Jedna z věcí co se mi nevešla do prezentace na Origins KONF. Tak se na to můžeme mrknout teď a tady. Jak zarámovat a zapaspartovat fotku. „Pasparta je takový ten bílý pruh papíru okolo fotky.“ Znáte i z IKEA rámečků, kde to ale občas mají trochu blbě. U podobných rámů často pasparta jen slouží k tomu aby vám ho prodali ve dvou rozměrech (30x45 a 20x30 třeba), ale skutečný účel pasparty je úplně jiný.
Historicky šlo hlavně o ochranu obrazu aby se nedotýkal skla, proto jsou pasparty několik milimetrů vysoké. Druhý účel je doplnění kompozice ve fotografii nebo zdůraznění některého měřítka. 

Jak velkou paspartu udělat?

Nejčastější dotaz a není na něj jasná odpověď, měli byste se držet vlastního pocitu víc, než nějakých přesných centimetrů. Jen se vyvarujte časté chyby, kterou dělá právě IKEA. Pasparta by neměla být stejně široká jako samotný rám (třeba typicky obojí 5 a 5cm), protože především u tmavého rámu pak bude vytvářet optický efekt jako přechod na silnici a přitahovat na sebe víc pozornosti než potřebujete. 

Velmi obecně platí že minimalistické fotky můžou mít hodně široké pasparty abyste zdůraznili ten klid a jednoduchost. Hodně dynamické nebo komplikované fotky (barokní kompozice kde se děje 10 věcí naráz) budete rámovat s menší nebo žádnou paspartou. Opět ale hlavně podle vašeho vkusu a nápadu.

U fotografie je pasparta většinou bílá (slonovinová, krémová) a málokdo použije barevnou nebo černou, která je velmi častá u grafiky a obrazů. Minimalistickým fotkám by ale i barevná pasparta měla slušet. 

Asymetrie

Pasparta nemusí být symetrická, tedy na všech 4 stranách stejně široká. Spíš naopak, využijte ji ke zdůraznění vaší kompozice a udělejte paspartu asymetrickou. 

Stejně jako při komponování fotky je to hlavně na vašem oku, u paspartování si to musíte taky sami zkusit (např. v Photoshopu) a najít poměry, které vaši fotku vylepší a podpoří.

Jedna z věcí, která celkem obecně funguje na spoustu svatebních fotek… novomanželský portrét vyfocený na výšku a celkem hodně vyplněná fotka v klasickém poměru 2:3, kterou nebudete nijak extra ořezávat. Aby fotka nepůsobila jako dlouhá vysoká nudle, tak necháte boční strany pasparty širší než horní a spodní okraj. Takže použijete rám s poměrem 4:5 nebo 1:1. 

Druhá možnost je přesně naopak, máte pěknou širokou krajinku, klidně opět svatební portrét, kde jsou malé postavičky, nebo hezky širkou středovku jako od Tarantina... Abyste šířku krajiny ještě zdůraznili, oříznete fotku na poměr 16:9, nebo 2:1 a necháte spodní a vrchní okraj pasparty hodně široký.

U širokých fotek z podhledu můžete nechat široký jen spodní okraj pasparty, horní bude stejný jako boční… možností je spousta a vždy to zkoušejte s vaší konkrétní fotkou. Nebojte se netradičních ořezů, na zdi máte úplně jiný prostor než na displeji nebo v albu, tak toho využijte. 

Jak vyrobit paspartu?

Tak ale jak si tohle vyrobit, když už víme že standartní nabídka nám asi stačit nebude. Běžte do rámařství, v každém větším městě nějaké najdete a jsou to profíci, kteří vám rádi poradí. Jen to chce mít předem aspoň trochu představu jak chcete aby vaše fotka na zdi vypadala. Samozřejmě hodně toho dnes vyřešíte i online a můžete si objednat rámy na míru, nebo třeba jen samotné pasparty. Nebo si kupte řezačku, podložku, paspartovací papír a zkusit si to sami. Jednoduchý to není, ale ten pocit, když všechno trefíte je boží!

