- Dasha Marlen
- 27. 02. 2018 16:21
Miss yesterday
29. 11. 2017
Spustili jsme prodej kalendáře :)
Je to pořád dokola, ale je to tak. Hromada práce v práci, hromada druhé práce v druhé práci, finišování kalendáře, příprava Vánočírku a taky blížící se Vánoce. Nebudu si stěžovat, protože takto jsem šťastná a spokojená, jen mě občas zamrzí, že nestíhám přispívat na blog, který ještě před rokem četla relativně početná skupina lidí (ano, pro mě početná :))
Ale jak se zdá, jsme v cílové rovince, protože už příští týden to vypukne :) Společně pokřtíme to naše děťátko, na kterém jsme pracovali celý rok a které nám dalo nespočet zkušeností. A pak se nemůžu dočkat, až sednu k editoru a sepíšu všechny zážitky z letošních přehlídek, z akcí, kde jsme hosteskovali, z líčení krásných děvčat na PINUP tablo, ze společných výletů s naší smečkou, z vintage proměn, kterých jsme letos udělali hned několik a....
...A nebo taky ne a začnu nanovo :)
Ale jak se zdá, jsme v cílové rovince, protože už příští týden to vypukne :) Společně pokřtíme to naše děťátko, na kterém jsme pracovali celý rok a které nám dalo nespočet zkušeností. A pak se nemůžu dočkat, až sednu k editoru a sepíšu všechny zážitky z letošních přehlídek, z akcí, kde jsme hosteskovali, z líčení krásných děvčat na PINUP tablo, ze společných výletů s naší smečkou, z vintage proměn, kterých jsme letos udělali hned několik a....
...A nebo taky ne a začnu nanovo :)
www.pinupstudio.cz/aktuality
http://bit.ly/chcikalendar
Krásný zbytek dne Y.DM:)
23. 10. 2017
Je to neuvěřitelný pocit, když po šesti měsících intenzivní práce naposled cvakne uzávěrka fotoaparátu a kalendář je "hotov". Samozřejmě velký kus práce je teprve před námi - počínaje výběrem fotek, grafickými přípravami, až po distribuci a prodej. Ale dnešní článek bych chtěla věnovat všem čtenářům, kteří by rádi nahlédli do náročného procesu vzniku projektu, do kterého se pustili blázniví nadšenci, kteří naštěstí moc netušili, co všechno je čeká :)
(všechny tyto backstage fotky pořídila Vendula Burgrová)
1. Když přijde myšlenka
S myšlenkou nafocení kalendáře jsme si pohrávali celý loňský rok, avšak představa o jeho podobě se časem několikrát proměnila. Múza nás políbila až po setkání s talentovanou fotografkou Vendy Burgrovou, která svým osobitým stylem jasně ukotvila naši představu o vyobrazení deseti dekád v historii Československa. Plánovat jsme tedy začali už na konci loňského roku a musím uznat, že naše fantazie tehdy neznala mezí. Abych vše ještě uvedla na pravou míru - ke kalendáři jsme nesestavovali žádný business plán, našim cílem bylo především dodat přidanou hodnotu k naší činnosti. (Právě na tohle jsem pak při střetu s realitou vzpomínala v průběhu roku nejčastěji :))
2. Na hony vzdálená cesta od myšlenky k realizaci
Naše plány vzkvétaly jako rajská zahrada, dokud jsme nenarazili na první problém - najít vhodné termíny focení. Skloubit sedm lidí, z nichž část pracuje, část studuje/maturuje/státnicuje a fotografka je sama o sobě dost vytížená, vypadalo ze začátku jako noční můra. Do toho zástup přehlídek a jiných akcí, které jsme nemohli odmítnout (o tom viz níže), takže volné víkendy se staly velkým luxusem. Myslím, že málokdo z nás počítal s takovou časovou náročností, jakou si kalendář vyžádal. Chtěli jsme vytvořit unikátní produkt, proto jsme každou fotografii fotili v odlišných lokalitách, s jinou myšlenkou i příběhem. Přejíždění z místa na místo, přečesávání účesů, změna make upu a oblečení, to všechno zabralo mnohdy celý víkend s výsledkem tří fotografií. Z oblak na pevnou zem nás pak mnohdy postavila i samotná Vendy, která nám ochotně a stále dokola musela vysvětlovat, že přenést naši vzletnou představu do fotografické podoby je tak trochu utopie.
3. Peníze, peníze, peníze...
Chtěli jsme skvělý produkt se skvělými rekvizitami ve skvělých lokalitách. To vše stojí peníze. Ačkoliv máme štěstí na úžasné lidi kolem nás, kteří nám například bezplatně zapůjčili toho bílého krasavce (foto viz výše), nebo domluvili pronájem městského divadla, stejně jsme se neobešli bez spousty investic. A kde na to vzít? Šetřili jsme. Z každé přehlídky většinový podíl či mnohdy celý výdělek putoval do společné pokladny, abychom si mohli dovolit pokrýt náklady spojené s přípravou. (Taky byste věnovali celý volný víkend na žehlení, chystání, balení, nácvik, brzké vstávání, neustálé přečesávání a líčení a dlouhé cestování? :)) Ale to je teprve začátek, samozřejmě největší část věnujeme do křtu a Vánočírku, který bychom chtěli letos připravit jak nejlépe umíme. A tak jsme letos prostě neodmítli jedinou akci a poctivě obětovali každý volný víkend, protože věříme, že to bude stát za to :)
4. A výsledek?
Kdyby se mě někdo zeptal, zda se vyplatí dělat kalendář, jednoznačně bych řekla, že ne. Ale kdyby se mě někdo zeptal, zda bych do toho šla znova, tak rozhodně řeknu ANO. Nelituji jediné minuty, kterou jsme strávili přípravou kalendáře či na přehlídkách. Pokud pominu naši obrovskou zkušenost s organizací, plánováním a koordinací, tak jsem šťastná za ty skvělé chvíle, které jsem mohla prožít a dnes si už bez nich nedokážu představit svůj život. A ať už bude výsledek jakýkoliv, stejně se budu při listováním tetelit blahem, protože na těch dvanácti stranách uvidím reálný výsledek celoroční práce a neskutečných zážitků <3
Pro zájemce o kalendář - předprodej spouštíme 1. 11. 2017 - pro více info sledujte náš facebook
Krásný zbytek večera Y.DM:)
(všechny tyto backstage fotky pořídila Vendula Burgrová)
1. Když přijde myšlenka
S myšlenkou nafocení kalendáře jsme si pohrávali celý loňský rok, avšak představa o jeho podobě se časem několikrát proměnila. Múza nás políbila až po setkání s talentovanou fotografkou Vendy Burgrovou, která svým osobitým stylem jasně ukotvila naši představu o vyobrazení deseti dekád v historii Československa. Plánovat jsme tedy začali už na konci loňského roku a musím uznat, že naše fantazie tehdy neznala mezí. Abych vše ještě uvedla na pravou míru - ke kalendáři jsme nesestavovali žádný business plán, našim cílem bylo především dodat přidanou hodnotu k naší činnosti. (Právě na tohle jsem pak při střetu s realitou vzpomínala v průběhu roku nejčastěji :))
2. Na hony vzdálená cesta od myšlenky k realizaci
Naše plány vzkvétaly jako rajská zahrada, dokud jsme nenarazili na první problém - najít vhodné termíny focení. Skloubit sedm lidí, z nichž část pracuje, část studuje/maturuje/státnicuje a fotografka je sama o sobě dost vytížená, vypadalo ze začátku jako noční můra. Do toho zástup přehlídek a jiných akcí, které jsme nemohli odmítnout (o tom viz níže), takže volné víkendy se staly velkým luxusem. Myslím, že málokdo z nás počítal s takovou časovou náročností, jakou si kalendář vyžádal. Chtěli jsme vytvořit unikátní produkt, proto jsme každou fotografii fotili v odlišných lokalitách, s jinou myšlenkou i příběhem. Přejíždění z místa na místo, přečesávání účesů, změna make upu a oblečení, to všechno zabralo mnohdy celý víkend s výsledkem tří fotografií. Z oblak na pevnou zem nás pak mnohdy postavila i samotná Vendy, která nám ochotně a stále dokola musela vysvětlovat, že přenést naši vzletnou představu do fotografické podoby je tak trochu utopie.
Chtěli jsme skvělý produkt se skvělými rekvizitami ve skvělých lokalitách. To vše stojí peníze. Ačkoliv máme štěstí na úžasné lidi kolem nás, kteří nám například bezplatně zapůjčili toho bílého krasavce (foto viz výše), nebo domluvili pronájem městského divadla, stejně jsme se neobešli bez spousty investic. A kde na to vzít? Šetřili jsme. Z každé přehlídky většinový podíl či mnohdy celý výdělek putoval do společné pokladny, abychom si mohli dovolit pokrýt náklady spojené s přípravou. (Taky byste věnovali celý volný víkend na žehlení, chystání, balení, nácvik, brzké vstávání, neustálé přečesávání a líčení a dlouhé cestování? :)) Ale to je teprve začátek, samozřejmě největší část věnujeme do křtu a Vánočírku, který bychom chtěli letos připravit jak nejlépe umíme. A tak jsme letos prostě neodmítli jedinou akci a poctivě obětovali každý volný víkend, protože věříme, že to bude stát za to :)
Kdyby se mě někdo zeptal, zda se vyplatí dělat kalendář, jednoznačně bych řekla, že ne. Ale kdyby se mě někdo zeptal, zda bych do toho šla znova, tak rozhodně řeknu ANO. Nelituji jediné minuty, kterou jsme strávili přípravou kalendáře či na přehlídkách. Pokud pominu naši obrovskou zkušenost s organizací, plánováním a koordinací, tak jsem šťastná za ty skvělé chvíle, které jsem mohla prožít a dnes si už bez nich nedokážu představit svůj život. A ať už bude výsledek jakýkoliv, stejně se budu při listováním tetelit blahem, protože na těch dvanácti stranách uvidím reálný výsledek celoroční práce a neskutečných zážitků <3
Krásný zbytek večera Y.DM:)
03. 09. 2017
Slavnostní otevření muzea v Chuchelné
Protože noc je dlouhá a spánek nepřichází, rozhodla jsem se ještě začerstva napsat pár řádků o dnešní návštěvě nově otevřeného muzea na polských hranicích a hlavně o lidech, kteří i přes spoustu překážek dovedou vybudovat takřka nemožné...
