- Canli27
- 13. 02. 2018 15:51
Probably with thoughts
28. 12. 2017
Téda to byl fičák!
Ani jsem nestihla pořádně zaregistrovat a už je tu zase konec roku a já píšu tento článek alá rekapitulace roku 2017.
Nemůžu říct, že to byl špatný rok, i když se staly špatné věci. Nemůžu říct ani to, že rok 2017 byl skvělý rok, i když se stali skvělé věci. Já bych jej asi nazvala neuvěřitelným...
Neuvěřitelným z toho důvodu, že jsem ani netušila, kolik skvělých lidí mě letos podpoří.
Neuvěřitelným z toho důvodu, že se mi splnil můj sen.
Neuvěřitelným z toho důvodu, že se ke mě zády postavili lidé, u kterých bych to opravdu nečekala.
Neuvěřitelným, protože píšu tenhle článek a venku je sníh! To za poslední min. tři zimy nebylo!
A byl neuvěřitelný z mnoha a mnoha dalších důvodů, tak si to asi projdeme postupně, to bude nejlepší. Co říkáte?
LEDEN
Do ledna jsem se vřítila raketovou rychlostí po ošklivém rozchodu. V tu dobu jsem jsem ještě bydlela na vile (to byl dům, co obývalo pár studentů od nás ze školy) a tak jsem prostě přežívala ze dne na den, chodila do bazénu a vzhledem k úžasným lidem, co jsem měla kolem sebe jsem se přes to nějak přenesla.
Ono to taky ani jinak nešlo, protože jsem pár měsíců zpět vydala svůj první Neobyčejný diář a měla jsem práce nad hlavu.
S tím jsem se dostala do soutěže "Soutěž a podnikej" a začal šílený kolotoč - škola, úkoly do soutěže, schůzky, semináře atd.. Jezdila jsem do Prahy, Brna několikrát za měsíc, ale to co jsem se naučila už mi nikdo nevezme.
Soutěž se protáhla na několik měsíců a tak jsem díky tomu i často chyběla ve škole. Né že by mi to vadilo, ale doteď má o mě většina učitelů špatné mínění. Nu což, já si odmaturuju a půjdu si dál po svých. (O Soutěž a podnikej více tady.)
ÚNOR
Ale zpátky k věci! V Soutěž a podnikej jsem se umístila druhá v regionálním kole a až někdy v únoru bylo závěrečné setkání, kde jsem získala svého prvního investora pro svůj Neobyčejný diář! To bylo neuvěřitelné! (O Neobyčejném diáři se dočtete tady.)
Kromě toho jsem dostala za úkol, abych nakreslila na mega obří papír erb, který se bude nadále vyrábět. Zvládla jsem to!
Pár momentek ...
BŘEZEN
Březen se táhl v duchu plesů, tréninků a vystoupení alá světlo a oheň. Nepamatuji se, že by se stalo něco významného. ... Jo tady jsem se vlastně zamilovala podruhé..
Upřímně letošní jaro mělo jakési zvláštní kouzlo. Myšlenkama jsem byla někde úplně mimo a tak kolem mě tohle období tak nějak proplulo..
Odstěhovala jsem se z vily, protože to tam bylo k nevydržení, pane bože nechcete bydlet v zimě!
Ale taky jsem dostala kytici růží od neznámého chlapce a to se jen tak nestane, ne? (O tom příběh tady.)
A vyjeli jsme slavit narozeniny kamarádky na jednu hodně luxusní chatu. Ten večer asi nikdy nezapomenu.
DUBEN
V dubnu jsme byli v Rakousku na horách. Já naposledy. Milovala jsem naše lyžáky a milovala jsem to místo, kam jsme jezdili, milovala jsem kakao s rumem (i když to zní fakt příšerně) a milovala jsem hlavně zvuk křupajícího sněhu pod snowboardem, kde se já stávám ještě víc mnou.
Nevím jak letos, ale příští rok si určitě udělám výlet někam na pořádnou chatu, někoho vytáhnu sebou a budeme si užívat sněhu, pít čajík, číst knížky, odpočívat a hlavně válet se ve sněhu!
(O Rakousku i s videem článek tady.)
KVĚTEN
V květnu jsem doháněla všechnu tu školu, kterou jsem zameškala, ale upřímně zase tolik toho nebylo. Moc toho v té škole vážně neděláme.
Mezitím vším jsem ještě začala pracovat pro jednu firmu, ale nakonec jsem to vzdala, protože jsem to zkrátka časově nezvládala.
ČERVEN
Jen v červnu se asi pomátli a kvůli 2 procentům absence jsem dělala opravné zkoušky. Díky moc za nervy navíc. Dala jsem je samozřejmě.
Ale červen už byl takový pohodový. Venku svítilo slunko, my utíkali z výtvarky dříve a plánovali poslední školní výlet i vodák. ... A tady mi ten hajz zlomil srdce.
ČERVENEC
Vydala jsem se na výlet do Německa, na oddych od všeho a moc se mi to nezadařilo, tak jsem se zase vrátila. (O výletu do Německa i sne moc povedeným videem tady.)
To všechno uběhlo taky nějak rychle, a než jsem se nadála, psal mi kamarád, jestli s nim jedu na víkend do Karlových Varů, o dvě hodiny později jsem už seděla ve vlaku. A to už byl vlastně červenec. (A o spontánním výletu do neznáma se dočtete tady.)
SRPEN
Srpen jsem začala malovat, předělávat a bořit staré iluze a už jsem měla skoro vyrobný nábytek z palet. To byl ten největší boj tohoto roku! Vážně! (Celý článek o tom jak se tvoří nábytek z palet tady.)
Taky jsem si pořídila svoje první auto a jsme spolu vážně roztomilý!
Zúčastnila jsem se Roztoč festu a bavila se německy s mexikáncem. Skoro mě naučil žonglovat a nejspíš mě chtěl zatáhnout na nějaké temné místo a tak jsem radši utekla.
Na konci srpna jsem vytáhla kamaráda a jela jsem ze dne na den na Mácháč. Bylo to skvělé odpoledne a přesně to co jsem potřebovala, jelikož jsem si v srpnu dobrovolně vyzkoušela, jaké to je pracovat ve fabrice. A i když mě to bavilo, není to nic pro mě.
Prázdniny jsme zakončili s kamarády, když jsme vyjeli na hamr na jezeře, ze ktereého jsem se v jeden den vypařila domů a pak jsem se za nimi stejně vrátila. Objevili jsme ty nejdivnější lidi a bar v životě! Nikdy nezapomenu na kluka co se ve 2 ráno rozhodl, že prostě půjde pěšky domů z Hamru do Liberce. ?!
ZÁŘÍ
Tady se mě chytli lehké depky a já měla pocit, že všechno, čeho jsem do teď dosáhla, vzdám. Naštěstí jsem se zase postavila na nohy a začala jsem dávat dohromady Hithit kampaň.
To se ze začátku zdálo také jako nesplnitelný úkol, ale vzdát jsem to nemohla a tak jsem zaťala zuby a pořádně se do toho opřela. Bylo to opravdu náročné období a moje mamča už mě doma posílala do hospody, ať si jdu odpočinout. ?! To už to muselo být fakt špatné...
ŘÍJEN
Zbytek podzima už bylo ve veselejším duchu a já si začala užívat všechny ty barvičky a nechávala jsem se inspirovat. Chodila ven a žila!
Byli jsme natáčet video ke kampani v Olomouci! (O to více tady.)
LISTOPAD
Hithit kampaň se mi podařilo úspěšně dokončit a vlastně jsem ani nečekala, že bude mít takový úspěch. To bylo také neuvěřitelné!
Jenže v tu chvíli začal další šílený koloběh a já neustále jenom komunikovala s tiskárnou, s hithitem, lidmi, emaily, facebookem, instagramem atd..
Já jsem si ten odpočinek, co mi doporučovala mamča, vybrala po svém až tady v listopadu a odjela jsem na výlet do Krkonoš! A bylo to skvělé! (A i o tomto výletu jsem napsala tady.)
Tady se také pomátl náš ředitel a začal rapovat. Musíte mi věřit, že jediné po čem toužím, je z té školy co nejdřív vypadnout!
Tak já se o to tedy s vámi taky podělím.. Teď už je to stejně jedno, hráli to i na Evropě 2 a nejspíš jsme se dostali do všechn novin. Aneb chcete být slavný? Teď víte jak na to...
PROSINEC
V půlce prosince mi dorazily diáře domů a my je museli během jednoho víkendu zabalit, nadepsat obálky, nadepsat archy podacích lístků, nařezat poděkování a odeslat!
Naštěstí mám opravdu asi ty nejlepší kamarády na světě, kteří mi pomohli a od rána do večera jsme makali, abych v pondělí mohla zahltit poštu mými balíčky. Byli faaakt nadšený.
A to že jsou to opravdu ti nejlepší z nejlepších mi dokázali, když mi začali zpívat v hospodě k narozeninám. To bylo také neuvěřitelné. (A o tom se dočtete tady.)
A tím se dostávám až k dnešnímu dni, jelikož zítra odjíždíme na silvestra do Orlických hor a já už se nemůžu dočkat! ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Měli jste také tak šílený rok? Co jste zažili? Napište mi do komentáře! :)
Ani jsem nestihla pořádně zaregistrovat a už je tu zase konec roku a já píšu tento článek alá rekapitulace roku 2017.
Nemůžu říct, že to byl špatný rok, i když se staly špatné věci. Nemůžu říct ani to, že rok 2017 byl skvělý rok, i když se stali skvělé věci. Já bych jej asi nazvala neuvěřitelným...
Neuvěřitelným z toho důvodu, že jsem ani netušila, kolik skvělých lidí mě letos podpoří.
Neuvěřitelným z toho důvodu, že se mi splnil můj sen.
Neuvěřitelným z toho důvodu, že se ke mě zády postavili lidé, u kterých bych to opravdu nečekala.
Neuvěřitelným, protože píšu tenhle článek a venku je sníh! To za poslední min. tři zimy nebylo!
A byl neuvěřitelný z mnoha a mnoha dalších důvodů, tak si to asi projdeme postupně, to bude nejlepší. Co říkáte?
LEDEN
Do ledna jsem se vřítila raketovou rychlostí po ošklivém rozchodu. V tu dobu jsem jsem ještě bydlela na vile (to byl dům, co obývalo pár studentů od nás ze školy) a tak jsem prostě přežívala ze dne na den, chodila do bazénu a vzhledem k úžasným lidem, co jsem měla kolem sebe jsem se přes to nějak přenesla.
Ono to taky ani jinak nešlo, protože jsem pár měsíců zpět vydala svůj první Neobyčejný diář a měla jsem práce nad hlavu.
S tím jsem se dostala do soutěže "Soutěž a podnikej" a začal šílený kolotoč - škola, úkoly do soutěže, schůzky, semináře atd.. Jezdila jsem do Prahy, Brna několikrát za měsíc, ale to co jsem se naučila už mi nikdo nevezme.
 |
| Seminář s advokáty. |
 |
| Na cestě do Brna. |
 |
| Místa, která jsem navštívila byla někdy vážně super! |
Ale zpátky k věci! V Soutěž a podnikej jsem se umístila druhá v regionálním kole a až někdy v únoru bylo závěrečné setkání, kde jsem získala svého prvního investora pro svůj Neobyčejný diář! To bylo neuvěřitelné! (O Neobyčejném diáři se dočtete tady.)
 |
| Na závěrečném setkání. |
 |
| Papír přes celou kuchyň. |
 |
| Ono to sice není vidět, ale to jsou hořící poi. V akci o pár fotek níže! |
BŘEZEN
Březen se táhl v duchu plesů, tréninků a vystoupení alá světlo a oheň. Nepamatuji se, že by se stalo něco významného. ... Jo tady jsem se vlastně zamilovala podruhé..
Upřímně letošní jaro mělo jakési zvláštní kouzlo. Myšlenkama jsem byla někde úplně mimo a tak kolem mě tohle období tak nějak proplulo..
Odstěhovala jsem se z vily, protože to tam bylo k nevydržení, pane bože nechcete bydlet v zimě!
Ale taky jsem dostala kytici růží od neznámého chlapce a to se jen tak nestane, ne? (O tom příběh tady.)
A vyjeli jsme slavit narozeniny kamarádky na jednu hodně luxusní chatu. Ten večer asi nikdy nezapomenu.
 |
| Foto z chaty. |
DUBEN
V dubnu jsme byli v Rakousku na horách. Já naposledy. Milovala jsem naše lyžáky a milovala jsem to místo, kam jsme jezdili, milovala jsem kakao s rumem (i když to zní fakt příšerně) a milovala jsem hlavně zvuk křupajícího sněhu pod snowboardem, kde se já stávám ještě víc mnou.
 |
| Tady jsem docela roztomilá a vypadám tak na 12... Vážně nekecám mně je 19!! (Foto z Čech) |
(O Rakousku i s videem článek tady.)
KVĚTEN
V květnu jsem doháněla všechnu tu školu, kterou jsem zameškala, ale upřímně zase tolik toho nebylo. Moc toho v té škole vážně neděláme.
Mezitím vším jsem ještě začala pracovat pro jednu firmu, ale nakonec jsem to vzdala, protože jsem to zkrátka časově nezvládala.
 |
| Já vám ani nevím jak tahle fotka vznikla ve školním ateliéru... |
Jen v červnu se asi pomátli a kvůli 2 procentům absence jsem dělala opravné zkoušky. Díky moc za nervy navíc. Dala jsem je samozřejmě.
Ale červen už byl takový pohodový. Venku svítilo slunko, my utíkali z výtvarky dříve a plánovali poslední školní výlet i vodák. ... A tady mi ten hajz zlomil srdce.
 |
| Náčrty ze školy... |
 |
| Se asi nikdy nenaučím kreslit uhlem.. Mě to zkrátka nebaví.. |
Vydala jsem se na výlet do Německa, na oddych od všeho a moc se mi to nezadařilo, tak jsem se zase vrátila. (O výletu do Německa i s
 |
| Zahrada tisíce růží. |
 |
| A jela jsem! |
SRPEN
Srpen jsem začala malovat, předělávat a bořit staré iluze a už jsem měla skoro vyrobný nábytek z palet. To byl ten největší boj tohoto roku! Vážně! (Celý článek o tom jak se tvoří nábytek z palet tady.)
Zúčastnila jsem se Roztoč festu a bavila se německy s mexikáncem. Skoro mě naučil žonglovat a nejspíš mě chtěl zatáhnout na nějaké temné místo a tak jsem radši utekla.
 |
| Jediné foto z Roztoč festu... |
Prázdniny jsme zakončili s kamarády, když jsme vyjeli na hamr na jezeře, ze ktereého jsem se v jeden den vypařila domů a pak jsem se za nimi stejně vrátila. Objevili jsme ty nejdivnější lidi a bar v životě! Nikdy nezapomenu na kluka co se ve 2 ráno rozhodl, že prostě půjde pěšky domů z Hamru do Liberce. ?!
ZÁŘÍ
Tady se mě chytli lehké depky a já měla pocit, že všechno, čeho jsem do teď dosáhla, vzdám. Naštěstí jsem se zase postavila na nohy a začala jsem dávat dohromady Hithit kampaň.
To se ze začátku zdálo také jako nesplnitelný úkol, ale vzdát jsem to nemohla a tak jsem zaťala zuby a pořádně se do toho opřela. Bylo to opravdu náročné období a moje mamča už mě doma posílala do hospody, ať si jdu odpočinout. ?! To už to muselo být fakt špatné...
ŘÍJEN
Zbytek podzima už bylo ve veselejším duchu a já si začala užívat všechny ty barvičky a nechávala jsem se inspirovat. Chodila ven a žila!
Byli jsme natáčet video ke kampani v Olomouci! (O to více tady.)
Video ...
LISTOPAD
Hithit kampaň se mi podařilo úspěšně dokončit a vlastně jsem ani nečekala, že bude mít takový úspěch. To bylo také neuvěřitelné!
Jenže v tu chvíli začal další šílený koloběh a já neustále jenom komunikovala s tiskárnou, s hithitem, lidmi, emaily, facebookem, instagramem atd..