Doporučuji knížku, kde máte úplně všechno:

View fullsize

View fullsize

Jaký vybrat rám?

Budete asi řešit 4 hlavní parametry:

• Velikost

• Design

• Materiál rámu a kvalita zavěšení

• Sklo

Jak velký?

Velikost záleží jen na vašem interiéru, to si musíte rozhodnout sami. Ještě před tím než si rám objednáte, nebo začnete řezat paspartu, podívejte se kolem sebe a myslete i na to jak vám to všechno bude sedět v interiéru. Můžeme se sice bavit o nějakých nápadech, stylech, inspiracích, ale hlavně se vám to musí domů hodit. Někdy je lepší nechat fotky na zdi samostatně, někdy je zajímavější poskládat z nich cluster/koláž jako v galerii (Pinterest).

Jaký design, barva?

Jde především o sladění s vaším interiérem, ale i s fotkou samotnou. Na moje fotky mi nejčastěji sedí masivní dřevo ve světlé barvě, ale máme doma třeba jednu místnost kde převládají černé rámy, v jiné místnosti je většina bílá... Opět platí, že hodně pomáhá udělat si pokusný náhled ve Photoshopu.

Dřevo, hliník, překližka?

Materiál rámu může být masivní dřevo, různě kvalitní lepenka, nebo hliník. Lepenka působí výhodně, je levná, lehká, vypadá jako dřevo. Jenže výhodná vůbec není, možná tak malá A5 na poličku. Pokud trochu větší obraz v takovém lehkém rámu pověsíte na zeď, začne se celkem brzy prověšovat a křivit. Vyberte si radši kvalitní dřevo, nebo moderní hliník. 

Sklo

U skla narážím na nekonečný dilema. Nemám rád odlesky na fotkách, takže mám doma několik fotek úplně bez skla. Vypadá to super, ale životnost fotek je tak 1 rok než začnou hodně trpět, především vzdušná vlhkost, změny teplot a prach jim hodně ublíží. Počítám s tím a občas fotky prostě měním, ale ideální to není. 

Na výběr máte z několika druhů skel a plexiskel. Opět začneme v IKEA, tam v rámech najdete velmi tenké křivé plexi, které se hodně leskne a ještě dělá ty odrazy úplně křivé. Nelíbí. Existují i silnější a rovnější plexiskla s různou povrchovou úpravou, já ale už dávám spíš přednost kvalitnímu sklu.

Sklo může být normální hladké, to mám teď asi nejradši. Nebo často rámařství nabízí matné, antireflexní, má jakoby pískovou texturu a obraz se ho musí dotýkat bez mezery, jinak skrz něj není vidět. Vypadá dobře, ale osobně mi ten matný efekt trochu vadí. Nejlepší pak je hladké muzejní neviditelné sklo, nemá odlesky, fotka vypadá skoro jako bez skla, ale počítejte s cenou přes 1500Kč za A4 (samotné sklo).

Závěr

Když bych můj osobní výběr shrnul, dřevěný rám a kvalitní rovné hladké sklo. Nejlepší hotové rámy, které jsem zatím vyzkoušel jsou rámy Barth od Larson-Juhl. Hned za nimi je značka Nielsen, pak dlouho nic moc a pak ostatní. Nebo víte co, zkuste se mrknout i v bazarech po starých rámech, trochu je vyčistit, natřít a za rozumnou cenu se dostanete k úžasné kvalitě. 

Jakmile trochu pochopíte jak se liší kvalitní a nekvalitní rám, můžete se opět vrátit i do levnějších obchodů (Jysk, Tedi, Ikea), protože už budete vědět co hledáte a možná se na tyhle levnější rámy budete dívat jako na šikovný polotovar a vytvoříte si něco lepšího. Občas se tam dá narazit i na celkem kvalitní kousky.