Když jsme před dvěma lety přijeli účinkovat na muzejní noc na zámku v Kravařích, ani nás nenapadlo, jaký zážitek si odtamtud odneseme. Z nenápadné události kdesi ve Slezsku se vyklubala jedna z nejautentičtějších akcí, které jsem se kdy zúčastnila. To vše díky obrovskému zápalu, energii a snaze tamějších nadšenců, z nichž mnozí svému koníčku zasvětili celý život.
I přes všechnu snahu, ne vždycky jim byly okolnosti pozitivně nakloněny. Následující rok po vydařené muzejní noci jsme marně čekali a těšili se na opětovnou pozvánku. Dostali jsme ji až letos, na novou událost, na nové místo. Tentokrát o pár kilometrů dále a především do vlastní vybudované expozice, která hravě zaplnila celou budovu bývalého úřadu.
Slavnostní otevření proběhlo za doprovodu výborné hudby, módy i techniky v doslova mezinárodním měřítku. Díky úzké spolupráci pořadatelů s polskými nadšenci jsme měli možnost vidět dynamickou ukázku jízdních kol z první poloviny minulého století, která k nám přivezl polský klub Zabrze Radfahrtruppe.
Pokud Vás velocipédy také okouzlily, doporučuji navštívit jejich facebookovou stránku.
Z Polska dorazili i další vzácní hosté. Spolek milovnic civilní módy GRH Bluscz, který návštěvníky provedl módou 3O. a 4O. let. 
Heh, tak jsem ráda, že selfítyč není nenahraditelnou součástí jen naší výbavy :))) 
Samozřejmě nemohly chybět ani uniformované složky spolu s vojenskou technikou. A taky výborné jídlo a hudba, která bavila návštěvníky do pozdních večerních hodin.
Ačkoliv je většina naší smečky momentálně v různých koutech světa a já sama se mohla zdržet jen krátce, nemohla jsem vynechat příležitost a alespoň se jet podívat a podpořit ten obrovský kus práce, který mají za sebou lidé z International Reenacting Grupe.
Když jsme před dvěma lety přijeli účinkovat na muzejní noc na zámku v Kravařích, ani nás nenapadlo, jaký zážitek si odtamtud odneseme. Z nenápadné události kdesi ve Slezsku se vyklubala jedna z nejautentičtějších akcí, které jsem se kdy zúčastnila. To vše díky obrovskému zápalu, energii a snaze tamějších nadšenců, z nichž mnozí svému koníčku zasvětili celý život.
I přes všechnu snahu, ne vždycky jim byly okolnosti pozitivně nakloněny. Následující rok po vydařené muzejní noci jsme marně čekali a těšili se na opětovnou pozvánku. Dostali jsme ji až letos, na novou událost, na nové místo. Tentokrát o pár kilometrů dále a především do vlastní vybudované expozice, která hravě zaplnila celou budovu bývalého úřadu.
Slavnostní otevření proběhlo za doprovodu výborné hudby, módy i techniky v doslova mezinárodním měřítku. Díky úzké spolupráci pořadatelů s polskými nadšenci jsme měli možnost vidět dynamickou ukázku jízdních kol z první poloviny minulého století, která k nám přivezl polský klub Zabrze Radfahrtruppe.
Pokud Vás velocipédy také okouzlily, doporučuji navštívit jejich facebookovou stránku.
Z Polska dorazili i další vzácní hosté. Spolek milovnic civilní módy GRH Bluscz, který návštěvníky provedl módou 3O. a 4O. let. 
Heh, tak jsem ráda, že selfítyč není nenahraditelnou součástí jen naší výbavy :))) 
Samozřejmě nemohly chybět ani uniformované složky spolu s vojenskou technikou. A taky výborné jídlo a hudba, která bavila návštěvníky do pozdních večerních hodin.
Ačkoliv je většina naší smečky momentálně v různých koutech světa a já sama se mohla zdržet jen krátce, nemohla jsem vynechat příležitost a alespoň se jet podívat a podpořit ten obrovský kus práce, který mají za sebou lidé z International Reenacting Grupe.
Přesvědčte se o tom taky. Navštivte Muzeum v Chuchelné nedaleko polských hranic a uvidíte sami, co všechno dokáží vybudovat zapálení lidé s láskou k historii.
A já věřím, že příště se už budeme moci aktivně zapojit i my, protože to bude stát za to! :)
Přikládám ještě dvě fotografie ze zpáteční cesty kolem prvorepublikového opevnění a přeji krásný zbytek večera Y.DM:)
P.S. pokud jste dočetli až sem, měla bych takovou drobnou prosbu :) K připravovanému projektu realizuji krátký průzkum a chtěla bych Vás poprosit o vyplnění. Jedná se o minidotazník, jehož vyplnění zabere maximálně 3 minuty. Pokud jste žena a jste ochotna mi věnovat trochu času, napište mi prosím na email: dasha.marlen@gmail.com a budiž Vám to zajistí dobrou karmu :) Moc děkuji!!!
18. 07. 2017
Sraz vojenských vozidel na Pevnosti XIII v Olomouci
Protože je to už rok, co jsem v bahně protančila střevíčky a nadělala ostudu na pár měsíců dopředu, tak jsem se nijak nezdráhala a znovu využila možnosti aktivně se zúčastnit dalšího ročníku Srazu historické vojenské techniky na Pevnosti XIII v Olomouci.
(Pevnost XIII určitě dávno znáte, mimojiné tam proběhl a proběhne náš Vánoční večírek, přesto připomínám facebookové stránky zde :)).
Také v letošním roce se na akci sjeli majitelé a příznivci jeepů, motorek, nákladních či terénních automobilů ze všech koutů republiky. Mnoho účastníků dorazilo už v pátek večer, aby se dostatečně koncentrovali, odpočinuli si a pečlivě připravili svá vozidla na sobotní trasu závodu....
... kupodivu všichni byli schopni ráno před desátou řídit, takže jsme
hromadně vyjeli ke společnému startu - tentokráte do Litovle.
(Stačilo jen pár kilometrů touto prašnou cestou a moje zubní sklovina je asi tak o polovinu tenčí :D ).
Ještě než jsme obdrželi soutěžní itineráře více než sto kilometrů dlouhé trasy, neodolali jsme návštěvě litovelského Muzea vězeňství. Ostřílená slečna průvodkyně bravurně zvládla nával několika desítek podivně oblečených lidí, stejně tak dotazy s ostravskym přizvukem tvrdym jak nasada od krumpače.
"Slečno a vy nas tady budete provazet? A vy tomu rozumyte?"
(Součástí muzea byla také zrekonstruovaná kaplička sv. Barbory)
Součástí trasy závodu, která nás vedla přes pole, lesy, tekoucí vodu i včelí rojení, byly vskutku tématické soutěžní úkoly :)) Naládovat a vybít zásobník na čas se nakonec ukázalo jako menší problém, než najít správnou cestu uprostřed louky k dalšímu stanovišti.
(Pevnost XIII určitě dávno znáte, mimojiné tam proběhl a proběhne náš Vánoční večírek, přesto připomínám facebookové stránky zde :)).
(Stačilo jen pár kilometrů touto prašnou cestou a moje zubní sklovina je asi tak o polovinu tenčí :D ).
"Slečno a vy nas tady budete provazet? A vy tomu rozumyte?"
(Součástí muzea byla také zrekonstruovaná kaplička sv. Barbory)
Ačkoliv předcházející dny panovaly tropy, stejně jako v loňském roce, během akce se na chvíli vrátil podzim.
Zmokli jsme hned dvakrát, přičemž déšt byl tak ostrý, že mám zarudlý obličej ještě teď. O to víc kaluží přibylo na cestách. Nevynechali jsme ani jedinou, takže za chvíli jsem v sajtkáře měla skoro po kotníky vody.
A i přes všechy "útrapy" na nás čekalo krásné druhé místo v soutěži :)))
... které jsme zapili Těšíkovskou kyselkou :)
Tak třeba za rok zas :) Děkuji za perfektní víkend!
A příště zas ohlédnutí za posledním focením na náš kalendář ke 100. výročí založení ČSR. Tentokrát jsme se pustili do 50. a 60. let - více pravidelně na našem instragramu (pinup_vintage_studio) nebo na facebooku.
Krásnýž zbytek dne Y.DM:)
03. 07. 2017
Připomínka smutného výročí v Pardubicích
Do Pardubic jsme se vydali ještě jednou, tentokrát na konci června, kdy tamější Klub vojenské historie Pardubice uspořádal připomínkovou akci k 75. výročí nechvalně proslulé Heydrichiády. Ačkoliv na čistě reenactingové akce jezdíme jen velmi výjimečně, tuto událost jsme si pro její netradiční pojetí nenechali ujít.
A v čem spočívala její originalita? Tentokrát žádná střelba, ani předem domluvené ukázky podle pevného scénáře... Představte si několik desítek lidí, kteří na několik hodin oživí vybraná místa v centru města. Po ulici se tak procházel protektorátní četník, kolem něj v historické technice projížděly uniformované německé hlídky a civilní obyvatelstvo vysedávalo v kavárnách, nebo se družilo ve stínu přilehlých uliček.
My využili té příležitosti, abychom v jedné z neuvěřitelně stylových kaváren oslavili Bětčiny narozeniny.
Takže ti z vás, kteří mysleli, že je to hrané divadlo - Bětka skutečně slavila a my s ní :)
Zatímco někteří kolemjdoucí se mnohdy podivovali, většina díky vyvěšeným plakátům po celém náměstí věděla, že se ve městě koná připomínková akce.
Už od rána probíhaly komentované prohlídky města spolu s popisem významných osob a konkrétních událostí, které se nesmazatelně zapsaly do historie během a po atentátu. A právě jen tyto prohlídky měly jasně stanovený časový harmonogram, vše ostatní žilo svým vlastním životem. A tak se po náměstí potulovaly hloučky lidí, kteří čekali, co se bude dít. 
