Přeskočit navigaci
Kateřina Horylová

Factory of fulfilled wishes

01. 07. 2020

Jeden z nás

Literatura světová, Thrillery | 2020, Kalibr | 280 stran | 4,5 hvězdičky


Mé druhé setkání s autorkou. Jako první jsem četla detektivku Nevítaný host (recenzi si můžete přečíst tady) a dost se mi líbila. Proto jsem měla celkem vysoká očekávání i od této knihy, která se však řadí mezi thrillery. 

Děj se odehrává ve městě Aylesford, ve státě New York. Hlavními postavami jsou lidé žijící na předměstí, které se zdá poklidné. Do doby, kdy je zavražděna žena, která se s manželem na předměstí nedávno přistěhovala. A pachatelem je někdo z jejich sousedů. 

Jak má člověk v dnešní době něco děti naučit, když kolem sebe pořád vidí tolik špatných příkladů, ve zprávách i u lidí, kteří mají určitou moc? Jako by se už nikdo nechoval slušně, jako by společenské normy byly prázdným pojmem.

Pro Shari Lapenu je typické, že do svého příběhu zahrnula nespočet postav. Proto jsem si připravila papírek a tužku a jejich jména a vztahy jsem si poznamenávala. Lépe a rychleji se pak zorientuji. Dalším typickým znakem autorčiny tvorby je vyprávění ve 3. osobě, tudíž se nedostaneme do pachatelovy mysli, nepoznáme, kdo pachatelem je. Sledujeme příběh z povzdálí, nahlížíme do domů jednotlivých sousedů a můžeme jen hádat, kdo ženu zabil.

Ona se podle něj moc bojí. Jenže ona je matka. Bát se je její poslání. 

Nevím, jak to máte vy, ale já se vždy snažím pachatele uhodnout dřív, než nám ho autorka odhalí. Proto si také píši jména postav a k nim krátké poznámky a vztahy s ostatními, abych si v nich udělala jasno. Většinou v průběhu čtení své tipy měním, protože se například ukáže, že dotyčný, kterého jsem podezírala, to neudělal. U této knihy jsem do poloviny neměla ani tušení, kdo by to mohl udělat. Podezírala jsem všechny a zároveň nikoho. Od druhé poloviny jsem si však udělala obrázek a byla jsem přesvědčená, že se to nemohlo stát jinak. Přiznávám, že jsem na chvíli zapochybovala, ale to akorát dokazuje, jak umí být autorka přesvědčivá. Nakonec se ukázalo, že jsem měla pravdu. Byla jsem z toho nadšená, jelikož to bylo asi poprvé, co se mi vraha podařilo odhalit dříve než detektivům. 

Všichni nosíme nějakou masku. Všichni máme do jisté míry co skrývat.

Knihu jsem měla přečtenou za dva dny. Byla poutavě napsaná a já se nemohla odtrhnout. Potřebovala jsem nutně vědět, kdo to udělal a jaký měl motiv. A přesně tohle od thrillerů očekávám. Napětí a pořádnou zápletku. Všechno tohle kniha splňuje. Půl hvězdičky jsem knize strhla, jelikož jsem se do ní vrhla po dočtení knihy Pravda, nebo lež, která mi přišla o něco lepší. Ale v zásadě nemám této knize co vytknout. Vše bylo promyšlené, skvěle napsané. Jestli máte rádi dobré thrillery a předchozí knihy od Shari se vám líbily, rozhodně vám můžu doporučit i Jeden z nás.  

Nikdy ho nepřestane fascinovat, co během policejního vyšetřování vydolují - všechna ta tajemství, která lidé skrývají. Respektive se o to pokouší.

Jestli jsem vás náhodou nepřesvědčila a vy ještě váháte, jestli si knihu přečíst, přečtěte si prolog a první dvě kapitoly TADY a uvidíte, že tohle prostě musíte číst!

Zachvátí ji smutek. Že život dopadá takhle. Jen osamělost a čekání - na večeři, na návštěvy, na smrt. 

Kniha mi byla poskytnuta na recenzi od Euromedie, za což jim moc děkuju. Vy si knihu se s levou můžete pořídit TADY

Ona je v tomhle domě jediná, kdo nemá co skrývat. 
28. 06. 2020

V bílém plášti

Povídky, česká literatura | 2020, Listen | 112 stran | 4 hvězdičky 

V edici Česká povídka již letos vyšly povídky s názvem Žít jako single, Rodinné povídky a nyní jako třetí v pořadí V bílém plášti.


Předchozí dvě knihy jsem nečetla, povídky mě nikdy moc nelákaly. Jenže pak měly vyjít povídky z lékařského prostředí a v době koronavirové jsem si řekla, že bych se o těch, kdo stáli v první linii, mohla dozvědět něco víc. O doktorech, doktorkách, sestřičkách. 

Jsem ráda, že jsem se do knihy pustila, jelikož jsem objevila nové české spisovatele, se kterými jsem se dosud nesetkala. 

Kniha obsahuje 6 povídek, které spojuje jedno téma - lékařské odvětví. Každá povídka je však úplně jiná. Petra Soukupová napsala povídku krmítko, ve které sledujeme postarší nemocnou paní a její zakořklost. Alena Mornštajnová ve své povídce kopretina vypráví o strachu ze zubařů v každém věku. V povídce do důchodu od Petry Dvořákové se setkáváme s paní doktorkou, která svou práci vykonává dobře. Povídka středověk od Marka Epsteina mě rozesmála a zarmoutila zároveň. Irena Hejdová přispěla svou povídkou ježíšek má taky zuby, ve které zahrnula dva úhly pohledu. A mým favoritem je anděl milosrdenství od Markéty Hejkalové. Vypráví o nespravedlnosti života, o síle lidské pomsty a dobrosrdečnosti. 

Každá povídka mi dala něco jiného. U některé jsem se zasmála, u jiné jsem se mračila, u další jsem se zamyslela. Kniha je zároveň moc hezky graficky zpracovaná, před každou povídkou se nachází černá stránka, na které je jedna věta z nadcházející povídky a každá povídka má svou drobnou ilustraci. Takovéhle propracované detaily mám ráda. 
Sečteno a podtrženo, českým povídkám bych měla dávat šanci častěji. V červenci v nakladatelství Listen vyjde další povídková knížka s název Zamilované povídky, což je ideální četba na léto. 

Knihu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Euromedia. Svůj výtisk si můžete pořídit TADY - koupí této knihy přispějete 20 Kč Thomayerově nemocnici. 

26. 06. 2020

Hlášky a citáty: série Renegáti

Renegáti (2018), Protivníci (2019), Supernova (2020)

POZOR, článek může obsahovat spoilery!

1. díl: RENEGÁTI

"NA ZAČÁTKU JSME BYLI PADOUŠI VŠICHNI."

"Dokud jsou na světě hrdinové, pořád máme naději, že zítra bude lépe než dnes."

"Kdo se ničeho nebojí, nemůže být statečný." 

"Každá revoluce jde ruku v ruce se smrtí. Někteří musí zemřít, aby jiní mohli žít. Je to tragédie, ale zároveň i pravda."

N: "Moje schopnost nepatří k těm, které se dají předvést za třicet vteřin."
B: "Tak ji prosím popište. Stručně, pokud možno."
N: "Nespím."
B: "Mohla byste to nějak rozvést?"
N: "Jistě. Nespím...nikdy."

"Vědění znamená moc."

2. díl: PROTIVNÍCI

" V hrdinství není místo pro slovo já."

"...kvůli své touze po moci vytvořili něco, co se může stát jejich vlastní zhoubou."


3. díl: SUPERNOVA

"Nepřítel nemusí být zrovna dokonalý, pořád to bude nepřítel."

"Nemyslíš si, že je zajímavé, že podvrh, i když je dobrý, nebude nikdy tak ceněný jako originál?"

"Každý má noční můru. Já jsem asi ta tvoje."

"Život je plný nových možností."

"Kdo nemá duši, nemůže vnímat zázraky."

"Kdo nemá strach, ten nemá co ztratit."

"STEJNĚ JAKO JINÍ BUDOU VŽDYCKY PADOUŠI."


Četli jste trilogii Renegáti?
Jaký je váš oblíbený citát?
24. 06. 2020

Supernova

Marissa Meyer | Renegáti 3. | YA Fantasy | 2020, Egmont | 504 stran | 4 hvězdičky



"Nemyslíš si, že je zajímavé, že podvrh, i když je dobrý, nebude nikdy tak ceněný jako originál?" 


Čtenáři velmi očekávaný třetí a zároveň závěrečný díl série Renegáti. První díl byl za mě pecka! Stránky mi ubíhaly pod rukama a zamilovala jsem si svět superhrdinů a padouchů. Druhý díl mě bohužel zklamal, děj se táhnul a superhrdinové - Renegáti - mě začali pěkně štvát. Přikláněla jsem se na stranu Anarchistů. Do třetího dílu jsem se pouštěla s chutí, nějak jsem věděla, že mě autorka nezklame. A nezklamala. 