Pro konkrétní postupy doporučuji zavřít se na pár dní do malé místnosti s youtubem a hledat “DIY photo matt” - “matting prints” - “floating framing” - “float mount art” - “diy framing”…

K tomuto článku mě inspirovala knížka Cirkadiální kód, kterou by si měl přečíst úplně každej kdo nebere moc vážně svůj spánek, nebo ho bere vážně, ale nedaří se mu skutečně dobře se vyspat.

Dobře se vyspat? Za mě to znamená, že se ráno vzbudím a okamžitě mám dost energie a chuť pustit se do nového dne. Kromě spánku se kniha hodně věnuje i tomu jak správně jíst, kdy cvičit a kdy dělat kreativní věci. Vše podloženo několika lety podrobného výzkumu. Nejlepší na ní je, že to je všechno vlastně dost jednoduchý.

Hodně se věnuje i hubnutí, ale to mě nezajímá a spíš jsem si po přečtení odnesl jiný věci. Pokud ale chcete zhubnout úplně přirozenou cestou, tak se vám to taky bude líbit.

Základní zásady jak dobře spát

• Vyvarovat se večer modrému (bílému) světlu.

• Ráno se naopak světlem obklopovat.

• Přes den být co nejvíc na slunci.

• Každý den dostatek fyzické aktivity.

• Velká snídaně, pozdní oběd, kvalitní lehká večeře.

• Nepít kofein po obědě. Pouze ráno, nebo vůbec.

• Nejíst vůbec nic tři hodiny před usnutím.

Takže jsem doma v obýváku dal teplejší žárovku, do koupelny vedle bílého světla přibyl teplý LED pásek a mobil/notebook/televizi jsem nastavil na večerní oranžový režim. Snažím se taky večer před spaním skoro vůbec nepracovat, vykašlat se na soc.sítě, televizi pouštět jen když to stojí za to a každý večer si raději beru na gauč knížku.

Snídám pravidelně v 7hodin, někdy před snídaní jdu ven na delší procházku (běhání mě fakt neba), večeřím taky okolo sedmé a pak už nejím vůbec nic, max čistou vodu.

Nevědomky jsem přestal pít kafe, respektive dám si ho občas na chuť, ale už ne ráno/denně na energii.

Jo a spí se mi líp, teď ještě odstranit nedokončené stresory k přemýšlení (třeba výběr novýho foťáku člověku fakt nedá spát), k tomu je zase super čtení v knížce 4000 týdnů, o tom že není potřeba “stihnout všechno.”

Jak to souvisí s focením svatby?

Nafotit svatbu od rána do večera je docela slušnej sportovní výkon. Nejen, že nachodíte třeba 15km, to by bylo v pohodě, ale chcete to zvládat s úsměvem, plni energie a neustále na 100% přemýšlet, předvídat, sledovat, ráno i večer. Nemůžete si po obědě na hodinku lehnout ani není moc fajn se celé odpoledne flákat a fotit jen tak najistotu, taky je škoda odjíždět ze svatební párty zbytečně brzo. Prostě nafotit celou svatbu pořádně, to chce pořádnou dávku energie.

Během svatebního dne rozhodně nebudete mít ideální cirkadiální rytmus, ale to nevadí, jednou za týden vám to neublíží. Abych byl na svatbě ready už od rána, musím se fakt dobře se vyspat. Nejen jednu noc před svatbou, ale i každou noc celý týden před svatbou. Takže neustále dodržovat jednoduché zásady napsané nahoře. Den před svatbou si dát skutečně dobré jídlo, být rozumně v pohybu nejlépe na sluníčku, jít brzo spát. Ráno se velmi dobře nasnídat, sbalit si do batohu nějaké svačinky (ovoce, oříšky…), trochu se protáhnout a obklopit se světlem. Samozřejmě vždy záleží na tom od kolika se ráno začíná.

Přes den to nepřehánět s cukrem a přejídáním, to můžou hosté, fotograf je ale spíš na olympiádě, než na dovolené. Změna přichází večer, normálně bych po západu slunce už měl oranžový displej mobilu a nic nejedl, tady chci zůstat vzhůru, takže se ještě trochu potrápím modrým světlem, víc se dopuju cukrem než kofeinem a když to jde, tak klidně i malou rychlou rozcvičku.