Já jsem si ten odpočinek, co mi doporučovala mamča, vybrala po svém až tady v listopadu a odjela jsem na výlet do Krkonoš! A bylo to skvělé! (A i o tomto výletu jsem napsala tady.)
Tady se také pomátl náš ředitel a začal rapovat. Musíte mi věřit, že jediné po čem toužím, je z té školy co nejdřív vypadnout!
Tak já se o to tedy s vámi taky podělím.. Teď už je to stejně jedno, hráli to i na Evropě 2 a nejspíš jsme se dostali do všechn novin. Aneb chcete být slavný? Teď víte jak na to...
PROSINEC
V půlce prosince mi dorazily diáře domů a my je museli během jednoho víkendu zabalit, nadepsat obálky, nadepsat archy podacích lístků, nařezat poděkování a odeslat!
Naštěstí mám opravdu asi ty nejlepší kamarády na světě, kteří mi pomohli a od rána do večera jsme makali, abych v pondělí mohla zahltit poštu mými balíčky. Byli faaakt nadšený.
|
| Tohle byli jen obálky... |
A to že jsou to opravdu ti nejlepší z nejlepších mi dokázali, když mi začali zpívat v hospodě k narozeninám. To bylo také neuvěřitelné. (A o tom se dočtete tady.)
A tím se dostávám až k dnešnímu dni, jelikož zítra odjíždíme na silvestra do Orlických hor a já už se nemůžu dočkat! ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Měli jste také tak šílený rok? Co jste zažili? Napište mi do komentáře! :)
27. 12. 2017
Jak už asi víte nejsem moc na recenze a spolupráce. Na většinu spoluprací nekývnu, protože mi to zkrátka do života nic nepřinese, ale tohle se objevilo jako z nebe.
Řeč je MINDFLOW!
Možná jste o něm slyšeli a možná ne. Je to novinka, ale co pozoruji šíří se do věta neuvěřitelnou rychlostí a tak jsem si řekla, že to tedy také vyzkouším.
Po několika mých otravných otázkách (tým mindflow všechno spolehlivě zodpověděl) jsem přikývla a nechala si zaslat pár tobolek na vyzkoušení.
Byla jsem nejdříve docela skeptická, jelikož já a jakýkoliv druh prášků nejde zkrátka dohromady. Ovšem dala jsem tomu šanci a byla jsem příjemně překvapená!
Chvilku mi trvalo, než jsem nalezla, kdy a jak má na mě Mindflow největší účinek. Nyní už vím, že pro mé malé hubené tělo není vhodné, abych si jej dala po 18:00 večer. Stalo se mi tak, že jsem celou noc nemohla spát a do hlavy mi přicházelo asi 454102154520 nápadů, ve 4 hodiny ráno jsem to vzdala a šla jsem si je všechny sepsat a nakreslit, protože jich bylo za těch několik hodin nespánku vážně hodně. A tím mě Mindflow přesvědčil o svém účinku, protože tohle se mi zkrátka s mojí únavou normálně nestane!
Jindy si dávám Mindflow místo kafe a vážně mě probere, možná i lépe.
Ale nejvíce pociťuji jeho účinek, když se jdu učit ty zpropadené Dějiny výtvarné kultury, za kterých maturuji již za pár měsíců. Skutečně si však lépe pamatuji a vnímám co čtu..
Nepoužívám Mindflow každý den, ale s blížící se maturitou a mým velmi nabitým programem jej ještě určitě využiji!
Za mě tedy Mindflow určitě doporučuji! Pár lidí se mě na něj již ptalo a tak mohu s klidným vědomím potvrdit, že na mě Mindflow účinek rozhodně má!
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Řeč je MINDFLOW!
Možná jste o něm slyšeli a možná ne. Je to novinka, ale co pozoruji šíří se do věta neuvěřitelnou rychlostí a tak jsem si řekla, že to tedy také vyzkouším.
"Mindflow je doplněk stravy vyráběný v Čechách. Obsahuje 7 přírodních látek, které rozhýbou vaše mozkové závity na maximum. Účinkuje přibližně do 20 minut na 3–4 hodiny, při kterých využijete svůj čas naplno."Více informací naleznete na jejich webu https://mindflow.cz/, ale já tu jsem nyní od toho, abych vám řekla zda to tedy funguje...
Po několika mých otravných otázkách (tým mindflow všechno spolehlivě zodpověděl) jsem přikývla a nechala si zaslat pár tobolek na vyzkoušení.
Byla jsem nejdříve docela skeptická, jelikož já a jakýkoliv druh prášků nejde zkrátka dohromady. Ovšem dala jsem tomu šanci a byla jsem příjemně překvapená!
Chvilku mi trvalo, než jsem nalezla, kdy a jak má na mě Mindflow největší účinek. Nyní už vím, že pro mé malé hubené tělo není vhodné, abych si jej dala po 18:00 večer. Stalo se mi tak, že jsem celou noc nemohla spát a do hlavy mi přicházelo asi 454102154520 nápadů, ve 4 hodiny ráno jsem to vzdala a šla jsem si je všechny sepsat a nakreslit, protože jich bylo za těch několik hodin nespánku vážně hodně. A tím mě Mindflow přesvědčil o svém účinku, protože tohle se mi zkrátka s mojí únavou normálně nestane!
Jindy si dávám Mindflow místo kafe a vážně mě probere, možná i lépe.
Ale nejvíce pociťuji jeho účinek, když se jdu učit ty zpropadené Dějiny výtvarné kultury, za kterých maturuji již za pár měsíců. Skutečně si však lépe pamatuji a vnímám co čtu..
Nepoužívám Mindflow každý den, ale s blížící se maturitou a mým velmi nabitým programem jej ještě určitě využiji!
Za mě tedy Mindflow určitě doporučuji! Pár lidí se mě na něj již ptalo a tak mohu s klidným vědomím potvrdit, že na mě Mindflow účinek rozhodně má!
Mějte se a smějte se :) Canli :)
23. 12. 2017
Ze života Veroniky | 19 NAROZENINY
Vánočním článkům se letos obloukem vyhýbám, protože za
a) na ně není čas
b) venku zase není sníh, i když bydlím skoro na horách a bez sněhu to zkrátka není vončo
c) je jich všude mraky
ALE!
Kromě Vánoc slavím v prosinci ještě jednu důležitou událost. A to oslavu mého bytí na této planetě, alá každý rok oslavíme, že stárneme...
Tedy 22. prosince to bylo již 19 let, co tu s vámi běhá i moje malé kreativní já a už pár let se s vámi dělí o své zážitky.
Svoje narozeniny jsem nikdy nějak neslavila, vždy jsem je raději strávila v úzkém duchu přátel a rodiny. Jen občas se přihodilo, že jsem se připletla na oslavu mých dvou kamarádů od školky, kteří se narodili jen o den dřív. A tak jsme všichni oslavovali společně..
A ani letos jsem neplánovala slavit ve velkém stylu. Což se mi skoro povedlo, ale i tak se zase něco přihodilo a já se o to s vámi chci dnes podělit.
...
Ráno jsem se vzbudila a byl to den jako každý jiný, pracovala jsem, rozvážela balíčky a snažila se taky trochu odpočívat.
Tady na vesnici se chodí skoro pravidelně do naší hospůdky a jako jindy plánovali mí přátelé, že půjdou. Já však byla docela unavená a vrátila se mi zrovna kamarádka Nikča z Francie a tak jí píšu: "Kluci chtějí jít do hospody, ale mě se moc nechce, jsem docela vyčerpaná. Jak to vidíš ty?" a ona skoro hned odepsala: "Joo jdeme taky!" v tu chvilku jsem si říkala, že byla dlouho pryč a chce nás zase všechny vidět. Nic vyjímečného.. Oukej tedy...
Stavili jsme se u ní asi o hodinku déle s kamarádem, že jí rovnou předám dárek k Vánocům a nakonec to skončilo i zdobením jejího stromečku.
O půl hoďky později jsme se vydali na cestu a ona drží v ruce krabici zavázanou šňůrkou, tak aby se do ní nikdo nedostal. Ptám se: "Co to máš?" a ona jen odpověděla, že jí rodiče řekli, ať to zanese strejdovi, který bydlí kousek od hospody, a že sama neví, co je uvnitř. Jasně v pohodě, nic podezřelého.
Dorazili jsme na místo a ona danou krabici schovala pod stromky, že ji tam odnese až za chvilku, že strejda není doma ještě. Jasně chápu, co by na tom bylo dovného přeci?!
Čekali jsme ještě na ostatní a když dorazili, šlo se samozřejmě nejprve kouřit ven (ach ten protikuřácký zákon) a já protože nekouřím, jsem zůstala sedět uvnitř s Týnou (přítelkyní mého kamaráda). A Nikča povídá, že jde odnést tu krabičku, ptám se jí "mám jít s tebou?" "Ne, to je dobrý, vždyť je to kousek, jsem za chvilku zpět."
Mluvím s Týnou a také se mě ptá, kam šla Nikča. Vyprávím jí všechno, co vím (o tom, že šla ke svému strejdovi s krabičkou, ve které sama neví co je atd...)
Jenže než jsem to stihla doříct, vyrušilo mě mých 10 kamarádů, které jsem slyšela zpívat "Happy Birthday to you, Happy birthday to you...) a já nevěřila svým očím. Nikča tam stála s talířem, na kterém byl červený dort ve tvaru srdce a k tomu tři hořící svíčky.
Absolutně jsem to nečekala. Neměla jsem sebemenší pochybnosti a v tu chvíli, jsem měla největší radost a skoro se mi chtělo brečet. Smála jsem se od ucha k uchu a v srdci děkovala za to, jak úžasné mám kamarády.
Po tom mega šíleném roce, kdy se stalo spoustu dobrých věcí, ale samozřejmě i těch špatných, jsem v tuto chvíli věděla s naprostou jistotou, že jsem šťastná a že šťasná budu i následující roky, ať se stane cokoliv.
Protože mít přátele, kteří vám přinesou dort až do hospody, nechtějí vás pustit domů, ani když jste nejvíc unavený a kdykoliv vám pomůžou. To je prostě štěstí! ♥
Až si budete dávat novoroční předsevzetí, myslete na to důležité.
Obklopujte se lidmi, kteří vás mají opravdu rádi.
Dělejte co vás baví.
Dělejte to pro sebe!
A všechno ze své vůle.
Každý rok mi přijde, že se na Vánoce vše tak nějak zpomalí a lidi jsou mírumilovnější a přátelštější a já bych si přála, aby tomu bylo tak celý rok. Takže moje předsevzetí do Nového roku bude nejspíš..
Být lepším, spokojenějším, klidnějším a přátelštějším já a nepřestávat si užívat každý každičký den jako do dnes.
Jaká máte předsevzetí vy? :)
Přeji všem krásné a pohodové Vánoce! ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
a) na ně není čas
b) venku zase není sníh, i když bydlím skoro na horách a bez sněhu to zkrátka není vončo
c) je jich všude mraky
ALE!
Kromě Vánoc slavím v prosinci ještě jednu důležitou událost. A to oslavu mého bytí na této planetě, alá každý rok oslavíme, že stárneme...
Tedy 22. prosince to bylo již 19 let, co tu s vámi běhá i moje malé kreativní já a už pár let se s vámi dělí o své zážitky.
Svoje narozeniny jsem nikdy nějak neslavila, vždy jsem je raději strávila v úzkém duchu přátel a rodiny. Jen občas se přihodilo, že jsem se připletla na oslavu mých dvou kamarádů od školky, kteří se narodili jen o den dřív. A tak jsme všichni oslavovali společně..
 |
| Ten nejkrásnější dárek ze všech! Miluju kaktusyy! ♥ |
...
Ráno jsem se vzbudila a byl to den jako každý jiný, pracovala jsem, rozvážela balíčky a snažila se taky trochu odpočívat.
Tady na vesnici se chodí skoro pravidelně do naší hospůdky a jako jindy plánovali mí přátelé, že půjdou. Já však byla docela unavená a vrátila se mi zrovna kamarádka Nikča z Francie a tak jí píšu: "Kluci chtějí jít do hospody, ale mě se moc nechce, jsem docela vyčerpaná. Jak to vidíš ty?" a ona skoro hned odepsala: "Joo jdeme taky!" v tu chvilku jsem si říkala, že byla dlouho pryč a chce nás zase všechny vidět. Nic vyjímečného.. Oukej tedy...
Stavili jsme se u ní asi o hodinku déle s kamarádem, že jí rovnou předám dárek k Vánocům a nakonec to skončilo i zdobením jejího stromečku.
O půl hoďky později jsme se vydali na cestu a ona drží v ruce krabici zavázanou šňůrkou, tak aby se do ní nikdo nedostal. Ptám se: "Co to máš?" a ona jen odpověděla, že jí rodiče řekli, ať to zanese strejdovi, který bydlí kousek od hospody, a že sama neví, co je uvnitř. Jasně v pohodě, nic podezřelého.
Dorazili jsme na místo a ona danou krabici schovala pod stromky, že ji tam odnese až za chvilku, že strejda není doma ještě. Jasně chápu, co by na tom bylo dovného přeci?!
Čekali jsme ještě na ostatní a když dorazili, šlo se samozřejmě nejprve kouřit ven (ach ten protikuřácký zákon) a já protože nekouřím, jsem zůstala sedět uvnitř s Týnou (přítelkyní mého kamaráda). A Nikča povídá, že jde odnést tu krabičku, ptám se jí "mám jít s tebou?" "Ne, to je dobrý, vždyť je to kousek, jsem za chvilku zpět."
Mluvím s Týnou a také se mě ptá, kam šla Nikča. Vyprávím jí všechno, co vím (o tom, že šla ke svému strejdovi s krabičkou, ve které sama neví co je atd...)
Jenže než jsem to stihla doříct, vyrušilo mě mých 10 kamarádů, které jsem slyšela zpívat "Happy Birthday to you, Happy birthday to you...) a já nevěřila svým očím. Nikča tam stála s talířem, na kterém byl červený dort ve tvaru srdce a k tomu tři hořící svíčky.
Absolutně jsem to nečekala. Neměla jsem sebemenší pochybnosti a v tu chvíli, jsem měla největší radost a skoro se mi chtělo brečet. Smála jsem se od ucha k uchu a v srdci děkovala za to, jak úžasné mám kamarády.
Po tom mega šíleném roce, kdy se stalo spoustu dobrých věcí, ale samozřejmě i těch špatných, jsem v tuto chvíli věděla s naprostou jistotou, že jsem šťastná a že šťasná budu i následující roky, ať se stane cokoliv.
Protože mít přátele, kteří vám přinesou dort až do hospody, nechtějí vás pustit domů, ani když jste nejvíc unavený a kdykoliv vám pomůžou. To je prostě štěstí! ♥
 |
| Za oponou |
Obklopujte se lidmi, kteří vás mají opravdu rádi.
Dělejte co vás baví.
Dělejte to pro sebe!
A všechno ze své vůle.
Každý rok mi přijde, že se na Vánoce vše tak nějak zpomalí a lidi jsou mírumilovnější a přátelštější a já bych si přála, aby tomu bylo tak celý rok. Takže moje předsevzetí do Nového roku bude nejspíš..
Být lepším, spokojenějším, klidnějším a přátelštějším já a nepřestávat si užívat každý každičký den jako do dnes.
Jaká máte předsevzetí vy? :)
Přeji všem krásné a pohodové Vánoce! ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
11. 12. 2017
Ze života podnikatelky...
Dneska jsem byla vyzvednout přes 200 obálek a to byl poslední krok, abych měla vše připravené a hned po naskladnění diářů, mohla začít balit a posílat!
Dneska jsem byla vyzvednout přes 200 obálek a to byl poslední krok, abych měla vše připravené a hned po naskladnění diářů, mohla začít balit a posílat!
09. 12. 2017
Výzva #jetovtobě | Vodafone | Get The Louk | ♥
Beznadějně se snažím dokopat k napsání tohoto článku, protože mám chuť se s vámi podělit, o to co se zase přihodilo.
