si nosili jen skleničky vína.
  3. Než jsem měla dítě, myslela jsem si, že nejúžasnějším vynálezem lidstva je myčka nádobí. Teď už je mi jasné, že je to dudlík.
  4. Poznáte spoustu nových lidí – pošťáka, prodavačky, knihovníka, opraváře. Budete si totiž ochotni povídat doslova s kýmkoli, kdo umí mluvit.
  5. Bezbariérové vlaky jsou sice fajn, ale po těch schodech k nástupištím má člověk s kočárem doletět, nebo co?
  6. Oprášíte znalosti z matematiky, když budete na milimetry přesně počítat, kolik můžete v noci vypít alkoholu, aby se stihl odbourat před dalším kojením.
  7. Kamarádka: “Jsem zastánce kontaktního rodičovství. Vždycky kontaktuji někoho, kdo mi to dítě pohlídá.”
29. 08. 2018

Co jsem se naučila ve 2. měsíci mateřství



  1. Uvidíte tolik východu slunce jako nikdy předtím v životě.
  2. Po dni, kdy budete prcka celou dobu nosit v náručí, se neubráníte vzpomínkám na loňský rok, kdy jste si nosili jen skleničky vína.
  3. Než jsem měla dítě, myslela jsem si, že nejúžasnějším vynálezem lidstva je myčka nádobí. Teď už je mi jasné, že je to dudlík.
  4. Poznáte spoustu nových lidí – pošťáka, prodavačky, knihovníka, opraváře. Budete si totiž ochotni povídat doslova s kýmkoli, kdo umí mluvit.
  5. Bezbariérové vlaky jsou sice fajn, ale po těch schodech k nástupištím má člověk s kočárem doletět, nebo co?
  6. Oprášíte znalosti z matematiky, když budete na milimetry přesně počítat, kolik můžete v noci vypít alkoholu, aby se stihl odbourat před dalším kojením.
  7. Kamarádka: “Jsem zastánce kontaktního rodičovství. Vždycky kontaktuji někoho, kdo mi to dítě pohlídá.”
11. 08. 2018

Co jsem se naučila v 1. měsíci mateřství



  1. Poznáte své město z úplně jiné stránky – podle toho, z jakého úhlu na dané trasy dopadá slunce a z jak moc drncavého povrchu jsou udělané.
  2. Ušetříte za sauny. O pocení se postará mimčo, které se bude chtít bez přestání chovat.
  3. Ostatně ušetříte i za posilovny, protože při chování přeci nebudete pohodlně sedět, ale hezky si to budete štrádovat po bytě.
  4. Objevíte kouzlo studené, tedy spíš vystydlé kuchyně. Jaký blázen by taky chtěl v těhle vedrech pít teplou kávu!
  5. Zjistíte, že spousta činností se dá dělat jen jednou rukou (viz bod 2) – uklízení, čištění zubů, líčení…
  6. Změníte se vaše chuťové preference – nejlepší jídla jsou ta vidličková. Rozuměj, že se u nich nemusíte obtěžovat s nožem (viz bod 2).
  7. Chvilky volného času budou rozkouskované do deseti minutových intervalů, kdy mimčo předstírá, že spí. Díky tomu se naučíte být velice efektivní s tím, jak čas využíváte.
  8. Je jistá šance, že budete mít zvýšené sklony k alkoholismu.
  9. Ale prý se to tak za pět let zlepší, takže pohoda!
11. 08. 2018

Co jsem se naučila v 1. měsíci mateřství



  1. Poznáte své město z úplně jiné stránky – podle toho, z jakého úhlu na dané trasy dopadá slunce a z jak moc drncavého povrchu jsou udělané.
  2. Ušetříte za sauny. O pocení se postará mimčo, které se bude chtít bez přestání chovat.
  3. Ostatně ušetříte i za posilovny, protože při chování přeci nebudete pohodlně sedět, ale hezky si to budete štrádovat po bytě.
  4. Objevíte kouzlo studené, tedy spíš vystydlé kuchyně. Jaký blázen by taky chtěl v těhle vedrech pít teplou kávu!
  5. Zjistíte, že spousta činností se dá dělat jen jednou rukou (viz bod 2) – uklízení, čištění zubů, líčení…
  6. Změníte se vaše chuťové preference – nejlepší jídla jsou ta vidličková. Rozuměj, že se u nich nemusíte obtěžovat s nožem (viz bod 2).
  7. Chvilky volného času budou rozkouskované do deseti minutových intervalů, kdy mimčo předstírá, že spí. Díky tomu se naučíte být velice efektivní s tím, jak čas využíváte.
  8. Je jistá šance, že budete mít zvýšené sklony k alkoholismu.
  9. Ale prý se to tak za pět let zlepší, takže pohoda!
28. 06. 2018

Tajemství Hellbrunnu


Nedávno jsem naštívila Hellbrunn – letohrádek poblíž Salcburku, kde sídlili arcibiskupové. Hlavním lákadlem pro turisty ale není zámek samotný, nýbrž fontány, které se nachází v přilehlých zahradách. V průvodci se o nich zmiňovali jako o “tajemných fontánách“, což okamžitě vzbudilo mou zvědavost. Potutelně se usmívající průvodkyně, která nás přivítala u vstupu do zahrad, celkové napětí ještě prohloubila.