Pokud po svatbě musím řídit auto a nechci usnout opřenej o svodidla, zastavuju klidně každých 20 minut na benzince a jdu na chvíli dovnitř, opět kvůli množství bílého světla, které benzinky zdarma nabízejí. Nezůstávat v autě a podřimovat, ale nakopnout se světlem a pohybem. 20 kliků na parkovišti mezi auty je většinou taky lepší nápad, než 20 minut spánku zlomenej na sedačce.

No a to je všechno, tu knížku si fakt kupte, třeba se vám bude líp fotit svatby, třeba budete mít díky lepšímu spánku lepší nápady a třeba se dožijete vyššího věku bez cukrovky a infarktu, kdo ví.

Čtenářský deníček na mém blogu tímto považujme za zahájený!

Teď někdy to bude rok, kdy jsem si pořídil dvě věci, vlastní prostornou kancelář a do ní A2 tiskárnu Epson SC-P900.

Proč vlastní tiskárnu místo online dodavatelů?

• Protože jsem blázen.

• Protože jsem hračička.

• Protože teď mám pod kontrolou fotku v celém procesu od začátku do konce.

• Protože mi neseděla kvalita většiny dodavatelů.

• Protože jsem chtěl širší výběr papírů, především pak absolutně matné papíry.

• Protože můžu tisknout fotky po jedné, jen tak pro radost a neřešit nějaké objednávky a zásilkovny.

• Protože si můžu u důležitých fotek velmi snadno dělat zkušební nátisky s drobnými úpravami expozice, stínů, kontrastu…

• Protože by se na tom možná dalo i vydělat.

A dá se na tom vydělat? Vyplatí se to?

To je asi nejčastější otázka, když někomu řeknu, že tisknu svatební fotky doma. A je to asi úplně špatná otázka. Vydělat na tom určitě jde když budete mít správný objem zakázek a správnou marži. Ale pokud vám jde jen o peníze, tak nějaký partnerský program u online dodavatelů bude rozhodně jednodušší cesta. U vlastní tiskárny, (u pomalé inkoustové tiskárny) narazíte na to, že při malém objemu zakázek bude trvat fakt dlouho než ji zaplatíte. Naopak hodně velkého objemu (řekněme tisíce malých fotek) vám to sebere nepřiměřené množství času. Takže jen o penězích to fakt není, ty ostatní benefity jsou mnohem významnější.

Pojďme rovnou na nevýhody, těch je totiž hned několik. 

• Inkoustový tisk je pomalý. Jedna stránka A4 se tiskne asi 2 minuty, plus prodlevy mezi jednotlivými fotkami.

• Inkoust je po tisku vlhký a musí zaschnout. Ne že by se fotka rozmazala když s ní pohnete, to vůbec, ale bude náchylná na dotek a papír je mírně zvlněný a vlhký. Takže není dobrý nápad sypat fotky rovnou někde do krabičky. Fotky nechávám položené vedle sebe několik hodin, aby si odpočinuly. Potřebujete tedy dost prostoru. Tohle platí hlavně pro matné papíry. Barytový nebo jiný polomatný a lesklý papír je odolnější.

• Tisknu přes Lightroom, takže ten je během tisku zablokovaný pro tiskárnu a nemůžu pracovat na jiné zakázce současně. Řešením jsou dva počítače. Nebo tisknout přes jiný program, ale Lightroom mi nyní přijde nejlepší u tisku fotek v sérii.

• Inkoust má nepravidelnou spotřebu podle toho jaké barvy tisknete, nejvíc mizí černé a šedé barvy, nejdéle vydrží ty barevné, ale špatně se plánuje dokupování barev do zásoby.

• Inkoust je dost drahý a spotřebujete ho docela hodně. Průměr za poslední rok mám přes 20 Kč za inkoust na jednu A4, ale berte to s hodně velkou rezervou.