V poslední době mám však nějaký přehozený režim a vůbec nevím co s tím. Celý týden usínám, jelikož spánku bylo v poslední době opravdu málo a vyčerpání tomu vábec nepomáhalo. Domů přijíždím ze školy skoro každý den v 17:00 a poté následuje práce na diáři až do 21:00, někdy více někdy méně. Ale faktem bylo, že jsem si už vážně potřebovala odpočinout. Těšila jsem se na sobotu ráno, že budu moct spát, jak dlouho budu chtít, ale místo toho jsem se vzbudila v 7:00 ráno už druhý týden po sobě. A jak se vzbudím, tak je to marný.
Od toho tu jsou však dobré zprávy, aby nás udrželi na nohou. Ty momenty štěstí, pro které žijeme.
A já jich mám sakra hodně v životě! A nemyslete si, že jen tak... Všechno je z nějakého důvodu.
Slyšeli jste už o výzvě #jetovtobě od vodafonu?
Pokud ne, dočtete se o ní více TADY.
Výzva zahrnuje více známých osobností a i když bych si mile ráda zasnowboardila s Šárkou Pančochovou nebo zazpívala s Benem Christovaem, rozhodla jsem se držet toho, čemu se v posledních dvou letech věnuji nejvíce a dá se říct, že se v tom sice stále učím chodit, ale daří se. Napsala jsem tedy youtuberce a blogerce Get The Louk.
Čirou náhodou jsem na výzvu narazila při svém obvyklém brouzdání po internetu a rozhodla se, že tam napíšu. Nemám přeci co ztratit! (To je vzkaz pro všechny, kteří si myslí, že něco nemá cenu dělat.)
Nechala jsem to být a dá se říct, že jsem na to téměř zapomněla, když se nikdo neozýval. Až jednoho dne mi přišla zpráva na mou facebook stránku, že se semnou potřebují spojit. Všechny emaily mi totiž spadaly do spamu a mě by až do té chvíle nenapadlo, že něco tak důležitého můžu tak snadno ztratit. Nicméně jsme se nakonec spojili a dohodli se na schůzce. Nemohla jsem tomu uvěřit!
Schůzka proběhla 24. listopadu v Praze a byla naprosto boží. Sešli jsme já, Get The Louk a Evča - skvělá ilustrátorka (druhá slečna, kterou vybrali) a spoustu dalších skvělých lidí z McCannu. Což je celosvětově známá agentura, která zajišťuje spolupráci mezi Vodafonem a vybranými lidmi z výzev. Všichni byli moc milí a mě se to zdálo jako sen.
Během následujících měsíců, budeme tedy v této spolupráci vytvářet něco nového, krásného a vlastně jsem sama zvědavá, jak to nakonec bude vypadat.
Vše je zatím v procesu a pracujeme na tom, abychom tomu dali hlavu a patu, takže vás zatím můžu jen napínat a časem se toho dozvíte určitě více! ♥
Jsem vděčná za tuto příležitost a děkuji Vodafonu za výzvu, díky které můžeme vytvořit něco skvělého, můžeme posunout své hranice a můžeme poznat nové skvělé lidi.
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Mějte se a smějte se :) Canli :)
19. 11. 2017
Spontánní výletování - tentokrát Krkonoše ♥
Miluji se jen tak sebrat a odjet. Sbalit do batohu jen to nejnutnější a být svobodná. Rozmýšlet se až na cestě, do které uličky zatočím a kterou naopak nenavštívím. Do jakého obchodu se podívám nebo jaké zákoutí lesa prozkoumám. Nepřemýšlím nad tím, kam pojedu nebo co tam budu dělat. Zkrátka jedu.
Při těchto výletech se cítím svobodně, získávám energii a užívám si to "prostě jsem teď a tady".
S blížící se zimou se začínám tešit na sníh čím dál víc. Sice jsem asi jediná v okolí, kdo má ze sněhu takovou radost, ale i tak se mi podařilo vytáhnout pár lidí semnou.
Plán byl jet do Krkonoš. Nakonec jsme po detailnějším zkoumání, zjistili, že v Peci pod Sněžkou to se sněhem vypadá docela nadějně a tak jsme se vydali tímto směrem.
Vyrazili jsme v 9:00 a klasická Verča se rozhodla, že pojedeme přes všechny prdelky, jelikož google mapy ukazovali, že je to kratší. Nevěřte google mapám..!
Z 130 km bylo najednou 200 km a když jsme se objevili na jednom místě podruhé, usoudili jsme, že je něco asi špatně. Potom co jsme projeli ty nejmenší městečka, dostali jsme smyka na poli a vymotali se ze všech serpentýn, se nám nakonec podařilo dojet až na místo. To bylo kolem 13:00 hodiny.
Dostali jsme se někam do areálu, kde ještě nezačala sezóna. Nechali jsme zde auto, vzali batohy a vydali se směrem vzhůru do kopců.
Užili jsme si nádherné přírody a zimní krajiny a trochu i sluníčka. Dali jsme si teplý čaj z termosky a sušenky na posilnění a cestou zpět jsme málem zmrzli, jelikož se začal zvedat studený vítr.
S jídlem jsme moc úspěšní nebyli. Chtěli jsme si dát něco teplého na zahřátí, než pojedeme, a i když sezóna ještě nezačala, bylo všude plno. Vyrazili jsme tedy kolem 16:00 k domovu a byli doma kolem 19:00 hodiny.
Chtěla bych vás trochu inspirovat, že cestovat můžete i když nemáte skoro žádné peníze. Potřebujete jen to nejnutnější a věřte, že si vystačíte i s maličkem, abyste byli šťastní. Každý den je velká příležitost. Chopte se ji a vzhůru do toho!
Jaký byl váš víkend? ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Při těchto výletech se cítím svobodně, získávám energii a užívám si to "prostě jsem teď a tady".
S blížící se zimou se začínám tešit na sníh čím dál víc. Sice jsem asi jediná v okolí, kdo má ze sněhu takovou radost, ale i tak se mi podařilo vytáhnout pár lidí semnou.
Plán byl jet do Krkonoš. Nakonec jsme po detailnějším zkoumání, zjistili, že v Peci pod Sněžkou to se sněhem vypadá docela nadějně a tak jsme se vydali tímto směrem.
Vyrazili jsme v 9:00 a klasická Verča se rozhodla, že pojedeme přes všechny prdelky, jelikož google mapy ukazovali, že je to kratší. Nevěřte google mapám..!
Z 130 km bylo najednou 200 km a když jsme se objevili na jednom místě podruhé, usoudili jsme, že je něco asi špatně. Potom co jsme projeli ty nejmenší městečka, dostali jsme smyka na poli a vymotali se ze všech serpentýn, se nám nakonec podařilo dojet až na místo. To bylo kolem 13:00 hodiny.
Dostali jsme se někam do areálu, kde ještě nezačala sezóna. Nechali jsme zde auto, vzali batohy a vydali se směrem vzhůru do kopců.
Užili jsme si nádherné přírody a zimní krajiny a trochu i sluníčka. Dali jsme si teplý čaj z termosky a sušenky na posilnění a cestou zpět jsme málem zmrzli, jelikož se začal zvedat studený vítr.
S jídlem jsme moc úspěšní nebyli. Chtěli jsme si dát něco teplého na zahřátí, než pojedeme, a i když sezóna ještě nezačala, bylo všude plno. Vyrazili jsme tedy kolem 16:00 k domovu a byli doma kolem 19:00 hodiny.
Chtěla bych vás trochu inspirovat, že cestovat můžete i když nemáte skoro žádné peníze. Potřebujete jen to nejnutnější a věřte, že si vystačíte i s maličkem, abyste byli šťastní. Každý den je velká příležitost. Chopte se ji a vzhůru do toho!
Jaký byl váš víkend? ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
16. 11. 2017
Kreativní odpoledne v té nejkouzelnější kavárně (+video)
Víte já mám napsaných pár článků, ale nějak nepřichází ta správná chvíle na jejich zveřejnění. Proto vám dnes přináším takový malý fotočlánek i s videem.
Minulý týden jsem totiž ve městě (Varnsdorf), kam chodím na školu objevila kouzelnou kavárnu s ještě kouzelnější atmosférou.
Chápejte tak, že ve Varnsdorfu je většina obyvatelů smířená s tim, jak toto město vypadá. Nikdo nemá ambice cokoliv měnit a mám poct jako by se tu všichni řídili větou "Proč to dělat, když nemusím?" No jenže ono je to pak vidět na kvalitě města, že jo..
Proto když jsem konečně vešla do této vintage kavárny, která se z venku vůbec netváří tak vyjímečně, byla jsem ohromena hned na první pohled. To bylo v pátek kolem oběda.
Odpoledne (potom, co jsem přijela domů) jsme byli s Káťou domluvené, že pojedeme natáčet video a fotit nějaké fotografie k diáři. Mysleli jsme, že to zakotvíme někde u nás na Českolipsku, ale z první nám doporučované kavárny nás vyhodili už ve dvěřích, když jsme se zeptali zda bude vadit, když si tu vyfotíme pár fotografíí. Navíc je to tam 2x dražší než jinde a obsluha protivná, jak koza ve vodě. :D Takže tak!
Vydali jsme se tedy na malý výlet zpět do Varnsdorfu do již zmiňované kavárny. Mimochodem její jméno je Hosana Café.
Obsluha, místo, ceny, atmosféra, jídlo i pití zkrátka na jedničku! Všude pověšená světýlka, která vytváří onu kouzelnou atmosféru, staré hodiny, retro skříně, obří skafandry, na ceduli nasáno "teplé svetry, horké nápoje, svíčky, chlupaté ponožky, ten pravý podzim" no zkrátka, to byste museli zažít!
Originálně popsaný lístek ... dala jsem si kávu, kterou pili vojáci za 2 světové války.
Je vidět, že se majitelé opravdu snaží vybudouvat něco originálního a to cením, proto jsem tam taky tenhle týden byla už ♥♥♥. A myslím, že tohle je mé místo, kde přežiju zbytek čtvřtáku.
Pokud byste měli o diář zájem můžete ještě pořád objednat tady... https://www.hithit.com/cs/project/4063/neobycejny-diar
Našla jsem facebook této kavárny... koukněte tady!
Máte taky nějakou oblíbenou kavárnu? Či své oddechové místečko?
Minulý týden jsem totiž ve městě (Varnsdorf), kam chodím na školu objevila kouzelnou kavárnu s ještě kouzelnější atmosférou.
Chápejte tak, že ve Varnsdorfu je většina obyvatelů smířená s tim, jak toto město vypadá. Nikdo nemá ambice cokoliv měnit a mám poct jako by se tu všichni řídili větou "Proč to dělat, když nemusím?" No jenže ono je to pak vidět na kvalitě města, že jo..
Proto když jsem konečně vešla do této vintage kavárny, která se z venku vůbec netváří tak vyjímečně, byla jsem ohromena hned na první pohled. To bylo v pátek kolem oběda.
Odpoledne (potom, co jsem přijela domů) jsme byli s Káťou domluvené, že pojedeme natáčet video a fotit nějaké fotografie k diáři. Mysleli jsme, že to zakotvíme někde u nás na Českolipsku, ale z první nám doporučované kavárny nás vyhodili už ve dvěřích, když jsme se zeptali zda bude vadit, když si tu vyfotíme pár fotografíí. Navíc je to tam 2x dražší než jinde a obsluha protivná, jak koza ve vodě. :D Takže tak!
Vydali jsme se tedy na malý výlet zpět do Varnsdorfu do již zmiňované kavárny. Mimochodem její jméno je Hosana Café.
Obsluha, místo, ceny, atmosféra, jídlo i pití zkrátka na jedničku! Všude pověšená světýlka, která vytváří onu kouzelnou atmosféru, staré hodiny, retro skříně, obří skafandry, na ceduli nasáno "teplé svetry, horké nápoje, svíčky, chlupaté ponožky, ten pravý podzim" no zkrátka, to byste museli zažít!
Originálně popsaný lístek ... dala jsem si kávu, kterou pili vojáci za 2 světové války.
Je vidět, že se majitelé opravdu snaží vybudouvat něco originálního a to cením, proto jsem tam taky tenhle týden byla už ♥♥♥. A myslím, že tohle je mé místo, kde přežiju zbytek čtvřtáku.
Pokud byste měli o diář zájem můžete ještě pořád objednat tady... https://www.hithit.com/cs/project/4063/neobycejny-diar
Našla jsem facebook této kavárny... koukněte tady!
Máte taky nějakou oblíbenou kavárnu? Či své oddechové místečko?
28. 10. 2017
Přemýšlela jsem nad tím, jakým směrem se ubírají moje vztahy. Já jsem na vztahy vysloveně smolař. Můj první přítel mi celou dobu našeho vztahu lhal. Další natočil video, jak ojíždí meloun a dal to na internetovou sex seznamku (naštěstí až rok po rozchodu) a stal se z něj gay. Pak jsem měla delší vztah, o kterém jsem dokonce psala tady... LÁSKA.
Když můžou youtubeři mluvit veřejně o svých vztazích, tak proč bych já nemohla, že jo?! Vezmu to ovšem i trochu obecně. Tak si z tohoto článku vyzobejte, co se Vám bude líbit..
A pak to šlo z kopce.. Zamilována do svého nejlepšího kamaráda, který byl do mě "zamilovaný" přes 3 roky, když už to vypadalo, že spolu budeme, tak si to rozmyslel a nechal mě "trpět". :D
Mezitím proběhlo pár pobláznění, ale následně jsem vždy buď já nebo on zjistila, že to zkrátka není ono a do budoucna, by to neklapalo. A tak jsme to raději nechali být..
Byla jsem podvedena několikrát. Zrovna já holka, která podvádění nějak extrémně nemusí... jako bych měla na čele napsáno "Podvádějte mě". Ale v poslední době mi tohle téma přijde spíše smutné, znám asi tak 2% lidí, kteří jsou si věrní a 98%, kteří podvádění berou jako běžnou součást vztahu. Řekněte prosím, že nejsem sama, kdo si myslí, že je to nenormální...
Abych se dostala k podstatě tohoto článku. Dospěla jsem k názoru, že dělím vztahy do několika skupin.
Šťastlivec
Šťastlivec je ten, který nalezne osobu stejně blízkou, dokáže s ní otevřeně mluvit a ochotně pracovat na vztahu. Jsou spolu šťastní a nic jim nechybí, nemají důvod hledat někoho jiného. Jsou oba ochotni spolu zestárnout i přes veškeré pády a nepřízně, co se jim postaví do cesty. Jsou ochotni nebrat hádku jako důvod k rozchodu, ale důvod ke zlepšení.
Smolaři/ hledači
Smolař je člověk, co se opravdu snaží najít partnera, se kterým si bude rozumět stejně jako šťastlivec. Smolař ovšem naráží na přesné protiklady sebe samého a tak postupně ztrácí v důvěru ve vztahy, ale pořád doufá, že se jednoho dne ona osoba objeví.
Flegmatici
Flegmatikovi je jedno zda Vás podvede. Flegmatikovi je jedno zda Vám lže, hádáte se nebo Vám ublíží. Uvědomí si to popřípadě až později. Flegmatik je zkrátka za Vás rád, ale nedokáže nadále vztah rozvíjet. U flegmatika také často nevíte, na čem jste a tak z něj musíte horem dolem dostávát, co si vlastně doopravdy myslí, protože jeho nejčastější odpověď je "mně je to jedno" a přiznejme si, to je občas vážně vyčerpávající .
Mysliči
Mysliči něco jiného myslí a něco jiného dělají. Ukažme si to na příkladu: Myslí si že Vás nikdy nepodvedou, ale při první příležitosti, se jim podaří to "nějak" porušit a následně se omlouvají stylem "Ale já myslel..", "Prostě se to stalo.." nebo "Já za to fakt nemůžu.."
Snaživci
Snaživci se snaží tak dlouho a tak urputně, aby bylo všechno dokonalé, až to partnerovi začne lézt na nervy. Začne mu chybět akce a začne se ve vztahu nudit.
Akceptátoři
Akceptátoři jsou dva lidé, kteří spolu zůstávají už jen z toho důvodu, že jsou spolu dlouho a již jsou na sebe zvyklí. Ano chápeme, že je těžké se oddělit, ale tak občas by to chtělo zapracovat na tom vztahu.
Single lidé často zůstavají v samotě z toho důvodu, aby jim už nikdo další neublížil. Jsou jako osamocené loďky na moři, které hledají přístav, ale přístavy se nestaví pro jednu loďku. A tak uzavření se v té bublině vůbec nenapomáhá našemu sociálnímu životu. Jen od sebe odháníme příležitosti.