My jsme dostali jen útržkovité informace, že majitel kavárny prodává pančovaný alkohol a co víc, sdružují se u něj schvalovači atentátu a nepřátelé říše. Že jsme v podezření i my, to jsme se dozvěděli záhy.
Napjatou situaci se nakonec podařilo vysvětlit, ale ačkoliv nepadl jediný výstřel, bez zranění se neobešla...
Tíživou atmosféru první poloviny 4O. let prolomil až skotský orchestr, hrající na dudy.
Po jejich vystoupení následovala přehlídka dobové módy z Athelieru Cakee ...
... a naše módní přehlídka.
Co říkáte na toto netradiční pojetí historické rekonstrukce? Co myslíte, stálo by za to příště oživit celé náměstí? Nadšení dobrovolníci by byli, ne? :)
Obrovské díííky patří naprosto parádnímu fotografovi Jirkovi Sejkorovi (tyhle úúžasné fotky měl hotové do dvou dnů!!!!) a taky Milanu Vinšovi za pozvání.
Krásný zbytek večera Y.DM:)
A v čem spočívala její originalita? Tentokrát žádná střelba, ani předem domluvené ukázky podle pevného scénáře... Představte si několik desítek lidí, kteří na několik hodin oživí vybraná místa v centru města. Po ulici se tak procházel protektorátní četník, kolem něj v historické technice projížděly uniformované německé hlídky a civilní obyvatelstvo vysedávalo v kavárnách, nebo se družilo ve stínu přilehlých uliček.
My využili té příležitosti, abychom v jedné z neuvěřitelně stylových kaváren oslavili Bětčiny narozeniny.
Takže ti z vás, kteří mysleli, že je to hrané divadlo - Bětka skutečně slavila a my s ní :)
Zatímco někteří kolemjdoucí se mnohdy podivovali, většina díky vyvěšeným plakátům po celém náměstí věděla, že se ve městě koná připomínková akce.
Už od rána probíhaly komentované prohlídky města spolu s popisem významných osob a konkrétních událostí, které se nesmazatelně zapsaly do historie během a po atentátu. A právě jen tyto prohlídky měly jasně stanovený časový harmonogram, vše ostatní žilo svým vlastním životem. A tak se po náměstí potulovaly hloučky lidí, kteří čekali, co se bude dít. 
My jsme dostali jen útržkovité informace, že majitel kavárny prodává pančovaný alkohol a co víc, sdružují se u něj schvalovači atentátu a nepřátelé říše. Že jsme v podezření i my, to jsme se dozvěděli záhy.
Napjatou situaci se nakonec podařilo vysvětlit, ale ačkoliv nepadl jediný výstřel, bez zranění se neobešla...
Tíživou atmosféru první poloviny 4O. let prolomil až skotský orchestr, hrající na dudy.
Po jejich vystoupení následovala přehlídka dobové módy z Athelieru Cakee ...
... a naše módní přehlídka.
Co říkáte na toto netradiční pojetí historické rekonstrukce? Co myslíte, stálo by za to příště oživit celé náměstí? Nadšení dobrovolníci by byli, ne? :)Obrovské díííky patří naprosto parádnímu fotografovi Jirkovi Sejkorovi (tyhle úúžasné fotky měl hotové do dvou dnů!!!!) a taky Milanu Vinšovi za pozvání.
Krásný zbytek večera Y.DM:)
21. 06. 2017
Na jakou techniku mohli návštěvníci narazit, či jaký program si organizátoři na akci připravili se můžete dočíst snad ve všech novinových článcích. (Třeba tady. A tady jsme dokonce na titulce :)) Raději popíšu, jak celý víkend probíhal z našeho pohledu :)
Ještě před tím, než se do Pardubic vydáme znova (tentokrát na připomínku 75. výročí Heydrichiády), musím se podělit s krátkou "reportáží "z nedávné Aviatické pouti. Ti z Vás, kteří sledují náš facebook a především instagram, už určitě tuší, jak celý víkend probíhal. Ale přesto si neodpustím alespoň pár řádků věnovat této nezapomenutelné akci.
Na jakou techniku mohli návštěvníci narazit, či jaký program si organizátoři na akci připravili se můžete dočíst snad ve všech novinových článcích. (Třeba tady. A tady jsme dokonce na titulce :)) Raději popíšu, jak celý víkend probíhal z našeho pohledu :)
Letos to bylo vůbec poprvé, co jsme dostali nabídku účinkovat v rámci Aviatické pouti v Pardubicích. Původně jsme měly přijet jen jako fotomodelky k letadlům. Pak by se prý vlastně hodila i nějaká ta módní přehlídka, až to nakonec sklouzlo k celo-víkendovému programu o třech přehlídkách, focení a doprovodu patronů akce. Úměrně s navyšováním požadavků vzrůstala také moje žaludeční neuróza a pochybnosti, zda to vůbec zvládneme/vejdeme se do auta/budeme tři dny vypadat k světu.
(Hádejte kdo si zapomněl s sebou zabalit spodní prádlo, ručník, zubní kartáček, protézu...)
... krom protézy každý něco!!!
Po vyřešení logistického problému ("kdo bude řídit až do Pardubic? - Jak ji donutíme, aby nechtěla řídit?") část z nás dorazila už v pátek krátce po poledni. Čekala na nás série vzpomínkových aktů s pokládáním věnců za účasti představitelů kraje a armády. Posledním zastavením byla vzpomínka na Ing. Kašpara v centru Pardubic. Tam jsme si dali se všemi sraz. Dvakrát jsme se spočítali a když číslo zůstalo neměnné, bylo jasné, že jsme kompletní a můžeme vyrazit na obhlídku místa činu.
Na poloprázdné letiště jsme dorazili krátce před sedmou hodinou večer. Na ranveji zatím startovali piloti své zkušební lety a my plánovali program na následující den. Široko daleko byla jen hrstka organizátorů, kteří dotahovali poslední detaily před velkým zahájením v sobotu dopoledne. Sedli jsme si na židle před startovací dráhu a v západu slunce pozorovali letadla, kroužící jen kousek nad našimi hlavami. Úžasný zážitek! (Silvie dojetím plakala, heheh :) :))
Krátce po setmění jsme se vyrazili ubytovat a zjistit škody na šatech po dlouhé cestě v omezeném prostoru. Žehlení nakonec zabralo času nejméně ...
Jen pro představu - budíček po cca pěti hodinách spánku byl v 6:00 ráno s odjezdem v devět. Půl hodinu zabrala snídaně, zbytek času padl na úpravu vlasů a makeupu.
V rámci solidarity však pánové vstávali s námi :) :) :)
Vyjeli jsme přesně v devět, abychom se stihli dostat přes nekonečné fronty účinkujících a prvních návštěvníků, kteří mířili na letiště. V deset nás čekal přímý přenos pro ČT, o dvacet minut později přehlídka, na kterou navazovalo oficiální zahájení s patrony akce, jimž jsme dělali doprovod.
Jako zázrakem sobota klapla přesně na minutu.
To stejné platí i o naší sobotní pinup přehlídce, která odstartovala pověstnou hangár párty. Avšak díky razantnímu zásahu Kačenky jsme se poslušně v jedenáct sbalili a jeli zpátky na ubytování, abychom po dlouhých procedurách mytí a natáčení vlasů usnuli opět kolem půl druhé v noci...
Budíček po náročném dni a pěti hodinách spánku byl tentokrát krutější než obvykle. Sbalili jsme si věci a pospíchali na dopolední přehlídku a slavnostní zahájení. Když v sobotu klaplo všechno na jedničku, v neděli bylo všechno špatně už od začátku. Při prvních taktech přehlídky se spustil takový slejvák, že jsme se sotva stihli všichni schovat pod střechu. Toto se opakovalo ještě dvakrát, než jsme se přesunuli k ranveji na oficiální zahájení.
Spolu se statutáry z řad politiků či armádních velitelů jsme na historické technice projížděli plochu letiště kolem publika. Když v sobotu všechno klaplo, v neděli došel v půli cesty benzín... Naštěstí televizní kamery si to odbyly už den předem a tak se snad nic hrozného nestalo, nebýt poskakující blondýny v lodičkách, kterou nakonec soucitně naložila speciálně vyslaná motorka.
Ačkoliv ráno lilo, v průběhu dne pařilo slunce o sto šest. Davy lidí trpělivě ochlazovali proudem vody místní hasiči a my se upínali alespoň k ledové tříšti. Ale dlouho netrvalo a zvedl se pořádný vítr, který poodnášel půlku špatně připevněných stánků.
S větrem přišel i urputný déšť, před kterým jsme se stihli schovat do připraveného stanu. Zpívali jsme Werichovy šlágry, hráli dětinské hry a Zuzanka natáčela vlogísky (upřímnou soustrast všem, kteří je omylem zhlédli na instagramu).
Po hodině či dvou, za stálého deště, jsme se rozloučili s posádkou letiště i starými známými, které zas nějakou dobu neuvidíme, a vyrazili domů.
ALE PROČ TO VLASTNĚ VŠECHNO PÍŠU?
Protože jsme společně strávili naprosto neopakovatelný víkend, kdy jsem se i přes obrovskou náročnost pobavila od začátku až do konce.
Protože jsme poznali spoustu skvělých lidí a spousta lidí poznala nás.
Protože máme naprosto neuvěřitelné fotografie. (Především od Jiřího Sejkory)
A hlavně protože jsme dostali opravdu až nečekaně velké množství pozitivních reakcí, díků či zájmu o připojení se k naší skupině, z čehož máme obrovskou radost :) Nejvíce nám však vyrazila dech zpráva s fotografií od pana generálmajora :) :) Kéž bychom se na každé akci dočkali až tak vřelého a přátelského přijetí! :)
Děkujeme!!!