Kniha má sice okolo 500 stran, ale s velkými písmeny a autorčiným čtivým stylem psaní knihu přelouskáte raz dva. První polovina knihy mi přišla trochu slabší, ale to bude tím, že jsem měla problémy s chováním hlavní hrdinky - Novy. Nechci nic prozrazovat, ale zkrátka se mi nelíbilo, že se zachovala tak zbaběle. Neuměla se za své činy postavit a lhala, jak je už u ní zvykem. Nicméně druhá polovina knihy vše změnila. Vlastně během celého dílu se příběh převracel jako na houpačce. Chvíli měli navrch jedni, chvíli druzí. S každou další stránkou jsem byla napjatější a napjatější, jak to vlastně dopadne. Vždy jsem si v hlavě vytvořila nějakou představu, ale ta byla záhy vyvrácena. 

"Každý má noční můru. Já jsem asi ta tvoje."

Schylovalo se ke konci a já si byla jistá, že jsou mé předpoklady správné. Připravovala jsem se na konec, který se mi zprvu nelíbil, ale po delším zamyšlení jsem si řekla, že to tak bude lepší. Smířila jsem se s ním a BUM! Autorka pár stránek před koncem zasáhla a vše otočila. Už zase. Najednou jsem byla naštvaná, protože jsem počítala s jiným koncem, podle mého názoru lepším. Výhodnějším pro všechny. No nevadí, s tímhle se také smířím. 

A pak přišel epilog. Byla jsem zmatená, jelikož mi poslední věta před ním přišla jako skvělé zakončení trilogie. Sice trochu otevřený konec, ale bylo jasné, kam se schyloval. A pak najednou tohle? Autorka si asi nemohla odpustit další zvrat v ději. Další překvapení čtenáře. Já rozhodně překvapená byla, ani by mě to nenapadlo. Zajímalo by mě, jestli to někdo tušil, nebo dokonce věděl. Podle mě to nebylo nutné, ale ničemu to neškodilo. Autorka vytáhla poslední eso z rukávu. 

"Kdo nemá duši, nemůže vnímat zázraky."

Celou sérii hodnotím velmi kladně, i když jsem nebyla spokojena s vycpávkovým druhým dílem. Hodnotila bych ji takovými 4 hvězdičkami. Opravte mě, jestli se mýlím, ale podle mě v Young Adult fantasy literatuře nemáme žádnou superhrdinskou sérii. Když nepočítám Ikony DC, ze kterých jsem četla Wonder Woman: Válkonošku, která mě teda dooost zklamala. Já jsem velký fanda Marvelovek, takže jsem byla nadšená, že se objevila i nějaká kniha s touto tematikou. Navíc Marissa Meyer se toho zhostila výborně. Miluju její styl psaní, všechny ty myšlenky, které pasují i do našeho skutečného světa. A líbilo se mi, že tu nebyla romantická linka upřednostněna. Na romantické linky ve fantasy knihách moc nejsem, ale tady se mi líbila. Byla velmi pomalá, nenucená a v pozadí. 

"STEJNĚ JAKO JINÍ BUDOU VŽDYCKY PADOUŠI."

Knihu mi na recenzi poskytlo nakladatelství Albatrosmedia. Zakoupit si ji můžete s 20% slevou TADY
22. 06. 2020

Hlášky a citáty: Prokletý rok


Oči máš otevřené dokořán, ale nevidíš nic.“

"Nemáme dovoleno snít. Muži věří, že bychom tím mohly skrýt svou magii. Jen to, že se mi něco zdá, by samo o sobě vyžadovalo trest, kdyby však vyšlo najevo, o čem se mi zdá, čekala by mě šibenice." 

"Všechny ženy v okrese Garner musí nosit stejný účes, vlasy stažené z obličeje a spletené do dlouhého copu. Muži totiž věří, že pouze tak nebudou schopné před nimi cokoli skrývat - jízlivý úšklibek, zvědavý pohled ani záblesk magie. Mladé dívky si do copů zaplétají bílé stuhy, dívky prokletého roku stuhy červené a manželky černé. Nevinnost. Krev. Smrt."

"Nejsme pro ně nic víc než klisny v pravém čase k páření."

"V době, kdy se sem naše rodiny přistěhovaly, se tu mluvilo tolika různými jazyky, že jediným společným byly květiny. Byl to způsob, jak se někomu omluvit, popřát hodně štěstí, vyjádřit důvěru, lásku, nebo dokonce nenávist. Pro téměř každý cit se najde květina, ale dnes, kdy všichni mluvíme jednou řečí, by se mohlo zdát, že už jich není třeba, a přesto dál lpíme na starých zvyklostech." 

"Avšak ne všechny z nás se vrátí domů... alespoň ne vcelku."

"´Předpokládám, že teď ti musím povědět o tvých povinnostech manželky..´´Ne...prosím. Pamatuju si, co nás učili. Nohy roztáhnout, ruce podél těla, oči k Bohu.´" 

"Tvoje sny, to je jediné místo, které patří jen tobě. Místo, kde na tebe nikdo nemůže. Drž se ho, jak dlouho to jen půjde. Protože brzy se promění v noční můry."

"Chvilku mi trvá, než si dám všechno dohromady, jako nějakou ohavnou skládačku. Není to rez. Je to krev. A na stromě nejsou vánoční ozdoby, ale prsty, uši, copy všech odstínů a textur připevněné k větvím. Strom trestů." 

"Se závojem či bez, nemravné či světice, tváří v tvář smrti jsme si všechny rovny."

"Můžou tomu říkat magie. Já tomu můžu říkat šílenství. Ale jedna věc je jasná. Tenhle rok je opravdu prokletý."

"Nebe je kluk na stromě, co má studené ruce, ale hřejivé srdce."

Nastane naprosté ohlušující ticho. Svět se zastaví. Ptáci přestanou zpívat. A s dalším nádechem se všechno zrychlí tak moc, že nestíhám vnímat.“

Samotný pohled na ně mi připomene, o co všechno jsme tady přišly, ale možná bylo potřeba všechno zničit, aby mohlo vzniknout něco nového. Ze smrti vzejde život.“

Nejsem o nic míň nebo víc důležitá než drobný semenáček, který se snaží prorazit hlínou na povrch. Všichni na téhle zemi hrajeme určitou roli.“


Oči mám otevřené dokořán a teď už vidím všechno.“
29. 05. 2020

Čtyři mrtvé královny

Literatura světová, YA Fantasy | 2020, Fragment | 432 stran | 3,5 hvězdičky

Tři dny na dopadení vraha. Dvě milosrdné aféry. Jeden šokující zvrat.

Grafika a provedení
Pořád jsem se nerozhodla, jestli mám radši knihy v měkké nebo tvrdé vazbě. Čtyři mrtvé královny u nás vyšly v paperbacku, ale přijde mi jiný, nevím čím. Každopádně se mi kniha velmi příjemně četla a dokonce se mi nezlomil hřbet, což je děsně super. Co se týče obálky, ta se mi hrozně líbí. Mám ráda minimalismus, takže se mi líbí, že je tu jen název knihy a čtyři koruny, okolo nichž se nachází krev. Víc není třeba. Trochu mě štve, že je kniha po přečtení "osahaná" a jsou vidět šmouhy v místech, kde jsem se jí dotkla. Uvnitř se nachází černobílá mapa království, která je hodně povedená. Další grafické vymoženosti kniha nemá, za to je text psaný velkými písmeny, takže stránky ubíhají pod rukama. 

"Nechť nám královny navždy vládnou. Společně, však každá zvlášť."

Svět
Příběh se odehrává v Quadaře, která je rozdělena na 4 regiony - Eonii, Archii, Torii a Ludii. Každý region má svou vlastní královnu a vyznačuje se něčím specifickým. Mají jiné zvyky a tradice, jinak žijí, ale pravidla jsou pro všechny regiony stejná. A ta platí i pro královny. Svět mi přišel promyšlený a měl i svou vlastní historii. Ze začátku jsem měla problém se orientovat jaká královna kde vládne a kde se zrovna příběh odehrává. Podle mě je škoda, že autorka vybudovala svět s velkým potenciálem, ale nedala mu dost prostoru. Měla si pro stand-alone knihu vymyslet jednodušší svět, nebo měla napsat pokračování, aby se svět nějak rozvíjel a měl tak větší prostor. Takhle je to velká škoda. Dozvídáme se spoustu informací, které jsou ve výsledku vlastně k ničemu, protože se do světa nevrátíme (pokud si však někdo knihu nepřečte znovu).