• Musíte tisknout pravidelně, ideálně alespoň jednou za 3 týdny, jinak začnou trysky zasychat a je nutné tiskárnu čistit. K tomu má vlastní zabudované automatické procesy, ale je to další spotřeba inkoustu a času. Nedává smysl koupit si ji a potom půl roku nic tisknout. Tím ji můžete i poškodit.

Kolik to teda všechno stojí?

Tiskárna samotná asi 30tis a pokud o ní uvažujete a chtěli byste ušetřit 10tis tím, že byste si koupili jen A3 verzi (SC-P700), tak na to rovnou zapomeňte, u A3 varianty jsou jen poloviční kazety na inkoust, ale stojí podobně jako 50ml kazety v A2 tiskárně, takže pak velmi brzy zaplatíte za inkoust víc než za tiskárnu. Možná by dávala A3 tiskárna od Canonu, ale spočítaný to nemám (od Canonu se koukejte na modely PRO-1000 a PRO-300).

Kompletní sada kazet stojí asi 9000 Kč a budete ji potřebovat brzy po koupení tiskárny, protože ta při prvním zapnutí spotřebuje asi ⅔ startovacích náplní. 

Určitě budete potřebovat i kvalitní velkou řezačku (3000 Kč) a nějaké kancelářské vybavení.

A potom samozřejmě kvalitní papír. Protože asi nedává smysl utratit 20 Kč za inkoust na papír za 1 Kč. Dokud nezačnete používat kvalitní papír, tak vůbec nemá smysl se do vlastního tisku pouštět. Právě papíry jsou to nejkrásnější s čím si můžete pohrát. Kvalitní A4 vyjde na 20-70Kč. A2 na čtyřnásobek a bum najednou objednáváte balík papíru za 4500Kč a k tomu ještě jeden za 2500Kč a několik kousků po tisícovce.

Pokud budete chtít fotky efektivně online prodávat, potřebujete web, který takové funkce nabízí, používám Pic Time za asi 6000Kč ročně.

Takže ne, zas tak moc se to nevyplatí, nový foťák nebo objektiv se vám zaplatí mnohem rychleji než tiskárna, ale stejně bylo pořízení tiskárny nejlepší nápad loňského roku!

A co ty výhody?

• Už jsem psal nahoře, že mi hodně vyhovuje možnost okamžitě si vytisknout třeba jen jednu fotku a neřešit nějaké objednávky a posílání.

• Mám víc pod kontrolou výsledné barvy a tonalitu. Než vytisknete velkou fotku, tak není problém vytisknout si několik menších s různým editem. Hlavně posunutí černého bodu podle jednotlivých papírů, nebo drobná korekce vyvážení bílé a sytosti.

• Fotky jsou ostřejší, než jaké jsem dostal u konkurence.

• Zásadní je pro mě výběr jednotlivých papírů, kterých nyní používám asi 6 různých druhů pro různé účely.

• Díky tomu, že si klienti objednávají tisk u mě a posílají mi svoje výběry, tak skvěle vidím, které fotky z alba pro ně mají hodnotu a chtějí je vytisknout. Což je velmi cenná zpětná vazba, kterou můžu promítnout do své další práce.

Takže… kupte si taky tiskárnu, je to sranda!

Pro začátek třeba i jen nějakou malou A4, nebo aspoň kapesní Instax tiskárnu, ale hlavně si to zkuste. Tak jako dřív měl doma fotograf temnou komoru, dneska by měl mít tiskárnu. I kdyby jen pro sebe a na experimenty.

Jak přesně si vybrat vám neporadím, nemám pročtený všechny recenze, já prostě chtěl A3 nebo A2 s vysokým rozlišením a vysokou kvalitou tisku. Proč spíš nekupovat A3 jsem už psal nahoře a pak zbývalo vybrat si mezi Epson a Canon, což je podle Youtube úplně jedno. Možná má Epson trochu větší odolnost proti zasychání inkoustu při nečinnosti (ale jedna paní povídala…), někde se psalo že má o trochu nižší spotřebu inkoustu (taky bez přesných dat), ale hlavně je hezčí. Jo takhle jednoduchý to je. Otevřít eshop, seřadit podle ceny od nejdražší a pak si vybrat podle vzhledu.