Krásný zbytek večera Y.DM:)
28. 05. 2017
Jdeme do toho zase :) Kalendář ke 100. výročí založení Československa
Ačkoliv už dobře víme, kolik to dá práce, zabere času a zničí nervů, stejně jsme se odhodlali :) Letošní a především příští rok se pro nás ponese v duchu 100. jubilea. Tedy toho významného výročí vzniku naší republiky, ke kterému chystáme nejen interaktivní přehlídku z průřezu celého století, ale především kalendář s tematickým zachycením každé dekády a významných událostí.
Včera jsme se poprvé vrhli do focení, kterému předcházelo asi půlroční plánování, přípravy a rozhodování, jestli se do toho vůbec pustíme. Naše vize se totiž ukázala jako vcelku komplikovaná, takže během focení procestujeme hezký kus Moravy.
O fotografie se postará skvělá Vendula Burgrová (její stránky ZDE), studentka posledního ročníku reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati, kterou jste mohli potkat i na našem vánočním večírku v Olomouci (byla to ta krásná slečna s Flexaretou). Zamilovali jsme si její osobitý styl a naprosto nás přesvědčila už během první schůzky, kdy našim nápadům na ztvárnění jednotlivých témat vdechla vskutku umělecký rozměr :)
Během včerejška jsme stihli nafotit, byť s vypětím všech sil, hned čtyři témata. Díky navzájem blízkým lokalitám jsme ze startu pustili do 4O. a 8O. let. 
Včera jsme se poprvé vrhli do focení, kterému předcházelo asi půlroční plánování, přípravy a rozhodování, jestli se do toho vůbec pustíme. Naše vize se totiž ukázala jako vcelku komplikovaná, takže během focení procestujeme hezký kus Moravy. 
O fotografie se postará skvělá Vendula Burgrová (její stránky ZDE), studentka posledního ročníku reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati, kterou jste mohli potkat i na našem vánočním večírku v Olomouci (byla to ta krásná slečna s Flexaretou). Zamilovali jsme si její osobitý styl a naprosto nás přesvědčila už během první schůzky, kdy našim nápadům na ztvárnění jednotlivých témat vdechla vskutku umělecký rozměr :)
Během včerejška jsme stihli nafotit, byť s vypětím všech sil, hned čtyři témata. Díky navzájem blízkým lokalitám jsme ze startu pustili do 4O. a 8O. let. 
Téma čtyřicátých let proběhlo relativně v klidu. Kolemjdoucí se vyptávali a vytahovali mobilní telefony, my zas vytahovali oblíbené vtipy. Ale když přišla na řadu osmdesátá léta, brečela jsem od začátku do konce.
Stěží si dovedete představit ty reakce místních obyvatel a naše vlastně taky :D :D :D A pak reakci Martina (gentleman v uniformě viz výše), který na otázku pána, zda tady probíhá natáčení, odpověděl: ,,Nezlobte se, já nejsem zdejší, já je neznám..."
Skončili jsme asi v osm večer. Tedy tak akorát, abychom si stihli projet přehlídky na příští víkend, kdy se v Pardubicích koná tradiční Aviatická pouť. Jak to tak vypadá, po dlouhé době co jsme se neviděli, nás teď čeká pár společných víkendů, prožitých na MAXIMUM :)
Tak krásný zbytek neděle Y.DM:)
09. 05. 2017
Jak jsem strávila ty nejkrásnější Velikonoce
Jak už to tak bývá, původně jsem na dny velikonočního volna měla úplně jiné plány. Těšila jsem se na třídenní zahraniční dovolenou, která padla jen pár dní před chystaným odjezdem. Narychlo jsme se však domluvili se zbytkem naší smečky a zorganizovali "válečnou poradu" před nadcházejícími přehlídkami, kterých se letos nakupilo víc, než jsme plánovali.
A vyklubal se z toho další z úžasných víkendů s úžasnými lidmi :)
Možná si dovedete představit jak to mohlo vypadat, když náš malý byteček dva dny obývalo naráz sedm lidí (z toho pět ženských), kočka a dva potkani...
(jen pro příklad: Dlouho do noci jsme intelektuálně debatovali, sázeli se o největší obvod hrudníku (vyhrál Martin), čtyři hodiny vybírali, co si oblečeme druhý den na sebe...)
V plánu jsme totiž na druhý den měli návštěvu rožnovského Muzea v přírodě - skanzenu. O Velikonocích zde tradičně probíhají starobylé jarmarky a ukázka řemesel. Velkým překvapením bylo (nečekaně), že se nám nepodařilo dostat ani ke vstupu, natož zaparkovat. Celé město ochromil totální nával návštěvníků, takže po čtyřiceti minutách projíždění a hledání volného místa jsme to vzdali.
A to bylo vlastně to nejlepší, co nás mohlo potkat. Zavítali jsme totiž na nedaleký Zámek Lešná, kde budeme mít již brzy módní přehlídku v rámci Květinových slavností.
Ani by nás nenapadlo, jak vřelého přivítání se nám dostane :)
Kdo z vás, drazí čtenáři, ještě zámek nenavštívil, měli byste to napravit. Už jen kvůli neuvěřitelně milé paní kastelánce a průvodkyním.
Navíc na zámku právě probíhá výstava s názvem "Hvězdy stříbrného plátna.
Mezi vzácnými exponáty tak naleznete například kabelky Adiny Mandlové, šperky Nataši Gollové, slavnostní frak Oldřicha Nového (řekli byste, že to byl docela prcek? :)) a mnoho dalšího.
My jsme si ji ujít nenechali.
Na své si přijdou i milovníci starých fotoaparátů a rádií, kterým je věnována zvlášť jedna expozice.
Někteří si možná ještě vzpomenou, že kdysi dávno jsme již na zámku přehlídku měli. Já osobně na to vzpomínám tuze ráda :)
Ten den pršelo a zámecké komnaty i zahrada zely prázdnotou. Připravovaný program se z větší části zrušil a my počítali, že budeme mít přehlídku pro tři návštěvníky, kteří náhodou přišli na prohlídku zámku.
Šli jsme se převléct a nachystat se. Když začala hrát hudba, procházela jsem jako první dlouhou chodbou, která byla plná natěšených diváků, co se na nás přišli podívat. Sotva se poskládali kolem dlouhého "mola" i do hlediště v hlavním sále.
A právě proto se o to víc těším na nadcházející přehlídku, kterou přizpůsobíme tématu aktuální výstavy - tedy počátky kinematografie v dobách černobílého filmu. Diváci se mohou těšit na průřez od r. 1910 - 1950.
Pokud akce zajímá i Vás, zapište si do diáře termín 20. 5. 2017 :)
Krásný zbytek večera Y.DM:)
A vyklubal se z toho další z úžasných víkendů s úžasnými lidmi :)
Možná si dovedete představit jak to mohlo vypadat, když náš malý byteček dva dny obývalo naráz sedm lidí (z toho pět ženských), kočka a dva potkani...
(jen pro příklad: Dlouho do noci jsme intelektuálně debatovali, sázeli se o největší obvod hrudníku (vyhrál Martin), čtyři hodiny vybírali, co si oblečeme druhý den na sebe...)
Ani by nás nenapadlo, jak vřelého přivítání se nám dostane :)
Kdo z vás, drazí čtenáři, ještě zámek nenavštívil, měli byste to napravit. Už jen kvůli neuvěřitelně milé paní kastelánce a průvodkyním.
Navíc na zámku právě probíhá výstava s názvem "Hvězdy stříbrného plátna.
Mezi vzácnými exponáty tak naleznete například kabelky Adiny Mandlové, šperky Nataši Gollové, slavnostní frak Oldřicha Nového (řekli byste, že to byl docela prcek? :)) a mnoho dalšího.
My jsme si ji ujít nenechali.
Na své si přijdou i milovníci starých fotoaparátů a rádií, kterým je věnována zvlášť jedna expozice.
Někteří si možná ještě vzpomenou, že kdysi dávno jsme již na zámku přehlídku měli. Já osobně na to vzpomínám tuze ráda :)
Ten den pršelo a zámecké komnaty i zahrada zely prázdnotou. Připravovaný program se z větší části zrušil a my počítali, že budeme mít přehlídku pro tři návštěvníky, kteří náhodou přišli na prohlídku zámku.
Šli jsme se převléct a nachystat se. Když začala hrát hudba, procházela jsem jako první dlouhou chodbou, která byla plná natěšených diváků, co se na nás přišli podívat. Sotva se poskládali kolem dlouhého "mola" i do hlediště v hlavním sále.
Takové byly naše divoké začátky, plné pokusů a omylů, přesto neuvěřitelně krásné :) Snad to bude stejně nezapomenutelné, jako tehdy před čtyřmi lety.
Pokud akce zajímá i Vás, zapište si do diáře termín 20. 5. 2017 :)
Krásný zbytek večera Y.DM:)
12. 04. 2017
Cesta vlakem byla dlouhá a s mnoha zastávkami. Chvíli si povídaly a pak usnuly za rytmického zvuku lokomotivy. Nekonečné zástupy kouřících komínů a zašedlé střechy činžovních domů vystřídaly zalesněné stráně a čerstvě zoraná pole.
Dřevěná sedadla, na kterých ještě před hodinou seděly dámy v klobouku a luxusních kožišinách, teď obsadily dvě stařenky v nabíraných rukávcích a s ošatkou na klíně.
Lokomotiva naposledy zahoukala, zahalila nádraží bílým kouřem a zmizela v dáli. Uprostřed prázdného nástupiště stojí jen ony. V rukou malá psaníčka a před nimi půl hodiny rychlé chůze ke statku.
Štěkot smečky psů jde slyšet už z dálky. Naposledy je takhle vítali minulé jaro.Tehdy ještě jako štěňata, dnes už jsou dvě fenky březí. Jen koňská ohrada se nezměnila.
Je tady nádherně, každým rokem víc a víc. Nestihly si s sebou vzít téměř nic, jen malé kabelky do rukou a doklady, které večer hodí do kamen.
Namísto drahých šat obléknou lněné suknice a haleny, vlasy skryjí šátkem. Tentokrát už se nevrátí. Nikdy. Nemohou.