"Rozdělená populace Qudary tvořila ekosystém, v němž každý kvadrant hrál svou roli. Archie dodávala plodiny a přírodní zdroje, Eonie vyvíjela léky a technologii, Ludie poskytovala umění, módu a zábavu a Torie zajišťovala dovoz a vývoz mezi kvadranty. A královské zákony udržovaly systém v chodu."

Postavy
V hledáčku celého příběhu se nacházejí 4 královny, které vládnou Quadaře. Postupně je poznáváme, ale já se ptám PROČ? Proč by mě mělo zajímat, jaké byly a jsou, když na dalších stranách umřou? Přišla jsem si jako ve Hře o trůny, kde si oblíbíte postavu a ta za pár dílů umře. Tady jsem měla tu výhodu, že jsem to věděla už dopředu, takže jsem si od královen držela odstup. Příběh je vyprávěn z pohledu Keralie, což je dívka, která utekla od rodičů a nyní se živý krádeží. Její příběh a prostředí, ve kterém se nacházela, mi připomněl Šest vran. I ona se totiž živí krádeží a vymýšlí různé lsti. V průběhu příběhu se seznámí s Varinem, který patří do regionu, kde potlačují city. Nicméně s Keralií, která ho nejprve okrade a pak ho zachrání, si vybudují přátelský vztah, ze kterého se samozřejmě stane vztah milostný (tohle není spoiler, tohle musí být každému, kdo čte YA knihy, jasné). Jejich vztah se mi líbil, vzájemně se podporovali, i když byl každý z jiného regionu a tudíž byli vychování jiným způsobem a k jinému způsobu života. 

"Čím déle city potlačuješ, tím méně cítíš."



Shrnutí
Když to vezmu kolem a kolem, kniha to nebyla vůbec špatná. Jen mě mrzí, jak už jsem výše zmínila, že nebyl využit potenciál světa. Styl psaní byl velmi čtivý a zápletka v závěru příběhu mě překvapila, to jsem rozhodně nečekala. Samozřejmě jsem měla tip na vraha královen, ale ten byl špatný. Zajímalo by mě, jestli to někdo uhodl nebo o tom alespoň uvažoval. Mě to teda vůbec nenapadlo. Tuto YA fantasy s detektivními prvky vám můžu doporučit, jen nečekejte příliš. 

"Je rozdíl někde být a doopravdy to vidět."



Knihu jsem četla v rámci spolupráce s nakladatelstvím Albatros Media, děkuji Míše za zaslání. S 20% slevou si ji můžete pořídit i vy - TADY
09. 05. 2020

Everless: Panství zášti a lásky

Everless 2 | Literatura světová, YA Fantasy | 2020, Fragment | 328 stran | 3 hvězdičky
"Je to požehnání, nebo prokletí nevědět, kolik času člověku zbývá?" 


Obálka. Říká se "nesuď knihu podle obalu", ale asi každý knihomol si koupil knihu jen na základě její obálky. Vůbec bych se nedivila, kdyby to byl případ právě Everless. Obálky obou dílů jsou dle mého hodně vymazlené. Textura na pozadí, přesípací hodiny, na kterých můžete obdivovat každý detail a to písmo. Preferuji stříbrnou, ale musím říct, že v tomto případě se mi možná o něco víc líbí obálka druhého dílu. Na fotce to není vidět, ale jestli máte knihu doma, koukněte se na písmo. Vypadá to, jako by bylo zaoblené. První dvě písmena vidíme jakoby z boku, ty prostřední vidíme zepředu a poslední dvě jsou opět z boku. Nevím, jestli mě chápete a jestli to vidíte, ale podle mě je to pecka! 

"Nic není nezastavitelné. ne úplně. Jen musíš najít něco silnějšího."


O příběhu se moc zmiňovat nebudu, protože bych mohla vyzradit něco z prvního dílu a snad nikdo nemá rád spoilery. Co se týče postav, hlavní protagonistka Jules mi přišla taková nemastná, neslaná. Nijak jsem se s ní nedokázala ztotožnit a upřímně mi bylo jedno, co se s ní stane. Neustále se na něčím nebo někým honila nebo před tím utíkala. Byl to takový začarovaný kruh. Snažila se zjistit něco o své minulosti a zároveň chtěla vyřešit přítomnost, aby se mohla posunout do budoucnosti. Jedno po druhém, holka. A když se do toho ještě ke všemu přimíchá láska, tak to je konec. Navíc jsem jí tu zamilovanost nějak nedokázala uvěřit. Mám ráda hate-love milostnou linku, ale tady mi bohužel nesedla. Přišla mi taková nucená, autorka ji tam podle mě šoupla jen proto, aby tam nějaká romantická linka byla. Ale ono je to někdy na škodu. 

"Občas se stane, že člověk zůstane naživu, ale už nežije, jen přežívá."

Dle mého názoru se jedná o průměrnou fantasy sérii. V prvním díle hrála velkou roli měna krví, která byla podložena historií. Na tom byl postaven celý svět a to bylo to, co mě na tom nejvíce zajímalo a bavilo mě to. V tomto díle jde tento aspekt do pozadí a hlavním tématem je hon dívky za nepřítelem ve společnosti milované osoby. Přijde vám to povědomé? Určitě jste se s tím už někde setkali. Jedna věc mě vytočila snad ještě víc než tato neoriginalita - neustálé opakování informací. Jules v prvním díle zjistila, že má sestru (omlouvám se za spoiler). Pokaždé se v tomto díle objevila, bylo nám připomenuto, že je to její sestra. Když se objevilo její jméno dvakrát na stránce, dvakrát bylo zdůrazněno, že je to její sestra. Mám sice špatnou paměť, ale tuhle informaci ještě udržím, díky. 

"Čiré zlo můžeš zabít jen čirou láskou."

Jedno se vytknout nedá a to čtivost. Autorčin styl je jednoduchý, nepoužívá žádné sáhodlouhé popisy a příliš komplikované zvraty. Vše je promyšlené a srozumitelné. Stránky vám ubíhají pod rukama a ani se nenadějete a jste na konci. Dalším plusem je, že tohle je druhý díl ze dvou, takže už žádné dlouhé čekání na další díl. 



Za knihu děkuji ALBATROS MEDIA - knihu si můžete zakoupit ZDE

Četli jste Everless? 
Jaký díl se vám líbil víc?


22. 04. 2020

Šváb


Literatura světová, novely | 2020, Odeon | 120 stran
"Nejvýznamnější britský prozaik reaguje na Brexit: Existuje pouze jedna odpověď - psát." 


Má první Odeonka, když tedy nepočítám Starce a moře, což byla povinná četba k maturitě. Radek z Euromedie (@radablazek) mě varoval, že je to náročnější čtení, ale mě zajímala podobnost s Proměnou od Kafky, jelikož se mi líbila. Brexit jsem sledovala jen okrajově, a chtěla jsem se dozvědět víc. 

"Když se Jim Sams - chytrý, ale v žádném případě nějak zvlášť důmyslný tvor - jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakousi obludu." 

První věta knihy koresponduje s první větou z již zmíněného díla Kafky Proměna. V tomto případě je však proměna jiná. Do lidského těla, Jima Samsy, se převtělí šváb. Jim Sams je premiér, který chce zavést reversalismus. Tento pojem jsem nikdy neslyšela, proto jsem začala hledat na internetu, co znamená. Nemusela jsem se namáhat, jelikož je o pár řádků dál v knize vysvětlen. Lidem, kteří se o politiku zajímají více, bude určitě jasný. Já jsem však stále tápala. Oslovila jsem svého známého, a on mi to vysvětlil. Budu ho citovat: "Vše je otočené. Zaměstnanec zaměstnavateli platí, nedostává od něj mzdu. Naopak v krámě dostane za nákup peníze. V bankách se peníze neúročí, aby lidé nehromadili, a odevzdávali zaměstnavatelům. Zní to divně, ale ono je vlastně jedno, kterým směrem peníze tečou, protože jsou to pouze bezcenné kusy papíru. Jen lidé věří, že mají cenu." Děkuji, Ondro. 

Tak to vidíte. A o tomhle vlastně celá tato novela je. Premiér Jim Sams chce zavést reversalismus v platnost, dokonce spolupracuje s americkým prezidentem Archiem Tupperem, jenže jako vždy se najde někdo, kdo s tím nesouhlasí a postaví se proti němu. Je to ministr zahraničí Benedict St Johna, který je tzv. clockwiserem, což je člověk, který dává přednost tomu, aby se peníze točily starým a vyzkoušeným směrem. Tedy takovým, jež známe i my a jsme na něj zvyklí. 

Abych pravdu řekla, myslela jsem si, že námět Kafkovy proměny bude hrát v díle větší roli a že se dozvím něco více o Brexitu. Nicméně jsem se dozvěděla jiné nové věci a při čtení jsem se zamyslela. Knihu bych doporučila lidem, kteří se zajímají o politiku a o Británii. Za knihu děkuji Radkovi a nakladatelství Euromedia, u kterých si můžete knihu zakoupit. 