U těch menších a levnějších tiskáren je nabídka celkem široká, ale jestli jsem dobře hledal, tak nejde koupit levná A4 s pigmentovým inkoustem (Epson inkoust UltraChrome) a navíc k těmto tiskárnám nebude snadné sehnat přesné ICC profily od dodavatelů papíru. U profi tiskáren to není problém, ale u nějaké hodně levné by už ty profily dostupné nemusely být a možná byste pak mohli tisknout jen na Epson/Canon papír, nebo museli dělat korekce barev a kontrastu ručně metodou pokus-omyl, což se vůbec nemusí podařit. Takže za mě, kupte si buď něco levného pro sebe pro radost, nebo Epson SC-P900 případně Canon PRO-1000. (Ale třeba se pletu a když sednete na Youtube recenzím A4 tiskáren, tak něco najdete).

Další krok pak je precizní rámování a paspartování, žádná ikea, ale o tom až zase někdy příště!

Je neuvěřitelný kolik pozitivní energie se vejde do jedný místnosti. Sešla se nám opravdu úžasná parta lidí, nejen lektoři, ale i všichni účastníci! Já nikdy asi extra velký fanoušek workshopů nebyl, představa jak 15 lidí fotí stejný záběr mě dokáže docela pobavit, jenže tohle bylo jiný a ty dva dny byly málo! Hned bych jel znovu.

Taky jsme semtam fotili stylem 15x stejná fotka, ale to byla vlastně jen okrajová část, to důležitý bylo někde úplně jinde. Síla byla v kombinaci všeho dohromady. Intenzivně během dvou dnů sledovat jak 4 různí špičkový lektoři pracují s jedním párem v úplně odlišných scénářích. Dokonale klidné intimní focení s @dalibora_bijelic_photography. Doslova divadelní noční scéna s @matiphotography. @moments_by_sue a její krásný přístup k podzimní přírodě. A naprosto neuvěřitelné kompoziční kouzlení od @brauliolaraph. Díky patří taky @khiria a @p.vavra89_ za to, jak do sebe všechno dokonale zapadalo. A samozřejmě taky opravdu trpělivému páru @ryon_storyteller a @teddyfromthebox.

Zvládnout tolik inspirace naráz je ale taky brutální nápor na psychiku, protože to prostě chcete úplně všechno hned teď začít fotit znovu a znovu a znovu. Na jednu stranu mě mrzí, že už je konec svatební sezóny, ale zase díky tomu bude víc času na všechny menší focení a setkávání. Takže jdeme na to, cesty na všechny strany jsou zdá se otevřené...

Intimní párové focení na pod vedením @dalibora_bijelic_photography bylo tak krásně inspirativní, uvolněné a chvílemi až dojemné, přitom s naprostou lehkostí i když okolo bylo mnohem víc lidí než by člověk u takového focení potřeboval.
Rozhodně trochu jiný způsob párového focení než jak to většinou dělám já. Často jsme při focení víc v pohybu, chodíme na kratší i delší výlety do přírody, procházíme se městem po kavárnách a starýma uličkama, protože skoro všichni neradi pózujete a pohyb vždy hodně pomáhá v uvolnění. Naopak zůstat klidně celou dobu jen na jednom místě, to je úplně jiný přístup. Je to ještě víc o komunikaci a důvěře, víc o tom co je ve vás, než co je okolo vás a to se mi vždy líbilo! Tak už teď se těším co vymyslíme nejen příští rok na svatbách, ale i teď v zimě v nějaké pěkné atmosféře.