Doufám, že jsem vás dnes nezaskočila tímto tak trochu melancholickým příspěvkem, který (ani nemusíme studovat Freuda) docela vypovídá o mé současné situaci a potřebě na chvíli uprchnout někam mimo civilizaci.Tak snad už tento víkend! :)
Krásný zbytek dne Y.DM:)
Dřevěná sedadla, na kterých ještě před hodinou seděly dámy v klobouku a luxusních kožišinách, teď obsadily dvě stařenky v nabíraných rukávcích a s ošatkou na klíně.
Lokomotiva naposledy zahoukala, zahalila nádraží bílým kouřem a zmizela v dáli. Uprostřed prázdného nástupiště stojí jen ony. V rukou malá psaníčka a před nimi půl hodiny rychlé chůze ke statku.
Štěkot smečky psů jde slyšet už z dálky. Naposledy je takhle vítali minulé jaro.Tehdy ještě jako štěňata, dnes už jsou dvě fenky březí. Jen koňská ohrada se nezměnila.
Desítka koní spásá první jarní trávu v obrovském výběhu a strakatý poník líně přežvykuje seno z proutěného koše.
Rychle zapomněly na hluk velkoměsta a užívají si ticha, které občas naruší řinčení řetězu ze stájí a chlévů.
Je tady nádherně, každým rokem víc a víc. Nestihly si s sebou vzít téměř nic, jen malé kabelky do rukou a doklady, které večer hodí do kamen.
Krásný zbytek dne Y.DM:)
22. 03. 2017
Jak jsme vyrazili na premiéru Masaryka
Dnešní příspěvek bude tak trochu jako moje pleťová maska. Ne, nelekejte se, hned vám to vysvětlím :)
Koupila jsem ji před nedávnem s velkým nadšením a protože jsem neměla čas, stále jsem odkládala její použití. Tak dlouho, až ji došla expirační doba, ale stejně mi ji bylo líto vyhodit. Dnes jsem si ji teda napatlala na obličej - možnosti jsou tři: bude fungovat, nebude fungovat, osypu se z ní...
Tak nějak podobně to je i s dnešním článkem o návštěvě premiéry filmu Masaryk. Článek jsem tak dlouho odkládala, až je absolutně neaktuální, ale vyhodit je mi ho přecejen líto...
p.s. jestli jsem se z ní osypala se dozvíte na konci článku :D
Tak tedy od začátku...
Původně jsme se na premiéru chystali k nám do Olomouce, ale když jsme se dvě hodiny před začátkem dozvěděli, že v Novém Jičíně jde do kina "dobová výprava", dlouho jsme neváhali a vyrazili za nimi.
Až teď s ostudou přiznávám, že jsem ve zmatku a mém momentálním pracovním nasazení minulých týdnů nějak nepostřehla, o kterém tom Masarykovi vlastně film bude. Do hlediště jsem usedala bez jakékoliv představy, jakým směrem se film bude ubírat.
A teď jsem za to ráda, protože celý filmový zážitek byl jedno překvapení za druhým. Hned narovinu řeknu, že koho tématika "osudného roku 38" nezajímá, film ho asi příliš neosloví (možná alespoň částečně nastíní práci zahraničních diplomatů).
Koho se však naše pohnuté osudy na konci třicátých let alespoň trochu dotýkají, pak ho Masaryk nenechá chladným. Pominu-li naprosto dechberoucí (a dle mého i dosud nejlepší novodobě pořízené) záběry prvorepublikové armády a průběhu mobilizace - komu z vás, drazí čtenáři, neukápla slzička? :) Pak se tu vleče ta další dějová linie. Otázka zodpovědnosti vůči otci/jménu, morálka vítězů a hlavně zcela odlišný pohled na Mnichovskou zradu. Mnozí z Vás jste jistě četli Žáby v mlíku a spousta z nás doteď věří, že jsme se bránit měli. Film Masaryk alespoň trochu poodkrývá tu spletitou změť politických argumentů, osobních, státních i občanských zájmů, které nakonec určovaly historii.
Záběry prvorepublikové armády jsem už vychválila. Stejně povedeně je vykreslená také společnost anglických gentlemanů a lordů, u kterých si kostyméři dali obzvláště záležet. Na ženách se možná trochu šetřilo. Čekala jsem dobře znázorněné kontrasty mezi módou v Anglii, Americe a Československu, ale našla jsem je jen zase u mužských představitelů.
I přes veškerý humbuk po předávání Českých lvů si myslím, že Masaryk si ocenění rozhodně zasloužil. Nemám vzdělání ani znalosti na to, abych rozebírala kameru či hudbu, která se ani vzdáleně nepodobala tomu, co na co jsme zvyklí v českých filmech, přesto jsem jimi byla unešená od začátku do konce.
Kdo ještě nebyl, určitě běžte! :) A kdo byl, podělte se o vaše postřehy do komentářů :)
krásný zbytek dne Y.DM:)
P.S. a jak to dopadlo s tou maskou? Maska funguje :D
Koupila jsem ji před nedávnem s velkým nadšením a protože jsem neměla čas, stále jsem odkládala její použití. Tak dlouho, až ji došla expirační doba, ale stejně mi ji bylo líto vyhodit. Dnes jsem si ji teda napatlala na obličej - možnosti jsou tři: bude fungovat, nebude fungovat, osypu se z ní...
Tak nějak podobně to je i s dnešním článkem o návštěvě premiéry filmu Masaryk. Článek jsem tak dlouho odkládala, až je absolutně neaktuální, ale vyhodit je mi ho přecejen líto...
p.s. jestli jsem se z ní osypala se dozvíte na konci článku :D
Tak tedy od začátku...
Původně jsme se na premiéru chystali k nám do Olomouce, ale když jsme se dvě hodiny před začátkem dozvěděli, že v Novém Jičíně jde do kina "dobová výprava", dlouho jsme neváhali a vyrazili za nimi.
Až teď s ostudou přiznávám, že jsem ve zmatku a mém momentálním pracovním nasazení minulých týdnů nějak nepostřehla, o kterém tom Masarykovi vlastně film bude. Do hlediště jsem usedala bez jakékoliv představy, jakým směrem se film bude ubírat.
A teď jsem za to ráda, protože celý filmový zážitek byl jedno překvapení za druhým. Hned narovinu řeknu, že koho tématika "osudného roku 38" nezajímá, film ho asi příliš neosloví (možná alespoň částečně nastíní práci zahraničních diplomatů).
Koho se však naše pohnuté osudy na konci třicátých let alespoň trochu dotýkají, pak ho Masaryk nenechá chladným. Pominu-li naprosto dechberoucí (a dle mého i dosud nejlepší novodobě pořízené) záběry prvorepublikové armády a průběhu mobilizace - komu z vás, drazí čtenáři, neukápla slzička? :) Pak se tu vleče ta další dějová linie. Otázka zodpovědnosti vůči otci/jménu, morálka vítězů a hlavně zcela odlišný pohled na Mnichovskou zradu. Mnozí z Vás jste jistě četli Žáby v mlíku a spousta z nás doteď věří, že jsme se bránit měli. Film Masaryk alespoň trochu poodkrývá tu spletitou změť politických argumentů, osobních, státních i občanských zájmů, které nakonec určovaly historii.
I přes veškerý humbuk po předávání Českých lvů si myslím, že Masaryk si ocenění rozhodně zasloužil. Nemám vzdělání ani znalosti na to, abych rozebírala kameru či hudbu, která se ani vzdáleně nepodobala tomu, co na co jsme zvyklí v českých filmech, přesto jsem jimi byla unešená od začátku do konce.
Kdo ještě nebyl, určitě běžte! :) A kdo byl, podělte se o vaše postřehy do komentářů :)
krásný zbytek dne Y.DM:)
P.S. a jak to dopadlo s tou maskou? Maska funguje :D
07. 03. 2017
Dnes se mi se mi už nechce ani věřit, že ještě i naše generace dlouhá léta vyrůstala s analogovým fotoaparátem v rukách. A jsem za to nesmírně ráda.
Bojím se, že jsme to my, ty poslední děti, které budou mít doma na dně skříně schované fotoalbum, které naši rodiče pečlivě doplňovali vyvolanými obrázky a úhledně zarovnanými popisky ke každé fotografii.
(fotoaparát PRACTICA, jaro 2016 by JT)
(fotoaparát PRACTICA, jaro 2016 by JT)
Jen matně si vybavuji, jak při rodinné oslavě svítila v koupelně nabíječka k blesku fotoaparátu - pět minut nabíjení a pak jedno bleskem osvětlené zmáčknutí spouště.
Nedlouho po tom u nás nahradil starou ruskou Smenu "moderní" fotoaparát na tužkové baterky, který /světe div se/ fotí dodnes. (Tehdy bych se nejraději studem propadla, když ho rodiče vytáhli na mých promocích - ale od doby, co si pořídili digitál, jsem u nás nenašla jedinou vyvolanou fotku).
(fotoaparát PRACTICA, jaro 2016 by JT)
A když pak po půl roce spatří fotky světlo světa, byť plné chyb a kazů, sotva popadám dech!
Bez příkras, grafických úprav či ořezů, jsou prostě dokonalé ve své nejsyrovější podobě :)
(fotoaparát SMENA, léto 2016)
(fotoaparát SMENA, léto 2016)
(fotoaparát SMENA, léto 2016)
(fotoaparát SMENA, léto 2016)
A co vy, také jste propadli kouzlu analogové fotografie? :)
Krásný zbytek dne, Y.DM:)
Bojím se, že jsme to my, ty poslední děti, které budou mít doma na dně skříně schované fotoalbum, které naši rodiče pečlivě doplňovali vyvolanými obrázky a úhledně zarovnanými popisky ke každé fotografii.
(fotoaparát PRACTICA, jaro 2016 by JT)
Vždyť určitě nejsem jediná, která tak ráda obracela šustivý papír mezi tvrdými deskami, na nichž se vyjímaly bledé obličeje a tolik známá místa, která se za tu dobu změnila k nepoznání.
Jen matně si vybavuji, jak při rodinné oslavě svítila v koupelně nabíječka k blesku fotoaparátu - pět minut nabíjení a pak jedno bleskem osvětlené zmáčknutí spouště.