Čtete Odeonky? 
Jakou Odeonku byste mi doporučili?
11. 04. 2020

Najdi Rebeccu

Literatura světová, válečné romány | 2020, Ikar | 336 stran | 4 hvězdičky
"Vláda tvrdí, že to byla jejich vina (Židů), když jsme prohráli válku, že jsou nepřátelé Německa a že se paktují s Bolševiky."

Příběh má dvě časové linie. Jedna začíná roku 1924 a odehrává se  na ostrově Jersey. Sledujeme malého chlapce, Christophera, který na ostrově žije se svým otcem a mladší sestrou Alexandrou. Je šťastný, nic ho netrápí. Jednoho dne najde plačící dívku, se kterou se seznámí a stanou se z nich nejlepší přátelé. Ta dívka se jmenuje Rebecca. 

Druhá časová linie začíná roku 1943 a odehrává se v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Christopher je už dospělý a pracuje v řadách jednotek SS. Stará se o zásilky s cennostmi, které jsou odebírány Židům a převáženy do Německa. 

V příběhu jsem si všimla mnoha kontrastů. Kontrast mezi dětstvím, které bylo bezstarostné, hravé a šťastné. Dětem stačilo, že si hrají a mají jeden druhého. Ke štěstí jim nic nescházelo. Opakem je dospělost, kdy si začínají uvědomovat, že svět není jen zalitým sluncem, ale občas přijde i bouře. A té se říká realita. Postupem času oběma došlo, že se milují a chtěli spolu být. Jenže přišla válka, Německo chtělo všechno ovládnout. Oba žili sice na ostrově, který patřil k Anglii, ale to Němcům nezabránilo ho obsadit. Rebecca byla Židovka a Christopher Němec. Jejich osudy nemohly být rozdílnější. 

Většina příběhu se odehrává v koncentračním táboře z pohledu Christophera. Členem SS se stal jen kvůli Rebecce, aby ji našel. Příčí se mu vše, čeho musí být každý den svědkem, ale pro lásku by udělal cokoli. Každé ráno nasazuje masku, chová se jako všichni ostatní, snáší utrpení a smrt kolem sebe. V hloubi duše se utvrzuje v tom, že není jako ostatní. Opatrně a obezřetně pracuje na nepatrných změnách. A celou tu dobu se snaží najít Rebeccu. 

Válečné romány příliš nevyhledávám, ale pár jsem jich už přečetla. V tomto případě se mi líbilo, že byl vypravěčem někdo, kdo se účastnil všech těch zvěrstev. Celý příběh i s postavami byl autentický, a nenechal mě chladnou. Při některých scénách mi běhal mráz po zádech a musela jsem chvíli přestat číst, abych se vzpamatovala. Jsem opravdu vděčná, že jsem tuhle dobu nezažila na vlastní kůži. Někdy je dobré si přečíst něco z minulosti, abychom si ještě více vážili toho, co máme. 

Ovšem nejvíce se mi líbilo, že i v takové příšerné době existovala láska. Navíc to byla láska mezi Němcem a Židovkou. Cit, který se vyvíjel. Začalo to nevinným přátelstvím mezi dětmi, pomalu se jejich přátelství upevňovalo až z něj vykvetla láska. Láska, která vydržela všechny překážky a komplikace. Co může být víc?

Jestli máte rádi historické romány z 2. světové války, určitě po téhle sáhněte, nebudete litovat. Asi nejlepší na ní je, že se odehrává v koncentračním táboře a můžete se na celou věc dívat z pohledu všech vojáků.


07. 04. 2020

Prokletý rok

Prokletý rok | Kim Liggett | YA, Fantasy | 2020, CooBoo | 344 stran | 4,75 hvězdičky

OČI MÁŠ OTEVŘENÉ DOKOŘÁN, ALE NEVIDÍŠ NIC.
Tierny - hlavní protagonistka, chytrá, zručná, pracovitá, spolehlivá, odhodlaná, tvrdohlavá
June, Ivy, Clara, Penny - Tierniny sestry
Michael - Tiernin nejlepší kamarád
Getruda - 
Kierstin - krutá a vypočítavá
Ryker - pytlák

"O prokletém roce se nemluví.
Je to zakázáno.
Tvrdí nám, že máme moc vylákat dospělé muže z jejich loží, chlapce připravit o rozum a ženy žárlivostí přivést k šílenství. Věří, že naše kůže samotná vydává silné afrodiziakum, elixír mládí, esenci dívky na pokraji ženství. A proto nás vyhánějí, abychom svůj šestnáctý rok strávily v lesích daleko od domova, kde se zbavíme své magie, a teprve poté nám je dovoleno se vrátit do civilizace."

P O D Z I M 
V první části knihy, která se odehrává na podzim, nám je představen nový svět, ve kterém prý ženy ovládají magii. Když dovrší 16 let, mohou se stát něčí ženou. Ale nejprve musí na rok odejít někam daleko, kde se musí své magie vzdát a vrátit se poslušné. To nezní zase tak špatně, ale jelikož se o prokletém roce nemluví, nikdo z nich neví, co je čeká. Všechny dívky, které se vrací, jsou k nepoznání. Chybí jim například ucho, prst a často mají po tělech jizvy. A některé se už ani nevrátí. Nikdo nemluví o tom, co se s nimi stalo. Ale je dobře známo, že jsou v lesech pytláci, kteří dívky zabíjejí. 
Tierny se ocitá v obležení 32 dívek. S žádnou z nich se nikdy nebavila, ale nachází kamarádku v Gertě, která je také osamělá. Tierny mi připomíná Katniss z Hunger Games - nic nebere na lehkou váhu, má oči na stopkách, je obezřetná a dokáže se o sebe postarat. Její otec ji vychovával jako syna, kterého se nikdy nedočkal. Učil ji rybařit a pracovat s nožem. Takže když dívky dorazí do prostranství, kde mají přežít celý rok a Kirsten se ujme velení, Tierny přichází s nápady, jak si věci zjednodušit. 

Z I M A 
Tierny pozoruje, že se s nimi všemi děje něco divného. Na magii nevěří, ale je z nich jediná. Dívky postupně přijímají svou magii - jedna umí mluvit se zvířaty, druhá je ovládá svými myšlenkami a jiný umí donutit slunce, aby zapadlo. Dívky věří, že se své magie musí zbavit, aby se mohly vrátit domů a byly "čisté." Odmítají s Tierny zvelebovat a vylepšovat místo, na kterém se nacházejí. Naopak se její vymoženosti - jako třeba dřevěné sudy na dešťovou vodu - nějakou záhadou ničí. 

V této části knihy se více dozvídáme o světě prokletého roku a o pytlácích. Dále se tu objevuje romantická linka, která se zlehka rozvíjí. Upřímně musím říct, že mi to k příběhu vůbec nesedlo. Tierny byla velmi silnou postavou, byla odhodlaná udělat vše pro to, aby se vrátila domů a tak zajistila, že její mladší sestry nebudou vyhnány. V tu chvíli, kdy se zamilovala, jí bylo vše jedno. Jsem si vědoma toho, že tohle s člověkem láska udělá, ale čekala jsem, že Tierny bude jiná. A tady mi dochází, že se Katniss zase až tolik nepodobá. 

"Tvoje sny, to je jediné místo, které patří jen tobě. Místo, kde na tebe nikdo nemůže. Drž se ho, jak dlouho to jen půjde. Protože brzy se promění v noční můry."


V dalších dvou částech knihy - JARO a LÉTO - se toho stane tolik, ale nechci vám nic prozradit, abych vás neošidila o moment překvapení. 

Vše bylo dokonale promyšlené a v mnoha případech jsem byla hodně překvapená, vůbec jsem neočekávala, že se něco takového stane. I když jsem se neorientovala ve jménech dívek, kterých bylo opravdu hodně, líbilo se mi, jak byly zobrazeny jako celek. Takový řetězový efekt. Stačí, aby něčemu věřila jedna a byla dost přesvědčivá, a postupně na svou stranu přetáhne většinu ostatních. Jak už jsem zmínila výše, nebyla jsem příliš nadšená romantickou linkou, ale velmi mě potěšilo, jak se s ní autorka popravila a jsem vlastně spokojená. Měla jsem nějaká tušení jak by mohla kniha skončit, ale závěr, který autorka napsala, mě nenapadl. Asi bych preferovala něco trochu jiného a více radikálnějšího, ale abych byla zcela upřímná, tak musím dodat, že mě rozplakal. 

"Se závojem či bez, nemravné či světice, tváří v tvář smrti jsme si všechny rovny."