Začínalo to jako běžná komentovaná prohlídka zámeckých zahrad. O něco početnější skupina turistů, než by bylo příjemné, se shlukla před fontánou číslo jedna. Průvodkyně nás zasypala informacemi o skryté symbolice jednotlivých soch a o inspiraci antikou. Suchá fakta, ale jí pořád pocukávaly koutky. Podezřelé.

Když skončila s výkladem, návštěvníci se pomalu začali přesouvat k dalšímu architektonickému počinu. Všichni s neutrálními výrazy, jaký mívají dospělí, když se něco zas tak moc nebaví, ale musí se tvářit důstojně, aby to na nich nikdo nepoznal.

Schválně jsem se trochu zdržela, abych si fontánu mohla vyfotit. Po chvilce jsem zepředu zaslechla zavísknutí. Myslela jsem si, že se mi to jen zdá, a dál se soustředila na hledání co nejzajímavější kompozice fotky. Zavísknutí se ale ozvalo znovu. Přestala jsem fotit a rychlým krokem se vydala ke zbytku prohlídky. Co se to tam děje?

Připojila jsem se ke skupině a nenápadně sondovala, kdo tu předtím povykoval a proč. Ale průvodkyně už mezitím dál chrlila letopočty a umělecké slohy. Jediná změna, kterou jsem zpozorovala, byla ta, že dvěma ženám kolem šedesátky začaly šibalsky svítit oči podobně jako naší průvodkyni.

Manýrismus. Biskup. Inspirace Benátkami. Víííísk!
Hlouček japonských turistů přestal fotit selfíčka a s povykem uskakoval. Tentokrát jsem se už ale měla na pozoru a konečně jsem pochopila, o čem průvodce mluvil, když mě do Hellbrunnu lákal na tajné fontány. Jeden z biskupů tak toužil bavit své hosty nečekaným způsobem, že vodní trysky zabudoval na místa, která od fontán tak úplně neočekáváte – do chodníku, do stěn nebo rámů dveří. A aby jeho potěšení bylo ještě větší, ke každé fontáně někde skryl tlačítka, pomocí nichž mohl proud dle libosti zapínat nebo vypínat. Rozpustilý výraz naší průvodkyně najednou začal dávat perfektní smysl.

Na konci prohlídky všichni odcházeli zmáčení, ale s úsměvem od ucha k uchu. Což jsem popravdě nečekala vzhledem k tomu, že teplota se teprve velice pomaličku přibližovala ke dvaceti stupňům. Od té doby proto přemýšlím, jestli by se podobné fontány neměly zavést na víc míst, na nichž se lidé snaží být za každou cenu vážní a přehnaně dospělí – na přepážky pošt a úřadů nebo do front u pokladen. Co myslíte, zabralo by to? 
28. 06. 2018

Tajemství Hellbrunnu


Nedávno jsem naštívila Hellbrunn – letohrádek poblíž Salcburku, kde sídlili arcibiskupové. Hlavním lákadlem pro turisty ale není zámek samotný, nýbrž fontány, které se nachází v přilehlých zahradách. V průvodci se o nich zmiňovali jako o “tajemných fontánách“, což okamžitě vzbudilo mou zvědavost. Potutelně se usmívající průvodkyně, která nás přivítala u vstupu do zahrad, celkové napětí ještě prohloubila.

Začínalo to jako běžná komentovaná prohlídka zámeckých zahrad. O něco početnější skupina turistů, než by bylo příjemné, se shlukla před fontánou číslo jedna. Průvodkyně nás zasypala informacemi o skryté symbolice jednotlivých soch a o inspiraci antikou. Suchá fakta, ale jí pořád pocukávaly koutky. Podezřelé.

Když skončila s výkladem, návštěvníci se pomalu začali přesouvat k dalšímu architektonickému počinu. Všichni s neutrálními výrazy, jaký mívají dospělí, když se něco zas tak moc nebaví, ale musí se tvářit důstojně, aby to na nich nikdo nepoznal.

Schválně jsem se trochu zdržela, abych si fontánu mohla vyfotit. Po chvilce jsem zepředu zaslechla zavísknutí. Myslela jsem si, že se mi to jen zdá, a dál se soustředila na hledání co nejzajímavější kompozice fotky. Zavísknutí se ale ozvalo znovu. Přestala jsem fotit a rychlým krokem se vydala ke zbytku prohlídky. Co se to tam děje?