Já osobně jsem byla vždy ve vztahu šťastnější a tak hledám. Ze všech stran jsem bombardována, ať si někoho najdu, ale ono to není tak jednoduché najít v mém případě parťáka do života a tak v poslední době raději nic neočekávám a užívám si "single života".
Ono je nakonec stejně nejlepší netlačit na pilu a on se ten náš "pravý" ukáže sám...
Jak jste na tom Vy? Single nebo zadaný? Přidali byste ještě nějakou skupinu, se kterou jste se setkali? Zanechte mi komentář! :)
Mějte se a smějte :) Canli :)
Jak jste na tom Vy? Single nebo zadaný? Přidali byste ještě nějakou skupinu, se kterou jste se setkali? Zanechte mi komentář! :)
Mějte se a smějte :) Canli :)
18. 10. 2017
Sobotní natáčení propagačního videa #neobycejnydiar
Minulý týden jsem se dozvěděla, že mě zase čeká cesta někam do neznáma. Původně jsem myslela, že pojedeme natáčet video klasicky někam do Prahy, ale tentokrát to bylo do Olomouce. Vydala jsem se tedy brzy ráno na cestu a byl to opět zážitek.
Cestou tam jsem klasicky usínala ve vlaku. Jela jsem necelé dvě hoďky do Kolína, kde jsem přestupovala na vlak rovnou do Olomouce. Čekala jsem tu asi půl hodiny, ale bylo tak nádherné počasí, slunko svítilo a já si užívala, že můžu zase něco podnikat.
V Olomouci jsem čekala na jednoho ze zakladatelů "Soutěž a podnikej" a pak už jsme vyrazili hledat našeho kameramana. Kameraman totiž odjel někam do kopců a následné dvě hodiny jsme se s ním nemohli spojit, jelikož jsme neměli signál ani my, ani on. Nakonec jsme se nalezli a vyrazili jsme natáčet.
Začali jsme v Olomouckém parku, jelikož nám počasí přálo a slunko svítilo na nádherné zbarvené podzimní listí. No, zkrátka dokonalé prostředí pro natočení propagačního videa.
Jedinný problém byl, že zde zrovna probíhala nějaká akce a hlas moderátora se rozhléhal přes půlku parku, ale to jsme vyřešili tím, že jsme se přesunuli o kousek dál.
Nastalo moje malé peklo, jelikož nejsem youtuber a jediné co dokážu v kuse namluvit je stories na instagramu, bylo pro mě těžké říct pár vět, které jsem se učila ještě ten den ve vlaku. Avšak zvládli jsme to na několikátý pokus a přesunuli se hledat nějaký pěkný stůl, na kterém dotočíme zbytek.
To jsme ovšem nevěděli, že bude takový problém. Obešli jsme celé Palladium, načež jsme to zakempili u fast foodu. No, co říct KFC má nejhezčí stoly a nejvíce světla. Jo a taky spoustu pavouků na tom proskleném výhledu!
Byla sranda shazovat sešity (to asi pochopíte, až to uvidíte) na zem uprostřed lidí, kteří si v klidu vychutnávali svá oblíbená jídla. Oni nás asi taky moc nechápali.
Kreslila jsem, psala, vymýšlela různé popisky a podle scénáře jsme postupně natočili všechny záběry.
Pak už jsem jen namluvila text na tichém místě a mohla vyrazit k domovu.
Jenže poslední vlak, kterým bych se dostala v solidní čas domů, mi odjel v 18:18 a my jsme vše dokončili v 18:40 ... docela pech.
Zmateně jsem běžela na informace, jelikož idos ukazoval asi 3 vlaky, které měli zpoždění a já nevěděla, pro který si mám koupit lístek a na které nástupiště mám teda běžet. Stihla jsem to jen tak tak.
A vyrazila jsem směr Praha, že odsud už mi snad něco pojede. Upřímně jsem v to spíš doufala a další spoje jsem si hledala, až když jsem nastoupila do toho správného vlaku.
Z Holešovic naštěstí jel vlak skoro mým směrem. Nasedla jsem na něj a domů dorazila až v 1:00 ráno. Naprosto mrtvá.
Bylo to skvělý, ale příště jedu nejspíš autem! Ono to vyjde cenově asi nastejno až na ten malý detail, že teda za volantem se nevyspíte, ale zase máte klid, že jo?!
Tak to bylo takové malé shrnutí, jak probíhalo sobotní natáčení.
A pokud jste o Neobyčejném diáři ještě neslyšeli, tak se dozvíte více zde ... NEOBYČEJNÝ DIÁŘ 2018 nebo zde ... JAK SE TVOŘÍ DIÁŘ
Jak jste si užili víkend Vy?
Mějte se a smějte :) Canli :)
Začali jsme v Olomouckém parku, jelikož nám počasí přálo a slunko svítilo na nádherné zbarvené podzimní listí. No, zkrátka dokonalé prostředí pro natočení propagačního videa.
Jedinný problém byl, že zde zrovna probíhala nějaká akce a hlas moderátora se rozhléhal přes půlku parku, ale to jsme vyřešili tím, že jsme se přesunuli o kousek dál.
Nastalo moje malé peklo, jelikož nejsem youtuber a jediné co dokážu v kuse namluvit je stories na instagramu, bylo pro mě těžké říct pár vět, které jsem se učila ještě ten den ve vlaku. Avšak zvládli jsme to na několikátý pokus a přesunuli se hledat nějaký pěkný stůl, na kterém dotočíme zbytek.
To jsme ovšem nevěděli, že bude takový problém. Obešli jsme celé Palladium, načež jsme to zakempili u fast foodu. No, co říct KFC má nejhezčí stoly a nejvíce světla. Jo a taky spoustu pavouků na tom proskleném výhledu!
Byla sranda shazovat sešity (to asi pochopíte, až to uvidíte) na zem uprostřed lidí, kteří si v klidu vychutnávali svá oblíbená jídla. Oni nás asi taky moc nechápali.
Kreslila jsem, psala, vymýšlela různé popisky a podle scénáře jsme postupně natočili všechny záběry.
Pak už jsem jen namluvila text na tichém místě a mohla vyrazit k domovu.
Jenže poslední vlak, kterým bych se dostala v solidní čas domů, mi odjel v 18:18 a my jsme vše dokončili v 18:40 ... docela pech.
Zmateně jsem běžela na informace, jelikož idos ukazoval asi 3 vlaky, které měli zpoždění a já nevěděla, pro který si mám koupit lístek a na které nástupiště mám teda běžet. Stihla jsem to jen tak tak.
A vyrazila jsem směr Praha, že odsud už mi snad něco pojede. Upřímně jsem v to spíš doufala a další spoje jsem si hledala, až když jsem nastoupila do toho správného vlaku.
Z Holešovic naštěstí jel vlak skoro mým směrem. Nasedla jsem na něj a domů dorazila až v 1:00 ráno. Naprosto mrtvá.
Bylo to skvělý, ale příště jedu nejspíš autem! Ono to vyjde cenově asi nastejno až na ten malý detail, že teda za volantem se nevyspíte, ale zase máte klid, že jo?!
Tak to bylo takové malé shrnutí, jak probíhalo sobotní natáčení.
A pokud jste o Neobyčejném diáři ještě neslyšeli, tak se dozvíte více zde ... NEOBYČEJNÝ DIÁŘ 2018 nebo zde ... JAK SE TVOŘÍ DIÁŘ
Jak jste si užili víkend Vy?
Mějte se a smějte :) Canli :)
15. 10. 2017
Krom toho mě také baví v poslední době číst knihy od blogerů, z důvodu, že se v nich vždy najdu a nebo si uvědomím něco, co už jsem sice dávno znala, jen jsem oné věci nepřidávala důležitost. Jsou to například Minimalismus od Inkoustový tečky nebo Továrna na sny od Anie Songe.
4. Jaká je moje oblíbená kniha?
Moje nejoblíbenější kniha je Neopouštěj mě od Kazuo Ishiguro. Trochu depresivní, ale mě se ta knížka i film vryli tak pod kůži, že už se ji jen tak nevzdám. Navíc knížka už nikde není několik let k sehnání, ale já jsem si ji prostě chtěla tak moc přečíst a tak díky "Magii" rozumějte "The Secret" (tomu filmu) jsem si přála tak usilovně až se mi to podařilo a knížka mi se mi záhadně v životě objevila. To jí dodává takovou malou přidanou hodnotu.
5. O čem píšu?
Čtenáři vědí a pro nově příchozí.. Tak nějak všechno ze života jedné praštěné víly. Zvláštní příběhy, které se mi často dějí, poznatky, tipy, co mě zaujalo, o točení s ohněm plánuji články do budoucna, o tom mém malém velkém projektu názvem "Neobyčejný diář", zážitky, občas dobré recepty, které za to stojí ukuchtit a myšlenky, které mě často přepadají.
6. Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?
Článek sám o sobě, píšu většinou 2 hoďky, ale tím blogování samozřejmě nekončí. Taky čekám na hezké počasí, kdy budeme moc nafotit pěkné fotky, to se většinou protáhne na celé odpoledne a sdílení příspěvků a blogu, taky zabere dost času. Takže si nemyslete že blogování je jen nějaké blábolení do prázdna, je to spousta práce, která na první pohled není vidět.
7. Už jsem někdy měl/a spisovatelský blok?
Samozřejmě ten přichází zahalený v kabátu, potichu, tak aby mě ponořil do sladké nevědomosti a nekreativity, kdy nejsem schopná sepsat ani pár vět. I když nápady na články mám pořád, když tohle přijde, tak zkrátka nejde psát. To se pak odebírám do přírody a užívám si klidu, čerpám novou energii a za pár dní už zase píšu, jak zběsilá.
8. Jaká je moje oblíbená citace knihy?
Asi nemám momentálně žádnou oblíbenou, ale za to mě v poslední době zaujala tato z knihy 1984 od George Orwela.
Teď už ano, dříve jsem jim to tajila, ale nyní už vědí všichni všechno. Není důvod, abych se styděla za něco, co mě baví. Závistiví lidi, kteří mi budou nadávat za to co dělám, si nezaslouží být v mém životě a tak nepřidávám jejich citovým výlevům žádnou hodnotu. A je mi dobře!
10. Označuju se rád/a za blogera?
Nálepky moc nemusím, ale je to něco co dělám aktivně a všichni to ví. Jen je občas problém s tím, že většina lidí si myslí, že existují pouze beauty blogy a modní blogy, což nikdy nebyla pravda a snad ani nebude, tzn. že než se označím před někým cizím za blogera, popíšu mu o čem píšu, aby mě hned neodsoudil. Tím samo nechci říct, že modní blogy jsou špatné.. Vůbec ne, já jako blogerka v tom nedělám rozdíl, jen někteří lidé občas potřebují připomenout že máte mozek i když píšete o beauty či módě.
11. Zkoušel/a jsem už někdy napsat knihu?
Ano před pár lety, jsem začala a nyní vím, že bych ji musela nejspíše celou přepsat, ale ano jednou bych si tento sen také chtěla splnit.
12. Jaká je největší výzva, se kterou se setkávám jako blogger?
No asi s tím někomu popsat, že když vystupuju na internetu, tak hned nechci být slavná. Často mě rozčiluje hned první otázka "A máš z toho peníze?" To už dneska nemůžu něco dělat jen tak, protože mě to baví a nechci, aby se z toho stala povinnost, která se mi dělat nechce?
13. Jaké jsou ideální podmíny pro psaní?
Kavárna nebo domácí prostředí s klidnou hudbou. Nejraději píšu, když prší a mám zapálenou svíčku a jsem tak mírně unavená.
14. Co mi blogování dalo a vzalo?
Určitě mi dalo spoustu možností, lidé mi začali více důvěřovat, jelikož se jim snažím ukázat, že ne všichni jsou špatní a hned vás odsoudí. Každému se snažím podat pomocnou ruku a často se mi stává, že mi píší lidé, od kterých bych to nikdy nečekala. Svěřují se a žádají o pomoc, nebo na můj názor. To mě těší! ♥
Vzalo mi určitě spoustu času, ale já vždycky říkám, že bych stejně dělala něco jiného nebo bych se flákala. Čas bude plynout pořád a tak se jej snažím využívat, jak nejlépe uznám za vhodné.
15. Moje oblíbené blogy, které čtu..
1. KLER WONDER
2. INKOUSTOVÁ TEČKA
3. BY TEREZEN
Tak a to je všechno! Snad jsem vám zase trochu přiblížila můj charakter a dodala třeba trochu inspirace. Zapojte se také! :)
Přikládám otázky..
Blogerská výzva, aneb poznej zákulisí blogování
Už jsem se dlouho nezúčastnila žádné blogerské výzvy, říkala jsem si. Jenže kde nic tu nic, žádná výzva na obzoru, až nedávno jsem nalezla jednu výzvu pro spisovatele. Rozhodla jsem se ji předělat do blogerské verze a mým čtenářům zase trošku přiblížit ten život blogera. Podělím se tedy s vámi o těchto patnáct otázek, které zodpovím. A blogery vyzývám, ať se do této výzvy zapojí také, ráda bych se dozvěděla i vaše zákulisí blogování! Však jsme přeci všichni na stejné vlně. ♥
1. Jak jsem začal/a psát blog?
Já jsem toužila mít blog už někdy od sedmé třídy. Tenkrát to bylo psaní o mých domácích mazlíčcích a vůbec jsem netušila, jak blogování funguje. Jen někde uvnitř mě doutnala touha psát a něco sdělovat lidem. Pak jsem si založila až můj bývalý blog s příchodem na střední. Začala jsem psát pravidelně, ale moje slovní zásoba byla na bodě mrazu, nevěděla jsem jak hledat čtenáře, zdržovala jsem se sociálních sítí a postupně jsem přestala psát. Načež jsem si uvědomila, že mi to zkrátka neskutečně chybí a založila jsem Canli.cz alias tento blog. Propojila jsem jej s instagramem a facebookem, kam pravidelně přispívám příspěvky. Vy tak můžete sledovat můj praštěný život plný dobrodružství a zároveň hnedka víte, když něco napíšu sem na blog. Každpádně dneska už to tak dělá každá druhá blogerka a nějako to funguje. Tím bych asi i zodpověděla častou otázku mých přátel, proč tak často přispívám? Protože to jednoduše funguje. :)
2. Proč píšu?
Jak jsem popsala v předchozí otázce... Protože ten plamínek uvnitř mě stále hoří a mě to pořád baví víc a víc. Vaše vzkazy mi dodávájí sílu, když nemám nejlepší den a psní mě uklidňuje, stejně jako kreslení třeba.
 |
| Píšu, protože nikdo neposlouchá |
3. Kdo je můj oblíbený autor?
Mám hodně oblíbených autorů, ale mezi ty nejoblíbenější patří určitě Paulo Coelho, Nicolas Sparks, Antoine de Saint-Exupéry, Don Miguel Ruiz a určitě jsem na někoho důležitého zapomněla, ale tak nějak.Krom toho mě také baví v poslední době číst knihy od blogerů, z důvodu, že se v nich vždy najdu a nebo si uvědomím něco, co už jsem sice dávno znala, jen jsem oné věci nepřidávala důležitost. Jsou to například Minimalismus od Inkoustový tečky nebo Továrna na sny od Anie Songe.
4. Jaká je moje oblíbená kniha?
Moje nejoblíbenější kniha je Neopouštěj mě od Kazuo Ishiguro. Trochu depresivní, ale mě se ta knížka i film vryli tak pod kůži, že už se ji jen tak nevzdám. Navíc knížka už nikde není několik let k sehnání, ale já jsem si ji prostě chtěla tak moc přečíst a tak díky "Magii" rozumějte "The Secret" (tomu filmu) jsem si přála tak usilovně až se mi to podařilo a knížka mi se mi záhadně v životě objevila. To jí dodává takovou malou přidanou hodnotu.
 |
| Malý důkaz, že ji fakt mám! |
5. O čem píšu?
Čtenáři vědí a pro nově příchozí.. Tak nějak všechno ze života jedné praštěné víly. Zvláštní příběhy, které se mi často dějí, poznatky, tipy, co mě zaujalo, o točení s ohněm plánuji články do budoucna, o tom mém malém velkém projektu názvem "Neobyčejný diář", zážitky, občas dobré recepty, které za to stojí ukuchtit a myšlenky, které mě často přepadají.
6. Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?
Článek sám o sobě, píšu většinou 2 hoďky, ale tím blogování samozřejmě nekončí. Taky čekám na hezké počasí, kdy budeme moc nafotit pěkné fotky, to se většinou protáhne na celé odpoledne a sdílení příspěvků a blogu, taky zabere dost času. Takže si nemyslete že blogování je jen nějaké blábolení do prázdna, je to spousta práce, která na první pohled není vidět.
7. Už jsem někdy měl/a spisovatelský blok?
Samozřejmě ten přichází zahalený v kabátu, potichu, tak aby mě ponořil do sladké nevědomosti a nekreativity, kdy nejsem schopná sepsat ani pár vět. I když nápady na články mám pořád, když tohle přijde, tak zkrátka nejde psát. To se pak odebírám do přírody a užívám si klidu, čerpám novou energii a za pár dní už zase píšu, jak zběsilá.
 |
| Tak velký zadek nemám, to foukal vítr! :D |
8. Jaká je moje oblíbená citace knihy?
Asi nemám momentálně žádnou oblíbenou, ale za to mě v poslední době zaujala tato z knihy 1984 od George Orwela.
"Ti v naší společnosti, kteří nejlépe vědí, co se děje, mají zároveň nejdál k tomu, aby viděli svět takový, jaký je. Všeobecně vzato: čím víc kdo chápe, tím víc podléhá klamu, čím inteligentnější je, tím méně má zdravého rozumu."A samozřejmě od Antoine de Saint-Exupéryho z Malého prince tato věta..
„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,“ řekl malý princ, „a přece tam nenalézají, co hledají...“9. Ví moje rodina/ přátelé, že píšu? Ne - proč ne? Ano - podporují mě?
Teď už ano, dříve jsem jim to tajila, ale nyní už vědí všichni všechno. Není důvod, abych se styděla za něco, co mě baví. Závistiví lidi, kteří mi budou nadávat za to co dělám, si nezaslouží být v mém životě a tak nepřidávám jejich citovým výlevům žádnou hodnotu. A je mi dobře!
10. Označuju se rád/a za blogera?
Nálepky moc nemusím, ale je to něco co dělám aktivně a všichni to ví. Jen je občas problém s tím, že většina lidí si myslí, že existují pouze beauty blogy a modní blogy, což nikdy nebyla pravda a snad ani nebude, tzn. že než se označím před někým cizím za blogera, popíšu mu o čem píšu, aby mě hned neodsoudil. Tím samo nechci říct, že modní blogy jsou špatné.. Vůbec ne, já jako blogerka v tom nedělám rozdíl, jen někteří lidé občas potřebují připomenout že máte mozek i když píšete o beauty či módě.
11. Zkoušel/a jsem už někdy napsat knihu?
Ano před pár lety, jsem začala a nyní vím, že bych ji musela nejspíše celou přepsat, ale ano jednou bych si tento sen také chtěla splnit.
12. Jaká je největší výzva, se kterou se setkávám jako blogger?
No asi s tím někomu popsat, že když vystupuju na internetu, tak hned nechci být slavná. Často mě rozčiluje hned první otázka "A máš z toho peníze?" To už dneska nemůžu něco dělat jen tak, protože mě to baví a nechci, aby se z toho stala povinnost, která se mi dělat nechce?
13. Jaké jsou ideální podmíny pro psaní?
Kavárna nebo domácí prostředí s klidnou hudbou. Nejraději píšu, když prší a mám zapálenou svíčku a jsem tak mírně unavená.
14. Co mi blogování dalo a vzalo?
Určitě mi dalo spoustu možností, lidé mi začali více důvěřovat, jelikož se jim snažím ukázat, že ne všichni jsou špatní a hned vás odsoudí. Každému se snažím podat pomocnou ruku a často se mi stává, že mi píší lidé, od kterých bych to nikdy nečekala. Svěřují se a žádají o pomoc, nebo na můj názor. To mě těší! ♥
Vzalo mi určitě spoustu času, ale já vždycky říkám, že bych stejně dělala něco jiného nebo bych se flákala. Čas bude plynout pořád a tak se jej snažím využívat, jak nejlépe uznám za vhodné.
15. Moje oblíbené blogy, které čtu..
1. KLER WONDER
2. INKOUSTOVÁ TEČKA
3. BY TEREZEN
Tak a to je všechno! Snad jsem vám zase trochu přiblížila můj charakter a dodala třeba trochu inspirace. Zapojte se také! :)
Přikládám otázky..
- Jak jsem začal/a psát blog?
- Proč píšu?
- Kdo je můj oblíbený autor?
- Jaká je moje oblíbená kniha?
- O čem píšu?
- Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?
- Už jsem někdy měl/a spisovatelský blok?
- Jaká je moje oblíbená citace knihy?
- Ví moje rodina/ přátelé, že píšu? Ne - proč ne? Ano - podporují mě?
- Označuju se rád/a za blogera?
- Zkoušel/a jsem už někdy napsat knihu?
- Jaká je největší výzva, se kterou se setkávám jako blogger?
- Jaké jsou ideální podmíny pro psaní?
- Co mi blogování dalo a vzalo?
- Moje oblíbené blogy, které čtu..
Mějte se a smějte se :) Canli :)
09. 10. 2017
Dýňová sezóna sice už dávno začala, ale já čekala na tu pravou dýni od farmářů. Čekání se vyplatilo a já si také konečně ukochtila svojí dýňovou polévku. A byla vážně výborná!
Vím, že receptů je na internetu snad tuna, ale třeba se tu najde někdo, kdo dá na mé chutě a zkusí tu mojí upravenou verzi.
Budeme potřebovat:
• Olivový olej
• Máslo
• Dýně bez semínek
• Cibule
• Česnek (stroužek)
• 2-3 Brambory
• Pepř
• Sůl
• Kari koření
• Smetana
Postup:
- Na trošce olivového oleje nebo másla osmažíme cibulku dokud nezezlátne.
- Poté osmažíme (stčí 2-3 minuty) na jemno nakrájenou dýni a brambory na trochu větší kousky (aby se zcela nerozvařily) a přidáme nastrouhaný česnek.
- Zalejeme vodou, přidáme koření a necháme vařit dokud vše nezměkne.
- Zalejeme vodou, přidáme koření a necháme vařit dokud vše nezměkne.
- Slijeme vodu a dýni rozmixujeme se smetanou. Můžeme zahustit ještě hladkou moukou.
Dobrou chuť! :)
• Pokud chcete polévku méně hustou, nechte před mixováním trošku vody v hrnci.
Podzim na tohle absolutně miluju. Nejlepší sezónní chuťovky, na které se těšíme a proto jsou tak vyjímečné. Barevné listí, pršavé dny, kdy se můžeme flákat doma nebo výpadky proudu, kdy ležíme s rodinkou u svíčky a nemůžeme vlastně nic dělat, ale líbí se nám to!
Podzim je pro mne zkrátka specifický a letos si ho užívám víc, než kdykoliv předtím. A jsem za to opravdu ráda.
Doufám, že si jej taky užíváte a na závěr tu mám jeden malý důkaz o tom, jak jsem se prala s dýní, abychom měli krásného strašáka. Pršelo, sežrala jsem u toho asi všechny vlasy, vybila si energii, ale stálo to za to!
Přijde mi škoda, že se tato tradice už tak často nevidí... Já to jako malá zbožnovala! ♥
Doufám, že si jej taky užíváte a na závěr tu mám jeden malý důkaz o tom, jak jsem se prala s dýní, abychom měli krásného strašáka. Pršelo, sežrala jsem u toho asi všechny vlasy, vybila si energii, ale stálo to za to!
Přijde mi škoda, že se tato tradice už tak často nevidí... Já to jako malá zbožnovala! ♥
Jo a té samomluvy v tom videu si nevšímejte... :D
Mějte se a smějte se :) Canli :)
01. 10. 2017
Naše sny, jejich důležitost a jak jich dosáhnout
Sníme, přejeme si a toužíme. Každý z nás jsme v jádru stejný. Máme sny a plány a jsou naší náplní života. Jsme šťastní, když se nám podaří je splnit. Ale co když ne?
Jsem zastáncem věty "Cesta je cíl" a funguje to i v osvědčené realitě.
Zaráží mě, že spoustu lidí spoléhá na to, že si své sny prostě splním a půjdu za nimi, i kdyby mi bylo něco nepříjemné. Tak to ale ve skutečnosti není. Až se mi jednou zase změní názory a rozhodnu se, že zrovna v tuhle chvíli chci od života něco jiného, tak klidně z minuty na minutu přestanu dělat to, co dělám. A rozhodně mi nebude záležet na tom, že ostatní spoléhali, že to dokončím.
Jasně zůstanou mi vzpomínky a někde uvnitř to bude můj malý sen. To však neznamená, že musí být tento malý sen prioritou až do smrti.
Občas mi přijde, že si lidé neuvědomují podstatu věci. Když se pustíme do nějakého projektu musíme si uvědomit, že jej máme v rukou jen my sami. Nikdo jiný nemůže vědět, co s projektem plánujeme nebo ještě aby nám říkal, co máme dělat. Pokud s někým samozřejmě nezačneme spolupracovat.
Ale zpět k věci. Pokud se rozhodnete začít nějaký vlastní projekt, měli byste se držet těchto pravidel.
Zaráží mě, že spoustu lidí spoléhá na to, že si své sny prostě splním a půjdu za nimi, i kdyby mi bylo něco nepříjemné. Tak to ale ve skutečnosti není. Až se mi jednou zase změní názory a rozhodnu se, že zrovna v tuhle chvíli chci od života něco jiného, tak klidně z minuty na minutu přestanu dělat to, co dělám. A rozhodně mi nebude záležet na tom, že ostatní spoléhali, že to dokončím.
Jasně zůstanou mi vzpomínky a někde uvnitř to bude můj malý sen. To však neznamená, že musí být tento malý sen prioritou až do smrti.
Vyvíjíme se, rosteme, dospíváme a můžeme se rozhodnout, co od života chceme.
Líbí se mi ta různorodost. To jak každý z nás touží po tom svém a nikdo mu to nemůže vzít, protože v dnešní době může dělat opravdu každý, co chce. A to fajn nemyslíte? :)
 |
| Dělám to pro sebe. |
Občas mi přijde, že si lidé neuvědomují podstatu věci. Když se pustíme do nějakého projektu musíme si uvědomit, že jej máme v rukou jen my sami. Nikdo jiný nemůže vědět, co s projektem plánujeme nebo ještě aby nám říkal, co máme dělat. Pokud s někým samozřejmě nezačneme spolupracovat.
Ale zpět k věci. Pokud se rozhodnete začít nějaký vlastní projekt, měli byste se držet těchto pravidel.
- Nechte si poradit.
- Přijímejte konstruktivní kritiku, vylepšujte svůj projekt a zdokonalujte se.
- Vnímejte, co Vám říkají ostatní, ale zároveň si nenechte vzít vaši vizi a názor. Vždy jej můžete přeformulovat, ale přemýšlejte nad Vaším rozhodnutím.
- Držte se dál od pesimistických lidí.
- Nespočítala bych na jedné ruce, kolik lidí mi řeklo nebo na mě jen koukalo jako na blázna, když jsem jim říkala své sny. Lidi se všobecně dělí na několik skupin a záleží kým se obklopují. Obklopte se proto lidmi, kteří ve Vás věří a vymažte ty, kteří vám dodávají pocit, že nic nedokážete.
- Jasně já jsem brána za velkého optimistu, ale zároveň při větších projektech dokážu přemýšlet realisticky. Což mi v hodně věcech pomohlo, ale na Vás je abyste si nalezli zlatou cestu, která bude vyhovovat jen Vám. To je to magické kouzlo každé osobnosti.
- Vytvořte si přesně to chcete.
- Hrozné klišé už co?! Ale ono to vážně funguje! Nakreslete, vizualizujte a myslete každý den na to, čeho chcete dosáhnout.
- Nenechte se urážet.
- Já patřím mezi lidi, kteří vždycky řeknou svůj názor a přineslo mi to často nejen užitek, ale také spoustu problémů. Proto tu nechci psát, ať se ozvete vždy, když se vám něco nelíbí. Nemusíte se vůbec ozývat!
- Stačí když si nebudete brát nic osobně. Ona většina narážek vlastně ani není myšlena špatně (ano pořád tomu věřím), ale někdo může mít zkrátka špatný den a vybije si to zrovna na Vás. Když onomu člověku nadšeně vykládáte své sny a on Vás jen odbyde "No a co, k čemu to je...", vy hned začnete přemýšlet "No jo vlastně, k čemu to je?" STOP!!
 |
| Tvůj příběh je unikátní & tak tak jiný.. & není hoden srovnání |
- Dělejte to pro sebe!
- I když rozjíždíte například projekt, který má pomáhat ostatním. I když se projekt nezdaří Vy budete pořád ta osoba, která z toho vytěží nejvíc. Získáte zkušenosti a to je něco, co je prakticky zadarmo (krom vašeho času, ale ten bude plynout tak i tak) a proto nemáte co ztratit.
Sama mám víc snů, než bych asi mít měla, ale nikdy mi nevadilo, že jsem snílek. Spoustu těch snů mě přivedlo na různé cesty, které jsem nejednou využila. Třeba jsem nedosáhla cíle, ale cestou jsem se rozhodla, že chci něco jiného. Neznamená, že pokud jsem cíle nedosáhla nemůžu být šťastná.
Šťastná jsem tehdy, když jdu po správné cestě. Ačkoliv ani to nemůžeme často s přesností určit, která to je. Nějak už vycítíme, že jsme šťastní, nebo ne snad?! :)
Já už bych to dnes zakončila, jen jsem měla tendenci vyřknout nahlas, že když něco selže, neznamená to, že se zboří celý svět a náš život. Zvedneme se, oprášíme a začneme nanovo, protože tak už to zkrátka je a bude, i když na Vás budou ostatní koukat jakkoliv jinak.
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Šťastná jsem tehdy, když jdu po správné cestě. Ačkoliv ani to nemůžeme často s přesností určit, která to je. Nějak už vycítíme, že jsme šťastní, nebo ne snad?! :)
Já už bych to dnes zakončila, jen jsem měla tendenci vyřknout nahlas, že když něco selže, neznamená to, že se zboří celý svět a náš život. Zvedneme se, oprášíme a začneme nanovo, protože tak už to zkrátka je a bude, i když na Vás budou ostatní koukat jakkoliv jinak.
Mějte se a smějte se :) Canli :)
20. 09. 2017
Podzim máme v plném proudu. Babí léto nás spíše minulo a za okny teď skoro pořád prší. Což se mně nelíbí, jelikož už jsem podruhé nemocná.
Všichní píšou o zachumlání se do deky s čajíkem, o tom jak čtou knížky a zapalují svíčky. Ano, také to dělám, ale už jsem si tak nějak zvykla, že tyto věci provozuji přes celý rok a tak nemám potřebu to tu rozebírat do detailů, jelikož to všichni známe. Že jo?
Ovšem jedna věc tu je. Každoročně se těším na kompotování a dýňovou polévku. To jsou zkrátka jídla, která nám nebudou chutnat nikdy tolik jako na podzim. Ačkoliv věřím, že ten klasický úplně jednoduchý kompot musí znát spousta lidí, v poslední době jsem se setkala i se spoustou lidí, kteří ho neznali. Proto jsem se rozhodla o něj s podělit! :)
A protože je opravdu jednoduchý, nezabere Vám víc jak půl hodiny.
Budete potřebovat:
Všichní píšou o zachumlání se do deky s čajíkem, o tom jak čtou knížky a zapalují svíčky. Ano, také to dělám, ale už jsem si tak nějak zvykla, že tyto věci provozuji přes celý rok a tak nemám potřebu to tu rozebírat do detailů, jelikož to všichni známe. Že jo?