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

Sledujte a příště přijeďte taky

https://originsworkshop.cz/

Povíme si o dětech na svatbách, na rodinných focení a prostě tak nějak obecně o malých dětech všude kolem nás. Děti na svatbách jsou totiž super! Nikdo není víc bezprostřední a upřímný než právě děti. Na nic nečekají a hned si začnou svatbu užívat po svém, zatímco dospěláci sedí jako pecky a čekají na třetí tatarák. Děti se baví. Ano na některé svatby se děti nehodí a je skutečně lepší je nechat doma, vždy to chce dobře promyslet. Hodně udělá prostor svatby, ale obecně děti na svatbách jsou fajn. Na těch svatbách, které já nejčastěji fotím.

Co když děti zlobí?

Děti nezlobí. Možná dělají to, co vy zrovna nechcete a co vám zrovna nevyhovuje, ale to není zlobení. Mám namysli hlavně děti do tří let, ty teď nejvíc řeším a nejvíc nad nimi přemýšlím, protože takovou opičku máme taky doma. Děti nezlobí. Zlobí rodiče. Děti si mají hrát a tak si hrají. Že vy zrovna chcete hodinu a půl sedět na svatbě u stolu není tak úplně jejich problém, takhle malé děti to nechápou. Není to zábava ani hra. A děti si mají hrát. Na hodně formální svatby je pak skutečně asi lepší malé děti nebrat. Naopak na uvolněné venkovské letní svatby jsou děti boží, ale nechtějte po nich ať někde hodinu sedí. Vtip je totiž v tom, že ani vy nemusíte někde hodinu sedět, pojďme dělat ty svatby trochu víc na pohodičku, v pohybu, na trávě…

Blog: Svatba bez židlí, svatba bez nudy

Focení portrétů s dětmi

Určitě s nimi budete chtít na svatbě nějakou fotku, ale nenuťte je do toho. Zaprvé děti mají někdy ze svatby víc fotek než nevěsta (no to asi ne, ale skoro…), takže hrotit tu jednu napózovanou někde u křoví je už skoro zbytečný, ale je mi to jasný, chcete fotku kde budete všichni spolu.

Tak to zvládneme nějak citlivě. Pokud vytáhnete děti z herničky a postavíte je vedle sebe před fotografa a ještě se budete všichni překřikovat “tam se dívej”, tak to nebude fungovat. Zaprvé nechápou proč ze super herničky mají teď někde stát a koukat na toho pána, zadruhé spíš budou koukat na vás pokud budete mluvit, vy budete říkat “tam se dívej”, oni budou ještě víc koukat na vás… takže jinak.

Vy se koukáte do foťáku a usmíváte se, nemluvíte, prostě vy se vyfoťte jak chcete, to je první krok. Druhý krok je, že v záběru budou děti. Podle věku a velikosti, máte je v náručí, nebo s nimi sedíte na trávě… posaďte si je na hlavu, nebo je nechte sedět na motorce, prostě pokračujte s nimi v nějaké hře. Nebo je chyťte za nohy hlavou dolů, to je taky bude bavit. Fotka to bude rozhodně lepší než záběr když všichni říkáte “tam se dívej”, máte otevřený pusy, rukama ukazujete na foťák a dětem je to stejně jedno. Do jejich světa tahle činnost prostě nezapadá. U malých dětí je podle mě úplně jedno jestli se na takové fotce dívají do foťáku, nebo na maminku, nebo po letadlech. Buďme rádi, že je tím focením nerozbrečíme. Kam se dívají je jedno.

Rodinné focení

Odbočím k rodinným focením obecně, to je totiž to stejný, jen už to není jen jedna fotka, ale celé série. Držet násilím děti v ateliéru s povelem “tam se dívej” je prostě blbost. To nedělejte. Sice je tu pár fotografů, kteří i v ateliéru umí děti fotit, ale většinou je to prý celkem stresík a osobně bych se tomu vyhnul. Pojďme fotit ven, na hřiště, do lesa, do zoo, nebo k vám domů, tam kde si děti můžou hrát, focení bude víc o zábavě a momentkách. Klasický portrét se tam taky zvládne vyfotit, ale bude to někde uprostřed té hry a výletu, nebude to na něm postavené.