Kniha je velmi dobře napsaná a už dlouho jsem si nezvýraznila tolik krásných vět a citátů. Přemýšlím, že udělám samostatný článek s citáty z knih. 

Tento příběh doporučuji těm, co mají rádi dystopické příběhy s propracovaným příběhem a světem. Něco trochu drastičtějšího a temnějšího. Těm, co se jim líbily knihy jako Pán much, Hunger Games. A za knihu bych moc chtěla poděkovat Míše a nakladatelství Albatros media, kde si můžete koupit svůj výtisk.


OČI MÁM OTEVŘENÉ DOKOŘÁN A TEĎ UŽ VIDÍM VŠECHNO



26. 03. 2020

Holubice & had

Holubice a had 1. | Fantasy, Young Adult | 2020, CooBoo | 464 stran | HumbookTip | 5 hvězdiček



Lou - Dame Blanches čarodějnice, má nevymáchanou pusu, je vulgární, manipulativní, odhodlaná a odvážná
Reid - zapřisáhlý lovec čarodějnic
Coco - Dame Rouge čarodějnice, nejlepší přítelkyně Lou, svobodomyslná
Jean Luc - lovec čarodějnic, nejlepší přítel Reida, žárlivý
Ansel - 16letý učenec na lovce čarodějnic, má otevřenou mysl, milý a pohledný


Neštěstí nechodí nikdy samo.

Kniha je rozdělena na tři části. V první části se dozvídáme vše potřebné o novém světě. O světě, ve kterém se nachází kruté čarodějnice, které vraždí nevinné lidi nebo je uvrhávají do nekonečné trýzně. Jsou mocné a nenasytné. Prahnou po pomstě, chtějí zpátky vládu nad světem. Čarodějky se dělí na dvě skupiny - Dame Blanches čerpají svou sílu ze svých předků, kdežto Dame Rouge ji čerpají z krve. Tyto dva rody se nemůžou vystát. Proti nim stojí Chasseři - lovci čarodějnic. Zapřísáhli se církvi, že ochrání království Beltteru. Na ochranu proti magii čarodějnic mají balisardy, které jsou ukovány s příměsí z relikvie svatého Konstantina. V této části knihy se seznamujeme se dvěma hlavními postavami - Lou a Reidem. Lou je čarodějka a Reid je lovec čarodějnic. Jejich cesty se protnou a oba jsou nuceni uzavřít sňatek. 

Krůček po krůčku si ptáček staví hnízdo.

Ve druhé části sledujeme Louin a Reidův vztah, který se začíná proměňovat. Z nenávisti se stává láska. Dozvídáme se také více o jejich minulosti, z níž ani jedna příliš růžová. Oba si prošli peklem, a proto jsou takoví, jací jsou. Oba jsou zatvrzelí a chtějí věřit tomu, čemu je naučila jejich rodina a nejbližší. Postupně se však začínají otevírat i něčemu jinému. Sledovat jejich vztah bylo velmi zábavné. Připomínalo mi to Zkrocení zlé ženy nebo Krásku a zvíře až na to, že zvíře je v tomto případě Lou. Neskutečně mi sedl její charakter, kterým mi připomínala mou oblíbenou Rose Hathaway z Vampýrské akademie. Dělá si co chce, je nespoutaná, divoká a vulgární. Nemám ráda sprostá slova, ale k Lou se to vyloženě hodilo a často jsem se při jejích hláškách smála. Jsou tu ale i vedlejší postavy, které jsou také důležité. Nejlepší Louina přítelkyně Coco, která je také čarodějka. Další lovci čarodějnic - Jean Luc a Ansel. Všichni žijí pod jednou střechou, což nadělá pěknou paseku. 

Právě to je láska: vše dát, vše obětovat a nečekat nic na oplátku.

V této části se začíná vše přiostřovat a vyhrocovat. Nebudu vám psát víc, abych vám nic nevyspoilerovala. Můžu ale říct, že ve mně kniha vyvolala všechny možné pocity a emoce. Smála jsem se, bála jsem se, byla jsem překvapená a dokonce i slza ukápla. A tohle je pro mě známka opravdu dobré knihy. Jsem velmi emočně založený člověk, takže od knihy vyžaduju, aby ve mně všechny ty emoce probudila. A téhle se to povedlo na jedničku. Má parádně vystavený svět s logickou a fungující historií; autentické postavy, které si buď zamilujete, nebo je budete nesnášet; fungující zápletku, vyhrocení a rozuzlení. Nemohla jsem přestat číst, stránky mi ubíhaly pod rukama. Chtěla jsem se dozvědět víc, ale nechtěla jsem, aby skončila. Znáte tenhle pocit? 


Sečteno a podtrženo, podle mě to bude nejlepší kniha tohoto roku. Alespoň pro mě. Bude hodně těžké ji překonat. A vám všem ji doporučuju. Vychází 13.4. Běžte si ji koupit na Albatros Media, od kterých jsem reading copy dostala a moc jim za to děkuju. Děkuji také Míše z Radši knihu, která na ni dala nálepku HUMBOOK TIP a tím mě na ni nalákala. 
17. 03. 2020

Svět démonů

Zloději dýmu 2 | Literatura světová, YA Fantasy | 2020, CooBoo | 344 stran | 3,7 hvězdičky

2. díl Zlodějů dýmu. Pro mě jedna z nejočekávanějších knih letošního roku. Byla má očekávání naplněna?

Co se týče obálky, tak ta mě docela zklamala, nijak moc mě neohromila. I když musím uznat, že písmo je hezké. Nicméně obálka předchozího dílu byla rozhodně lepší a i fialová ořízka se mi líbí víc. 

Styl vyprávění je stejný jako v předchozím díle. Pohledy postav se proměňují, ale stále máme jednoho vypravěče, který je nad nimi, příběhu se neúčastní. Nových postav tu moc není, což je dobře, jelikož je těch starých tak akorát. V prvním díle jsem si hodně oblíbila Tash, která mi připomínala Aryu z Her o trůny. Tentokrát nedostala tolik prostoru, a musím se přiznat, že ani nevím, jestli má oblíbenost vzrostla, nebo poklesla. Nejvíce pozornosti dostala princezna Catherine, která prahne po moci a začíná vystrkovat růžky. Pod dozorem svého otce a bratra nemohla ani špitnout, byla poslušnou a ukázněnou princeznou. Nyní je pod křídly svého obdivovatele, rytíře Ambrose, který jí toleruje absolutně všechno. Nechá se princeznou manipulovat a běhá za ní jako poslušný pejsek, jak ho označily mnohé postavy v příběhu. Ani u vztahu ke Catherine si nejsem jistá. Chvílemi jsem jí fandila, chvílemi jsem jí chtěla vrazit pohlavek, aby se vzpamatovala. Řekla bych, že spíš fandím jejímu cíli, než jejím prostředkům. A co se týče příběhu Marche a Edyona, ten mě v tomto díle bavil asi ze všeho nejvíc. Bavilo mě sledovat vývoj jejich vztahu, pomalé oťukávání a posouvání hranic. Marchova nesmělost a boj s tajemstvím a Edyonova čirá zamilovanost a touha. Jsou tak rozdílní, ale protiklady se přitahují, že? 

Příběh je rozdělen na tři dějové linie. V jedné sledujeme princeznu Catherine a jejího oddaného rytíře Ambrose. V této části je hodně politikaření a vymýšlení taktik. Princezna si musí dávat pozor na to, komu může věřit, jelikož všichni, stejně jako ona, prahnou po moci. Tato třetina příběhu mě bavila asi nejméně, jelikož mi Catherine není příliš sympatická, jak jsem už zmiňovala výše. V další dějové lince sledujeme mladou dívku Tash s pomocníkem, jehož jméno jsem zapomněla. Tash nás opět seznamuje s dalšími divy světa démonů. Spolu s ní se dostáváme do jejich doupat a spatřujeme něco neuvěřitelného. Bohužel si stále neumím představit, jak takový démon vypadá. Tato část vyprávění dostala asi nejméně prostoru, což je škoda, ale věřím, že si to autorka schovává na další díl. Poslední dějovou linku zastává dvojice chlapců, kteří by nemohli být rozdílnější. Edyon a March. Jejich příběh mě bavil ze všech nejvíce a bavila jsem se díky Edyonově kousavé náladě a flirtování. 

Z knihy jsem nebyla nadšená tolik jako z té předchozí, ale i tak jsem si čtení užila. Stránky mi ubíhaly pod rukama jako nic. Trochu mi tam scházely ty super dialogy, ale což. Jsem ráda, že jsme se zase dozvěděli něco víc o světě démonů, což vlastně naznačuje i sám název. Je pravda, že jsem někdy nesouhlasila s tím, co Catherine řekla nebo udělala, ale to nemění nic na tom, že jsem si tuhle sérii oblíbila a nemůžu se dočkat dalšího dílu! 