Nedlouho po tom u nás nahradil starou ruskou Smenu "moderní" fotoaparát na tužkové baterky, který /světe div se/ fotí dodnes. (Tehdy bych se nejraději studem propadla, když ho rodiče vytáhli na mých promocích - ale od doby, co si pořídili digitál, jsem u nás nenašla jedinou vyvolanou fotku).
(fotoaparát PRACTICA, jaro 2016 by JT)
A tak jsem to já, kdo po dvaceti letech vytáhl starou Smenu a jen velmi pomalu se snažím přicházet na taje analogového fotografování. Naštěstí jsme si vybrali ten nejjednodušší aparát vůbec - délku expozice nastavujeme buď mráčkem, nebo sluníčkem a s ostřením si taky nikdo hlavu neláme.
(fotoaparát SMENA, léto 2016) 
Bez příkras, grafických úprav či ořezů, jsou prostě dokonalé ve své nejsyrovější podobě :)
(fotoaparát SMENA, léto 2016)
(fotoaparát SMENA, léto 2016)
(fotoaparát SMENA, léto 2016)
Krásný zbytek dne, Y.DM:)
26. 02. 2017
Sníh sice zůstal jen na nejvyšších vrcholcích hor, přesto se po krajině převaluje ledový vítr. Chladno a zatažená obloha přiměla všechny zůstat doma v teple.
Chaloupky v údolí se už nehalí do bílého kouře, původní stavení dávno nahradily moderní chaty a rekreační střediska. Tam, kde muži léta zpracovávali dřevo, jsou dnes lyžařské vleky a na kdysi obdělávaných polích žloutne pomrzlá tráva.
Přesto je stále pár míst, kam rušná silnice nevede a kde se do ticha rozléhá jen cinkání zvonečků stáda ovcí. Pár míst, kde pasoucí se krávy nehlídá elektrický ohradník, ale skupinka dětí s německým ovčákem.
Tiché odpoledne tam nenaruší hluk motorové pily, ale jen rytmické údery sekery někde v dálce.
A já si tolik přeji tohle všechno zachytit, zapamatovat si napořád. Beru do promrzlých rukou fotoaparát a zvěčním toulavého psa na lesní pěšině, slunce v mléčném oparu, vlhké třísky pod kmeny stromů, rozpadající se plot u opuštěného stavení, rezavou ceduli, skupinku dětí, letokruhy na nejširším pařezu...
Ale žádnou chaloupku už nevidím a cinkání zvonečků nahradil zvuk desítek projíždějících aut. Pohled do údolí rámují dráty elektrického vedení a na sjezdovkách se míjejí poslední lyžaři této sezóny.
Na mém fotoaparátu už léta necvakla spoušť a já už si dávno uchovávám vzpomínky ve všech barvách...
Krásnou neděli vám všem. Y.DM:)
09. 02. 2017
Necenzurované přiznání pinupky Susanne o "životě se mnou"
Už delší dobu jsem se několikrát snažila našim dámám vnuknout myšlenku, že by mohly nějakým článkem přispět tady na blog. Témat byla spousta - od dobových parfémů, přes korzety až po nejznámější orchestry 3O a 4O. let.
Nakonec se toho ujala Zuzanka a vzala to tak nějak z úplně opačného konce. Svůj epos nazvala "Můj život s Dashou" a já se po přečtení tohoto už vůbec nebojím, že její maturitní slohová práce dopadne hůř jak za 2 :D
Tak tedy dnes na odlehčenou pro ty, kteří (se/nás) berou moc vážně :)
(Pozor! Obsahuje necenzurovaný text i fotky)
Nakonec se toho ujala Zuzanka a vzala to tak nějak z úplně opačného konce. Svůj epos nazvala "Můj život s Dashou" a já se po přečtení tohoto už vůbec nebojím, že její maturitní slohová práce dopadne hůř jak za 2 :D
Tak tedy dnes na odlehčenou pro ty, kteří (se/nás) berou moc vážně :)
(Pozor! Obsahuje necenzurovaný text i fotky)
Můj život s Dashou
Nebudu začínat větou ,,bylo nebylo“, protože tohle není
žádná pohádka, ale skutečná jízda životem, kterým mě provádí to malé stvoření,
které na nás všechny možná působí rozkošně, něžně, mile a další příslovce, které u
naší Šéfové jsou opravdu jenom zdvořilostní frází, ale to snad ještě všechno
vysvětlím.
Když jsem začínala psát tento text, chtěla jsem si pustit
nějakou inspirativní hudbu. Víte, která písnička mě napadla jako první? Rum
and CocaCola(The Andrew Sisters). No ono na tom něco bude, ale teď už
k mému prvnímu setkání s Dashou.
Pin upky jsem milovala a obdivovala, jako (snad mám pravdu) spousta z nás. Líbilo se mi, co a jak to holky dělají, ale protože jsem
byla užárlená ženská, tak jsem se prostě rozhodla, že Dashu nebudu mít ráda.
Fakt jsem ji neměla ráda. Dokonce jsem ji pomlouvala. Trošku.
Hodně.
Hlavně, že jsem každý den seděla u facebooku a čekala, až
holky přidají nový příspěvek. Co na to říct? Prostě jsem žárlila, ale nikdy
bych nevěřila, že jeden příspěvek se mi stane "osudným."
,,Vážení přátelé, příznivci vintage. Přivítali jsme Nový
rok a zároveň ukončili i naší krátkou oddychovou pauzu, abychom mohli začít s
příchodem roku nanovo. Zároveň rozšiřujeme naši působnost (o nové aktivity i
období) a proto hledáme nové tváře….“
Takhle nějak začínal a já samozřejmě hned reagovala. Dámy
se mi okamžitě ozvaly a Dasha si se mnou domluvila ještě ve stejný týden
schůzku v Olomouci. Viděla jsem jí podruhé v životě a byla to
láska na druhý pohled. Zbožňovala jsem ji od prvního, vlastně druhého,
okamžiku. Malá, usměvavá, ale strach z ní šel okamžitě. Okamžitě mě
taky přesvědčila na první přehlídku na plese ve Vlkoši, kde jsem měla předvádět
divokou a nespoutanou Susanne. (vždy mi vybírala super role, stejně jako byla
třeba pilná studentka v Jičíně a nebo tatínkova rozmazlená holčička
v Bratislavě)
No a od té doby se to (teda Dasha) se mnou vleče….
No a od té doby se to (teda Dasha) se mnou vleče….
…. neuvěřitelné štěstí v mém životě, protože bez ní by
to prostě nebylo ono.
Chtěla jsem Vám popsat nějaký super zážitek, ale těch bylo
tolik, že ani nevím, který mám vybrat. Pravda, taky mám trochu strach, že to
ani nebude vtipné a budu se tomu smát jenom já a Dasha, takže tuhle část raději
přeskočíme. Možná Vám akorát trošku napovím, že většina mých vtipů směřující
k Dashe, jsou kvůli její výšce. Možná proto mi Dasha tak často připomíná
před přehlídkou, když máme jít spolu, ať se tak strašně neskláním, když jí
dávám pusu na tvář (čelo).
K mým zážitkům a vintage životem toho mám hodně co říct, ale hlavně Vám musím vysvětlit, proč jsem si vzpomněla na písničku Rum and CocaCola a teď i na Let'sHave a Party. No víte, vždy, když jdeme s Dashou na nějaký večírek, tak čekám na její oblíbenou větu pro začátek každé párty ,,Tak dáme něco tvrdšího, ne?“ . Snad o tom vypoví víc fotka ze Sahary 2016(doufám, že nás tam a někam jinam ještě pozvou)
K mým zážitkům a vintage životem toho mám hodně co říct, ale hlavně Vám musím vysvětlit, proč jsem si vzpomněla na písničku Rum and CocaCola a teď i na Let'sHave a Party. No víte, vždy, když jdeme s Dashou na nějaký večírek, tak čekám na její oblíbenou větu pro začátek každé párty ,,Tak dáme něco tvrdšího, ne?“ . Snad o tom vypoví víc fotka ze Sahary 2016(doufám, že nás tam a někam jinam ještě pozvou)
No a na konec bych Vás všechny chtěla poprosit. Hodně nám
tleskejte na přehlídkách, protože nám úplně stačí, když se Dasha hroutí před
přehlídkou. A kdo to má vydržet taky po každé přehlídce. A všem ze Sahary chci
poděkovat, protože vy tleskáte tak, že se Dasha letos nezhroutila ani jednou.
(samozřejmě všichni, ne jenom německá armáda ;) )
Tímto chci poděkovat Dashe za vše, co pro mě a všechny okolo
dělá, protože je jedena z nejlepších lidí a kamarádek, co jsem kdy potkala.
TAKŽE DASHO, NEKONČÍME A PAŘÍME DÁL! <3
...a tak končí dnešní velmi netradiční příspěvek, který jsem prostě musela sdílet, ačkoliv to asi vypadá trochu sebestředně, ale já jsem prostě jen šťastná, že jsem je poznala :) díky za všechno <3
P.S. Úplně všemu zas nevěřte, Zuzanka si ráda vymýšlí :D
...a tak končí dnešní velmi netradiční příspěvek, který jsem prostě musela sdílet, ačkoliv to asi vypadá trochu sebestředně, ale já jsem prostě jen šťastná, že jsem je poznala :) díky za všechno <3
P.S. Úplně všemu zas nevěřte, Zuzanka si ráda vymýšlí :D
17. 01. 2017
Na návštěvě v chotěbuzských bunkrech
O klubu vojenské historie Chotěbuz a jejich pevnostním muzeu jsem psala už několikrát a taky ještě několikrát psát budu. Protože kdykoli to jen jde, nevynechám možnost je navštívit v rámci pravidelných akcí, kdy oživí tři betonové pevnosti dle jednotlivých období...
Pravda, neviděli jsme se více než rok, ale o to milejší to bylo shledání se starými přáteli :)
Jako tradičně, nejníže posazená pevnost odpovídala mobilisačnímu roku 1938. Pevnost sice hlídali prvorepublikoví vojáci a četnictvo, nicméně společnost jim dělala také dáma v uniformě československé armády v SSSR (svobodovci), která by se s nimi reálně mohla potkat až o pár let později.