Ovšem jedna věc tu je. Každoročně se těším na kompotování a dýňovou polévku. To jsou zkrátka jídla, která nám nebudou chutnat nikdy tolik jako na podzim. Ačkoliv věřím, že ten klasický úplně jednoduchý kompot musí znát spousta lidí, v poslední době jsem se setkala i se spoustou lidí, kteří ho neznali. Proto jsem se rozhodla o něj s podělit! :)
A protože je opravdu jednoduchý, nezabere Vám víc jak půl hodiny.
Budete potřebovat:
- Jablka, hrušky (popřípadě další podzimní ovoce třeba Černý jeřáb)
- Koření Hřebíček
- Skořice
- Cukr
Postup:
- (Na větší hrnec) Jablka a hrušky oloupeme a nakrájíme na malé kousky. Zalejeme vodou a postavíme na plotnu. Přidáme hřebíček (asi 10 kousků) a cukr (6 - 9 lžic). Zasypeme skořicí podle chuti.
Vaříme dokud ovoce nezměkne.
Hotovo! Jednoduché, výborné a podzimní! :) Nechte si chutnat. :)
Jaká podzimní jídla máte rádi vy? :)
Mějte se a smějte se :) Canli :)
13. 09. 2017
Jak to tedy bude s Neobyčejným diářem dál?
Nyní jsou již oficiálně spuštěny stránky www.neobycejnydiar.cz, na kterých se můžete přihlásit k odběru novinek, získat tak slevu a navíc ebook "Jak si zorganizovat čas, abyste dosáhli svých cílů."
Teď záleží jen na vašem sdílením, aby se Neobyčejný diář dostal mezi co nejvíce lidí.
Proto pokud se vám líbí, budu ráda za jakoukoliv podporu! :)
Až tohle nějak společně zvládneme, rozjedu crowdfundingovou kampaň na hithitu. Kde si budete moci Neobyčejný diář předobjednat se slevou nebo (pokud byste o diář neměli zájem, ale chtěli pomoci) přispět zakoupením dalších malých produktů.
Rok se s rokem sešel a spousty se toho změnilo. Z mého bezmyšlenkového spontánního nápadu, který byl (jak jsem později zjistila) promyšlený jen z minimální části se stalo něco, co je nyní součástí mého života.
Neobyčejný diář vznikl z pouhého snu. Z jedné myšlenky, která nezůstala pouze nápadem, ale dokázala se prodrat až na papír. Z toho malého nic začalo vznikat cosi velkého. Začínalo to nabírat smysl, směr, design a další nápady.
Čirou náhodou jsem se s ním dostala do soutěže "Soutěž a podnikej", která mi převrátila život naruby. (Vy se do ní můžete přihlásit nyní. Probíhá druhý ročník, tak nepromeškejte čas na změnu!)
Získala jsem nespočet zkušeností a informací. Během roku jsem toho nacestovala víc, než by mě napadlo.
Jezdila jsem na semináře do Prahy a Brna. Často jsem byla na cestách více jak dva dny. Čekala jsem v 1:00 ráno dvě hodiny na hlavním nádraží v Praze. Měla jsem nespočet zážitků, ale i zkušeností, které uplatním v životě mnohem víc, než kdybych seděla ve škole a byla další ovečka ve stádu.
Většinou když něco plánuji, nikdy nedojde k naplnění. Tak to bylo i s mým třeťákem a plánovaným zaměřením se na učení. Nebyl na to ještě správný čas. Můj třeťák se naplnil leda tak riskováním, plněním úkolů, pracovních schůzek a flákáním školy, ale za dobrým účelem. A i když to nebylo vůbec jednoduché, neměnila bych za nic!
Také se mi podařilo získat svého prvního sponzora. O tom si přečtěte víc TADY.
Nechyběli ani hejty a zvláštní noční telefonáty z neznámých čísel. Ano! I to k tomu všemu patří. Hlavní je se z toho nepo*rat, že jo?!
Sledovat Neobyčejný diář můžete:
Na facebooku - https://www.facebook.com/neobycejnydiar/?fref=ts
Na instagramu - https://www.instagram.com/neobycejnydiar/
Na webovkách přihlášením odběru - http://neobycejnydiar.cz/
Byl to můj malý velký sen a naučil mě toho tolik, že se tomu jen těžko věří. Jsem opravdu vděčná za tyto příležitosti.
A chtěla bych poděkovat všem, kteří ve mě mají stálou víru, podporují, pomáhají a za to, že jsou. Chtěla bych poděkovat i organizátorům Martinovi Vítkovi a Davidu Friedlovi za "Soutěž a podnikej", jelikož bez nich bych teď určitě nebyla tady, kde jsem.
A hlavně vám všem! Všem kteří si zakoupili Neobyčejný diář 2016, napsali povzbuzující komentář, nebo osobní zprávu. Opravdu si toho vážím a dodává mi to sílu pokračovat dál! :)
Děkuji! ♥
Nakonec pár fotek, abyste věděli jak vlastně vypadá diář na 2018.
O tom, co je uvnitř a čím se liší si přečtete v mém starším článku JAK SE TVOŘÍ DIÁŘ.
Update.. Přikládám video!
Mějte se a smějte se :) Canli :)
A nezapomeňte mi napsat, jak se vám vylepšený diář líbí?! :)
Nyní jsou již oficiálně spuštěny stránky www.neobycejnydiar.cz, na kterých se můžete přihlásit k odběru novinek, získat tak slevu a navíc ebook "Jak si zorganizovat čas, abyste dosáhli svých cílů."
Teď záleží jen na vašem sdílením, aby se Neobyčejný diář dostal mezi co nejvíce lidí.
Proto pokud se vám líbí, budu ráda za jakoukoliv podporu! :)
Až tohle nějak společně zvládneme, rozjedu crowdfundingovou kampaň na hithitu. Kde si budete moci Neobyčejný diář předobjednat se slevou nebo (pokud byste o diář neměli zájem, ale chtěli pomoci) přispět zakoupením dalších malých produktů.
Sdílejte proto webové stránky www.neobycejnydiar.cz, abyste i Vy mohli Neobyčejný diář držet v rukou!
A čtěte dál pokud chcete vědět více o diáři...
Rok se s rokem sešel a spousty se toho změnilo. Z mého bezmyšlenkového spontánního nápadu, který byl (jak jsem později zjistila) promyšlený jen z minimální části se stalo něco, co je nyní součástí mého života.
Neobyčejný diář vznikl z pouhého snu. Z jedné myšlenky, která nezůstala pouze nápadem, ale dokázala se prodrat až na papír. Z toho malého nic začalo vznikat cosi velkého. Začínalo to nabírat smysl, směr, design a další nápady.
Čirou náhodou jsem se s ním dostala do soutěže "Soutěž a podnikej", která mi převrátila život naruby. (Vy se do ní můžete přihlásit nyní. Probíhá druhý ročník, tak nepromeškejte čas na změnu!)
Získala jsem nespočet zkušeností a informací. Během roku jsem toho nacestovala víc, než by mě napadlo.
Jezdila jsem na semináře do Prahy a Brna. Často jsem byla na cestách více jak dva dny. Čekala jsem v 1:00 ráno dvě hodiny na hlavním nádraží v Praze. Měla jsem nespočet zážitků, ale i zkušeností, které uplatním v životě mnohem víc, než kdybych seděla ve škole a byla další ovečka ve stádu.
Většinou když něco plánuji, nikdy nedojde k naplnění. Tak to bylo i s mým třeťákem a plánovaným zaměřením se na učení. Nebyl na to ještě správný čas. Můj třeťák se naplnil leda tak riskováním, plněním úkolů, pracovních schůzek a flákáním školy, ale za dobrým účelem. A i když to nebylo vůbec jednoduché, neměnila bych za nic!
Také se mi podařilo získat svého prvního sponzora. O tom si přečtěte víc TADY.
Nechyběli ani hejty a zvláštní noční telefonáty z neznámých čísel. Ano! I to k tomu všemu patří. Hlavní je se z toho nepo*rat, že jo?!
Sledovat Neobyčejný diář můžete:
Na facebooku - https://www.facebook.com/neobycejnydiar/?fref=ts
Na instagramu - https://www.instagram.com/neobycejnydiar/
Na webovkách přihlášením odběru - http://neobycejnydiar.cz/
Byl to můj malý velký sen a naučil mě toho tolik, že se tomu jen těžko věří. Jsem opravdu vděčná za tyto příležitosti.
A chtěla bych poděkovat všem, kteří ve mě mají stálou víru, podporují, pomáhají a za to, že jsou. Chtěla bych poděkovat i organizátorům Martinovi Vítkovi a Davidu Friedlovi za "Soutěž a podnikej", jelikož bez nich bych teď určitě nebyla tady, kde jsem.
A hlavně vám všem! Všem kteří si zakoupili Neobyčejný diář 2016, napsali povzbuzující komentář, nebo osobní zprávu. Opravdu si toho vážím a dodává mi to sílu pokračovat dál! :)
Děkuji! ♥
Nakonec pár fotek, abyste věděli jak vlastně vypadá diář na 2018.
O tom, co je uvnitř a čím se liší si přečtete v mém starším článku JAK SE TVOŘÍ DIÁŘ.
Update.. Přikládám video!
Mějte se a smějte se :) Canli :)
A nezapomeňte mi napsat, jak se vám vylepšený diář líbí?! :)
10. 09. 2017
Mmmm ... Moje prázdniny?
Říkala jsem si, že bych vám o nic mohla říct více, ale to byla opět taková smršť, že jsem ani nestačila vstřebávat jednotlivé momenty. Co si budem.. Uteklo to jako voda a já se musela naposledy vrátit do toho pekla jménem škola. Nebo že bych se na tu vejšku opravdu zkusila přihlásit?! Odbíhám!
Chtěla jsem si asi i zavzpomínat, jak to byly šílené, krásné, depresivní, unavující ale opravdu boží prázdniny. I když mi z nich zbylo jen pár fotek, budu na ně vzpomínat ještě dlouho.
Tak jdeme na to už!
Dalo by se říct, že mně začalo volno už někdy po 20. červnu. Naše škola už to nějak nehrotí a jestli v naší třídě ty poslední dny bylo víc jak 5 lidí, tak to byl rekord.
A začalo moje výletování.
Započali jsme ho naším školním výletem se třídou, na který se už každoročně přidávají i jiné ročníky. A my jsme rádi. Čím víc lidí, tím větší zábava, že jo!
Klasika Mácháč, pivní pong, fotbálek, zábava a srandičky.
Následoval jeden malý výlet do Jablonce nad Nisou, kam jsem nejspíš vůbec neměla jezdit. Má intuice mě zradila a tam se podělalo víc věcí než mělo. Načež jsem následujících 14 dní neměla chuť vůbec nic dělat a vlastně jsem pořádně ani nevěděla co mám vlastně dělat. Do teď to nevím. :D
Ale pojďme dál...
V mém životě už asi ani není možné abych něco nedělala a tak jsem odjela na týden do Německa.
Říkám si oni se ty myšlenky ustálí, když budu daleko. Neustálili... ale já aspoň prožila skvělý týden.
Bydlela jsem u jedné starší paní s pánem a znám se s nimi už nějakou dobu, takže to byla pohodička.
Článek o německu si můžete přečíst ZDE.
Říkala jsem si, že bych vám o nic mohla říct více, ale to byla opět taková smršť, že jsem ani nestačila vstřebávat jednotlivé momenty. Co si budem.. Uteklo to jako voda a já se musela naposledy vrátit do toho pekla jménem škola. Nebo že bych se na tu vejšku opravdu zkusila přihlásit?! Odbíhám!
Chtěla jsem si asi i zavzpomínat, jak to byly šílené, krásné, depresivní, unavující ale opravdu boží prázdniny. I když mi z nich zbylo jen pár fotek, budu na ně vzpomínat ještě dlouho.
Tak jdeme na to už!
Dalo by se říct, že mně začalo volno už někdy po 20. červnu. Naše škola už to nějak nehrotí a jestli v naší třídě ty poslední dny bylo víc jak 5 lidí, tak to byl rekord.
A začalo moje výletování.
Započali jsme ho naším školním výletem se třídou, na který se už každoročně přidávají i jiné ročníky. A my jsme rádi. Čím víc lidí, tím větší zábava, že jo!
Klasika Mácháč, pivní pong, fotbálek, zábava a srandičky.
 |
| To je ta naše střelená partička. (Já jsem to malý (ne)roztomilý brejlatý nalevo) |
Ale pojďme dál...
V mém životě už asi ani není možné abych něco nedělala a tak jsem odjela na týden do Německa.
Říkám si oni se ty myšlenky ustálí, když budu daleko. Neustálili... ale já aspoň prožila skvělý týden.
Bydlela jsem u jedné starší paní s pánem a znám se s nimi už nějakou dobu, takže to byla pohodička.
Článek o německu si můžete přečíst ZDE.
 |
| Jedno foto z Německého pokoje. |
A jedno video.
Prosím omluvte tu kvalitu, je to spíše taková moje vzpomínka, první video nahrávané zrcadlovkou a v programu se mi to zmenšilo a teď to má kvalitu level 9999.
A to by nebylo ono, kdyby se mi zase něco nepřihodilo. Z německa jsem musela odjet dříve kvůli zdravotním problémům. Takže z plánovaných sedmi dní jsem tu byla jen čtyři. Už si začínám zvykat na tu různorodost, co mi život přináší.
Vrátila jsem se domů a měla v plánu, pracovat na pokoji a rozebírání palet. Článek o nábytku z palet si můžete přečíst TADY.
Přikládám video pro pobavení.
Pár dní jsem tedy byla doma a pak mi přišla nečekaná zpráva a já se během dvou hodin sbalila a vyrazila na vlak. Jela čtyři hodiny a v 23:00 jsem stála na nádraží v Karlových Varech. Nevěděla jsem, co mě čeká, ale bylo to boží!
O tomto sponntáním výletě jsem také psala, čtěte HIER.
O tomto sponntáním výletě jsem také psala, čtěte HIER.
 |
| Jediné foto, které z toho víkendu mám. |
Video mám stále zaseklé v programu, ale snad se ho jednou dočkáte. :D
Byly dny, kdy bylo krásně a já jenom tak chodila na louku a užívala si sluníčka, vnímala vůni květin a taky se snažila ohlídat toho mého praštěného psa, aby zase nezdrhl.
No a pak následovaly dny, kdy mělo pršet a já měla šílené nápady, jako že si natočím video s poi v bouřce. Tak video sice mám, ale ten slejvák, co jsem zažila cestou domů, kdy jsem běžela jak o závod. Běžela poslepu, jelikož kapky připomínali spíše vodopády, tekoucí po mém obličeji jako Niagáry.
Navíc! Aby toho nebylo málo, že jo?! Po tom co jsem se konečně usušila, převlékla a dala sušit všechno oblečení, si můj často zapomínající mozeček vzpomněl, že mám dokořán otevřené okno. Běžela jsem sice jak o závod do schodů, ale ani to nepomohlo. Skáza už byla vykonána. Přes půlku pokoje voda. Výborně!
Taky jsme byli sbírat borůvky a naše už klasické "Haló, haló" (z krtečka) s mamčou co na sebe voláme, když nevíme, kde jsme, je víc než vtipné.
Opravdu by mě zajímalo, kde skončil.
A jediný kluk (říkali jsme mu kravaťák, jelikož měl na sobě celou noc sako), který se nám líbil v onom baru, byl o několik hodin shozen do škarpy naším kamarádem (ale z dobrého úmyslu tvrdil!).
Jaké jste měli prázdniny či dovolenou vy? :) Máte taky šílené zážitky? A baví vás tenhle styl článků?
Taky jsme byli sbírat borůvky a naše už klasické "Haló, haló" (z krtečka) s mamčou co na sebe voláme, když nevíme, kde jsme, je víc než vtipné.
 |
| Jak málo stačí k mé radosti? Kyblík od hořčice, špinavá pusa a plný žaludek borůvek! |
Mezitím vším jsem jezdila na tajné výlety, o kterých nikdo neví. Sebrala jsem se a jela. Nemusela jsem se nikoho ptát zda můžu. To miluju!
 |
| Poikovali jsme a užívali přítomné chvíle, která už zase pominula. |
Během těchto výletů jsem také přišla o brýle. Asi karma. Byly mi rozsednuty a já tak byla donucena si koupit nové.