Svět démonů bych doporučila všem, kterým se líbili Zloději dýmu. Těm, co mají rádi originální fantasy svět, dobré postavy, politikaření a příběhy naplněné emocemi a akcí. Za knihu děkuju nakladatelství Albatrosmedia, kde si knihu můžete koupit i vy! :)
15. 03. 2020

Procházka lesem


Přidávám pár fotek z dnešní procházky lesem. Miluju to ticho, klid a vůni dřeva. 













A kde rádi relaxujete vy? :)
09. 03. 2020

Chraň mě před zlými muži

Saul Lelchuk | Literatura světová, Thrillery | 2020, Kalibr | 376 stran | 3 hvězdičky
"Knihomolka ve dne, mstitelka v noci."

Save Me from Dangerous Men (Nikki Griffin, #1)Musím se přiznat, že obálka by mě na první pohled asi nezaujala. Jak už jistě víte, nemám ráda, když jsou na přední straně názory jiných autorů. Podle mě to dost ruší a navíc si někdo může myslet, že tuhle knihu napsal Lee Child, od kterého je však na obálce jen krátká poznámka. Nicméně v porovnání s originální obálkou... je možná tato česká lepší. O trochu. 





Nikki je hlavní protagonistkou tohoto příběhu. Je již zmíněná knihomolka ve dne, která navíc vlastní malé knihkupectví s rodinnou atmosférou. Je příliš ochranitelská vůči ženám, nemá za sebou zrovna lehkou minulost - byla zatčena pro ublížení na těle. Jelikož má sklony k násilnému jednání, musí docházet na terapii.
Jess je Nikkiina dobrá kamarádka a zaměstnankyně v knihkupectví. Je lesbička s titulem z architektury a miluje kocoura, kterého si s sebou bere do práce.
Brandon je Nikkiin mladší bratr, který po vraždě rodičů spadl do drog, na kterých je nyní závislý.


Kniha je rozdělena na 5 částí - na 5 týdnů, během nichž se Nikki vypořádává se zlými muži, jak už napovídá sám název knihy. Nikki si najímají ženy, se kterými nebylo dobře zacházeno. Nikki jejich muže vystopuje, sleduje je a pak jim dá přesně to, co si zaslouží. Ubezpečí se, že mužovo chování nebude již nikdy opakovat. Jednoho dne si ji však najme muž a dá Nikki za úkol sledovat svou zaměstnankyni - ženu. Jenže jak už to u Nikki bývá zvykem, začne se o ženu bát a chce ji před "zlými" muži ochránit. Pozornost se tedy přenáší na muže z firmy, která si Nikki najala. 


Hlavní hrdinku knihy jsem po celou dobu příběhu obdivovala. Byla nesmírně statečná, vynalézavá a profesionální. Nikdy se ničeho nezalekla, dokázala zachovat klidnou hlavu a racionálně uvažovat. Vždycky se z každé šlamastiky dostala, i když jsem si myslela, že je jí konec. Přesně tyhle ženské postavy se mi líbí ze všeho nejvíc. Bad-ass hrdinky, které se dokáží postavit za sebe i za jiné. 


Líbil se mi začátek, kdy jsme mohli sledovat Nikki, jak pronásleduje muže a uštědřuje jim lekci, kterou si zaslouží. Trochu mě zklamalo, že se pak celý příběh točil jen okolo jedné firmy a nevyřešeného případu, do kterého se Nikki zapletla. Nicméně i tam bojovala s muži, takže se to vlastně počítá. Navíc bojovala o život. A nejen o ten svůj. Také se mi líbilo, že i v tak akční a rvačkami nabité knize dostala prostor romantická linka, která nebyla vůbec nucená ani moc přeslazená. Naopak byla velmi reálná a seděla tam. 

Mrzelo mě, že posezení s terapeutkou byla tak krátká, ale je pravda, že jsme se dozvěděli něco více z Nikkiiny minulosti. Nicméně mi v příběhu stále něco chybělo. Necítila jsem vůbec nutkání číst dál. Věděla jsem, že Nikki vše zvládne, že všechno přežije. Přišlo mi, že byla nesmrtelná. Přemohla tolik mužů najednou. Nechci tvrdit, že by žena nemohla přemoct muže, to vůbec ne, ale jí se to povedlo pokaždé. Nejspíš byla opravdu hodně dobře vycvičená. 

Tento thriller bych doporučila ženám, které mají rády trochu toho feminismu v příbězích. Všem, kteří mají rádi drsné hrdinky, které umí nakopávat zadky. A taky všem milovníkům thrillerů. Já za knihu děkuji Radkovi a nakladatelství Euromedie, kde si knihu můžete koupit i vy.
26. 02. 2020

Každé srdce je bránou

Seanan McGuire | Literatura světová, YA, fantasy | 2020, CooBoo | 168 stran

Na tuto útlou knihu mě nalákala Míša z @radsi_knihu a zaujala mě i její samotná obálka. Kniha je rozdělena na dvě části a je psaná er-formou.

POSTAVY:
  • Eleanor Westová: majitelka internátní školy; byla ve světě Nesmyslu; je asexuální;  "působila jako dobře zachovalá dáma kolem sedmdesátky, přestože se skutečný její věk blížil stovce." 
  • Nancy: Navštívila Síně mrtvých; má ráda černou a bílou barvu; umí být nehybná jako socha; nemá ráda uspěchaný svět
  • Sumi: dívka japonského původu; říká, co má na jazyku; žila ve vrcholném nesmyslu
  • Kade: navštívil říši víl; rodiče by chtěli, aby byl dívkou
  • Jacqueline (Jack): dvojče Jill; miluje vědu
  • Jillian (Jill): dvojče Jack; jejím učitelem byl upír
  • Lundy: terapeutka; stárne pozpátku
  • Christopher: ve světě, kam prošel, se zabýval kostmi
"I když už nikdy nebudou mít možnost dostat se domů, budou mít někoho, kdo pro ně bude mít pochopení, a budou mít společnost vrstevníků, což byl poklad k nezaplacení." 

O ČEM KNIHA JE:
Určitě znáte příběhy Alenky v říši divů nebo Letopisy Narnie, kde se děti dostaly do jiných světů, kde zažily různá dobrodružství, ale nakonec se musely vrátit do reálného světa. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se s tím vypořádaly? Já bych je přiřadila k vojákům z první nebo druhé světové války, kteří se nebyli schopni adaptovat po návratu z války. Život jim přišel prázdný a zbytečný bez toho, co jim bylo tak známé. Nechápali ostatní lidi a ti naopak nechápali je. Chtěli se do války vrátit, jelikož jen v ní viděli jistotu. A tak je tomu i s dětmi, kteří navštívily jiné dimenze a jiné světy.

Příběh se odehrává v internátní škole - přesněji řečeno v domě Eleanor Westové pro nezvladatelné děti. Děti sem byly poslány svými rodiči, kteří je považují za blázny a chtějí své ratolesti zpátky "normální". Je pochopitelné, že vám rodiče neuvěří vaše historky z jiného světa. Ale Eleanor Westová ano, jelikož zažila to samé. V tomto domě jsou děti, které navštívily různé druhy světů. Někteří navštívily svět víl, kde bylo všechno krásné a sladké, jiné se ocitly ve světě mrtvých. Ale všechny do jednoho se do navštíveného světa zamilovaly a chtějí se tam vrátit. Čekají, až se jim znovu otevřou dveře, kterými budou moct projít a do reálného světa se nikdy nevrátit. 

Jenže po příchodu nejnovější dívky, Nancy, se začínají dít zvláštní věci. Všichni obyvatelé domu se snaží zjistit, kdo je oním pachatelem, jelikož je jasné, že je to někdo z nich. Někteří ani nemusejí přemýšlet a hned začnou ukazovat prstem. Děj graduje a na konci se dozvíme, kdo všechno to spáchal. 

"Naděje je jako nůž, který může rozetnout základy světa. Naděje zraňuje. Naděje je špatná. Naděje znamená, že lpíš na věcech, které už se nikdy znovu nevrátí, a tak pomaličku krvácíš, až nezbyde vůbec nic."

MŮJ NÁZOR:
Musím říct, že podobnou knihu jsem asi nečetla. Je taková podivná, ale tím správným způsobem. Autorčin styl psaní je lehce poetický, některá souvětí mě pohladila po duši. Nicméně dokáže psát i vtipně, což dokazuje postava Sumi, která má skvělé hlášky a občas i divné poznámky, které jsou svým způsobem také vtipné. 

Kniha je opravdu útlá, má jen 168 stran, ale to ničemu nevadí. Má všechno, co by měla mít. Fantasy svět, postavy s dobrou charakteristikou, zápletku, gradaci, rozuzlení. Jediné, co mě mrzelo, byl závěr, který vypadá jako konečný. Vím, že série se bude skládat z pěti dílů, ale autorka nevytvořila závěr, který by mě nutil chtít další díl okamžitě. 