Připojila jsem se ke skupině a nenápadně sondovala, kdo tu předtím povykoval a proč. Ale průvodkyně už mezitím dál chrlila letopočty a umělecké slohy. Jediná změna, kterou jsem zpozorovala, byla ta, že dvěma ženám kolem šedesátky začaly šibalsky svítit oči podobně jako naší průvodkyni.

Manýrismus. Biskup. Inspirace Benátkami. Víííísk!
Hlouček japonských turistů přestal fotit selfíčka a s povykem uskakoval. Tentokrát jsem se už ale měla na pozoru a konečně jsem pochopila, o čem průvodce mluvil, když mě do Hellbrunnu lákal na tajné fontány. Jeden z biskupů tak toužil bavit své hosty nečekaným způsobem, že vodní trysky zabudoval na místa, která od fontán tak úplně neočekáváte – do chodníku, do stěn nebo rámů dveří. A aby jeho potěšení bylo ještě větší, ke každé fontáně někde skryl tlačítka, pomocí nichž mohl proud dle libosti zapínat nebo vypínat. Rozpustilý výraz naší průvodkyně najednou začal dávat perfektní smysl.

Na konci prohlídky všichni odcházeli zmáčení, ale s úsměvem od ucha k uchu. Což jsem popravdě nečekala vzhledem k tomu, že teplota se teprve velice pomaličku přibližovala ke dvaceti stupňům. Od té doby proto přemýšlím, jestli by se podobné fontány neměly zavést na víc míst, na nichž se lidé snaží být za každou cenu vážní a přehnaně dospělí – na přepážky pošt a úřadů nebo do front u pokladen. Co myslíte, zabralo by to? 
05. 06. 2018

Co jsem se naučila při čekání na porod



  1. Kdo vymyslel rčení, že se něco vleče jako týden před výplatou zřejmě nikdy nečekal na porod.
  2. Sice máte spoustu volného času a tím pádem i prostoru pro přemýšlení, ale na některé zásadní otázky stejně nemusíte najít odpověď. No řekněte – můžou veganky kojit nebo ne?
  3. Když už máte pět dní po termínu, začnete dost vážně zvažovat, jestli byste svého syna neměli přejmenovat na Godota.
  4. Když vám volá už i pediatr, co jako bude, můžete začít pociťovat lehký společenský nátlak.
  5. Když začnou rodit kamarádky, které mají termín dva týdny po vás, je to skvělá příležitost k aplikování všeho, co jste se naučili o zenu.
  6. Ale já to zase na druhou stranu chápu – proč chvátat ven, když narození už pak budeme celý život?
05. 06. 2018

Co jsem se naučila při čekání na porod



  1. Kdo vymyslel rčení, že se něco vleče jako týden před výplatou zřejmě nikdy nečekal na porod.
  2. Sice máte spoustu volného času a tím pádem i prostoru pro přemýšlení, ale na některé zásadní otázky stejně nemusíte najít odpověď. No řekněte – můžou veganky kojit nebo ne?
  3. Když už máte pět dní po termínu, začnete dost vážně zvažovat, jestli byste svého syna neměli přejmenovat na Godota.
  4. Když vám volá už i pediatr, co jako bude, můžete začít pociťovat lehký společenský nátlak.
  5. Když začnou rodit kamarádky, které mají termín dva týdny po vás, je to skvělá příležitost k aplikování všeho, co jste se naučili o zenu.
  6. Ale já to zase na druhou stranu chápu – proč chvátat ven, když narození už pak budeme celý život?
14. 02. 2018

Co jsem se naučila ve Švédsku



  1. Tam, kde jí majitel hostelu s rodinou, opravdu není kuchyně pro hosty. Mohlo by napovědět to, jak vás nechápavě sledují při přípravě těstovin, nebo to, že tam nejsou žádné další stoly.
  2. Menu v angličtine znamená, že vám na objednávkovém automatu přeloží tlačítko “platit” a zbytek nechají ve švédštině.
  3. Mít ve stanu kufr na kolečkách je prostě zvláštní.
  4. Na silnicích musí být bezpečno a řidiči neustále ve střehu. Úprava rychlostních limitů každé dva kilometry se o to zaručeně postará.
  5. Dopravní značení Švédové celkově nepodceňují. Nestačí výstraha, že by do silnice mohlo vběhnout nějaké zvíře. Každé má rovnoprávně svou značku – prasata, jeleni, soby i ježci.
  6. Jen chudinky kočky pravidelně se rozvalující uprostřed silnic třetí třídy si vlastní značku ještě nezasloužily.
  7. Jsem schopná tolerovat mnohé – činskou pálivou brokolici, maledivský kokos s tuňákem na milion způsobů. Ale švédské dvou procentní víno je už prostě trochu moc!

Co za moudra jste si ze Švédska odvezli vy?