Následně jsem u sebe měla návštevu na víkend a vlastně o té vám víc říct nemůžu. Bylo krásné počasí, dobrá nálada a všechno bylo fajn.
 |
| Tato fotka je jediná z toho víkendu a i když se tam tváříme s Berrym jak pes a pánička, (to zní jak pánvička) líbí se mi. |
Na 14 dní všichni odjeli z domu a já měla naplánováno už dlouho, že budu předělávat.
To ráno jsem byla ještě v Praze a když jsem se asi v 10:00 dostala domů pustila jsem hned do toho. Do oběda bylo vše přikryté a připravené na malování. Moje obědy v ty dny vypadaly nějak takhle... |
| Rýže, cuketa, okurka, rajče a miminalismus od Martinky. |
Po obědě jsem už malovala a odpoledne jela slavit narozky kamarádky. Druhý den (sobota) jsem malovala znovu a navečer jsme jeli na vystoupení. Třetí den (neděle) jsem vstávala brzy ráno a začala uklízet. Odpoledne jsme jeli do Jablonce nad Nisou na baseballový zápas.
 |
| Kupodivu jsem si to malování vážně užívala. |
Během týdne jsme si pak dali s kamarádkou a kamarádem soukromou mini párty.
A tak šel čas dál a když jsem myslela, že mám na nastěhování nových věcí ještě týden, tak jsem zjistila, že za tři dny nastupuju do práce. Ouch.
Na všechno jsem se vykašla a šla si užívat poslední dny volna.
No a já začala chodit do práce a už nebylo tolik času. Ranní, noční, odpolední mě sice zabíjela, ale já se snažila nějak udržet naživu. O víkendech jsem samozřejmě odjela zase pryč. Tentokrát na akci PAF Artfest v Jablonci nad Nisou, kde jsem zůstala přes víkend a vrátila se domů až pozdě večer a za čtyři hodiny jsem zase vstávala do práce. Vyčerpanost!
Během týdne jsem doháněla, co jsem nestíhala. Dělala weby a tvořila.
Další víkend jsem se vydala na Roztoč fest (což je festival, kam se sjíždějí různí umělci z celého světa), ale dost věcí už bylo dost vyhrocených a já měla šílené bolesti, které se mi vrátili po nějaké době a nikdo neví, co s nimi.
Zůstala jsem proto jen jeden den, ale i ten jeden den stál za to. Bavila jsem se s mexikáncem německy a skoro mě naučil žonglovat!
Zůstala jsem proto jen jeden den, ale i ten jeden den stál za to. Bavila jsem se s mexikáncem německy a skoro mě naučil žonglovat!
 |
| Fotka z roztoč festu. |
Během cest z nočních jsem měla až moc veselou náladu a tak se stávalo, že jsem si cestou zpívala nebo fotila krásy okolního světa. I když jsem byla utlumená a unavená, pořád jsem si dokázala všímat.
Mezitím tím vším šílenstvím jsem postupně uklízela pokoj a začínalo to vypadat k světu.
 |
| Tady byly ještě prázdné stěny. |
Na konci týdne po noční jsem si řekla, že si udělám ještě výlet. Po třech hodinách spánku jsem se sebrala a jela za kamarádem na Mácháč. Vypadalo to, že bude ošklivo, ale nakonec z toho byl nádherný den. Vyfotili jsme fotky, já si zatočila s ohněm, natočila si video a cestou domů jsem dvakrát zabloudila. Takže takový můj klasický výlet.
 |
| Ty černé špinavé nohy jsou od těch ohnivých poi. Dělejme jako, že tam nejsou... |
Když se ještě naskytlo krásné počasí. Seděla jsem na zahradě a sbírala třeba rybíz. To je taky takový můj oddechový chill.
A když bylo ošklivo kreslila jsem své myšlenkové pochody.
Během víkendu u nás ve městě proběhla tradiční akce, na kterou se sejde vždy celé město. My jsme se především těšili na Kabát revival. Po chvilce kdy jsme zjistili, že to před pódiem moc nežije jsme s hrůzou zjistili, že přímo pod ním sedí důchodci na lavičkách. No chápete to?
Rozhodli jsme se, že to trošku rozjedeme! Nakonec se nám skutečně podařilo roztancovat publikum a dokonce máme i fotku (bohužel je mázlá), jelikož jsme vlezli na pódium ještě když všichni řvali "Ještě jednu, ještě jednu!" Vidělo nás celé město a tím jsme to tam zabalili a spakovali jsme se na soukromou párty.
Na konci prázdnin jsem dělala taxikáře na Hamr na jezeře a rovnou jsem tam s kamarády zůstala. Říct, že jsme slavili konec práznin je asi blbost a tak řeknu, že jsme prostě slavili, že jsme! Byla šílená zima a my neměli ani oheň, jelikož jsme na místo dorazili až pozdě večer. Ale přežili jsme...
Druhý den jsem jela domů na otočku doklidit nějaké věci (to je tak když nestíháte vlastní život) a večer jsem se za kamarády vrátila. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat.
Už uběhlý večer jsme se rozhodli, že navštívíme místní "diskotéku" alá bar. Jelikož jsme byli v kempu a nikdo z nás nečekal, že se někam půjde. Všichni jsme měli převážně tepláky a mikiny. A teď si představte partu lidí, jak si to takhle nakráčí do docela slušného baru, kde byli všichni vymóděný. Naše klasika.
Kluci samozřejmě začali balit něaké holky, které (jak jsme později zjistili) na tom myšlenkově asi nebyli úplně v pořádku.
Jedné bylo 17 a nejspíš si chodila šňupat na záchod nějakou drogu a ta druhá se v 21 rozváděla, měla malý mimčo a cucák na krku. Nemluvě o tom, že nám všem vyprávěla, že když pije, tak se jí roztahujou nohy. V tu chvíli jsme se začali všichni vzdalovat.
Jedné bylo 17 a nejspíš si chodila šňupat na záchod nějakou drogu a ta druhá se v 21 rozváděla, měla malý mimčo a cucák na krku. Nemluvě o tom, že nám všem vyprávěla, že když pije, tak se jí roztahujou nohy. V tu chvíli jsme se začali všichni vzdalovat.
To jsme si ale moc nepomohli. Stojíme u auta a z ničeho nic za náma přijde cizí boy a nadává "Tady všichni akorát vyvolávají hádky, se na to tady můžu vy*rat" (měl ruku obvázanou kapesníčkem a šátkem) a z ničeho nic přidal "Kudy se jde do Liberce?"
Odpovídáme: "Tudy a pak doleva a pořád po hlavní silnici." a ukázali jsme na silnici táhnoucí se do lesa." "A za jak dlouho tam budu?" otázal se. Začali jsme se smát a říkáme "No když teď vyjdeš, tak zítra před obědem bys tam mohl být." Ještě chvilku opakoval tyto dvě otázky, jako by nevěděl jestli ho někdo třeba nezastaví. A pak to vzdal, už nic neřekl, jen se otočil a vyšel vstříc tmě.Opravdu by mě zajímalo, kde skončil.
Další kdo za náma byl Lexa, co nebyl Lexa, ale měli jsme mu tak říkat a nikdo nepochopil. Povídal si s námi asi 20 minut a dalších 10 minut se omlouval, že otravoval.
A jediný kluk (říkali jsme mu kravaťák, jelikož měl na sobě celou noc sako), který se nám líbil v onom baru, byl o několik hodin shozen do škarpy naším kamarádem (ale z dobrého úmyslu tvrdil!).
O těch dvou holkách už se raději zmiňovat nebudu, jelikož to byl extrém sám o sobě. A věřte na to nemáte žaludky!
Poté co jsem si konečně v pokoji udělala místo, můžu točit i tam. Ačkoliv ten malý strop není ideálka, ale who cares?
A tím jsem zakončila své mega brutálně úžasně šílené prázdniny.
A vydala se do posledního ročníku své šílené školy.
Pokud jste to dočetli až sem nebo alespoň doprohlédli obrázky, tak Vám gratuluji. Já jsem tenhle článek psala dva dny, ale vím, že až si ho za rok přečtu, tak budu vědět, jak to byly super prázdniny.
Jaké jste měli prázdniny či dovolenou vy? :) Máte taky šílené zážitky? A baví vás tenhle styl článků?
Mějte se a smějte se :) Canli :)
04. 09. 2017
Ráno, které se nebude opakovat
Večer jsem šla spát neskutečně unavená a se zvláštním pocitem. Už zítra je to tu znova. Prázdniny utekly nějak rychle a mě se navracel ten starý známý pocit. Nikdy jsem nebyla fanouškem školy.
Tentokrát to ale bylo jiné. Trochu jiné...
Vzbudila mě písnička "Intro" od The XX, kterou jsem si večer předtím nastavila do vyzvánění budíku. Odložila jsem jej o 5 minut, ale pomyslela jsem si, že bych už měla vstát. Není čas na špatné myšlenky o tom, že se nám zase nechce. Je čas se toho chopit.
Vytáhla jsem nohy ze zahřátého pelechu a položila je na studenou podlahu. Rychle jsem utíkala do vedlejšího pokoje, jelikož jsem si klasicky nepřipravila oblečení na dnešek.
Až když jsem si opláchla obličej, připravila si snídani a trochu se zahřála horkým čajem. Začalo mi vážně docházet, že jsem se tam vážně dostala... Jsem ve čtvrtém ročníku a čeká mě maturita! Nechápejte tak, že bych se špatně učila (odjakživa se neučím a známky nejsou nejhorší), ale dost věcí, které se během těch pár let staly změnily nejenom můj pohled na svět, ale i chování k některým lidem. Což se asi už očekává, jelikož jste vlastně v pubertě a dospíváte. Takže to není chytré svádět na školu. Zkráceně řečeno výběr mojí střední školy, nebyl zrovna šťastný.
No takhle nějak se mi míchaly myšlenky dnes ráno - první den školy. Ale ten nejdůležitější pocit, který jsem měla byl ten, že tohle ráno už se nikdy nebude opakovat. (Jasně, když bych maturitu nedala, tak by mohlo, ale to se nestane, jelikož mám moc velkou motivaci na to, abych se nemusela vrátit do toho pekla.) :D
Strašně se těším na náš maturitní ples a vlastně i na všechno, to co mě čeká. Ať už se jedná o zařizování věcí okolo diáře, ale i učení se (což mi vlastně moc nejde), ale nějak vím, že to zvládnu. Vlastně musím.
To je teď, ale úplně jedno. Jelikož se mám vlastně docela dobře i přes ty všechny překážky.
Doufám, že jste vy všichni studenti vykročili dnes ráno pravou nohou a bude se vám ve školním roce dařit! :)
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Tentokrát to ale bylo jiné. Trochu jiné...
Vzbudila mě písnička "Intro" od The XX, kterou jsem si večer předtím nastavila do vyzvánění budíku. Odložila jsem jej o 5 minut, ale pomyslela jsem si, že bych už měla vstát. Není čas na špatné myšlenky o tom, že se nám zase nechce. Je čas se toho chopit.
Vytáhla jsem nohy ze zahřátého pelechu a položila je na studenou podlahu. Rychle jsem utíkala do vedlejšího pokoje, jelikož jsem si klasicky nepřipravila oblečení na dnešek.
 |
| Můj outfit pro dnešní den. |
No takhle nějak se mi míchaly myšlenky dnes ráno - první den školy. Ale ten nejdůležitější pocit, který jsem měla byl ten, že tohle ráno už se nikdy nebude opakovat. (Jasně, když bych maturitu nedala, tak by mohlo, ale to se nestane, jelikož mám moc velkou motivaci na to, abych se nemusela vrátit do toho pekla.) :D
 |
| Jak pravil kamarád "A víc roztomile ještě vypadat nechceš?" |
To je teď, ale úplně jedno. Jelikož se mám vlastně docela dobře i přes ty všechny překážky.
Doufám, že jste vy všichni studenti vykročili dnes ráno pravou nohou a bude se vám ve školním roce dařit! :)
Mějte se a smějte se :) Canli :)
29. 08. 2017
Přemýšlela jsem dlouho zda do toho mám opravdu jít. Uvědomovala jsem si, co to sebou nese, kolik práce a času do toho budu muset vložit. Od všech jsem poslouchala jen, že to není tak jednoduché jak se zdá.
A víte co? Ne nebylo to jednoduché, ale nebylo to ani nijak extra složité. S trochou trpělivosti a smyslu pro humor to zvládne každý. (I holka, která je skoro menší jak ta paleta.) Ten smysl pro humor zmiňuji schválně, protože když si z toho neuděláte srandu, pravděpodobně by vás to nejenom nebavilo, ale nasralo (s prominutím fakt jo) by vás to takovým způsobem, že byste tu paletu raději rozmlátili sekerou.
No posuďte sami... (doporučuji dokoukat až do konce)
Takže pokud se rozhodnete jako já pustit do téhle šílenosti. Měli byste mít na paměti těchto pár bodů.
1. Kupte si nové palety. Nejlépe všechny stejné.
- Ušetříte si tím spoustu práce!
Ano, jak tušíte já je nové neměla a každá byla jiná, jelikož jsem nikdy nebyla bohatá dávám přednost práci. Vypadá to sice lehce anarchisticky, ale to v mém životě ničemu nevadí.
Pokud se tu najde někdo jako já, tak byste měli vědět, že to samozřejmě jde i takto, ale pro lenochy a lidi, co si potrpí na dokonalost a preciznost, bude rozhodně lepší koupit nové.
2. Půjčte si brusku.
- Já jsem je brousila pomocí vrtačky, na které byl na konci brusný papír (a ne není na tom nic špatného, jak mi pár lidí psalo, normálně se to používá). Jak jsem zjistila později tak bych to bruskou asi stejně nezvládla (nemám tolik síly), takže mě to vyhovovalo takhle, ale pro silné lidi klidně doporučuju brusku.
3. Připravte se na to, že budete mít piliny a třísky všude.
- Od pilin jsem byla dost oteklá už jenom z toho, jak jsem je několik hodin vdechovala (alergická nejsem) a často se mi stávalo, že jsem si našla ve 2 ráno v práci třísku někde na ruce.
4. Najděte si někoho, kdo to udělá za vás. :D
- Ne vážně, pokud nejste opravdu šílenci a cílevědomé osoby jako já, tak se do toho nepouštějte. Já když něco začnu, tak už to dokončím, ale přiznávám, že jsem měla také chuť s tím několikrát třísknout.
Jak na to tedy?!
Pokud jste stále odhodlaní se do toho pustit, tak pokračujte ve čtení. Přiblížím vám, že to vážně není taková věda, jak se zdá a jak vám všichni budou tvrdit.
1. Sežeňte palety.
- To jste asi nečekali co?!
Pokud nebudete kupovat nové, tak se připravte na maraton hledání. Ono sehnat nějaké palety v dobrém stavu není žádná sranda. Obvolala jsem nespočet inzerátů, ale všechny byli buď přes celou republiku daleko a nebo byli pořád dost drahé. Nakonec jsem sehnala (nesmím říct odkud, neboť to bylo na tajňačku) a za symbolickou cenu 500 Kč/ 16 palet.
2. Pořádně si naměřte, co chcete vyrábět.
- Já to samozřejmě změřila blbě, takže nakonec byla změna plánu a stůl vypadá jinak, ale i tak se mi líbí.
3. Rozřežte, rozeberte všechny kusy, které potřebujete.
- To byla jediná věc, se kterou jsem potřebovala pomoc. Jasně mohla bych to řezat ručně, ale to bych to dělala ještě další měsíc. Takže tímto děkuji mému tatínkovi, který se obětoval a pomohl mi je nařezat.
Ovšem rozebírat jsem je musela sama, prože všichni řekli, že na tohle nemají (viz video výše).
4. Nabruste
- Asi nemusím zdůrazňovat, že čím více, tím lépe pokud chcete nábytek do interiéru. Ke konci to už i mě nebavilo a tolik jsem se s tím zase nepatlala. Není to žádná věda, zkrátka až se vám to bude líbit, tak máte hotovo. Jenom vy máte v rukou, jak to bude nakonec vypadat. To mě na tom bavilo asi nejvíc.
5. Omyjte
- Přeci jen ta prkna byla docela špinavá od pilin, takže jsem jen vzala vlhký hadr a otřela každé prkno zvlášť.