"Rodiče si často neradi přiznávají, že se věci změnily. Chtějí, aby byl svět přesně takový, jaký býval, než se jejich děti vytratily na svá dobrodružství, která jim změnila život. No a když je svět neposlouchá, snaží se ho nacpat do škatulek, které si pro nás vytvořili." 
SHRNUTÍ:
Sečteno a podtrženo, jsem opravdu spokojená. Na základě všech nadšených recenzí jsem sice čekala víc, ale čtení jsem si opravdu užila, takže nejsem zklamaná. A jsem zvědavá, co nám přinese další díl. Tuto knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi netradiční a trochu temnější příběhy. Za recenzní výtisk děkuji Míše a nakladatelství Albatros media, kde si knihu můžete pořídit i vy.

"Nejsi ničí duha. Nejsi ničí princezna. Nejsi ničí bránou, jen svou vlastní, a jediný, kdo ti může říct, jak tvůj příběh skončí, jsi ty sama." 

AUTORKA:
Seanan McGuire je americká autorka, která v roce 2010 získala cenu Johna W. Campbella za nejlepšího nového spisovatele. Její novela Každé srdce je bránou (v orig. Every Heart a Doorway) obdržela Cenu mlhoviny 2016 za nejlepší novelu roku. Je známá pro svou městskou fantazii, má vztah k jedovatým plazům a dobrodružství. Své zájmy popsala jako "bažiny, dlouhé procházky, dlouhé procházky v bažinách, věci, které žijí v bažinách, hororové filmy, divné zvuky, hudební divadlo, televizní reality, komiksy, hledání haléřů na ulici a jedovaté plazy." Identifikuje se jako pansexuál nebo bisexuál a demisexuál. 
(zdroj: wikipedia)
24. 02. 2020

Osobní asistentka

Renée Knight | Literatura světová, detektivky, thrillery | 2020, Ikar | 328 stran
"Může být tou nejnebezpečnější osobou v místnosti."

OBÁLKA: Líbí se mi kombinace barev, ale nemám ráda, když je na knize nálepka "bestseller".

POSTAVY:
  • Christine Butcherová: Vypravěčka a hlavní postava. Asistentka Miny Appletonové. Loajální, spolehlivá, pečlivá, obětavá.
  • Mina Appletonová: Majitelka obchodního řetězce Appleton. Manipulátorka, sebevědomá, majetnická. 
  • Angelika: Christinina dcera
  • Mike: Christinin manžel
  • David: Minin osobní řidič
MŮJ NÁZOR:
Christina Butcherová nám vypráví svůj příběh. V myšlenkách se vrací do minulosti a vzpomíná, jak začínala její práce pro Minu Appletonovou. Ve vyprávění občas naznačí něco, čím nám prozradí, co se později nejspíše stane. Podle mého tím příběh ztrácí na překvapivosti, když nám vypravěčka vše dopředu prozradí. V určité části vyprávění dojde do přítomnosti a z retrospektivního vyprávění se stává chronologické

Musím uznat, že celý příběh byl velmi dobře promyšlen a sestaven. Jak už jsem psala, příliš mi nevyhovoval styl psaní, při které nám byly určité věci prozrazovány. Nicméně závěr knihy mě překvapil, takový konec jsem si opravdu nepředstavovala. 

Nemůžu říct, že by mě příběh zcela pohltil - necítila jsem nutkání číst dál. Nicméně knihu jsem měla přečtenou za dva dny. Dost možná tomu pomohlo velké písmo a krátké kapitoly, kterým dávám přednost před dlouhými. Navíc se kniha četla skoro sama, nebyly tam žádné složité pasáže, u kterých bych musela příliš přemýšlet nebo se k nim vracet a číst je znovu. 


O ČEM JE:
Christina Butcherová byla 20 let osobní asistentkou Miny Appletonové. Byla její pravá ruka, chystala jí denní program, zařizovala všechny možné schůzky a dokonce se jí starala o osobní život. Mina měla 3 děti, ale neměla čas se o ně starat, a tak je poslala do internátní školy. Christina se naučila napodobovat Minin rukopis, a tak psala jejím dětem a posílala jim různé dobroty, aby si nemyslely, že na ně jejich matka zapomněla, i když tomu tak bylo. Christina nikdy neřekla ne, udělala všechno, oč ji Mina požádala. Za celých 20 let si vzala jen jeden den volna, dokonce ani nebyla u svého otce, který umíral, jelikož odletěla na pracovní cestu do New Yorku. Zanedbávala dokonce i svou dceru a manžela, kterým akorát vařila jídlo, ale doma nebyla a žádný čas s nimi netrávila. Christina byla workoholička, jak bychom ji dnes označili. A když si přečtete tuto knihu, dozvíte se, co ji to stálo

SHRNUTÍ:
Sečteno a podtrženo, tuto knihu bych vám doporučila, jestli máte rádi promyšlené příběhy, intriky, manipulaci a hrátky se zákonem. Za mě je to taková průměrná kniha, která nenadchne ani neurazí. Moc za ni děkuju nakladatelství Knižní klub a Radkovi. Můžete si ji se slevou pořídit tady.

AUTORKA:
Renée Knight pracovala pro BBC jako filmová dokumentaristka, později psala filmové a televizní scénáře, než se rozhodla naplno věnovat beletrii. Žije v Londýně s manželem a dvěma dětmi. Autorčiným debutem byl román Dokonalý cizinec (Ikar, 2016), který hned po vydání atakoval přední příčky žebříčků bestsellerů a recenze ho přirovnávají ke Zmizelé nebo Dívce ve vlaku.
22. 02. 2020

Sherwood

Meagan Spooner | Literatura světová, dobrodružné, retelling | 2019, CooBoo | 352 stran



Pro vysoké dívky, které chtějí být roztomilé,
pro drobné dívky, které chtějí být elegantní,
pro dívky, kterých je vždycky příliš,
pro dívky, které nikdy nejsou dost dobré.
Pro ty, které vytrvají.
Tohle je pro vás.

Obálka je nádherná a líbí se mi, že ladí s předchozí autorčinou knihou - Na lovu - i když se nejedná o stejnou sérii (jelikož jsou obě knihy stand-alone). Obálka je lesklá a strašně se mi líbí postava na obálce, i když obecně lidi na obálkách nemám ráda. Nejspíš je to tím, že jí není vidět do tváře, což čtenáři ponechává dostatek fantazie. 

Od autorky jsem již četla předchozí knihu, Na lovu - retelling na Krásku a zvíře. I v tomto případě je to retelling, nicméně na Robina Hooda, což mi přijde opravdu originální, jelikož na tuhle "pohádku" jsem ještě žádné převyprávění nečetla. A aby nebylo té originality málo, Robinem Hoodem se stává žena. Ano, z celého příběhu na mě dýchá feminismus. 

Robin Hood umírá a jeho snoubenka, lady Marian truchlí. Znala Robina dlouho, vyrůstali spolu a zamilovali se do sebe. Marian není jako všechny ostatní paničky, nemá ráda šaty, šperky a večírky. Je svobodomyslná, jezdí ráda na koni a miluje střílení z luku. Uměla to dokonce lépe než Robin. Nelíbí se jí, jak se zachází s Robinovými lidmi, tak se rozhodne vzít situaci do svých rukou a převléká se za Robina Hooda. Někteří lidi věří, že se Robin vrátil, někteří jsou skeptičtí. Ale všichni pociťují naději - všechno není ztraceno, můžou být zachráněni. 

Jak tomu bylo v předchozí knize, i v této nám autorka přináší pohled do minulosti - na vzrůstající lásku mezi Robinem a Marian. Tyhle vzpomínky mě bavily a mrzelo mě, že nedostaly více prostoru. 


První polovina knihy nás seznamuje se vztahem mezi Robinem a Marian, se situací v království, se vztahem mezi Marian a jejím otcem, s její služkou. Takové ty klasické věci, které potřebuje čtenář vědět, aby se mohl orientovat v novém světě. Když se tohle odbude, jde se na věc. Autorka se s ničím nepáře, převléká lady Marian do Robinova oblečení a posílá jí do světa. Marian se se všemi problémy musí vypořádávat za pochodu. Je něco jiného, když střílíte z luku se svým starým přítelem, kterého milujete, než když bojujete o svůj život. Je něco jiného, když za vámi stojí lidé, kteří vám věří, ale vy jim musíte lhát, abyste je udrželi v bezpečí. Mimo tohle všechno navíc musíte hrát urozenou paní, která vůbec neví, co se venku děje a hlavně s tím nemá nic společného. 