Když se s dětmi nepovede vymyslet nějaký venkovní nápad, vždy se dá fotit doma v jejich pokojíčku. Což je ale zase tak osobní, že potřebujete fotografa se kterým už se znáte a bude to v pohodě. I pro tohle je super, že se potkáváme opakovaně, nejdřív vyfotím svatbu, pak narození miminka a za rok klidně dětskou oslavu narozenin, každé další focení je ještě osobnější a pro vás i pro děti víc v pohodě.

Ukázka: Rodinné focení

Jak je to s tím zlobením? Zlobí děti?

Podle mě ne, a nejen podle mě, ale hlavně i podle podcastu 13 hříchů rodičovství, který si pusťte co nejdřív. Až bude dětem víc jak tři roky, začne být pozdě… Děti nezlobí, jen možná dělají něco jiného než zrovna potřebujete.

Když třeba chlapeček vezme kladivo a rozmlátí vám světla u auta, není to jeho chyba. Kladivo-auto-dítě-bez-dozoru, tady někdo nevěnoval svému dítěti pozornost a je to 100% chyba rodičů.

A nemusí to být takový extrém, stačilo když nám před pár dny v restauraci stáhl tác s pitím ze stolu, polil mobil, kalhoty, podlahu a ještě jsem zůstal bez pití. To není zlobení on chtěl pomáhat s tácem mamince, protože jsme se o tom před chvíli bavili. Ani ještě neví, že takovou věc neunese, jednoduše moje chyba, od něj akorát pomoc a hra která se nepovedla. Potkávám při focení hodně dětí a začínajících rodičů, hodně se o tom všem bavíme, hodně toho pozoruji a prostě můžu říct, že děti nezlobí. Říkal jsem si to tak nějak obecně už dlouho, ale až ten zmíněný podcast mi to potvrdil a hlavně je tam skvěle vysvětlené co děti skutečně potřebují (pozornost, láska), co jim ubližuje (nepozornost) a jak je něco naučit/odnaučit (pozornost/ignorace). Pusťte si to :)

Homeoffice ♥

Posledních několik let jsem pracovat z domu, mám to rád, ten ušetřený čas a jak máte všechno po ruce je úplně boží. “Problém” se objevil když moje práce začala být náročnější na prostor (tisk fotek a vázání knížek například) a tak jsem si pořídil kancelář/ateliér. Taky tomu přispělo naše miminko, které moc moc moc chtělo vlastní pokojík :)

Na tisk fotek i práci u počítače je nové studio úplně super. Ale pořád jsem tak polovinu práce dělal doma z gauče na macbooku. Prostě pohodička. Na většími počítači v kanceláři upravovat fotky, doma na gauči dělat výběry fotek a řešit email nebo web. Takže pořád půlku času doma s malým.

Homeoffice :(

Ale to už takhle dělat nebudu. Jedině pokud malej bude spát tak to možná jo. Ale když si bude chtít hrát, tak nemůžu sedět u počítače a okřikovat ho ať mi nemlátí do klávesnice. Otevřený notebook je můj problém, ne jeho.

Inspiroval mě k tomu podcast 13 hříchů rodičovství, kde mluvili mimojiné právě o tom jak takový homeoffice vnímají děti. Děti totiž zjednodušeně vidí, že ten počítač/telefon je důležitější než oni. A to přeci není pravda. Především ve věku do 3 let to na nich zřejmě může zanechat docela negativní dopady a změny chování, které jsou přesně v opačném duchu, než bych si přál.

Pro dítě je mnohem lépe pochopitelné, že tatínek jde ráno do práce a pak se zase vrátí, než že tatínek je v obýváků na počítači a dítě si má hrát v pokojíčku.

Takže od teď práce na počítači nebo telefonu pouze když malej spí. I to je důvod proč na emaily odpovídám zpravidla 1-2x denně, nejsem online pořád a nemůžu na vše reagovat do pěti minut.

Ten podcast si určitě pusťte!