6. Natřete
- Já použila obyčejnou barvu na dřevo Balakryl - matný tmavě hnědý. A na stůl a jednopatrovou postel mi vystačila jedna plechovka, kterou jsem lehce zředila vodou.
7. Stlučte dohromady
- Stůl stojí na dvou polovičních paletách, které jsem jen spojila jedním prknem, aby získaly větší stabilitu a navrch jsem přibila hřebíčky jednotlivé prkénka.
8. Nastříkejte lakem
- Já jsem stůl i postel nakonec ještě přestříkala matným bezbarvým lakem (150 Kč/ 400 ml, OBI) abych alespoň trošku zvýšila odolnost.
9. Hotovo
- Tadáá právě se můžete pyšnit vlastnoručně vyrobeným nábytkem. A za ten pocit, že jste si to vyrobili sami, vložili jste do toho kus sebe a je to originál, který nikdo jiný mít nebude, to vážně stojí! :)
Mějte se a smějte se :) Canli :)
 |
| Jsem nakonec usoudila, že jednopatrová postel stačí. Jen k těm pavoukům si teď přijdu nějak blíže. |
No posuďte sami... (doporučuji dokoukat až do konce)
Takže pokud se rozhodnete jako já pustit do téhle šílenosti. Měli byste mít na paměti těchto pár bodů.
1. Kupte si nové palety. Nejlépe všechny stejné.
- Ušetříte si tím spoustu práce!
Ano, jak tušíte já je nové neměla a každá byla jiná, jelikož jsem nikdy nebyla bohatá dávám přednost práci. Vypadá to sice lehce anarchisticky, ale to v mém životě ničemu nevadí.
Pokud se tu najde někdo jako já, tak byste měli vědět, že to samozřejmě jde i takto, ale pro lenochy a lidi, co si potrpí na dokonalost a preciznost, bude rozhodně lepší koupit nové.
2. Půjčte si brusku.
- Já jsem je brousila pomocí vrtačky, na které byl na konci brusný papír (a ne není na tom nic špatného, jak mi pár lidí psalo, normálně se to používá). Jak jsem zjistila později tak bych to bruskou asi stejně nezvládla (nemám tolik síly), takže mě to vyhovovalo takhle, ale pro silné lidi klidně doporučuju brusku.
3. Připravte se na to, že budete mít piliny a třísky všude.
- Od pilin jsem byla dost oteklá už jenom z toho, jak jsem je několik hodin vdechovala (alergická nejsem) a často se mi stávalo, že jsem si našla ve 2 ráno v práci třísku někde na ruce.
4. Najděte si někoho, kdo to udělá za vás. :D
- Ne vážně, pokud nejste opravdu šílenci a cílevědomé osoby jako já, tak se do toho nepouštějte. Já když něco začnu, tak už to dokončím, ale přiznávám, že jsem měla také chuť s tím několikrát třísknout.
 |
| Trochu anarchistický, ale můj! |
Jak na to tedy?!
Pokud jste stále odhodlaní se do toho pustit, tak pokračujte ve čtení. Přiblížím vám, že to vážně není taková věda, jak se zdá a jak vám všichni budou tvrdit.
1. Sežeňte palety.
- To jste asi nečekali co?!
Pokud nebudete kupovat nové, tak se připravte na maraton hledání. Ono sehnat nějaké palety v dobrém stavu není žádná sranda. Obvolala jsem nespočet inzerátů, ale všechny byli buď přes celou republiku daleko a nebo byli pořád dost drahé. Nakonec jsem sehnala (nesmím říct odkud, neboť to bylo na tajňačku) a za symbolickou cenu 500 Kč/ 16 palet.
2. Pořádně si naměřte, co chcete vyrábět.
- Já to samozřejmě změřila blbě, takže nakonec byla změna plánu a stůl vypadá jinak, ale i tak se mi líbí.
3. Rozřežte, rozeberte všechny kusy, které potřebujete.
- To byla jediná věc, se kterou jsem potřebovala pomoc. Jasně mohla bych to řezat ručně, ale to bych to dělala ještě další měsíc. Takže tímto děkuji mému tatínkovi, který se obětoval a pomohl mi je nařezat.
Ovšem rozebírat jsem je musela sama, prože všichni řekli, že na tohle nemají (viz video výše).
4. Nabruste
- Asi nemusím zdůrazňovat, že čím více, tím lépe pokud chcete nábytek do interiéru. Ke konci to už i mě nebavilo a tolik jsem se s tím zase nepatlala. Není to žádná věda, zkrátka až se vám to bude líbit, tak máte hotovo. Jenom vy máte v rukou, jak to bude nakonec vypadat. To mě na tom bavilo asi nejvíc.
5. Omyjte
- Přeci jen ta prkna byla docela špinavá od pilin, takže jsem jen vzala vlhký hadr a otřela každé prkno zvlášť.
6. Natřete
- Já použila obyčejnou barvu na dřevo Balakryl - matný tmavě hnědý. A na stůl a jednopatrovou postel mi vystačila jedna plechovka, kterou jsem lehce zředila vodou.
7. Stlučte dohromady
- Stůl stojí na dvou polovičních paletách, které jsem jen spojila jedním prknem, aby získaly větší stabilitu a navrch jsem přibila hřebíčky jednotlivé prkénka.
8. Nastříkejte lakem
- Já jsem stůl i postel nakonec ještě přestříkala matným bezbarvým lakem (150 Kč/ 400 ml, OBI) abych alespoň trošku zvýšila odolnost.
9. Hotovo
- Tadáá právě se můžete pyšnit vlastnoručně vyrobeným nábytkem. A za ten pocit, že jste si to vyrobili sami, vložili jste do toho kus sebe a je to originál, který nikdo jiný mít nebude, to vážně stojí! :)
 |
| Ze spodu to nepotřebuje být natřený přeci, to nikdo neuvidí. Jo jasně, ale jen do té doby, než to vyfotí Verča na blog... |
15. 08. 2017
Jsou dny... kdy se cítíme báječně, máme chuť všechny objímat, máme chuť chodit mezi lidi a máme chuť se tak nějak sdílet s lidmi.
A jsou také dny... kdy máme chuť se jen zachumlat do do deky, strčit hlavu pod polštář, nic nedělat a s nikým nemluvit.
Ty druhé dny přichází a zase odchází stejně jako první, ale narozdíl od nich máme pocit, že jsou nekonečné. Neprožíváme je tak rádi.
Několika takovými dny jsem si musela projít i já za poslední dobu. A opravdu to nebylo příjemné ani nic, co bych chtěla sdílet. Život je zkrátka horská dráha, na které sedíme všichni do jednoho.
Staly se věci, které ani teď nedokážu pochopit, ale bolest, která se nacházela uvnitř mě zmizela během jednoho úžasného výletu.
Byl to skvělý víkend, plný skvělých pocitů. Dodal mi energii a odvahu, kterou jsem v poslední době ztrácela. Vesmír se nám snaží pomoct a proto, když cítíme, že něco zkrátka udělat musíme, tak to udělejme!!! A nepřemýšlejme tolik, ono z toho něco vzejde. Ať už to bude dobré či špatné. ♥
A jsou také dny... kdy máme chuť se jen zachumlat do do deky, strčit hlavu pod polštář, nic nedělat a s nikým nemluvit.
Ty druhé dny přichází a zase odchází stejně jako první, ale narozdíl od nich máme pocit, že jsou nekonečné. Neprožíváme je tak rádi.
Několika takovými dny jsem si musela projít i já za poslední dobu. A opravdu to nebylo příjemné ani nic, co bych chtěla sdílet. Život je zkrátka horská dráha, na které sedíme všichni do jednoho.
Staly se věci, které ani teď nedokážu pochopit, ale bolest, která se nacházela uvnitř mě zmizela během jednoho úžasného výletu.
Výletu, který mi připomněl, jak je život vlastně pomíjivý.
Jak se věci dokážou zkomplikovat a zase zjednodušit, když se čas zastaví.
Jak je nám vlastně jedno, co se děje, když jsme v té správné náladě.
Jak skvělí dokážou být lidé (i když jsou opilý).
Jak čistá může být radost z obyčejných věcí.
Jak moc mi chybělo točení s ohněm a světlem, které jsem během těch pár horších let, kdy bylo všechno vzhůru nohama, přestala dělat. (O tom vám povím jindy.)
Jak jsem vlastně vděčná, za to jak jsem spontánní, protože bych nikdy nezažila tohle všechno, kdybych si řekla "no mě se nechce."
Bylo 14:31, kdy mi přišla zpráva "Co děláš?"
Odpovídám znuděně: "Sedím v autě" (V jiném městě s vyhlídkou akorát na obchoďák plný lidí, kterým musím projít a nakoupit)
Dostávám odpověď skoro hned: "Pojeď semnou na vystoupení do Varů"
Dostávám odpověď skoro hned: "Pojeď semnou na vystoupení do Varů"
Píšu: "A víš, že bych i jela!"
Čtu: "Vem si karimatku, spacák, peníze na jídlo, víc nepotřebujeme"
A bylo to! O 3 hodiny později jsem už seděla v buse, ve vlaku, přestupovala, přestupovala znovu a v 22:58 už jsem byla na nádraží v Karlových Varech. S klukem, se kterým jsem se vlastně předtím viděla jen jednou a on si mě ještě k tomu nepamatoval. Věděla jsem jen, že to není potencionální vrah a že je vlastně docela fajn, protože ho znám přes jiné lidi. To mi stačilo.
Vyrazili jsme vstříc noci na Tuning párty v Krásně, kde už proběhlo jeho vystoupení. I tak jsme tam točili znovu.
Už ve vlaku jsem dostala hroznou chuť na Mojito, ani nevím proč. Seznámila jsem se tam s jednou fajn holčinou, které jsem psala svůj blog do sms (pokud toto čte, tak ji zdravím!), tancovali jsme povídali a užívali a ona z ničeho nic "Nechceš Mojito?" Odpovídám ji, že u sebe nemám peníze a ona na to, že mě pozve. Asi díky vesmíre, magie zkrátka funguje sama. ♥
Nakonec jsme spali v autě, což mě skladné osobě nějak nevadilo.
Ráno nás probudil program moderátorů, kteří nejspíš dostali za úkol všechny dostat z aut co nejdřív.
Omrkli jsme areál. Úžasli nad některými vážně vymazlenými auty. A pak už jsme vyrazili vstříc dalšímu dobrodrůžu.
Omrkli jsme areál. Úžasli nad některými vážně vymazlenými auty. A pak už jsme vyrazili vstříc dalšímu dobrodrůžu.
A bylo to vážně dobrodrůžo, když jsem byla nucena vylézt v mega klouzajících Converskách příčnou stráň! Po spoustě úsměvu (protože když mi něco nejde nebo mě něco bolí, tak se směju) a nadávek jsem to s pomocí zvládla a stálo to za to! Do té doby než jsem si uvědomila, že mě čeká cesta dolů.. :D
Dorazili jsme na další akci alias BMX závody s názvem "Betonové peklo".
Tady jsme strávili zbytek dne. Točili. Snažili se sehnat jídlo ... neúspěšně... a když jsme sehnali aspoň pizzu, okradli nás o ní děti. To byl smutný příběh našich žaludků v tento den.
Pak už jsme jen přespali a ráno se vyrazilo domů.
Byl to skvělý víkend, plný skvělých pocitů. Dodal mi energii a odvahu, kterou jsem v poslední době ztrácela. Vesmír se nám snaží pomoct a proto, když cítíme, že něco zkrátka udělat musíme, tak to udělejme!!! A nepřemýšlejme tolik, ono z toho něco vzejde. Ať už to bude dobré či špatné. ♥
Mějte se a smějte se :) Canli :)
28. 07. 2017
Jednou za čas se objeví nějaká vtipná poznámka na můj skromný blogerský život. Ať už je to z řad rodiny, učitelů, přátel či neznámých lidí. A já se většinou dobře bavím, protože si některé věci, které jsou už dnes běžnou součástí mé reality, dobře uvědomuji.
Dnes bych se o pár z nich s vámi chtěla podělit. Jak to všechno vidím z mého pohledu a někomu třeba osvětlím, proč některé věci vlastně dělám(e).
Bloger/ka je zkrátka takový člověk do nepohody. Všechno rád vyzkouší, všechno přečte a nad vším přemýšlí.
Život s ním nemusí být vždy jednoduchý, ale zaručeně se s ním nebudete nikdy nudit.
Vlastně má spoustu názorů, o kterých s ním můžete hodiny debatovat a vyvracet mu je inteligentními argumenty, ale i tak si z toho odnese další myšlenku.
Ale jak už jsem psala výše... NENÍ BLOGER/KA JAKO BLOGER/KA.
A tak se ptám i vás. Jaké zvyky u blogerů znáte? Poznáváte se v některých? Napadají vás nějaké další? Nebo máte kamaráda/ku blogera/ku a tá má nějaký zvyk? :) Napište mi je! :)
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Dnes bych se o pár z nich s vámi chtěla podělit. Jak to všechno vidím z mého pohledu a někomu třeba osvětlím, proč některé věci vlastně dělám(e).
- Bloger/ka každý den uvažuje nad tím, o čem bude psát příště. Dává si dohromady v myšlenkách věty a nápady. Proto jsme také tak často duchem nepřítomní a myšlenkama úplně mimo.
- V každé příležitosti vytahujeme naše mobily, fotoaparáty a další příslušenství, abychom zachytili událost ve vzpomínku, kterou budeme následně sdílet ve článku "Month in pictures" na instagramu a podobné..
- Často fotíme i věci, které by nikdo nefotil, protože jen my víme, že nakonec bude ta fotka vypadat na našem blogu dobře.
- Nenechte se zmást. Sice máme neustále mobil v ruce, ale dokážeme ho ve správný čas schovat do kapsy, abychom zachytili i reálné zážitky, pocity a dobrodružství. - O kterých samozřejmě později napíšeme článek.
- Neustále své nejbližší prosíme, ať nás vyfotí. Tamhle! A ještě z jiného úhlu prosím.. Ještě jednou.. Děkuju! No něco z toho bude snad použitelné...
- Jsme introverti i extroverti. Blog může psát každý. Neznamená, že když máme potřebu sdílet naše osobní prožitky s celým světem, v realitě jsme uťápnutý a vlastně ani nedokážeme vyjádřit svůj názor.
A naopak!
Můžeme jezdit na blogerská setkání, akce atd.. ale ve skutečnosti jsme raději zalezlý doma a čteme si svou oblíbenou knihu.
Zkrátka není bloger jako bloger.
- Člověk už si dnes tak nějak zvyká, že když řekne "Píšu blog" tak automaticky musí připojit, že není o kosmetice, oblečení a beauty recenzích. Haló blogy o myšlenkách a životě jsou tu taky!
- Min. jednou denně se zasekneme u čtení jiného blogu, či sledování instastories jiné/ho blogera/ky.
- Natáčí hodně instastories, jelikož má většinou nějakou aktivitu.
- Nic ho nerozhází (většinou), protože když už nic, tak z toho bude alespoň vtipný článek, jelikož lidé rádi čtou cizí příběhy ze života.
Bloger/ka je zkrátka takový člověk do nepohody. Všechno rád vyzkouší, všechno přečte a nad vším přemýšlí.
Život s ním nemusí být vždy jednoduchý, ale zaručeně se s ním nebudete nikdy nudit.
Vlastně má spoustu názorů, o kterých s ním můžete hodiny debatovat a vyvracet mu je inteligentními argumenty, ale i tak si z toho odnese další myšlenku.
Ale jak už jsem psala výše... NENÍ BLOGER/KA JAKO BLOGER/KA.
A tak se ptám i vás. Jaké zvyky u blogerů znáte? Poznáváte se v některých? Napadají vás nějaké další? Nebo máte kamaráda/ku blogera/ku a tá má nějaký zvyk? :) Napište mi je! :)
Mějte se a smějte se :) Canli :)
Přesouvám blog - prosím o strpení
Převádím si blog na wordpress a budu jej kompletně překopávat. Je dost možné, že zmizí i hodně článků, které tu naleznete..
Důvod vám vysvětlím až na novém webu.. adresa zůstane www.canli.cz :)
Za pár týdnů se zase shledáme.
Mějte se a smějte se :)