Dlouhý hrubý kabát a ušanka, to byly vymoženosti, o kterých si běžný sovětský voják mohl jen nechat zdát :)
Desátníkovi československé armády očividně zima nebyla. Tak nějak tuším, že v bunkru měli určitě materiál na zahřátí :) (samozřejmě mám na mysli svíčky, horký čaj, termofory...)
Pokud vynechám prostřední bunkr, který je věnován poválečnému období (a který jsem zapomněla nafotit, pánové prominou), musím vyzdvihnout atmosféru a nebývalou pohostinnost u našich okupantů, kteří si osvojili třetí a nejvýše položenou pevnost. :)
Vlastně i kulinářské umění, kterým jsme byli oslněni při ochutnávce tradičního einTöpfu z rukou samotného velitele jednotky.
Nechyběla ani ukázka střelby pro nebojácné děti (a mě).
A také poučný výklad o životě německého vojáka na východě v roce 1942.
Věděli jste že...
... jeden takový plátek chleba mu musel jako jediné jídlo vystačit na celý den? Já ne...
A tak můžu přijet třeba tisíckrát a vždy to bude zážitek :)
Navštivte je také. Stačí sledovat stránky https://www.facebook.com/Kvh-Chot%C4%9Bbuz-586506584806117/?fref=ts, kde se dozvíte informace o dalších otevíračkách.
Tak zase příště naviděnou! <3
Hezký zbytek dne, Y.DM:)
Pravda, neviděli jsme se více než rok, ale o to milejší to bylo shledání se starými přáteli :)
Dlouhý hrubý kabát a ušanka, to byly vymoženosti, o kterých si běžný sovětský voják mohl jen nechat zdát :)
Nechyběla ani ukázka střelby pro nebojácné děti (a mě).
A také poučný výklad o životě německého vojáka na východě v roce 1942.
Věděli jste že...
... jeden takový plátek chleba mu musel jako jediné jídlo vystačit na celý den? Já ne...
A tak můžu přijet třeba tisíckrát a vždy to bude zážitek :)
Navštivte je také. Stačí sledovat stránky https://www.facebook.com/Kvh-Chot%C4%9Bbuz-586506584806117/?fref=ts, kde se dozvíte informace o dalších otevíračkách.
Tak zase příště naviděnou! <3
Hezký zbytek dne, Y.DM:)
11. 01. 2017
Teploměr ukazoval kolem -15°C a obloha byla jako vymetená. Z pozice fotografa jsem se těžko potýkala s ostrým sluncem, což ještě více znásoboval bílý sníh, který fungoval jako odrazová deska.
Přesto snad neunikne Vaší pozornosti stylový 50s outfit, který slečna Silvie zvolila.
Vypasovaný kabát áčkového střihu pochází z její autorské kolekce Femme Fatale Dress - odkaz ZDE.
Tak co, také jste se nechali inspirovat, nebo se v takových mrazech raději balíte do co nejvíce vrstev oblečení? :)
Krásný zbytek večera Y.DM:)
Letošní zima je překrásná. Ač to zní sebevíc sentimentálně, málem mi ukápla slza při pohledu na zamrzlé rybníky, plné dětí na bruslích a uježděné svahy od saní... Vždyť to není tak dávno, co jsme přemlouvali silničáře, ať nám nechají pár centimetrů sněhu na uhlazené cestě v zapadlé uličce našeho městečka. Dospělí i děti tehdy na saních a bobech do noci sjížděli silnici, aby se pak ráno nesmírně pobavili nad vyhrnutou sukní postarších dam, které uklouzly cestou do kostela.
Při té vzpomínce jsem s radostí vyrazila na zamrzlou přehradu v Plumlově, nedaleko Prostějova, v doprovodu krásné Silvie.
Teploměr ukazoval kolem -15°C a obloha byla jako vymetená. Z pozice fotografa jsem se těžko potýkala s ostrým sluncem, což ještě více znásoboval bílý sníh, který fungoval jako odrazová deska.
Přesto snad neunikne Vaší pozornosti stylový 50s outfit, který slečna Silvie zvolila.
Vypasovaný kabát áčkového střihu pochází z její autorské kolekce Femme Fatale Dress - odkaz ZDE.
Červené kožené rukavice doplnila šálou ve stejném odstínu a stejně sladila kabelku i kozačky. Namísto malého kloboučku/pillboxu na zadní části hlavy zvolila velmi decentní "mini pork pie" klobouček, velmi oblíbený například ve 20. letech (nebo i později zejména u černošské rebelující subkultury). Ale většina z nás si jej vybaví ve slaměné variantě, která nechyběla u žádného gentlamana na plovárně či letní procházce v parku.
Tak co, také jste se nechali inspirovat, nebo se v takových mrazech raději balíte do co nejvíce vrstev oblečení? :)
Krásný zbytek večera Y.DM:)
07. 01. 2017
Pár dní po Vánocích se u nás v Olomouci teploty vyšplhaly relativně vysoko nad nulu a tak namísto hrubého kabátu stačilo vytáhnout vlněné sako a válenky nahradily obyčejné střevíčky.
ZA PŘEKRÁSNÉ FOTOGRAFIE MNOHOKRÁT DĚKUJI ROBERTU KRAUSOVI :) NEZAPOMEŇTE OLAJKOVAT JEHO STRÁNKY ZDE: https://www.facebook.com/JobeOlFotograf/?fref=ts
Spadané listí v parku a zlatý západ slunce spíš připomínal podzim a ne konec prosince, což se pochopitelně změnilo hned dva dny poté, když krajinu sevřela hustá mlha a mráz. 
Vlastně si už skoro ani nepamatuji, kdy jsem naposled zažila bílé Vánoce. Skoro bych i začala věřit tomu, že počasí posledních let se zcela vymyká normálu, nebýt zápisu z kroniky jedné obce nedaleko mého bydliště...
Vlastně si už skoro ani nepamatuji, kdy jsem naposled zažila bílé Vánoce. Skoro bych i začala věřit tomu, že počasí posledních let se zcela vymyká normálu, nebýt zápisu z kroniky jedné obce nedaleko mého bydliště...
"...Prosinec r. 1929 byl nadprůměrně teplý, dokonce zahrádkáři nacházeli kvetoucí růže a ovocné stromy. Patnáctého ledna však nastalo prudké ochlazení a trvalé sněžení, které ochromilo běžný život našeho obyvatelstva. Po tři týdny nechodila pošta, většina koňských spřežení zapadla v závějích a děti namísto školy zůstaly doma. Sněhu se muselo odhazovat pravidelně alespoň kolem hlavních cest, abychom si udrželi základní spojení s okolními obcemi. Když pak dospělý člověk šel vedle silnice po odhozeném sněhu, snadno se mohl držet telegrafního vedení jako zábradlí..."
Naše krajina je jako medicína - je v ní možné všechno a díky Bohu za to! :)
Krásný víkend! Y.DM:)Naše krajina je jako medicína - je v ní možné všechno a díky Bohu za to! :)ZA PŘEKRÁSNÉ FOTOGRAFIE MNOHOKRÁT DĚKUJI ROBERTU KRAUSOVI :) NEZAPOMEŇTE OLAJKOVAT JEHO STRÁNKY ZDE: https://www.facebook.com/JobeOlFotograf/?fref=ts
02. 01. 2017
Dříve, než se setmělo, vklouzly jsme proto do starých kožišin a vyrazily ven.
Park tiše oddychoval v bílé krajce a my bezstarostně brouzdaly zamrzlými cestičkami směrem k centru města. Malé hloučky lidí křižovaly náměstím a někteří postávali u posledního stánku s punčem. Prostě nádhera...
Namísto hlasitého hovoru lidí rozezvonilo náměstí až naše klapání podpatků. Ospalou atmosféru rozvířil teprve muž u stánku s punčem, který se od pochvaly našich šatů dostal k přesvědčivému výkladu současného fungování politiky pod vlivem Svobodných zednářů...
Naopak ve starobylých uličkách jsme nepotkaly ani živáčka. Zatímco mráz se snažil prokousat koženými rukavicemi i králičím štuclem, nás zahříval punč a vzpomínky na silvestrovskou oslavu a vlastně celý uplynulý rok.
A ačkoliv to byl rok náročný, snad ještě víc, než ten loňský a naše aktivity byly o to víc omezené, stálo to za to. V této úžasné společnosti jsem totiž nepromarnila jedinou minutu.
Děkuji Vám dámy a pánové a těším se na rok 2017, který za sebe vyhlašuji jako "rok dosažení cílů" :)
...tak po celý rok. A kéž by to tak bylo! :)
Několikadenní hustá mlha a teploty pod nulou vykouzlily vskutku pohádkovou krajinu.
Park tiše oddychoval v bílé krajce a my bezstarostně brouzdaly zamrzlými cestičkami směrem k centru města. Malé hloučky lidí křižovaly náměstím a někteří postávali u posledního stánku s punčem. Prostě nádhera...
Naopak ve starobylých uličkách jsme nepotkaly ani živáčka. Zatímco mráz se snažil prokousat koženými rukavicemi i králičím štuclem, nás zahříval punč a vzpomínky na silvestrovskou oslavu a vlastně celý uplynulý rok.
A že rozhodně je na co vzpomínat! Vždyť v tomto roce se k nám připojilo hned několik úžasných osobností, včetně té, která je na světě teprve rok a několik měsíců :) Mnohem intenzivněji jsme se také mohli setkat s příznivci vintage módy a každé takové setkání bylo jedním slovem - báječné.
A ačkoliv to byl rok náročný, snad ještě víc, než ten loňský a naše aktivity byly o to víc omezené, stálo to za to. V této úžasné společnosti jsem totiž nepromarnila jedinou minutu. 
Děkuji Vám dámy a pánové a těším se na rok 2017, který za sebe vyhlašuji jako "rok dosažení cílů" :)
Stejně tak děkuji i vám, drazí čtenáři, že jste ještě nezanevřeli i přes minimální počet nových příspěvků a srdečně přeji jen to nejlepší!
