Chtíč je naprosto normální, akorát nechceme vždycky to samý. Chtíč = to co chci. Je to daný nejen osobníma zkušenostma, ale i pamětí lidstva, řiká s tomu snad archetypy a nevědomí. Tedy modely chování, které vedly v minulosti (opakovaně) k přežití a reprodukci druhu. Dá se to najít u Junga, nebo na YT je český psycholog, který je silně ovlivněný právě Jungem a problematice se věnuje - Pjér la Šé'z. Tedy pokud budu dávat svoje sexuální úmysly "zřetelně" najevo, je tu velká šance, že si vrznu. Klidně si můžeme řikat nadrženci, ale příroda má zachování lidského plemene moc dobře promyšlený a milióny let prověřený. Nějaký moralizování, nebo hraní si na intelektuály, je jenom další zástěrka pro ukojení touhy/chtíče, nebo závist. Umění a chtíč je spojeno vždy, nelze tvořit bez chtíče (touhy). :)
Netvrdím, že to nejde spojit, ale přijde mi mimo když někdo podsouvá, že jdu na výstavu aktů, protože chci vidět kozy a pipiny. Kdyby šlo jen o to, tak se nebudu nikam trmácet, platit vstup,... a kliknu na pornoweb. No a jinak je prostě (možná smutné) konstatování faktu, že např. na výstavě Helmuta Newtona (obě v ČR + skoro pokaždé, když jsem v Berlíně) se mi nepostavil. Tím netvrdím, že by mi vadilo, kdyby ano. A přitom si tam nehraju na žádného intouše a přízemně prohodím: "Tahle má krásná prsa.".
A že je na Fotopatračce hromada otravů co vlastně ani nefotí - kdyby se zpoplatnilo členství, tak se to pročistí a budou se realizovat jen na FB, IG a twitteru. Ale když to mají zadara, tak proč by neprudili... :-(
A proč by se umění a chtíč nemohl spojit? Proč je samotná existence chtíče ze své podstaty nemorální, špatná? Třeba je, ale byla bych ráda za jiný argument než "prostě proto", "protože mi to maminka řekla" a pod.