K Marian jsem si vybudovala opravdu hluboký vztah. Už od začátku mi byla sympatická. Mám ráda tyhle bad-ass hrdinky, které se ničeho nebojí a dokáží se postavit za věc, které věří. Jsou tvrdohlavé a odhodlané jít si za svým cílem, i když s tím nikdo jiný nesouhlasí. Jsou ochotné pro to udělat cokoli. A přesně taková Marian je. 

Posledních padesát stránek jsem slupla jako malinu. Na jednu stranu jsem byla zvědavá, jak to dopadne, i když jsem něco tušila, ale na druhou stranu jsem nechtěla, aby to skončilo. Protože tenhle příběh opravdu skončí na poslední straně. Nebude žádný další díl. Nicméně jsem spokojená s tím, jak vše dopadlo a můžu vám knihu doporučit. Já za ni děkuji nakladatelství Albatrosmedia, kde si knihu můžete koupit ve slevě.

Meagan Spooner se chtěla stát archeoložkou nebo astronautkou. Vystudovala scenáristku v New Yorku a od té doby žije v Austrálii. Se svou rodinou procestovala Egypt, jižní Afriku, Řecko, Antarktidu nebo také Galapágy a tvrdí, že v každém příběhu, který napíše, se skrývá kousek z nějakého jejího výletu. Mimo jiné také hraje na kytaru, velice ráda čte a baví jí počítačové hry. 

Máte rádi retellingy?
Přečtete si Na lovu nebo Sherwood?
21. 02. 2020

Žena bez minulosti

Dominic Nolan | Literatura světová, detektivka | 2019, Ikar | 320 stran


Co se týče obálky, je opravdu povedená. Nemám ráda lidi na obálkách, ale v tomto případě mi to nevadí, jelikož je postava rozmazaná, takže si hlavní hrdinku můžu stále představit a dát volný průběh své fantazii. Také nemám ráda, když jsou na obálkách názory jiných autorů. Nicméně nejvíce obdivuji to roztrhnutí. Protože i při bližším prozkoumání to pořád vypadá opravdově. To se mi opravdu hodně líbí! 

Kniha je rozdělena na 6 částí a já se musím přiznat, že mi trvalo opravdu dlouho, než jsem se dokázala začíst a zorientovat se v postavách. Vůbec jich tam není mnoho, vlastně tak akorát, ale já jsem měla problém určit vzájemný vztah mezi nimi, proč se spolu baví a co vlastně řeší. Příběh mě pohltil až v páté části, která začíná na straně 267 z celých 316, což je podle mého názoru už trochu pozdě. A upřímně musím říct, že kdybych nedostala knihu jako spolupráci, dávno bych ji odložila


Příběh vypráví o detektivce Abigail Booneové, která ztratila paměť. Nepamatuje si na svého manžela Jacka ani na jejich syna Quina. "Necítila k nim žádnou lásku - ani k manželovi, ani k synovi. V jejím nitru zel prázdný prostor, který byl lásce dosud nepřístupný, temnota, ve které byl ukryt naléhavý a komplikovaný pocit viny. Lásku je třeba sdílet, ale vinu s sebou člověk nese sám. Vinu, se kterou se vyrovnává po svém." - str. 48. Musím říct, že jsem si k Abigail nedokázala vytvořit žádný vztah. Bylo mi jí líto, jelikož si prošla peklem (kvůli svému případu byla vězněna, a nebylo s ní zacházeno hezky), ale postupem času jsem si uvědomila, že si mou lítost nezaslouží. Chápu, že pro ní muselo být těžké nepamatovat si lásku k manželovi a synovi, ale ona se nesnažila s nimi navázat nějaký kontakt. Nechtěla s nimi trávit čas, mluvit o svých pocitech, cokoli se dozvídat. Šlo jí jen o případ, při kterém ztratila paměť. 

Říkala, že chce ten případ vyřešit, jelikož by si při něm mohla na něco vzpomenout, ale já si myslím, že pravým důvodem byl útěk. Nechtěla se postavit kruté realitě, raději si vybrala tu jednodušší cestu. Jejím jediným cílem bylo chytit pachatele a najít Sáru Stillovou. 



Při vyšetřování jí pomáhalo několik lidí, ale jak už jsem řekla, měla jsem v postavách zmatek. Jedna z nich byla její bývalá kolegyně, další nejspíš kamarádka a poslední dívka, která si prošla tím samým, čím Abigail. Možná to byly jen dvě dívky, nejsem si teď jistá. Nicméně se mi líbilo, že kapitoly byly krátké a měly spád. Autor nechodil okolo horké kaše, dělo se spoustu věcí. Poslední čtvrtina knihy byla plná akcí a já jsem si ji opravdu užila. 

Jestli máte rádi detektivky, přečtěte si Ženu bez minulosti. Já za ni děkuji nakladatelství Euromedia, kde si ji můžete pořídit i se slevou.

Dominic Nolan je autor žijící v Londýně. Žena bez minulosti je jeho první román. 

Máte rádi detektivky?
Četli jste nebo budete číst Ženu bez minulosti?
18. 02. 2020

Kouzelnická parta: Příběh druhý

Neil Patrick Harris | Literatura světová, Dobrodružné, Pro děti a mládež | 2019, Fragment

Co se týče obálky, je krásná a upoutá na první pohled. Líbí se mi, jak hezky ladí s prvním dílem. Předsádka je v této knize mnohem hezčí než v té předchozí. Celkově je grafická stránka knihy velice povedená. Nadpisy kapitol, ilustrace a drobné obrázky. Estetická stránka je pro děti velice důležitá a tady byla zvládnuta na jedničku. 
Vracíme se do města Minerální Studny a znovu se setkáváme s mladými a nadějnými kouzelníky. S Carterem, který je přeborník v karetních tricích a umí nechat věci zmizet. S Leilou - mistryní v únicích ze všech možných situací a pout. S Theem, který umí přimět věci levitovat pomocí svého houslového smyčce. S Ridley, která je sice na vozíku, ale dokáže přeměnit jeden předmět v jiný a zase zpátky. A v neposlední řadě i s dvojčaty Izzy a Ollym, kteří nesmí nikde chybět. 
Do města přijíždí dávná kamarádka Vernona - známá okultistka. Tím se otevírá brána do minulosti jednoho z kouzelníků. Parta Kouzelnických podivínů bere věci do svých rukou a snaží se tomu přijít na kloub. Do cesty se jim staví šílená opice, duchové a i někteří staří nepřátelé. Pokud se pustíte do čtení, zažijete mnoho dobrodružství a napětí. 
Stejně jako tomu bylo v minulém díle, i tady se naučíme pár nových triků a kouzel. Např. Jak nechat zmizet minci pod sklenicí nebo Jak mít nezničitelný provaz a mnoho dalšího. Navíc se naučíte morseovu abecedu, kterou se naše parta dorozumívá. 
Mně osobně se více líbil první díl, ale druhý byl jen o chlub slabší. Nicméně si myslím, že všem mladým milovníků čar, kouzel a magie se bude příběh líbit. Za knihu děkuji nakladatelství Albatrosmedia, můžete si ji pořídit TADY.

Neil Patrick Harris je vynikající herec, producent, režisér, moderátor, spisovatel, manžel a otec kouzelných dvojčat. Harris v letech 2011 až 2014 předsedal Akademii kouzelnických umění. Kouzelnická parta je jeho prvotina pro děti. 

15. 01. 2020

Deník odhodlané Prudilky | Fany a její rady


Virginy L. Sam | Literatura světová, Pro děti a mládež | 2019, Pikola | 272 stran

První díl této francouzské série Deník odhodlané Prudilky nese název Fany a její rady. Fany je dívka chodící do 7 třídy základní školy. Žije v domě s rodiči, mladší sestrou Evou a kočkou Chundelkou. Jenže Fany není jen tak obyčejná holka.

Nevím, jak to vidíte vy, ale podle mě je život fakt příšerná nuda:( Myslím jako, když vám stačí, že děláte to, co je NORMÁLNÍ, co se a SMÍ. Chce se mi z toho spát! Chrrrrrrr.“

Fany je už unavená všemi zákazy a příkazy. Tohle nesmíš, tohle musíš. Proto založila spolek Prudilek. Pořídila si deník, do kterého si zapisuje, co se stalo. Ke všemu přidává rady jak se stát pravou prudilkou.

Prudidlo č. 1: „Nikdy rodičům neříkat, co máme v plánu. Jedině tak se vyhneme kritice, pokud časem s danou věcí přestaneme. Měnit názory je lidské! Jo!“

Kniha je velmi pěkně graficky zpracovaná. Myslím, že jsem ještě nečetla zajímavější a lépe udělanou dětskou knihu. Různé styly písma, různé velikosti. Mnoho ilustrací, obrázků. Nic není kýčovité ani přeplácané. Každá stránka je originální, jedinečná.