Krásný zbytek dne Y.DM:)
13. 12. 2016
Naše oslava Vánoc v roce 1941 na Fortu XIII v Olomouci
Svátky klidu, pokoje a hlavně míru. V takovém duchu se nesl náš historicky první vánoční večírek, tentokrát zasazený do roku 1941. Ačkoliv všude okolo zuří nejhorší konflikt v dějinách novodobé historie, my jsme si našli ukrytou oázu klidu, kde žádná politika a přesvědčení nemají své místo a tajně jsme oslavili ty nejkrásnější svátky v roce.
Hořkou pachuť doby připomínaly pouze potravinové lístky, bez kterých nebylo možné si zakoupit maso k večeři, a které za malou službu či informaci "šmelil" jeden z přítomných. Atmosféru rozvířil také poplach, ohlašující letecký nálet a půlnoční kontrola dokladů protektorátním četníkem a "mužem v koženém kabátě".
Ani úsporná opatření nestála v cestě tomu, aby dámy vytáhly své večerní róby a ohromily tak svou přítomností celou společnost. Povšimněte si těch prvorepublikových účesů, nádhera, co víc si přát!
Nezaháleli ani pánové, jejichž tmavá večerní saka už dlouho nespatřila světlo světa a nyní se ukázaly v celé své krásy...
I gentlemani v uniformách vyvedli své půvabné protějšky, aniž by se o tom dozvěděl kdokoliv z velení. Tento večer jde národnost, politika i příslušnost stranou.
Uff, tak je to za námi! :) Náš první tematický večírek s malými úlohami pro každého účastníka. Bylo to náročnější, než jsme si představovali, ale výsledná zkušenost je mnohem lepší, než nás vůbec mohlo napadnout. Ani tentokrát se nám nevyhnul časový skluz, který jde vidět na "účesech". Nevyhnulo se nám ani detailní domyšlení některých rolí, kterým nepřišli sparing partneři.
Nevzlétly všechny lampiony štěstí a na toalety bylo potřeba jít na druhou stranu areálu. Ale přesto to byl úžasný zážitek, který překvapoval od samého zahájení. Počínaje tím, že jako první došel kmínový likér (vážně jsme netušili, že tohle někdo bude pít?!) a pohanková kaše (vážně jsme netušili, že tohle bude někdo jíst?!).
Vůbec by nás nenapadlo, co všechno byli hosté schopni nabídnout za potravinové lístky :D
A už vůbec jsme nečekali, jak perfektně připravení návštěvníci dorazí.
Ale největší překvapení stejně byly reakce účastníků, které nám udělaly obrovskou radost. Už teď vím o spoustě věcech, které příště uděláme jinak a co naopak zachováme. Prostory Fortu XIII skýtají neuvěřitelnou škálu možností, které lze vytěžit mnoha způsoby, nemluvě o výborné osádce, která se velkou měrou podílela na uskutečnění večírku a za to jim patří obrovský dík.
My jen věříme, že si zachováte stejnou přízeň i do příštího roku, kdy společně oslavíme "květen 1945". A to nejen svou účastí, ale třeba i zapojením do organizačního týmu :)
MOC DĚKUJEME! VAŠE PINUPKY XXX
Za krásné fotografie vděčíme Marku Gerhardovi a Robertu Krausovi. Více fotek na našich stránkách: www.facebook.com/czpinup
20. 11. 2016
Jak se připravujeme na Vánoční večírek
Dlouho jsme to plánovaly, ale ještě déle se odhodlávaly. Nakonec, vlivem všech okolností, rozhodly jsme se to uspořádat už letos. Naši první tématickou akci s příběhem. Naši "Tajnou oslavu Vánoc v roce 1941, napříč národností i přesvědčení".
A kde by se takové setkání obyčejných lidí, významných představitelů města i příslušníků všech možných armád, kteří si chtějí alespoň na chvíli připomenout bezstarostné chvíle míru, mohlo odehrávat? V tom nejzapadlejším koutě na okraji města, kde se protiválečná hesla a tóny zakázaného swingu nedostanou přes mohutné zdivo a hustý les. Pojďme všichni doufat, že mezi hosty není špeh....
...přesně takto jsme se rozhodly podat naši první akci, ve které budou hlavní roli hrát hosté. Necháváme se překvapit, nakolik se necháte unést tématickou atmosférou a přenesete se do fiktivního večera, který se mohl odehrát před více než sedmdesáti lety.
My už nyní hledáme staré recepty na vánoční cukroví, tiskneme protiválečné plakáty, nebo se poohlížíme po oblíbených destilátech z první republiky, abychom Vás na baru překvapili dávno zapomenutými chutěmi :)
Krásný zbytek neděle Y.DM:)
...přesně takto jsme se rozhodly podat naši první akci, ve které budou hlavní roli hrát hosté. Necháváme se překvapit, nakolik se necháte unést tématickou atmosférou a přenesete se do fiktivního večera, který se mohl odehrát před více než sedmdesáti lety.
My už nyní hledáme staré recepty na vánoční cukroví, tiskneme protiválečné plakáty, nebo se poohlížíme po oblíbených destilátech z první republiky, abychom Vás na baru překvapili dávno zapomenutými chutěmi :)
A tak teď místo blogování trávím čas plánováním Vánočního večírku, doháněním pracovních restů, kompulzivním nakupováním starožitností a také průvodcováním, protože k nám na dva týdny přijeli přátelé z Mexika. Ale o tom se dočtete příště :) Dnes se připojte k nám a užijte si netradiční oslavu nadcházejících Vánoc.
Informace a přihlášení zde:https://www.facebook.com/events/1666730276946431/
Pojednání č. 1: O dobovém účesu
Trvalo to dlouho a hlavně stále ještě trvá, než jsem z metody pokus omyl alespoň částečně přešla k získávání informací ze snad relevantnějších zdrojů a také se alespoň trochu naučila je rozpoznat. Do rukou se Vám totiž mohou dostat desítky fotografií, originálních časopisů s dobovými komentáři nebo jakýkoliv dobový materiál, zdánlivě popisující některou z běžných reálií, ale ve skutečnosti se nezřídka jedná o zdařilou maximální ironizaci každodenního života, která v podobě něžného humoru kvetla nejen v první polovině dvacátého století. (Příkladů klamání čtenáře či novodobého "badatele" bych mohla uvést stovky a určitě se k tomu do budoucna vrátím.)
A protože (jako každé společenství) i vintage komunita umí být krutá, co děláte špatně se dozvíte až s pořádným odstupem času, oklikou přes několik lidí a v té nejhorší možné podobě. Přitom pro mě není nic milejšího, než pozorovat, kolik nových slečen, žen či pánů objevilo kouzlo starých šatů a předválečné kultury. Ze začátku je přeci jedno, jestli napoprvé obléknou syntetickou halenku či sukni nad kolena. Hlavně, že se nenechají odradit a do příště ji už třeba nechají ve skříni.
V tomto a v následujících článcích, které jsem připravila, se v žádném případě nechci stavět do role nějakého "guru" či módního historika/odborníka, ale ráda bych velmi jednoduše a vskutku laicky shrnula pár zkušeností, které jsem díky svému koníčku získala. Možná to bude pro někoho z vás odrazový můstek, který vás nasměřuje k erudovanějším osobám a relevantním zdrojům.
A čím začít? Řekněme "od shora", nebo ještě lépe - od toho nejjednoduššího a zároveň nejsložitějšího. Začněme ÚČESEM. Správný účes totiž dělá 50% vizáže. Nepotřebujete do něj investovat stovky a tisíce jako do šatů, potřebujete jen jediné - cvik.
Začínám proto velmi jednoduchým účesem, použitelným na 40. léta minulého století. Ústředním prvkem jsou tzv. victory rolls, tj. vlasy stočené do ruličky podle slavného manévru amerických letadel. Už jsem zaslechla i názor, že u nás byl tento účes zakázaný, ale nikde jsem se bohužel nedopátrala tohoto nařízení. Naopak fotografií jsem viděla spousty. Když to srovnám s extrémní podobou "zakázané módy" tj. s potápkami a bedlami (vyhraněná subkultura tíhnoucí k zakázanému swingu ve 40. letech) není u nás zaznamenaný jediný případ perzekuování příslušníka této subkultury. Nicméně pokud máte k dispozici jiné informace, budu za ně velice vděčná :)
Ale zpátky k účesu. Dnes má většina z nás dlouhé vlasy, v minulosti tomu bylo naopak. Veronica Lake nás sice přesvědčuje, že ani vlasy pod lopatky nebyly přítěž, ale taková délka byla opravdu výjimkou. Velkou roli stále hrála praktičnost, takže průměrná délka vlasů sahala maximálně po ramena.
Pro zajímavost - ve třicátých letech byly vlasy ještě kratší, ale politika úpravy vlasů byla zcela jiná. Téměř většina žen pravidelně navštěvovala kadeřníka (který v té době stál stejně asi jako jeden pomeranč), který ji vlasy upravil. Nejčastěji pomocí trvalé ondulace - proto má většina dam z fotografií tak krásně krapaté vlasy. Žena pak následující dva až tři týdny spala v síťce, aniž by si vlasy umývala. Pak se buď spolehla sama na sebe, nebo opět navštívila kadeřníka. Ale za války se ženy musely naučit upravovat si vlasy většinou samy, bez chemických pomocníků, proto jsou vlasy delší k lepší manipulaci a účesy poměrně jednodušší.
Účes se má sice přizpůsobovat šatům, ve kterých dáma vyrazí do společnosti, ale rozhodně by neměl být to poslední, na co by měla dbát. Rozpuštěné vlasy, či ledabyle sepnuté kadeře vždy kazí dojem u krásných oděvních kombinací i sladkého úsměvu. Není potřeba jich ovládat deset, stačí jeden, který se častým zdokonalováním povede na jedničku. A v 99 % případů opravdu pomohou natáčky, protože s vlnitými vlasy se prostě pracuje lépe :)
Tak já jdu zkoušet :)
Zajímala by Vás ukázka starých nástrojů na dobové účesy? Nebo výsledek našeho pokusu s výrobou "dobového tužidla"? Dejte vědět do komentářů :)
Krásný zbytek dne Y.DM:)