<3 Kačenka na čerstvém povětří vyfoukaná celá i s bambulí, moje hlava taky celá vyfoukaná i bez bambule, obě vyskákané, vyklouzané a doma pěkně vyždímané.
Dny, kdy je mi taky deset, miluju. Ještě, kdyby pak doma tu deku, horké kakao a čerstvý broskvový koláč přinesl na klín někdo i mně.
Ohňostrojem nad Špilberkem rozloučilo se se mnou ještě vánočně vyzdobené Brno, kyčle mě krásně bolí z pochodu švihlou chůzí a ještě teď cítím objetí, která jsem tu dostala hned dvě a pro tohle poňuchňání pošušňání jsem sem jela totiž, protože Jarda Vrchlických povídal, že za trochu lásky stojí za to jít světa kraj. Trocha lásky to byla. Fakt trocha. S hlavou odkrytou jsem šla. Ale bosá v ledu jsem to teda nedala, no. :-/
Byl to díky dvěma lidem, kteří se dnes náhodou nachomýtli u mě, výjimečný den. To jedno objetí bylo od Ditušky, kterou jsem viděla úplně poprvé v životě, a to se pět let známe. Vůbec jsme neplánovaly se potkat, prostě jsme se potkaly :), a to druhé od Ladi, což je veselý kluk s buřinkou (pro pochod švihlou chůzí nezbytnou), na kterého jsem tu narazila přesně před rokem a on tu byl, kluk jeden, zas!
Hop
Dny, kdy je mi taky deset, miluju. Ještě, kdyby pak doma tu deku, horké kakao a čerstvý broskvový koláč přinesl na klín někdo i mně.